„Tuhle babu tady nechci v žádným případě!“ hřímal ze své výšky Saki, když viděl její fotku na stole tourmanažera. David právě vybíral nové lidi do týmu a tahle samička se mu obzvlášť líbila. Hodlal si svoji volbu obhájit i před takovým golemem, jako byl Saki.
„Saki… no ták, podívej se na ní, no není dokonalá?“ udiveně zvedl oči David a nechápavě zíral na rozčíleného bodyguarda.
„Já ti říkám, tuhle nikdy! Jen přes mojí mrtvolu, Davide! Já mám chránit kluky před holkama z venku a ne před stíhačkama z vlastního týmu! Už jsem jí jednou viděl a jela po Billovi jak slepice po flusu… ta si ho nenechá ujít a pochybuju, že se sem cpe kvůli práci, ta má za lubem něco absolutně jinýho, to mi věř!“ vysvětlil svůj postoj k věci, ale ještě nehodlal přestat. „A jestli si to, Davide, neuvědomuješ, ten kluk je ještě dítě, představ si, že by se dostal do postele týhle samici, ta by ho dorazila jen těma svejma šílenejma kozama a chudák kluk by měl po iluzích… tohle přece nechceš, ne?“ zapíchl se vyčítavýma očima do Davidových a s potěšením sledoval, jak jeho chtivý pohled vyhasíná. Smutně otočil fotku lícem na stůl a přestal si představovat, co všechno s ní bude během tour vyvádět. Saki měl pravdu, tohle by byl asi rušivý element jejich poklidného života. No, ale kontakt si na ni napíše…
„Právě jsem ti zachránil život, Bille,“ usmíval se na chlapce Saki, když se setkali na snídani v hotelové jídelně. „Můžu?“ kývl na židli naproti a už se svou ohromnou vahou sesouval k jídlu. Starší unavená židle sice zanaříkala, ale statečně nesla jeho tělo.
„Jo? A jak? Zabil jsi pěstí nějakou krvelačnou fansku?“ divil se s úsměvem Bill a se zájmem si prohlížel svého osobního obra. Stůl byl plný a on jen tak uzobával, aby se neřeklo, zato Saki si naložil plný talíř a začal to do sebe cpát pod tlakem.
„Pamatuješ na tu koz… eh… na tu ženskou, co stála u dodávky, když jsme jeli tuhle na ten rozhovor… no… měla velký ty… přednosti…“ zaplétal se čím dál víc do svých slov Saki a koulel při tom očima. Bill se na něj jen pobaveně zubil od ucha k uchu a nechával ho v tom schválně vykoupat.
„Co že měla velký?“ ještě se jednou provokativně zeptal, aby si to víc užil.
„No kozy, přece…“ vyhrkl zoufale Saki a skoro zrudl v obličeji, když viděl rozesmátého Toma, který se blížil k jejich stolu.
„Teda pánové, co to tady slyším… copak se to tu rozebírá?“ šklebil se na ty dva a přisedl si vedle Billa.
„Ale, snažím se tady bráchovi oznámit, že jsem mu právě zachránil holej život, a on si ze mě dělá srandu,“ zatvářil se skoro ublíženě brýlatý kolohnát a očima sjel po obou šklebících se bratrech.
„Ještě mi furt neřekl, jak to udělal, ale už už se pomalu blížíme,“ sdělil Bill svému bráškovi a culil se na Sakiho jako to největší neviňátko.
„Jo… no tak ta koz… hergot… prsatá baba, co stála u tý dodávky, tak ta se hlásila o práci k nám do týmu. David už slintal nad její fotkou, jak jí přijme, tak jsem mu to zatrh!“ zašklebil se vítězně na Billa. Ten jen malinko zbledl ve tváři a upadla mu lžička, kterou míchal čaj.
„Ty myslíš, že by mě sežrala nebo co?“ zeptal se Bill bodyguarda s hranou lehkostí a čekal, co se dozví.
„Jo… přesně tak, sežrala by tě… ty sis nevšim, jak tě tam u tý dodávky hypnotizovala? Šlo z ní takový divný brnění nebo co, docela jsem se jí bál, tak jsem si řek, že tě musím zachránit. Jakej jsem?“ dodal a div se nezačal tlouct pěstmi do hrudníku jako Tarzan.
„Skvělej!“ vydechli bratři oba najednou, a zároveň se setkali očima. Saki se jen ušklíbl a byl rád, že to uznali.
***
„Miluju Sakiho!“ prohlásil Tom, když upadl z výšky na kraj jejich společné hotelové postele.
