Den „D“ nastal a i přes všechny modlitby a zaklínání štábu, počasí zůstalo pořád stejné. Ráno se všichni dohodli, že natáčení začne až ve čtyři odpoledne, protože v poledním žáru by mohli hlavní aktéři na rozpálené střeše zkolabovat vedrem. Teplota se vyšplhala na 34 stupňů celsia, ale fanynky, které čekaly už od rána na prostranství před kinem, byly neuvěřitelně čilé. Štáb jim občas rozdal studenou vodu a pouštěl jim písničky, holky tančily a zpívaly a netrpělivě očekávaly začátek natáčení. Kluci se těšili, jen Bill se malinko bál, aby se na střeše nesemlelo nějaké neštěstí, protože jeho závratě z výšek byly občas velice nepříjemné. Nakonec se překonal a posadil se občas i na kraj střechy. Když stál při zpívání a pozoroval všudypřítomné kabely, měl trochu obavy o kameramana s obrovskou kamerou na rameni, který se procházel při natáčení zády k okraji střechy, měl tendenci vyskočit a stáhnout ho zpátky.
Celé natáčení probíhalo v klidu, nad hlavou jim létal červenobílý balón ve tvaru vzducholodě, ze kterého se točily záběry na celé prostranství a naproti v domě dokonce zaznamenali nějakou babču v růžovém tričku, která je sledovala z okna, skákala s nimi do rytmu a evidentně ji to bavilo. Kluci na ní v pauze upozornili kameramana, aby ji natočil a režisér dostal úkol bezpodmínečně tuhle „fanynku“ do klipu nacpat.
Konečně skončila část natáčení na střeše a šlo se dolů do podzemí, kde už nebylo to úmorné vedro. Staré kino mělo úžasně ponuré chodby, do kterých mezitím štáb pustil zamaskované vítězky soutěže a kluci se celí natěšení běželi upravit a vysprchovat, aby ze sebe smyli pot a prach nabraný na střeše. Fanynky je fascinovaly a jejich oddané oči byly více než příjemné. Bill si s nimi velice rád povídal, Tom házel svoje svůdné úsměvy, ale se svojí „macho“ hrou končil ve chvíli, kdy obdržel telefonní číslo na papírku. Většinou je vyhazoval hned do prvního koše, který potkal.
Scénář předepisoval klukům procházet kordonem dívek, které měly na ústech černé roušky a měly působit až trochu výhrůžně. Rukama kluky zachytávaly a bránily jim v chůzi. Holky byly naštěstí celkem v klidu, řídily se pokyny režiséra a žádná se nějak nesnažila kluky osahávat. Gustav hýřil vtipem, a dokonce holkám napovídal, kam ještě si na něj mají sáhnout. Georg by sice rád následoval jeho příkladu, ale jeho nesmělost v téhle oblasti ho natolik brzdila, že se pořád tvářil příliš vážně a holky z něj cítily odstup. Nějak tohle neuměl, potřeboval, aby se dívka odvázala a oslovila ho sama.
Bill sebou několikrát švihl o zem a smál se na celé kolo. Dívky mu vždycky velice rády pomohly zpátky na nohy a vyptávaly se ho na všechno možné. Tomovy oči, které k němu občas žárlivě zabrousily, jej sice upozorňovaly, že nemá moc flirtovat, ale on se výborně bavil a neměl důvod se moc omezovat, bavilo ho být středem pozornosti, milován a obdivován.
Po natáčení následovala ještě autogramiáda, aby si výherkyně soutěže přišly opravdu na své a kluci už se těšili, až se hned po jejím skončení naskládají do auta a odjedou domů. Při podepisování se málokdy dívali dívkám do očí, nebyl na to čas, ale Bill čekal na jednu, jejíž oči ho upoutaly už při natáčení dole v chodbách. Měla tam zakrytý obličej černou rouškou, ale on nabyl dojmu, že tu dívku už někde někdy viděl. Doufal, že si vzpomene, až uvidí celou její tvář, a když jikonečně zahlédl, žďuchnul do Toma.
„Tomi, odkud jí znám?“ naznačil očima směr, kterým se má bráška podívat a ten viditelně strnul.
