Dar 16.

„Promiň,“ zašeptal Tom, když se po chvíli odtrhl násilím od jeho rtů. Nemůže v tom pokračovat… nechal se unést svými pocity a Billovým polibkem do dlaně… už zase. Stejně tak jako tenkrát. Položil si hlavu na bratrovu zdvíhající se hruď, aby se mu nemusel dívat do očí, příjemné hlazení ve vlasech ho přimělo otočit pomalu tvář k Billovi. To, co spatřil, byl rozzářený, udýchaný… prostě nádherný bráška. Ani stopa po nějakém zklamání nebo rozčílení…

„Už tě nezajímá jeho jméno?“ zeptal se s úsměvem Bill, když se jejich oči setkaly. Právě se mu splnil sen, a on se přesto rozhodl malinko provokovat. Tomovi se zablýsklo v očích a prudce se posadil. Proč mu to dělá? Teď, když si už začínal myslet, že by snad…

„Řekni mi, kdo to je a já ho půjdu zabít,“ odpověděl důrazně a čekal s bojovným pohledem.

Bill se posadil naproti němu, pohladil ho něžně po zatnuté čelisti a vlepil mu lehkou pusu na nos.

„To ne, Tomi, to bys musel spáchat sebevraždu,“ pronesl potichu a přitiskl své rty na jeho čelo. Postupně pomalinku líbal milovanou tvář, která se pod jeho polibky uvolňovala, a když se dostal až ke kýženému cíli, rty mu vyšly vstříc s něhou a láskou.

Tom si oddychl a přitáhl si Billa co nejtěsněji k sobě. Prsty se probíral jeho krásnými hladkými vlasy, které voněly šampónem a na noc nebyly upravené do obvyklých bodlin. Něžně mu zastrčil dlouhou ofinu za ucho a oplácel mu jemné polibky. Byl šťastný… konečně byl šťastný. Tak dlouho se trápil, a nakonec zjistil, že to on byl tím klukem…

Oba chlapci leželi vedle sebe a zrychleně oddychovali. Líbání, kterého se nemohli stále nasytit, je vyčerpalo, ale oba byli šťastní. Drželi se za ruce a potichu si povídali. Museli si vysvětlit, jak mohlo dojít k tak zvláštnímu nedorozumění, protože byli vždycky přesvědčení, že jejich spojení by je při takových věcech, jako jsou city, nikdy nezradilo. A přesto se to stalo. Jejich vzájemnou intuici překryl rozum, který se zapojil se svojí neochvějnou logikou a nesmyslnými domněnkami.

Oba je zahalovala jejich krásná, láskou nabitá aura a chránila je před nezvanými hosty. Potřebovali být spolu, potřebovali se držet, líbat se a být šťastní. To bylo teď to nejdůležitější.

Až do této chvíle se jeden druhého dotýkali pouze od pasu nahoru a ten starší z nich se domníval, že to tak bude muset být napořád. Pamatoval si sice matně, co mu Meg kdysi svěřila, ale přesná slova se mu dávno vykouřila z hlavy. I přesto, co věděl, chtěl Billa milovat, a i kdyby se ho nikdy nesměl dotknout, byl připravený to nějak zvládnout. Jeho láska byla silnější než jakýkoliv chtíč.

Krásné vášnivé líbání mu stačilo k tomu, aby byl teď šťastný. Bylo to tak intenzivní a úžasné, že si stěží dokázal představit ještě něco krásnějšího. Bill líbal skvěle. Žádná dívka, která se ho zatím dotýkala, nebyla tak něžná a pozorná jako on. Byl stvořený pro lásku a Tomovi vyhrkly slzy, když si uvědomil, že ji spolu nebudou moci nikdy prožívat naplno… se vším všudy.

„Ne, to ne…“ trhl sebou, a zastavil bratrovu ruku, která se jemnými dotyky pomalu blížila k jeho podbřišku. „To nemusíš…“ podíval se smutně do jeho očí. „To od tebe nemůžu chtít,“ zašeptal a pohladil ho lehce po tváři.