„No, to je teda pěkný… kolik jich kromě mě ještě máš?“ zaculil se Bill od dveří provokativně a výhrůžně vystrčil bradu. Pomalým svádivým krokem se přibližoval k posteli, ze které se na něj usmíval Tom a chystal se na něj skočit.
„Nebýt jeho, tak tě ta kočka fakt slupla i s piercingem, to je ti doufám jasný,“ ušklíbl se Tom, posadil se a natáhl ruce, aby zachytil právě se rozbíhajícího Billa. Měli tenhle postelový skok už nazkoušený jako zvedačku v Hříšném tanci, akorát Bill po krátkém balancování v bratrových rukách neupadl do vody, ale do peřin. Tom si na tom krásně cvičil svaly, protože bráškových padesát kilo dokonale nahradilo nepříjemně studenou činku. Ihned hbitě strčil Billovo hubené tělíčko pod sebe a vrhnul se na jeho smyslné rty. Nikam nespěchali, dnes dopoledne měli vzácně volno.
„Ještě ho pořád miluješ?“ zeptal se Bill, když se po dobrých dvou minutách od sebe odtrhli, aby se svobodně nadechli.
„Jo, pořád,“ usmál se Tom, a hned schytal další vášnivý polibek.
„Ještě?“
„No, jestli to znamená, že dostanu další, tak jo,“ vydechl Tom a nastavoval rty k dalšímu plenění.
„Tak to ne, ty mi lžeš, jen abych tě líbal… to se nedělá,“ rozčílil se naoko Bill a začal se hrabat zpod bratra.
„Ne, ne, ne… už ho nemiluju, ale rád ho mám pořád, protože mi tě zachránil od jistý smrti smrťoucí,“ honem ukecával brášku, aby mu neutekl. Stejně mu utekl… neseděl sice daleko, ale už nebyl v jeho moci.
„Ty si vážně myslíš, že bych se nechal?“ zeptal se s údivem v očích Bill a ťukal si při tom významně na čelo.
„No… ono jde o to, jestli by se tě ptala, víš?“ ušklíbl se Tom a pomalu se plížil k Billovi, aby ho mohl zase chytit. Ten se už ani nehnul a jen čekal, až padne do zajetí, aby si to mohl náležitě užít. Miloval tyhle chvilky, kdy mohli být spolu sami, nerušeni zvědavým okolím. Viděl ohníčky v Tomových očích, které ho šimraly na všech místech jeho těla, kam padl bratrův zrak. Momentálně ho nejvíc šimraly rty, na které si Tom už zase dělal zálusk. Tohle místo bylo na Billově těle jeho druhé nejoblíbenější…
„Mám tě!“ vydal Tom vítězný pokřik, když se mu podařilo skočit na Billa a dostat ho zase pod sebe. Ten už ale nekladl žádný odpor a ochotně mu nabízel všechno, co mohl. Jejich ústa se zase spojila a čtyři ruce bloudily po všech zákoutích těla toho druhého. Prsty šikovně zbavovaly protivníka ochranných obalů, až nezůstal jediný kousek látky mezi jejich hladkými těly.
„Miluju tě,“ zašeptal Bill už po tisící, když se skláněl nad tváří lemovanou světlými dlouhými vlasy, nad tou tváří, kterou zbožňoval, a nemohl se odtrhnout od zastřených hnědých očí. Neopustil je ani ve chvíli, kdy se posunoval níž a níž k místu, kterého se ani za týdny jejich vztahu nestačil dostatečně nasytit. Dokázal se odtrhnou až ve chvíli, kdy se Tomovy oči pod návalem pocitů samy zavřely. Polibky se něžně propracovával až k cíli, ve kterém už netrpělivě čekal jediný, zato velice nedočkavý a připravený soupeř, kterého hodlal uspokojit ve vášnivém zápase. Ten něžný boj začal ve chvíli, kdy se poprvé dotkl jeho vrcholku špičkou svého vlhkého jazyka a zaslechl první tlumený sten z těch mnoha, které dnes ještě určitě uslyší. Nejradši měl ten poslední, ve kterém vždycky spolehlivě zaslechl svoje jméno. Byla to pro něj ta nejkrásnější odměna, jakou si mohl vůbec představit.
Vzpomněl si na to, když se poprvé odvážil dotknout své lásky na tom nejcitlivějším místě a musel se usmát nad svým strachem, který ho v tu chvíli pohltil. Bál se toho, co viděl tenkrát v jeho pokoji, a netušil, že tohle by mu jeho Tom nikdy neudělal. Jemu ne, jeho miloval celou svou duší a snažil se být jemný a něžný, jak nejlíp uměl.
