„Vy vypadáte, co se vám stalo?“ zeptal se se zájmem Saki těch dvou stínů, které se připlížily do jídelny. Hodili na něj jen zlé oči a nevšímali si jeho provokací. Géčka samozřejmě za tepla vyprávěla, jak probíhalo jejich dnešní cvičení, takže se na jejich účet bavili úplně všichni. Dvojčata jim nepřiznala, že to byla všechno jen komedie, protože by si tu cestu do postele na zádech svých kamarádů nejspíš pěkně odskákali.
Když Tom zpozoroval jejich pobavené pohledy, přiložil zatnutou pěst pod bradu a ukázal směrem k těm dvěma zrádcům, co je čeká. Tvrdá pěst dopadne na jejich nebohé brady za potupu, kterou jim způsobili svými řečičkami. Bill už měl ovšem plán, jak se jim nenápadně pomstít.
Okamžitě, jakmile mu přišla na mysl tahle myšlenka, využil první jedinečnou příležitost. Georgova ruka právě sahala po pepřence, kterou si chtěl ochutit mdlé jídlo ze zdejší kuchyně, a k jeho smůle ta pepřenka měla víčko. Bill se pekelně soustředil a ve chvíli, kdy byla pepřenka otočená kolmo nad talířem, zabral. Víčko vyletělo metr daleko a celý obsah se Geovi vysypal do jídla. Tom jen obdivně zazíral na svého soustředěného bratra a pod stolem mu uznale zmáčkl stehno. „Jsi dobrej,“ zamumlal pod fousy. Bylo mu jasné, že to víčko by samo takhle nikdy nevystřelilo… měl v tom své čarodějné prsty Bill.
Smích všech se teď z dvojčat obrátil směrem na Georga a jeho rudé tváře svědčily o tom, že mu to není příliš příjemné. Kromě toho jej čekala ještě potupná cesta k okýnku a dohadování s kuchařkou, jestli mu milostivě vydá novou porci. Vedle sedící Gustav se začal nad svou polívkou tak smát, že když mu spadla kšiltovka a trefila se přímo do talíře, ani mu to nebylo divné… ovšem jen ti dva naproti věděli, že to nebylo smíchem. Bill se jen uculoval a sledoval, co dalšího by mohl provést. V tu osudnou chvíli vstoupil do místnosti Hugo. Nepřítel číslo jedna, kterého bylo třeba zlikvidovat definitivně. Blesková úvaha Billa přivedla ke geniálnímu nápadu.
Hugo kráčel k výdejnímu okénku pro svou denní porci proteinů a musel projít kolem stolku, na kterém byly vyrovnány sklenice s mátovým čajem. Byl odporně sladký, takže ho tam bylo stále dost. Ve chvíli, kdy jej míjel, nejspíš zavadil o igelitový ubrus, na kterém stály čaje, a valná většina z nich se mu rozlila přímo pod nohy. V leknutí sebou švihnul tak elegantně, že zůstal bezmocně ležet s vyraženým dechem. Chvilku to vypadalo, že mu vylezou oči z důlků, ale když se konečně nadechl, vyrazilo z jeho plic jen divné: „Ehhhhh“. Zíral na tu spoušť kolem sebe, a když se snažil vstát, zařval mocným hlasem: „Do prdele!“ a skácel se zpátky do čaje. Při té příležitosti ještě rozkřápl skleničku a její střep se mu zaryl do dlaně.
Hromádka neštěstí, která se z něho stala, byla k politování. Pryč byl Hugo – mlátička, teď tam seděl jen malý nešťastný a bolavý Hugoušek, jak mu kdysi říkávala maminka.
Několik silných chlapů ho zvedlo a pomohlo mu odskákat po jedné noze ven z jídelny. Nikdo si ani nevšiml pobavených šklebů dvojčat, která se právě krásně pomstila za dnešní dopoledne. Jen Tom věděl, že o žádný ubrus Hugo nezavadil.