„Ale proč?“ zeptal se udiveně Bill. „Ty nechceš, abych se tě dotýkal?“ dodal už skoro plačtivě. V hlavě mu naskakovaly všechny možné nesmyslné důvody, proč by to Tom nechtěl, a jediný pravděpodobný mu v tu chvíli zatemnil mysl. „Myslíš si, že bych to neuměl tak jako ony? Jako všechny ty tvoje…“ nevěděl, jak je honem pojmenovat a nebýt sprostý. Tomův překvapený výraz ho zarazil, než dořekl slovo, které měl na jazyku.

„Ale ne, to ne… já jen… bylo by mi líto, že ti to nemůžu vrátit,“ sklopil oči, aby se nemusel dívat do vyčítavé tváře svého brášky.

„Takže ty se mě přece jenom štítíš?“ vykřikl překvapeně Bill a vystřelil z postele. Začal rozčíleně přecházet po pokoji a pomalu se dostával do záchvatu lítosti a vzteku zároveň.

Tom nechápavě zíral na scénu před sebou a chvíli netušil, co se vlastně děje. Co řekl nebo udělal špatně? Rychle se zvedl z postele a chytil Billa do náruče, aby ho zastavil. Přitiskl si ho k sobě, jak nejsilněji mohl, a snažil se, aby se mu nemohl vysmeknout. Byl vzteklý a měl sílu, ale Tom byl přece jen silnější.

„Billi, lásko, co jsem řekl špatně? Co se stalo? Proč bych se tě měl štítit… to je přece nesmysl, vždyť já tě mám moc rád,“ šeptal a stále se snažil hlazením uklidnit to třesoucí se tělo. Konečně se Bill trošku zklidnil a přestal se bránit objetí.

„Tak proč?“ zadíval se Tomovi do očí a čekal na jeho odpověď. Ten pochopil, že mu nezbude, než jít s pravdou ven.

„Meg mi všechno řekla…“ vypadlo z Toma a byl rád, že je to venku. „Omlouvám se, že jsem ti to neřekl, ale ona mi to tenkrát zakázala. Asi chtěla, abych tě hlídal, a proto mi to prozradila, ale bála se, aby ti přede mnou nebylo třeba trapně… já vím, měl jsem si to nechat pro sebe, ale teď už to nemůžu dál tajit. Já… prostě já vím, že se nikdy nesmíš milovat…“ zvedl oči a udiveně pohlédl do bráškovy usmívající se tváře.

Bill už se začínal pomalu smát nahlas, a teď se jejich role úplně otočily. Tom stál jako socha a pozoroval rozchechtaného brášku s naprosto nechápavým výrazem. Myslel si, že dostane znovu vynadáno, ale tohle nečekal.

„To… Tomi… promiň, já… nemůžu… já… to nemůžu zastavit,“ koktal smíchy Bill a skácel se na postel. Tomovi se ulevilo, když viděl ten záchvat, ale přesto stále nechápal, co je na téhle věci tak směšného. Jemu to připadalo spíš smutné.

„Pojď sem ke mně,“ vydechl Bill z posledních sil a natáhl k Tomovi ruce. Ten neváhal ani vteřinu, splnil jeho přání a lehl si vedle něj na postel. Stále pozoroval smějícího se bratra a čekal, až se uklidní. Nemohl zůstat vážný, když viděl jeho rozzářené oči, a pomalu se začal usmívat s ním. „Tomi, to je celé omyl… já… ptal jsem se Meg, tenkrát, když jsem se ti svěřil. To bys musel být holka, aby ses mě nesměl dotýkat… a to snad nehrozí, ne?“ uklidnil se konečně Bill, aby to celé uvedl na pravou míru. Odměnou mu byl tak zvláštní Tomův výraz, že měl co dělat, aby se znovu nedostal do záchvatu šťastného smíchu. Popadl Toma za krkem, přitáhl si ho co nejtěsněji na své tělo a začal ho něžně líbat. Teď už se nebál, že jeho hlazení zastaví, teď už věděl, že může všechno a hodlal toho náležitě využít.