„Ty jo… to je Bobina,“ odpověděl Tom s divným výrazem a honem se začal zase dívat na svoje ruce s fixou.
„Jo Bobina, ta ze studia,“ vzpomněl si Bill a byl rád, že konečně ví, o koho jde. Pamatoval si ji, byla na jejich mejdanu, který pořádali na konci prázdnin.
„Ahoj, kluci,“ usmála se na ně, když na ni přišla řada.
„Ahoj, Bobino,“ vytáhl se Bill tím, že ji oslovil jménem. Udělala takový zvláštní obličej, naklonila se blíž k němu a řekla: „Barbara, Bille, tak blbě mi říkal jenom táta.“
„Takže mám napsat: „Milé Barbaře?“ zeptal se Bill s úsměvem a čekal, až kývne. „Jak se máš?“ zeptal se, když kouzlil na fotce svůj umělecký podpis s mnoha kudrlinkami.
„Jde to, a jak vy dva?“ usmála se a vzala si od něj zpátky fotku.
„My výborně, viď, Tome?“ otočil se na brášku s úsměvem. Ten ještě podepisoval fotku předchozí fanynky a tázavě k němu zvedl oči.
„Co?“
„Že se máme dobře, říkám tady Bo… Barbaře,“ spletl se, ale hned to zaretušoval. Bobina se mezitím pošoupla o jedno místo k Tomovi a zadívala se mu do očí.
„Jo, máme se fajn,“ kývl hlavou a vzal si od ní fotku.
„Ještě na brášku tak žárlíš?“ zeptala se ho a významně se usmála. Bill už mezitím podepisoval další fotku a jejich konverzaci moc neposlouchal, ale když slyšel slovo „žárlíš“, tak zbystřil.
„Já?“ vykulil na ni oči Tom a nevěděl honem, co odpovědět. Zrovna dneska žárlil docela dost, ale snažil se to před Billem skrýt, jak to jen šlo. Nebyla to ani tak žárlivost, jako spíš opatrnost, aby zase Bill nespadl omylem do nějakého průšvihu. Měl těch všech ženských, co se kolem něj motaly, plné zuby. Ava sice tomuhle výčtu kralovala, ale nebyla bohužel sama, kdo by dal cokoliv za to, se s jeho Billem milovat. Hlídal si ho jako oko v hlavě.
„Jak tě to napadlo?“ řekl spíš pro sebe, když se podepisoval vedle Billových klikyháků.
„Na mě nic hrát nemusíte, mně je to jasný,“ zašeptala Bobina, když si od něj brala podepsanou fotku. „Mrkni se sem,“ podala mu malý papírek. „Ať vám to klape, kluci,“ dodala a šoupla se o jedno místo ke Gustavovi.
„Jé, čáu,“ zaslechl ještě Bill Gustavovo jásání nad tím, že vidí známou tvář a zadíval se na papírek, který Tom nevěřícně hypnotizoval očima. Nebylo tam obvyklé telefonní číslo… byla tam internetová adresa, jejíž významnou součástí bylo slovo ‚twincest‘.
(…)
Hned jak zasedli vedle sebe v autě, vytáhl Bill svůj laptop, který byl jeho stálým společníkem, a zadal udanou adresu. Tyhle stránky v oblíbených ještě neměli. Webmiss se jmenovala Barbie a jim bylo hned jasné, že to není nikdo jiný, než jejich stará známá Bobina. Tom se otočil a díval se z okýnka na šeřící se krajinu. Takže Bobina je další z těch, co jim fandí… zvláštní. Když se sápala po Billovi, nevypadala na to. Těšil se domů a chtělo se mu spát. Za chvíli už bylo slyšet jen tiché pochrupování. Bill se naopak probíral jejími stránkami, a když zjistil, že jsou na ní kromě ‚podezřelých‘ fotek a montáží i fan fiction, rozklikl hned první, na kterou narazil. Už její název ho upoutal. Jmenovala se „Já a twins“ a autorem nebyl nikdo jiný, než sama Barbie. Chvilku zíral na text před sebou a došlo mu, že ona tam popisuje skutečnou událost. Všechno, co si pamatoval a co s Bobinou prožili na mejdanu, tam bylo… až na ten závěr. Co to má znamenat? Tohle mu bude muset Tom doma vysvětlit, protože poslední, co si pamatoval, bylo, jak si s ní ťukal flaškou piva „na mouchy“.