„Billi… lásko… já…“ slyšel konečně ten signál, že se má připravit na vítězství, a ve chvíli, kdy se tělo jeho bratra napjalo jako luk v poslední křeči, ucítil v ústech odměnu za své snažení. Ať měla chuť jakoukoliv, pro něj byla vždycky sladká.
„Neděkuj,“ přiložil svůj ukazováček na Tomovy rty ve chvíli, kdy se otvíraly v nádechu, a uzamkl je svým polibkem. Věděl, co uslyší, a radši než slova díků měl něžné hlazení jazyka, se kterým se mohl splétat ten jeho. Nepotřebovali používat slova, věděli, že ten druhý ví…
***
„Meg, nemohl jsem se tě dočkat,“ vydechl Bill své učitelce za krk, když ji pevně objal. Pomalu ji přerůstal a za chvíli se k ní bude muset shýbat, aby ji mohl obejmout. Připadala mu najednou tak malinká a zranitelná.
Dnes dopoledne se konečně po dlouhé době zase dostali domů, a hned jak se přivítal se svými rodiči, vydal se k ní. Čekala na prahu svého domu a vyhlížela, až spatří svého žáka. Byl hubený, ale šťastný. Objala ho, když za nimi zapadly dveře, a byla ráda, že je živý a zdravý. Jednou měla silný zvláštní pocit, že její Hvězdička zažívá něco nebezpečného, ale protože se Bill neozval, nechala to tak. Věřila, že kdyby se něco dělo, určitě by jí zavolal.
„Tak povídej, Hvězdičko,“ pobídla Billa vlídným úsměvem, když se posadili proti sobě ke kuchyňskému stolu. „Jak se máš, jak to zvládáš, co je nového… tak honem,“ byla nedočkavá jako malá holčička. Vypadal tak nadšeně, když na ni mrkal a snažil se jí něco naznačit. Chvilku na něj jen nechápavě koukala, když si přiložil svůj dlouhý ukazováček na rty a dal tak najevo, že budou mlčet. Pochopila a usmála se.
„Takže už to umíš…“ vyslala k němu myšlenku a vzápětí dostala odpověď.
„Ano! Už tři týdny.“
„Jsi moje nejúžasnější Hvězdička, víš to?“ pochválila ho nadšeně.
„Ale já se to neučil, přišlo to samo,“ poslal odpověď. Vzpomněl si na ten úžasný okamžik, a než si stačil uvědomit, co dělá, vyslal ho k Meg.
„Aha, takže to vyšlo…“ usmála se jeho učitelka, když zahlédla tu intimní chvilku. Bill se začervenal a jen němě kývl.
„Miluje mě a já jeho,“ potvrdil její domněnku a byl rád, že se může někomu svěřit se svými city.
„Tak to jsem ráda,“ řekla Meg do tiché kuchyně a pohladila Billa po hřbetu ruky. „Moc ráda, Hvězdičko,“ usmála se. „Ty si zasloužíš lásku už jen za to, jaký jsi.“
„Díky, Meg,“ zachraptěl trošku, než si odkašlal. „Bez tebe bych se nikdy neodvážil, moc jsi mi pomohla,“ dodal a sklopil oči. Přece jen se trochu styděl, i když k ní měl jinak absolutní důvěru. Byla to žena, a o hodně starší… zdálo se mu divné, probírat s ní svůj sexuální život, ale nikoho jiného neměl.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
Juhúúú!!! Teda.. Ae jsem ráda, že má Billí někoho,komu se může swěřit (((= Hwězdička moe ((=
Ten Bill je takový slaďoušek 😀
teda to jsem napnutá, jak se k němu ta Kiara dostane, když jí to takhle pořád někdo hatí, ale dobře se jí Saki zbavil. 😀 asi ho miluju taky. 😀
Aj ja milujem Sakiho a ani nedostanem žiadnu pusu 😀 a milujem aj Meg. Snáď spolu s Tomom Billovu dušičku pred tou diablicou ochránia.
A hlavne milujem aj túto Tvoju poviedku je úžasná.
Saki nezklamal! 😀 Vždycky jsem ho měla ráda a díky téhle povídkce ho mám ještě radši :p 😀 Škoda, že už není v TH týmu..
Ale jsem fakt zvědá, jak se Kiara dostane k Billovi. Pochybuju, že si tuhle ´výzvu´ nechá jen tak ujít!