„Dotýkej se mě… dotýkej, protože já už to nevydržím,“ šeptal vzrušeně do Tomových vlasů, když se nasytil polibků a cítil jeho napnutý klín těsně vedle toho svého. Byli na tom oba stejně. Měsíce potlačované city se najednou výbuchem dostaly na povrch a hrozily sežehnout svou silou jejich vzrušená těla. Tom pokrýval jemnými polibky Billův štíhlý krk, a slzy, které předtím zadržel, volně stékaly po jeho tváři. Byly to slzy úlevy, štěstí a lásky, která teď mohla naplno vstoupit mezi ně a spojit je zpátky do jedné jediné bytosti, kterou kdysi původně byli.

Jejich rty spolu vedly vášnivou válku a jazyky dobývaly soupeřovo území s něhou, která se ve válkách málokdy vidí. Tomova štíhlá ruka pomalu mířila na místo, o kterém si ještě před chvilkou myslel, že mu bude navždycky skryto. Jeho prsty opatrně zabloudily pod tenkou látku, a když ucítil v ruce to, co hledal, začal pomalu a opatrně hladit jemnou pokožku.

Billovo slastné vydechnutí jej přesvědčilo, aby pokračoval v tom, co tak něžně začal, a zbavil ho tak nesnesitelného napětí pomalou a mučivou hrou svých hbitých prstů. Opustil Billův krk a lehkými vlhkými polibky se pomalu přesouval k cíli své vášnivé mise. Opatrně shrnul látku, která dosud překážela jeho dotykům, a očima zabloudil na právě dobyté území bratrova klína. Byl připravený k slastnému boji, stejně tak jako Tom pod svojí vlhkou osuškou.

Černovlasý chlapec se chvěl pod doteky bratrových rtů a rukama bloudil ve světlých vlasech, které se mu teď rozprostřely po napjatém bříšku. Chytal ty světlehnědé hádky, a v rozrušení si je namotával na štíhlé prsty a zase je propouštěl podle síly pocitů, které jím zmítaly. Když ucítil poprvé vlhký jazyk na špičce svého vzrušení, neubránil se a zasténal jméno toho, kdo mu způsobil tak nádherný pocit. Bylo to poprvé, kdy se ho dotkl někdo jiný než on sám… poprvé, kdy se naprosto odevzdal do rukou milovaného člověka a nechal se laskat jeho hbitým jazýčkem. Tělem mu projelo tisíce malých ostrých jehliček, které mu svými hroty daly pocítit mrazení a nával horka zároveň. Bylo to tak jiné, než jak to dosud znal… bratrovy doteky byly pro něj mučivé a slastné zároveň a se stoupajícím tempem krouživých pohybů Tomova jazyka na svém mužství ztrácel kontrolu nad svým rozumem.

Vzdychal a sténal jeho jméno, návalem slasti zakláněl hlavu a propínal celé své vzrušené tělo. Cítil, že se blíží k cíli, že za chvíli bude konec bitvy, kterou sváděl se svými vlastními pocity, a on prohraje válku o svoji nevinnost. S posledním výkřikem zřetelně slyšel Tomovo: „Miluju tě, lásko… miluju tě.“ Uvědomil si, že to není možné, protože ve chvíli, kdy vyvrcholil, byla bratrova ústa stále na svém místě a nehodlala jej ani na chvíli opustit.

Pomalu, pomaličku se Tom vracel zpět k novému cíli své cesty, pomocí vlhkých doteků znovu mapoval území chvějícího se těla a uzavřel svoji misi dlouhým polibkem Billových rtů. Tady na tom místě, kde všechno začalo, muselo teď všechno na chvíli skončit. Ale ne navždy… Oba věděli, že je to jen začátek… začátek krásného láskyplného vztahu, který se rozhodli podstoupit i s rizikem jeho společenské nepřijatelnosti. Budou se muset skrýt za tmavé závěsy a zamčené dveře, ale byli ochotní udělat pro to všechno, co bylo v jejich silách. Nikdo je už nemohl zviklat v jejich pevném rozhodnutí.