(…)
„Přečti si to a pak mi k tomu něco povíš, jo?“ předhodil Bill s očekáváním Tomovi svůj laptop, když se vrátil ze sprchy. Seděli vedle sebe na posteli, opření o polštáře, Bill sledoval brášku, jak čte Bobininu povídku a pozvolná změna jeho výrazu z úsměvu až k překvapení v očích ho přesvědčila, že je to pravda.
„Proč jsi mi to nikdy neřekl?“ zeptal se Toma, když bylo jasné, že zírá na monitor už jen proto, aby nemusel nic říkat.
„Zapomněl jsem na to,“ snažil se Tom vypadat nezúčastněně a lhostejně.
„Zapomněl? Na tohle jsi zapomněl? Ona mě tam málem přefikla, tys jí to překazil a chceš říct, že jsi na to zapomněl?“ natočil si Tomovu tvář tak, aby se mu musel dívat do očí. „Lžeš, Tome, poznám to na tobě. Proč jsi mi to neřekl?“ čekal na rozumné vysvětlení.
„Nevím, přišlo mi to trapný. Nechtěl jsem, abys to věděl, ona byla tak drzá a ty bezmocný. Neměl jsi tušení, že vím o tvém slibu, a kdybych ti řekl, co jsem udělal, musel bych to taky zdůvodnit. To nešlo,“ vysvětloval Tom, zatímco zavíral laptop. Odložil jej na zem vedle postele a očekával další otázky…
„Aha, a proč jsi mi to teda neřekl potom, když už bylo všechno jasný?“ divil se Bill.
„Protože jsem se styděl za to, co jsem udělal potom,“ odpověděl tiše Tom. Bill se mezitím položil hlavou do jeho klína a upíral vzhůru své laní oči.
„A co jsi udělal tak strašnýho, kromě toho, žes mě zachránil?“ pohladil Toma vděčně po tváři. Tom chytil jeho něžnou ruku a políbil ji do dlaně. Usmál se.
„Políbil jsem tě. Přesně stejně jako ona. Drze a bez dovolení. Tenkrát jsem se do tebe zamiloval.“
Dívali se jeden druhému do očí a poslouchali ticho, které najednou v pokoji nastalo. Tom hladil Billa v černých melírovaných vlasech a usmíval se. Přemýšlel, jak skvělou měla Bobina fantazii, když dopisovala konec své povídky. Byl totiž daleko žhavější než skutečnost. Zatímco ve skutečnosti došlo jen k jednomu krásnému polibku, který jim měl v budoucnu změnit celý život, v její povídce se tenkrát spolu poprvé milovali a vzhledem k tomu, že Bobina měla na psaní talent, nejradši by její fantazii zrealizoval hned teď. Bill měl zřejmě stejný nápad, protože ve dveřích v tu chvíli cvakl zámek a Tom sebou zase trhl. Jako vždycky. Pořád ještě si na to nezvykl a pochyboval, že se to někdy stane. Bill je prostě Bill… jeho mladší čarodějný bráška…
„Zopakuj to,“ zašeptal Bill a přitáhl si Toma blíž k sobě. „Buď zase drzý a vezmi si úplně všechno, co chceš,“ blýsklo se mu v očích vzrušené očekávání.