Soustředění probíhalo v naprostém klidu, protože jediný přítomný sportovec Hugo byl momentálně invalidní. Do posilovny už chodil jen Geo, který byl na tuhle činnost zvyklý a dělal ji rád a dobrovolně. Zbylí tři radši posilovali pouze ping-pongem nebo spánkem, který jim za minulý týden neustále chyběl. Dobíjeli baterky, aby zvládli náročné turné. Největší honička čekala na Billa, který věděl, že jeho běhání na pódiu je energeticky velice náročná záležitost. Dokázal si pomoci… před vystoupením se pořádně nabil, aby to vydržel, ale stejně byl nakonec vždycky absolutně vyflusaný. Nejradši by z jeviště skočil rovnou do peří a chrněl dva dny.
Ve středisku jim byla vyhrazena jedna místnost, ve které zkoušeli, aby nevyšli ze cviku. Dnes odpoledne ovšem měli nečekanou návštěvu.
„Vidíš to, co já?“ vykulil oči Tom, když vešli do zkušebny.
„Jo, vidím,“ odvětil Bill s bohorovným klidem, protože Hugova postava už mu s ovázanou nohou a rukou nenaháněla žádnou hrůzu.
„Co ten tady chce?“ zakroutil hlavou Tom a vydal se směrem ke stojanům se svými kytarami.
„Jen jestli to vůbec uzvedneš…“ ozvalo se mu za zády a jemu se zježily všechny chloupky na těle, které měl. Hugo prostě nedá pokoj… přišel prudit aspoň sem, když je nemůže zabít v posilovně. Pomalu se otočil směrem k tomu debilovi a hodil na něj škleb.
„Polib si…“ pronesl a naznačil vztyčeným prostředníčkem, co si o něm myslí.
Hugo se jen pobaveně zašklebil a čekal, co se vyklube z těch nemožných houžviček, které neumí ani blbý kliky. Když se dozvěděl, že jsou to rockeři, smál se ještě dvě hodiny. Proto se dneska přišel podívat, aby se pobavil ještě víc.
„Tak jedem,“ zavelel Bill a místností se ozvaly první tóny jejich druhého singlu Schrei. Byla to jejich nejhlasitější věc a všichni čtyři doufali, že tím Huga rychle donutí k odchodu. Ten seděl jako přikovaný, a když viděl, jak Bill řve do mikrofonu jako o život, zůstal civět s otevřenou pusou. Když dozněly poslední tóny, zmohl se jen na nepatrný rozpačitý úsměv. Kluci se po sobě podívali, Bill kývl a spustili další randál. Leb Die Sekunde byla další vypalovačka, ale jestli tahle nezabere, zůstane jim tam Hugouš nejspíš sedět celou zkoušku.
Když skončili, Hugův výraz byl docela přijatelný. Byl očividně překvapený, co to z těch houžviček leze, když jsou ve svém živlu. Bill viděl, že řevem ho nevyženou, tak to zkusil opačně. Rozhodl se, že toho obra rozbrečí, až mu potečou z nosu nudle… Kývl na kluky a zašeptal tak, jako to dělal na koncertech: „Rette Mich“…
Pomalá skladba Hugouše překvapila, myslel si, že to, co hráli předtím, je jejich jediný repertoár, ale tohle bylo úplně z jiného soudku. Překvapil sám sebe, když na konci písničky zvedl své obrovské tlapy a tleskl… ovšem zapomněl, že má rozříznutou dlaň a bolestivý škleb, který se objevil na jeho tváři, mluvil za vše. Bolestí mu vyhrkly do očí slzy a měl co dělat, aby to skryl. Bill se provokativně uklonil směrem k němu a při té příležitosti zahlédl v jeho oku slzu… dostal jsem ho, pomyslel si zpěvák, ale Hugo pořád seděl a nechystal se odejít. Nakonec s nimi opravdu strávil celé odpoledne, a když se na konci kluci rozešli, zůstal v místnosti sám jen s Billem.
„Koukám, že máme novýho fanouška,“ zašklebil se na něj Bill a přistrčil si k němu židli.
