Dar 33.

Tom seděl u svého psacího stolu a snažil se přečíst pár dopisů od fanynek, aby zmenšil trošku tu hromadu, co se válela v obrovské krabici. Každý den mu přicházelo dalších padesát nových dopisů a on byl zoufalý z toho, že nebyl schopen je všechny přečíst, natož na ně odpovědět. Proti Billovi jich měl míň, ale i tak to bylo strašné množství. Byl sám doma, rodiče jeli na návštěvu k babičce a Bill se vypařil hned po obědě. Přijel pro něj taxík až před dům, a když se Tom vyptával, kam má namířeno, jen se záhadně usmál, políbil ho na čelo a řekl: „Uvidíš, až se vrátím.“ To bylo všechno, co z něj Tom dostal, a protože věděl, jak má bráška rád překvapení, dál se už nevyptával. Před týdnem přijeli z dovolené, byla polovina ledna a venku se válelo po zemi půl metru čerstvého sněhu. Když zvedl svůj pohled k oknu, zabolely ho z toho bílého nadělení oči. Jejich normálně světlá pleť dostala u moře tmavší nádech, a když vylezli s Billem do bílé krajiny, vypadali jako černoši. Kokosy na sněhu, napadlo Toma a musel se usmát.

Přečetl už asi dvacátý dopis a měl mlhu před očima z luštění rukou psaných písmenek. Většina dívek mu vyznávala lásku a chtěla se s ním setkat. Jeho pověst, kterou si neustále záměrně udržoval, jim dávala naději, že jim třeba odepíše, když mu pošlou fotku, takže v každém druhém dopise byla dívka, většinou ve velice vyzývavém oblečení, pokud na ní vůbec nějaké bylo. I to se mu několikrát stalo a poslední dobou dokonce takové dopisy přibývaly. Kdybyste holky věděly, že vaše přednosti jsou mi absolutně lhostejné. Plochá hruď, úzké boky a nádherné hnědé oči, to je to, co mě denně dostává na kolena, tak jako spoustu dalších Billových obdivovatelů. Byli mezi nimi nejen dívky ale i chlapci, starší ženy a muži, a ti všichni neváhali Billovi napsat své myšlenky do dlouhých dopisů. Někdy si spolu četli, co jim psali lidé vymykající se všednímu věkovému průměru jejich fanynek, a málokdy se stalo, že by jejich dopisy byly hloupé. Většinou byly dojemné a zamilované.

Bill si s tou zvláštní situací nevěděl rady a radši se rozhodl to neřešit. Věděl, že pro ty nešťastné zamilované duše nemůže vůbec nic udělat, jeho srdce patřilo definitivně jen jednomu člověku a on věděl, že je to navždy.

Venku se začínalo pomalu smrákat, blížila se půl pátá a Tom si musel rozsvítit lampičku. Zrovna rozřízl nožíkem další dopis, když uslyšel zvuk zastavujícího auta, a hned potom známé vrznutí branky. Zase ji nenamazal… jako vždycky. Není teď skoro doma a nikomu jinému v domě ten zvuk nevadí. Jemu vlastně už taky ne… Slyšel, jak Bill vešel do domu, jeho štrachání se rozléhalo po tichém temném domě. Otevření nové lahve coly vydávalo zvláštní syčivý zvuk, který prošel několika stěnami z kuchyně až k němu do pokoje. Bylo hrobové ticho, dneska ani neměl náladu poslouchat hudbu. Četl další roztřesená písmenka a podvědomě sledoval všechny ruchy, které se rozléhaly po tichém domě.