„Miluju tě,“ ozvalo se dvěma různými hlasy těsně před tím, než se jejich ústa spojila v polibku. Zase měli oba stejnou myšlenku, kterou chtěli říct, ale tentokrát se trefili na vteřinu přesně… Oběma se honila hlavou ještě jedna myšlenka, kterou ale pro samou práci s líbáním toho druhého nemohli vyslovit. Byla jednoduchá a zněla: „Díky, Bobino.“
xXx
Vedra konečně povolila a počasí se vrátilo jakž takž do normálu. Objížděli open-air festivaly a užívali si prázdnin, které jim poskytovaly přeci jen víc volna než normální rok. Prvního září je čekaly sedmnácté narozeniny. Měli je oslavit závěrečným koncertem své tour v nádherném prostředí Loreley a těšili se na to jako malí kluci. Budou zase o rok blíž k plnoletosti, které se nemohli dočkat. Těšili se, až budou svobodní a budou si moci udělat řidičáky, pít alkohol, aniž by se báli, že je někdo nachytá s foťákem, a nakonec i podepisovat vlastní smlouvy.
Bill už měl plán, jak zase překvapit své fanoušky a pracoval na něm od začátku prázdnin. Vymýšlel, navrhoval… potřeboval něco speciálního, co by vyjadřovalo všechny jeho pocity a nebylo to jen prázdné plácnutí do vody… Až jednou takhle seděl, maloval si obrázky a najednou ho to trklo… jasně… udělá sobě i Meg radost. Při pomyšlení na bolest, která ho čeká mu sice zatrnulo, ale díky Megiiným radám si s ní už nějak poradí. Nebude to tak hrozné jako minule, na to si dá pozor.
xXx
„Tak povídej, Hvězdičko, co je novýho… co ta potvora Ava, viděli jste jí ještě někdy?“ vyptávala se nadšená Meg, když se u ní zčistajasna objevil.
„Jo, potkali jsme jí v březnu na předávání cen a trošku jsem se jí pomstil…“ vyprávěl Bill své učitelce celý příběh a její výraz při závěrečném finále celé story byl úžasný. Smála se, až se zakláněla na židli a div mu nezatleskala… „Jenže se mi to trošku nevyplatilo…“ posmutněl Bill, když si vzpomněl na následky.
„Ona nás propíchla na internetu, a teď už spousta lidí spekuluje, jestli s Tomem nejsme partneři…“ zadíval se na Meg. Trošku zvážněla, naklonila se k němu přes stůl a pohladila ho po tváři…
„Stejně by se to stalo, vždyť jsi to sám viděl… tohle nešlo udržet pod pokličkou dlouho. Poradím ti jednu věc… nikdy to nepřiznávej. Nikdy nesmíš kývnout, když se tě na to někdo zeptá. A nikdy vás nesmí nikdo vyfotit nebo natočit… to ostatně víš… jen tak to přežijete spolu ve zdraví. A neboj se, mrkla jsem na to a myslím, že se to nikdy neprovalí,“ uklidnila ho na závěr. „Až se to naučíš, tak se sám podíváš… už brzo,“ slíbila mu a usmála se.
„Něco pro tebe mám,“ uculil se Bill.
„Jestli je to zase nějaká placka do tý ďáblovy krabičky, musíš to pustit sám… já se toho stejně pořád bojím,“ řekla Meg a usmála se. Bill se plácl do čela.
„No vidíš, na to jsem zapomněl… mám to dívko připravený doma na stole a nechal jsem ho tam… jsem blbej, ale příště to určitě přinesu a mrkneš na to se mnou, jo?“ zašklebil se. „Je to něco jinýho… můžu ti to ukázat?“
„No tak honem, hořím zvědavostí,“ pobízela ho Meg. Zvedl se od stolu a poodhrnul trošku tričko… Meg vykulila oči na hvězdu, která zdobila jeho pravou část bříška.
„Co… to…“ koktala a naklonila se trošku k Billovi, aby líp viděla.
„To je „Hvězdička“… pro tebe… za všechno…“ řekl Bill a usmál se. Meg k němu zvedla oči a pohrozila prstem…
„Víš, co jsem ti o tom říkala, viď? Ty si nedáš pokoj, dokud nebudeš celej pokérovanej?“ zvedla se od stolu a popošla k němu. „Skloň se…“ přikázala mu a on už se bál, že mu jednu vlepí… Vlepila… ale pusu na čelo. „Ty jsi moje praštěná Hvězdička, viď?“ zamumlala mu do trička, když ji objal. Stáli tam spolu v kuchyni, ve které tenkrát všechno začalo a vzpomínali…
„Tak konec objímání, jde se do práce… ještě se máš moc co učit, čaroději… jednou musíš vychovat svého nástupce, tak ať jsi dobrý učitel!“ pronesla Meg a pustila ho z objetí.
