Dýchal zhluboka v předklonu, aby se alespoň trochu uklidnil, než otevřel branku od jejich zahrady. Skoro celou cestu běžel, aby nemusel čelit zvídavým otázkám, kde se tak dlouho toulal. Bláhově si myslel, že svoji návštěvu u staré čarodějnice utají, ale jeho matka měla velice dobrou představu o tom, kde zrovna je. Napadlo ji, že se Bill jen tak netoulá po vesnici a jediný člověk, který teď jejího syna zajímal, byla ona.
„Tak co ti řekla?“ byla její první věta, kterou pronesla k synovi, když se zjevil na prahu obývacího pokoje. Bill si připadal, jako by se vrátil zpátky k ní… copak všechny ženské na světě dokážou číst myšlenky? Nechápal, jak to jeho matku mohlo vůbec napadnout, ale věděl, že teď nemá cenu zapírat, ona to prostě věděla.
Sundal si bundu, hodil ji na opěradlo volného křesla a posadil se vedle matky. Nabídl si z misky plné buráků a nacpal si pusu, aby nemusel hned odpovídat. Jeho taktika ovšem nebyla k ničemu, protože upřený pohled matky ho stejně donutil spolykat rychle ještě pořádně nerozkousané buráky. Čekala a nehodlala odvrátit pohled, dokud se nedozvěděla, co chtěla. Tenhle tichý terorismus své milé maminky znal už od dětství, a věděl, že ona tím dosáhne vždycky všeho, co si umíní.
„Je zvláštní…“ vypadlo z něj a v tu samou chvíli, kdy dořekl poslední písmeno, se zakuckal. Okamžitě dostal od své stvořitelky herdu do zad a zaskočený kousek buráku mu vylítl z plic přímo na stoleček… Soustředěně jej smázl prstem a otřel o okraj čistého popelníku. Provinile se podíval do smějících se matčiných očí a úlevně se rozesmál.
„Ty jsi trdlo, viď?“ pohladila ho mamka po předloktí a dál čekala, co se dozví. Ani jeden z nich si nevšiml Toma, který při své cestě do kuchyně zaslechl jejich hlasy a postavil se těsně za dveře místnosti. Tiše stál, skoro nedýchal a poslouchal.
„Umí číst myšlenky, mami,“ oznámil, jako by krájel chleba. Nic zvláštního, ne? To umí přece každý druhý včetně jeho matky. „Věděla, že dneska přijdu, věděla, na co myslím a ukázala mi moji… vlastně naši budoucnost,“ dodal a očekával zápornou reakci. K jeho překvapení matka jen kývla na znamení souhlasu.
„Jak ti ukázala budoucnost?“ zeptala se jen, aniž by pochybovala o jeho slovech.
„Vzala mě za ruce a posílala mi přes ně obrazy. Stál jsem na pódiu, zpíval ječícím fanynkám a bylo mi nepopsatelně krásně,“ zasnil se znovu při té vzpomínce. „Slíbila mi, že mě naučí něco z toho, co sama umí. Podívej…“ ukázal matce skoro dokonale zahojený ukazováček. „Prý mám podobné schopnosti jako ona, ale musím je trénovat,“ dodal ještě a prosícíma očima žádal matku o souhlas. Ta ani na chvíli nepochybovala o pravdivosti jeho slov a kývla na nevyslovenou otázku. Pokud má ten dar, měl by ho využít.
V tu chvíli se obývákem mihl stín jeho staršího bratra a po chvilce se za ním zabouchly domovní dveře. Bill jen s úsměvem zvedl oči k matce a uklidnil ji slovy: „Neboj, mami, ona už ho čeká. Věděla, že mě dnes přijde chránit. Letí jí vynadat.“
Tak to teda ne, to takhle nemůžu nechat. Nikdo nebude mýho brášku blbnout takovými nesmysly. On je tak důvěřivý, na všechno naletí a nějaká stará čůza mu nebude vnucovat záhadné schopnosti. Vždyť je moje dvojče, jsme stejní a o tom bych přece musel něco vědět… Určitě ho chce jen zneužít na nějaké své sobecké zájmy. Všechny tyhle myšlenky vířily Tomovi hlavou, když se hnal k domu té staré čarodějnice. Vzpomněl si, že ji na malinký okamžik zahlédl na silnici, když zastavili. Nenechá ji, aby mu zničila bráchu. Na to ho má moc rád.