Billovy myšlenky se pomalu zklidňovaly a přestaly mu zběsile vířit v hlavě. Soustředily se teď na jednu jedinou věc, která ho nepřestávala zajímat.

„Tomi?“ zašeptal do ticha hotelového pokoje.

„Co?“ odpověděl mu unaveným hlasem bráška a zvedl k němu svoje hnědé oči.

„Říkal jsi při tom něco?“ zeptal se s ruměncem ve tváři a doufal, že Tom pochopí, co tím „při tom“ myslel. Nějak to neuměl pojmenovat a styděl se mluvit o tak krásné věci vulgárně.

„Ne, to by ani nešlo…“ usmál se na něj Tom svým typickým způsobem a zase si položil hlavu na Billovu hruď.

„A myslel jsi při tom na něco?“ nedal pokoj jeho zvědavý bráška.

„Hmmm, jo, myslel…“ odpověděl váhavě, ale nechtěl své myšlenky jen tak vypustit do éteru… teď mu to připadalo přinejmenším zvláštní.

„A můžeš mi říct, co to bylo? Je to důležité, Tomi,“ uslyšel otázku neodbytného Billa a zkoumavě se mu zadíval do očí. Zaznamenal bratrovy rudé tváře a usmál se nad jeho rozpaky.

„Myslel jsem na to, jak moc tě miluju…“ dostal Bill odpověď, kterou chtěl, a k ní další polibek na potvrzení právě vyřčených slov.

„Já to slyšel…“ vydechl Bill ve chvíli, kdy se jejich rty od sebe odpojily. „Zřetelně jsem to slyšel… myslel sis: „Miluju tě… lásko… miluju tě,“ je to tak?“ zahleděl se do překvapené Tomovy tváře a vítězně se usmál. Meg mu říkala, že to jednou přijde a on jí nevěřil. Nevěřil tomu, že bude jednou číst myšlenky někoho jiného, ale teď pochopil, že je to tady. Radostně políbil Toma na tvář a objal ho, jak nejsilněji uměl. To on… jeho milovaný bráška způsobil, že při tom silném pocitu zažil první přenos myšlenek. Byl tak šťastný… tak neuvěřitelně šťastný, že se to ani nedalo vypovědět.

„Taky tě miluju, Tomi… moc tě miluju,“ zašeptal mu své první vyznání lásky do vlasů a stiskl jeho drobné tělo ještě silněji, než to snad vůbec bylo možné.

Tom pochopil, vymanil se ze sevření a zadíval se na Billa s šibalským úsměvem.

„Tak schválně… na co myslím teď?“ zavřel oči a představil si ten nejhříšnější obraz, jaký si se svým bratrem dovedl vysnít. Bill se soustředil a snažil se nasměrovat energii na znovuotevření toho nového spojení, které mezi nimi bylo. Chvíli odpoutával mysl od běžných myšlenek, a když uviděl z mlhy vystupovat obraz představy svého bratra, rozlil se mu po tváři takový ruměnec, že si radši rukama přikryl obličej, aby to Tom neviděl.

„Teda Tomi… ty… čuně!“ plácl ho jemně po zadku, který mu stále ještě zakrývala vlhká osuška a vrhl se na něj, aby ji z něj strhl. Věděl, že jednou určitě splní všechno, co viděl v Tomově mysli, ale zatím chtěl bráškovi vrátit alespoň to, co od něj dnes dostal. To snad nebude tak těžké… hlavou mu matně bleskla vzpomínka na představení, které viděl v jeho pokoji, a doufal, že k němu nebude tak krutý… snad ne… říkal přece, že ho miluje.

autor: Janule
betaread: Janik