„Já a učitel?“ vykulil oči Bill.
„No a co sis myslel, že to všechno bude zadarmo? Jo, Hvězdičko, něco jsi dostal, tak taky musíš něco odevzdat… tam nahoře to mají dobře vymyšlený, to si nemysli,“ usmála se na něj a poplácala ho po vykulené tváři. „Tak jdem na to… zavři oči…“
KONEC
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
Na závěr téhle povídky bych Vám všem, kteří jste jí četli, chtěla moc poděkovat za nádherné komentáře a radost, kterou jste mi jimi působili. Zvláštní dík patří opět mé beta-readerce Janince, která trpělivě označuje všechny mé překlepy a tečky navíc, na které si bohužel dost potrpím :), doplňuje čárky podle pravidel, které si nejsem schopná zapamatovat a občas mě upozorní na nesrozumitelné bláboly, kterých se někdy dopouštím.
Velké díky patří Ketty a Nicky, které vedou tenhle úžasný blog, na kterém mi umožňují zveřejňovat svou fantazii, díky jim za to, že mu věnují veškerý svůj volný čas a umožňují tak nám všem číst dílka a díla, která jsou tak výjimečná svým obsahem, pro nás twincestní duše tak jedinečným a nezbytným. Samozřejmě ještě velké díky dvěma lidem, bez kterých by se to neobešlo… díky, Bille, díky, Tome, za to, že jste. Díky vám všem Vaše Janule
tohle je dokonalost!!!!!♥♥♥
♥♥♥vážně dobrý… 8D♥♥♥
hele tak dneska to asi nedám, nicméně už jsem se dostala k patnáctce, takže si snad zítra najdu čas, abych si zbytek náležitě vychutnala:) a určitě ještě něco napíšu :o)
Bude spousta příběhů, které začnou twincestní přívrženci teprve objevovat poté, co se tady znovu objeví po té nepěkné události. Dar ale určitě nebude ten případ, protože kdo si ho ještě nepřečetl, není správný přívrženec 🙂 Má v sobě tolik originality a je v něm zakomponováno i tolik poučných faktů, že je nezaměnitelný… Moc dobře víš, Janinko, jak jsem k tomu příběhu přilnula… šíleně mi imponoval a věřím, že až jednoho dne zase nebudu vědět co vlastně dělat, otevřu si svou složku, kde má své čestné místo mezi mýma ostatníma oblíbenýma dílkama, a pustím se znovu do čtení, protože jsem si právě uvědomila, že jsem se zmýlila, že bude určitě ještě co objevovat, protože jsem už jistě spoustu důležitých detailů zapomněla… Měla bych se stydět, jenže můj mozek je pouze lidský, to nezměním 😀
Raději končím, protože bych napsala hotovou kilometrovou esej, ale ani ta by nevyjádřila, jak ráda mám všechno, co vyšlo z tvé dílny 😉
Jo souhlasím, Dar je vážně úžasná ffka a každý přivrženec už ji zřejmě četl jelikož nemá chybu a všechno tam do sebe perfektně zapadá a souvisí i se skutečnými ověřenými fakty a úplně mě imponovalo jak bylo popisovaný třeba to, jak to čili klipy atd…prostě perfektní, dokonalý, bezchybný, úžasný!!! Miluju tehhle příběh ♥
ták konečně, no nemám slov, jen zasněně civím na monitor:) A zjišťuju, že slovník superlativů, který ovládám neobsahuje slovo, jenž by mohlo shrnout tuhle povídku, ale třeba Hvězdná, by se hodilo:)
Je to naprosto dokonaly:-)
Krásná povídka….strašně zaímavá, zvláštní a krásně jiná =)
Em, vyborne napisane, proste talent, zaujimave v kazdej pasazi!!!!
Boží, miluju tu povídku. Ale to ty víš, viď?