Zabouchal pěstí na dveře, protože nikde v tom vzteku nenašel zvonek. V tu chvíli, kdy jeho ruka naposledy opustila staré nalakované dřevo, se otevřely. Jako by čekala za dveřmi… pomyslel si.
„Už tady na tebe čekám,“ pronesla s úsměvem a gestem ruky mu naznačila, aby šel dál. Stál jako opařený stále se zvednutou pěstí a nehýbal se. Vypadal jako zkamenělý Bůh pomsty. Všechna ostrá slova, která měl připravená, se mu jejím úsměvem rozpustila v hrdle. „Tak pojď, nebo mi chceš vynadat na ulici?“ obdařila ho dalším úsměvem a pobaveně koukala, jak tam stojí.
Ušklíbl se a pohnul se dopředu. Vešel do tmavé chodby starého domu. Když zacvakl zámek, trhl sebou stejně jako jeho bratr. Měl strach. Vypadalo to tu jako v čarodějné jeskyni a on si připadal v pasti. Tentokrát ale žena nechala zamčeno a pokynula mu, aby ji následoval. Venku už byla tma a ona nepotřebovala nezvané hosty.
Usadila ho na stejnou židli jako předtím Billa a nalila mu úplně stejný nápoj. Jako by zapomněl pod jejím vlivem, co jí vlastně chtěl. Nic nenamítal a hned se napil. Byl uřícený z té cesty a cola mu přišla vhod. Až když mu v hrdle mizel poslední doušek, uvědomil si, že kdyby ho chtěla otrávit, byl by velice snadnou kořistí. Hned by sám sebe zlikvidoval svojí neopatrností a ona by nemusela hnout prstem.
„Otrušík už dávno nesbírám a jiné jedy tu nemám,“ pronesla na adresu zaraženého Toma a posadila se naproti němu. Okamžitě si vzpomněl na bratrova slova o jejím umění číst myšlenky a rozhodl se babu vyzkoušet. Začal usilovně myslet na malou věcičku, kterou měl hluboko v kapse kalhot. Chtěl vědět, kam až zajde její drzost.
„Je tvoje první, viď? Nosíš ho u sebe pro štěstí a dobře děláš. Není nad to mít dobrý talisman,“ řekla mu přímo do očí přes svit svíčky, kterou před chvilkou zapálila. Jak to ví? Jak mohla odhadnout, že myslí na své trsátko? Vždyť o něm nikomu neřekl, ani Billovi… a s ním si říkají skoro všechno. Nechtěl, aby si bratr myslel, že je pověrčivý, ale talisman ho uklidňoval.
„Co mu chcete udělat?“ zeptal se potichu, protože křičet v téhle místnosti mu připadalo nevhodné. Stále se usmívala, a to ho mátlo. Copak může nadávat někomu, kdo se takhle tváří? Měl dokonce pocit, že je mu sympatická, a to už se mu krajně nelíbilo.
„Chci mu pomoci, aby se naučil zacházet se svým darem,“ odvětila stejně potichu, jako se on zeptal. „Má v sobě schopnosti, o kterých zatím neví, ale mohl by o ně přijít, a to by byla škoda,“ řekla a stále hleděla do Tomovy zachmuřené tváře.
„On taky umí číst myšlenky?“ udiveně se zeptal a vzpomněl si na několik situací, kdy mu Bill odpověděl na něco, na co se ho chtěl právě zeptat. Že by to bylo jinak, než si myslel?
„Ne, ještě ne, ale jednou se to možná naučí. Vaše spojení je jedinečné, proto umí odhadnout, co si myslíš, ale do hlavy ti nevidí… zatím,“ dala najevo, že ví, na co Tom myslí. Chtěla, aby věděl o všem, co bude Bill muset podstoupit, a teď k tomu byla jedinečná příležitost.