Jemné zaklepání, které se ozvalo za jeho zády, ho donutilo po dlouhých hodinách promluvit. Hlas se mu mezitím usadil někde uprostřed hrdla, a teď se s lehkým chraptěním vydral ven, aby pronesl: „Pojď dál.“ Stále bloudil očima po modrých řádcích dopisu a cítil v zádech, že se bratr k němu blíží. Spolu s ním vešla do pokoje i jeho vůně, která ho neodmyslitelně doprovázela na každém kroku, a kterou Tom tak miloval. Natáhl podvědomě víc vzduchu do nosu a přivřel slastně oči. Schválně se neotočil, aby si užil Billovy doteky, které určitě budou následovat. Během chviličky ucítil jeho ruce, na svém hrudníku a polibek na krku. Zavřel oči úplně, zaklonil hlavu, opřel ji o Billovo rameno a nechal se laskat těmi hebkými rty, které patřily jeho lásce. Zvedl ruce nad sebe a snažil se tápavě najít jeho krk a přitáhnout si jej blíž k sobě, aby mohl jeho polibky opětovat.

Zarazil se. To, co sevřel lehce ve svých prstech, nebyly Billovy vlasy. Malinko se lekl, že ten, kdo ho líbá, není Bill, ale ta vůně byla přece jeho. Otevřel oči a pomalu se otočil. Překvapení, které mu bratr po obědě slíbil, se konečně naplnilo. Ten zvláštní člověk, který jej ještě před chvílí líbal, stál za ním a s úsměvem na tváři čekal, jak bude Tom reagovat na změnu, kterou si u moře naplánoval. Tom při pohledu na Billa jen obdivně vydechl. Tohle že byl jeho bratr? Ten nespoutaný černovlasý ďábel s dlouhou drzou ofinou? Tohle byl chlapec s téměř dívčí tváří, delšími rozčepýřenými vlasy a obojkem na krku. Oblečení perfektně ladilo k jeho novému stylu a Tom od něj nemohl odtrhnout oči. Pomalu se zvedl od stolu a lehce přejel dlaní Billovu tvář.

„Sluší ti to,“ vydechl těsně před tím, než si jej přitáhl za boky a vpil se do jeho hebkých rtů, které ho před chvílí vzrušovaly na krku. Byl nadpozemsky krásný. Tom měl pocit, že se podruhé zamiloval. Tenhle Bill byl ještě víc nabitý erotikou a sex-appealem, než ten, který mu dnes mával od branky, než naskočil do taxíku. Vzrušení, které procházelo Tomovým tělem, bylo k nevydržení. Líbal Billa a přitom se jemně prsty probíral v jeho dlouhých vlasech, které ho tak fascinovaly. Chtěl ho, hned teď a tady, byl schopen ho pod návalem vášně i přinutit, kdyby náhodou nechtěl, ale toho se nemusel obávat.

(…)

Leželi udýchaní na Tomově posteli, oblečení obou poházené po pokoji, jak ho ze sebe rychle strhávali, a ve vzduchu ještě doznívaly Billovy vzrušené výkřiky při dokonalém vyvrcholení, které mu způsobil jeho bratr svým neuvěřitelně hbitým jazykem. Tom byl šťastný, nenasytně zavrtával oči do Billovy tváře a hladil jeho nové vlasy. Připadal mu tak nádherný, tak křehký, až dívčí, byl prostě dokonalý. Nikdy ho nenapadlo, že se Bill někdy takhle změní, ale to, co dnes udělal, bylo pro Toma jako vánoční dárek. Předčilo to snad i Gibsonku, kterou dostal k Vánocům, a to už je co říct, protože to byl jeho vysněný dárek. Celou tu dobu nemluvili, slova nebyla potřeba, ale teď už Tom musel něco říct. Chtěl ze sebe dostat své pocity a říct mu, jak se mu líbí.

„Jsi nadpozemsky krásný,“ zašeptal těsně u Billových rtů, než se do nich znovu ponořil. Řekl přesně to, co v ten okamžik cítil, i když mu to připadalo příliš romantické, ale v tu chvíli to prostě říct musel… nemohl si pomoct. Odpovědí na jeho vyznání, mu byl hluboký vášnivý polibek.