„Jo, jste dobrý, houžvičky…“ sdělil mu Hugo s úsměvem. Bill si uvědomoval, že to, co mu provedl, není tak úplně v pořádku. Meg ho několikrát upozorňovala, že zneužívání jeho schopností se mu vrátí. Věděl to, ale včera večer si prostě nemohl pomoct. Ráno se ovšem vzbudil s pocitem viny a rozhodl se, že to musí alespoň částečně napravit. Naraženou nohu mu asi jen tak nespraví, ale rozhodl se mu alespoň zahojit rozřízlou dlaň.
„Ukaž, bolí to?“ vzal Hugovu obrovskou tlapu do své malé ručky a přejížděl druhou dlaní nad bílým obvazem.
„Jo, mám tam tři stehy… jsem včera myslel, že se zblázním, když mi to ten Mengele šil…“ přiznal se kolohnát k tomu, že je ustrašený kluk, který se ze všeho nejvíc bojí krve a bolesti. Většina takových obrů si svými těly vynahrazovala svou bojácnou dušičku, která se v té hoře masa lehce ztratila. Hugoušek nebyl jiný případ… maminka se v něm viděla celé dětství, ušlápnutého tatínka dokázala vyštípat včas, aby ho její synáček nestihl poznat, a tak vyrůstal pouze vedle své dominantní matky.
Celé jeho dětství se neslo v duchu vět: „Hugoušku, to nesmíš,“ „Hugoušku, tohle se mamince ale vůbec nelíbí,“ „Hugoušku, nechoď tam, něco se ti stane a já to nepřežiju,“ a tak podobně. Chudák Hugoušek se snažil v pubertě odpoutat od matky tak usilovně, že propadl kouzlu posilovny a už se z ní nedostal. Maminka byla ráda, že její synáček je silný chlap a spokojenost byla na obou stranách… až na to, že si Hugoušek jaksi nemohl najít dívku, která by jeho matince vyhovovala. Když přivedl domů asi šestou a matce se pořád něco nelíbilo, rozhodl se, že se na to vykašle… radši zůstal sám, jen aby nemusel znovu poslouchat, jaké je nemehlo, že si nedovede vybrat pořádnou nevěstu.
Bill chvíli zkoušel dodávat do rány energii tak, aby to Hugo nepoznal, ale zjistil, že to nepůjde. Podíval se na Huga nevinnýma očima a přikryl to místo dlaněmi.
„Hele, Hugo, teď to bude chvíli škubat, ale za chvíli to přejde a bude to dobrý, jo?“ zamrkal na něj spiklenecky a pacient jen němě kývl hlavou. Po dvou minutách bylo po všem.
„Co to bylo?“ zeptal se udiveně vyléčený pacient a Bill mu s lehkostí v hlase odpověděl…
„Nic zvláštního, to mě naučila babička.“ Hugo otevřel pusu a za chvilku ji roztáhl do úsměvu.
„Tvoje bába byla Saxana, ne?“ Bill se jen usmál, když si vzpomněl na postavu mladé čarodějnice z českého filmu, který viděl kdysi jako dítě, a byl rád, že se svalovec víc nevyptává.
***
No tohle snad nemyslí vážně? Jak „nevyhovujete našim požadavkům“?!?… Já ti dám, ty parchante, že nevyhovuju tvejm přiblblejm požadavkům, to se budeš divit, ty … Joste!!… podívala se Kiara na dopis, ve kterém jí sdělovali, že ji bohužel pro nedostatečné vzdělání nemohli přijmout do týmu TH. Vzdělání neměla, to byla pravda, měla jen stěží dokončenou základní školu, ale tohle si k ní nebude nějakej Jost dovolovat… a just ne!
Takže milánku, nejdřív si pěkně podám tebe, abys neřekl, že jsem nevyhověla tvejm požadavkům. Budeš se přede mnou plazit, ty parchante a TY se budeš snažit vyhovět mým požadavkům, a když budu moc hodná, tak ti to dovolím !!! Kiara supěla a pomalu se jí mozek žhavil doběla. Rawen jen nevěřícně koukal na tornádo, které lítalo před ním po pokoji a ječelo o oktávu výš než normálně.