Trvalo mi cekem dlouho než jsem tuhle ff přečetla ale uřčitě to stálo za to… je fakt nádherná a jiná něž všechny ostatní…
je to nádherný pribeh,máš talent to sa musí uznat,dakujem za krásnu nedelu ktorú som prežila čítaním tejto poviedky
krásný 🙂
Hned jdu na dvojku. Je to skvělej relax po tom všem učení:-)
Nádherná,originální a úžasná povídka!!!!Jako všechno,co jsem od tebe četla!Děkuju za krásně strávené chvilky!!!
naprosto úžasná povídka! Děkuju za příjemně strávené chvíle u téhle povídky
co dodat..? sežrala jsem ti všechno i s navijákem! 🙂 úžasný návrat do minulosti.. určitě to tak muselo být, to není ani jinak možný. 😉
musela jsi s tím mít neuvěřitelnou práci a nebo, že bys měla jejich slavný život tak najetý? 😀 báječná připomínka jejich začátků. každé jejich vystoupení, rozhovor, videoklip.. děkuju za to. 🙂
bylo to moc milé čtení a vůbec by mi nevadilo, kdybys takhle mapovala jejich život už napořád. 😀 😉
Ďakujem, že si napísala tento príbeh, ono je to vlastne akoby krásny dokument ochutený mágiou a twincestom. Všetky tie príchute zbožňujem 🙂
Namiešala si to s vkusom a výsledok je nádherný, teším sa na dvojku. Pripomenula si mi obdobie Billa – strapáčika, keď som ho spoznala a potom aj jeho najkrajšie obdobie s najprirodzenejším účesom, ktorý mám na ňom najradšej.
Tvoje mená, ktoré Billovi dávaš sú nezabudnuteľné 🙂 minule "Šílená Veverka" a teraz krásne nežne "Praštěná Hvězdička"
Si úžasná spisovateľka Janule.
A ešte, ďakujem aj za e-mail nestihla som odpovedať,lebo som zalezená v príbehu 🙂
[18]: 🙂 Jsem ráda, že se ti i tenhle příběh líbil. 🙂 Díky za všechny komentáře. 🙂 Doufám, že se ti bude líbit i druhá řada, ačkoliv očekávám nějaký to spílání, jak trápím malý holčičky, ale to vydržím. 😀 Už mě znáš, tak víš, že sice napínám, ale nakonec… no však uvidíš. 😀 Krásný Nový rok. J. :o)
Wow, tak to skončilo nejlíp, jak mohlo! 🙂
Tenhle příběh se mi strašně líbil, protože byl prosycený láskou a hlavně mystičnem, které mám tak ráda! 🙂
Povídka se mi prostě skvěle četla, vždycky jsem se těšila na nové díly a očekávala s napjetím, co se tam stane a co všechno Kiara ještě provede 😀
Malého ďáblíka Billa jsem si prostě zamilovala ♥ To, jak dokáže ještě stále Toma vyděsit, když provede nějaký svůj kosem, nebo jej jím rozesmát mě prostě dostává a strašně se mi to líbí 🙂
Strašně moc se těším na druhou řadu, ze které si pamatuju ještě větší prd, než z této řady 😀 Takže to všechno pro mě bude opět novinka a já se nemůžu dočkat až se znova do pokračování tohohle magického příběhu, pustím.
Moc Ti děkuji za tuhle povídku, je prostě skvělá! ♥♥
Paráda! Dokonale vybraný téma a dokonale napsaný. 🙂 Přesto u mě pořád vede Časoprostor, ten budu číst ještě hodněkrát. 🙂
ďakujem Janulka že si napísala tento nádherný príbeh a idem na dvojku♥
Parádní příběh. Prvky nadpřirozena se mi tam moc líbily, dodaly celému příběhu šťávu. Jdu se vrhnout na pokračování. 😀 😉
Jěšte nejdem u koncu ale musela sem se pidívat na poslední kapitolu lebo som myslela že Kiru-Avu zabiju. Ale teď je to docela o
Och, takova nostalgie pri cteni tehle povidky… strapatej Bill s cool emo patkou je proste TOP!
A Tomi je tu takovej prdola, coz je neobvykli, ale krasny. 🙂