„Doufal jsem, že se ti to bude líbit,“ zašeptal Bill, když se na chvilku od sebe odtrhli. „Byl čas na změnu,“ dodal ještě a pohladil Toma po plochém bříšku, které ho neustále lákalo k něžným polibkům. Naklonil se k němu a jazykem lehce pronikal do pupíku a kroužil kolem něj. Věděl, jak tohle Toma vzrušuje a za chvilku zahlédl, že jeho snažení má viditelný účinek. Palcem něžně zavadil o špičku Tomova penisu a setřel malou kapku, známku přicházejícího vzrušení, která se na něm leskla. Tom vydal z hrdla neskutečně nadržený zvuk a nadzvedl se v bocích. Chtěl cítit znovu ten dotek a snažil se přiblížit co nejvíc k Billovým ústům, které stále provokovaly jeho citlivý pupík. Pomalými něžnými polibky se Bill přibližoval k cíli, a když několikrát obkroužil špičku Tomova mužství jazykem, uslyšel hluboký sten. Prudce zajel svými rty jak nejhlouběji mohl a začal Toma uspokojovat svým mrštným jazykem.

Zaťaté Tomovy nehty ve svých ramenou téměř nevnímal, jen se snažil, aby byl co nejvíce spokojený. Pevně tiskl rty a dráždil svým piercingem ten úžasný nástroj vášně, který mu způsobil už tolik slasti. Volnou rukou něžně bloudil mezi bratrovými stehny, a když se vyzývavě roztáhly, zajel svými zvědavými prsty až k Tomovu zadečku. Pokrčená kolena byla pro něj jasným signálem, co si bratr momentálně přeje a jemným tlakem pronikl prstem do jeho těla. Tlumený Tomův výkřik mu jasně potvrdil, že splnil jeho přání. Užíval si nádherné sténání, které vycházelo z Tomova hrdla, když oba pohyby spojil do jednoho rytmu a podle jejich zvyšující se intenzity věděl, že brzo může očekávat bílou nadílku, která pro něj byla dostatečnou odměnou za jeho snažení. Miloval Tomovu chuť a nemohl se dočkat, až mu ji znovu poskytne. Nečekal dlouho a měl jí plná ústa. Nechtělo se mu tak brzy opouštět dobytou pozici a chvilku ještě líně převaloval Tomovu chloubu ve svých ústech, ale když ucítil ruce, které ho přitahovaly, smutně polkl a propustil ji ze svých nenasytných úst. Polibek, který za své snažení dostal, měl stále ještě Tomovu chuť a pro oba byl dokonalou tečkou za skvělým sexem. Po třech měsících byli výborně sehraní.

Když se poprvé objevila Billova nová podoba v Bravu, vypukl neuvěřitelný zmatek. Polovina jeho fanynek byla nadšená, druhá polovina nešťastná. Strhl se neuvěřitelný humbuk, který naštěstí po dvou týdnech utichl. Všichni si zvykli a šlo zase všechno jako dřív. V březnu čekalo kluky vydání dalšího singlu, tentokrát to byla balada Rette Mich, která dodnes dojímala i hromotluka Huga. Bill si tentokrát přál, aby klip, který k němu natočí, byl magický. Chtěl vyjádřit to, co v sobě musel dusit. Nebylo snadné schovávat schopnosti, kterými by se někdy rád pochlubil, ale jinak to nešlo. Režisér a střihači možná ani nezaznamenali, že počítačové triky, které při dokončování klipu používali, nebyly občas ani potřeba. Bill se na nakloněné rovině několikrát dostal do takového záklonu, že by to člověk bez jeho schopností nejspíš odnesl ošklivou boulí na hlavě. On ne… užíval si, že může alespoň sám pro sebe udělat něco zvláštního. Všichni ocenili Billovo herecké nadání, protože jeho výraz v klipu byl opravdu dokonale zoufalý. Nikdo by si o přestávkách natáčení nepomyslel, že ten rozchechtaný kluk, který skáče a tleská, když má z něčeho radost, dokáže tak dobře vyjádřit smutek a depresi.