Takhle svoji schovanku viděl řádit poprvé v životě, ale byla pravda, že se jí také poprvé něco nepovedlo. Zatím vždycky dosáhla toho, čeho chtěla. Teď si nějaký manažer dovolil jí nevyhovět v tom, co si umanula, a byl oheň na střeše. Rawena to zajímalo spíš z hlediska jejích schopností a byl opravdu zvědav, jak si s touhle situací Kiara poradí. Ve chvíli, kdy přemýšlel, Kiara už vytáčela telefonní číslo, které manažer záměrně připsal hned pod své jméno, aby jí dal příležitost se ozvat.
„Prosím, Jost,“ ozvalo se za malou chvilku z telefonu a Kiara okamžitě reagovala.
„Tady Ava Zauberová, můžete mi prosím osobně vysvětlit důvody mého nepřijetí do vašeho týmu?“ změnila hlas na sladký tón a div se ve vlastním cukru nerozpustila, jak se snažila toho blba na druhém konci okouzlit. To ovšem netušila, že už je dávno na lopatě a nebude s ním mít žádnou práci.
„Ale zajisté, madam Zauberová, pokud chcete, rád vám vše osobně vysvětlím,“ reagoval vstřícně David a už se nemohl dočkat, až se s tou samičkou setká. Už jen její hlas mu způsoboval jemné chvění kolem žaludku, a to bylo pro něj znamení, že ji nutně musí dostat.
Rawen jen okouzleně poslouchal, jak jeho milá cvrliká sladce do telefonu a nepokrytě balí kohosi na druhé straně. Bylo mu to jedno, spíš se tím bavil, ale byl překvapený, jak z lítého vzteku přešla do té cukrové sladkosti. Takovou ji neznal…
Kiara nastartovala svůj stříbrný Mercedes, který byl vzpomínkou na poslední sbalenou a odkopnutou celebritu. Ten zpěvák by pro ni udělal všechno, a když si řekla o tohle autíčko, druhý den ho měla i s dárkovou mašlí přistavené před domem. Když ho odkopla, tak jako všechny, nenamáhala se mu ho vrátit… ani to nečekal. Ujížděla na domluvenou schůzku s Davidem a nemohla se dočkat, až toho páprdu zkrotí. Tohle si k ní nebude nikdo dovolovat. A kromě toho se rozhodla, že se přes něj dostane k ďáblíkovi… chvilku si ho bude muset nechat, než ho odkopne, ale to klidně obětuje. Musí z toho Josta dostat, kdo jí překazil její plány… to není samo sebou, vždycky jí všechno vyšlo a tohle je velice divné.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
a mě je Kiara sympatická! 😀 a just jo! 😀 někoho mi připomíná…no koho…mě! 😀 takovej malej umanutej hurikán. 😀
Hugoušek cukroušek mě baví, jak tlačil slzu, když zapomněl, že má zraněnou ruku… 😀 debílek. 😀
Na akcii v telocvični a potom aj v jdeálni som sa kráľovsky bavila. Je to tak vtipné, že som sa rehlila na celý dom.
Potešil ma Bill, keď si uvedomil ako chudákovi Hugískovi ublížil a opravil mu ručičku 😀
Tej ženskej sa bojím, nerada by som bola aby dvojičky trpeli, ale asi budú, že? A možno jej Bill vylieči jej kamennú dušu. Veď aj ona je len obeť.
Bill je ale pěkná potvůrka 😀 😀 Chápu, že se chtěl pomstít, ale závidím mu jeho schopnosti! Tak bych si chtěla z někoho takhle vystřelit 😀 Georg a pepřenka neměli chybu 😀 Tomu jsem se chechtala a nemohla přestat 😀 Ale moc se mi líbilo, že si Bill uvědomil, že s tím Hugem to malinko přehnal 🙂
A ta Kiara mi pije krev! Čím dál víc se jí bojím! :/