Hned po natáčení vyrazili na pokračování své Schrei tour… tentokrát s letopočtem 2006. Byl začátek února a teploty klesly na neuvěřitelných patnácti stupňů pod nulou a chlapci s obavami sledovali davy zmrzlých fanynek před stadiony, na kterých se konaly jejich koncerty. Dívky byly snad schopné i zmrznout, jen aby si vydobyly místa v prvních řadách a mohly kluky okouzlovat a doufat, že si jich všimnou. Netušily, že ti dva nejžádanější, po kterých tak touží, jsou už dávno zadaní a nehodlají na tom v nejbližší době nic změnit. Hysterie kolem jejich skupiny stoupala závratnou rychlostí a strašně si užívali pocit, že budou hrát v Rakousku, Česku, Švýcarsku, Francii, Holandsku a Maďarsku. To už byl mezinárodní úspěch, na který se ani na chvilku neodvážili pomyslet. Najednou to bylo tady a vypadalo to tak samozřejmě. Čekalo je natáčení dalšího dívídíčka, které plánovali na březnovém koncertě v obrovské hale v Oberhausenu, kam se vešlo dvanáct tisíc lidí. Nedovedli si tu ohromnou masu vůbec představit a neuvěřitelně se těšili na okamžik, až vyběhnou na pódium a přehlédnou ji očima.

(…)

A najednou to bylo tady. Ve vzduchu se už vznášelo jaro, obrovská hala byla nadupaná až po střechu a z jejích útrob se ozýval neuvěřitelný jekot a řev. Bill seděl na bedně, nervózně tiskl v ruce mikrofon, nepřítomným pohledem provrtával zem, podupával nohou do rytmu a žaludek měl pomalu až v krku. Na pódiu začali kluci hrát první tóny zahajovací písničky a on věděl, že se musí zvednout, během pár vteřin vyběhnout schody a zpívat nadšeným davům. Bylo mu špatně jako vždycky, jeho schopnosti mu v tomhle nijak zvlášť nepomáhaly. Teď to bylo ještě umocněno všudypřítomnými kamerami, které je od rána provázely na každém kroku. Natáčení DVD začalo a on věděl, že musí být perfektní. To, jak zazpívá tenhle koncert, bude navěky zaznamenáno na filmovém pásu a jemu neuvěřitelně záleželo na tom, aby to bylo co nejdokonalejší. Připravoval se intenzivněji než kdy jindy, odpoledne mezi rozhovory na kameru, trénoval hlasivky stažené trémou a doufal, že všechno dobře dopadne.

Konečně přišel ten okamžik a on začal zpívat. Během chviličky vyběhl nahoru a uviděl ten šílený dav, který křičel nadšením. Ve chvíli, kdy skončila první písnička a on odmluvil svůj text, ucítil známý pocit dejavu, který občas přichází, a vtom si to uvědomil. Podíval se doprava a viděl Toma přesně tak, jako před lety u Meg v kuchyni. To byl on… ten okamžik, který mu ukázala. Předvedla mu tenkrát to největší možné publikum, které do té doby měli. Usmál se a zaznamenal Tomův překvapený pohled. Taky mu to v tu chvíli blesklo hlavou. Došli až sem, až na metu, kterou viděli jako první a byli v tu chvíli oba neskutečně šťastní. Povedlo se jim splnit si sen a tohle byla sladká tečka, která završila jejich dlouholeté snažení. Nehodlali končit, ale měli najednou oba pocit dosaženého cíle. Cíle, který viděli, když jim bylo necelých patnáct let.

„Bylo to ono, viď?“ zakřičel Tom, když sbíhali z pódia.

„Jo, bylo, nádhera, co?“ odpověděl nadšeně Bill a měl chuť Toma popadnout a líbat. Nenápadně ho pohladil po ruce, když se ocitli v úzké chodbičce a museli jít těsně vedle sebe. Láskyplný pohled mu byl odměnou za něžné gesto, které Toma potěšilo. David je přivítal v šatně s nadšením a kluky jednoho po druhém objal. Měl radost z těch mladých mužů, kteří mu na začátku připadali moc nezvladatelní na to, aby z nich mohlo něco být, a konečně si uvědomoval, jak se mýlil. Byli jeho poklad. Nejen finanční, ale i lidský. Měl je všechny nesmírně rád.

autor: Janule
betaread: Janik