„Víš, tvůj bratr je jiný než ty… má dar ovládat energie… celý svět je jen energie a kdo s ní umí zacházet, dokáže všechno, na co si vzpomene. Je to výjimečný dar a byla by škoda ho nevyužít, zvlášť když máte svoje sny. On je schopen vás k nim dovést, ale bez tebe to nedokáže. Jste vzájemně propojeni prapůvodní energií, která vznikla při vašem početí. Vznik jednovaječných dvojčat je přirozenou cestou dost výjimečná událost… vlastně je to proti přírodě. Kdysi dávno ve středověku byla dvojčata považována za zrozence ďábla právě proto, že byla většinou schopná vzájemné telepatie. Lidé to nemohli pochopit a báli se jich. Dokonce je někdy po narození raději zabili…“ vyprávěla žena a neustále fixovala Tomovy oči ve svých. Potřebovala jeho soustředění a tohle byl jeden z nejlehčích úkolů, které jí její dar poskytoval. Dokázala mnohé, ale jen díky tomu, že celý život zůstala sama a neměla děti. Kdyby se její matka nepostarala o to, aby z ní nikdy nebyla dospělá žena, se ztrátou panenství by o svůj dar přišla. Teď musela s touto krutou podmínkou svého daru seznámit i Toma.
„Tvůj bratr je připraven se tomu daru obětovat. Ukázala jsem mu, co je schopen dosáhnout a on se svobodně rozhodl, že to tak chce. Jsem ráda, že jsi přišel, protože on by se ti s tím asi sám nikdy nesvěřil. Neví, co ti tu budu povídat a ty mu to neříkej. Mohlo by mu to ublížit,“ připravovala Toma na to, co mělo přijít.
„Jsou na světě dvě důležité energie pro lidstvo, které když se setkají, dokážou tvořit. Jedna je mužská, druhá ženská. Plus nebo mínus, x nebo ypsilon, jin nebo jang, v každé části světa se jim říká jinak, ale jsou to pořád ty samé proudy energií. Když se tyto dvě protikladné energie spojí dohromady, nastane konflikt, ze kterého může vzniknout nový život. Je to základ našeho přežití. Bez toho by lidé dávno vymřeli,“ blížila se opatrně k tomu, co už musela za chvilku vyslovit, a věděla, že Tomova reakce nebude pozitivní, pokud nezažije to, co jeho bratr.
Vzala opatrně jeho ruce do svých. Neprotestoval, díval se do jejích očí a nechal se opájet tou silou, co do něj vstupovala z jejích rukou. Po chvilce byl nucen zavřít oči, aby ho proud stoupající jeho pažemi neporazil. Cítil tu sílu, která mu vnášela do mysli obrazy, a absolutně se jim poddal. Viděl podobnou situaci jako před ním jeho mladší bratr. Ječící davy dívek, on na pódiu velké haly se svou kytarou v rukou. Potřebovala, aby zažil ten pocit na vlastní kůži, protože pak už bude schopen bratrovu oběť pochopit. Nechala ho chvíli, aby se opájel tou euforií, kterou sláva přináší. Výraz jeho obličeje napovídal, jak je mu v roli slavné hvězdy dobře. Pocit, že vás lidé obdivují pro vaše umění, je nad všechny poklady světa… alespoň on to tak cítil.
Pomalu zeslabovala průtok energie jeho pažemi, až úplně ustal. Tom seděl dál s úsměvem a zavřenými víčky na své židli a nechtěl otevřít oči. Nechtěl se vzdát té krásy, kterou právě prožil. Bylo to tak živé, on tam stál, ví, že to nebyla jen myšlenka, byla to skutečnost. Skutečnost, která je čeká. Ať už se jeho bráška pro tohle vzdá čehokoliv, chápal to. Udělal by to taky, kdyby mu to dali jako podmínku úspěchu. Otevřel oči a pohlédl do usměvavého obličeje. Se zatajeným dechem čekal, co obětuje jeho bratr jejich budoucí slávě.
„Aby tohle všechno mohlo přijít, musí si Bill zachovat svůj dar. Musí se s ním naučit nakládat tak, aby ho mohl používat. Není to nic záporného, naučím ho, aby nikomu, a hlavně sobě neublížil. Nemusíš se bát, že to nezvládne, silný je dost, ale má to jednu podmínku. On si ještě zdaleka neuvědomuje, jak strašně těžké to bude, ale ty mu musíš pomoci. Musíš ho podržet v těch nejhorších chvílích už proto, že to dělá pro vás oba. Bill nikdy nesmí zkřížit svoji energii s tou opačnou. Aby zachoval svůj dar při životě, nesmí nikdy milovat ženu,“ skoro zašeptala ten krutý ortel do ticha kuchyně a sledovala měnící se výraz na Tomově tváři.
„To přece ne… to nemůže… nemůžete po něm chtít,“ vydechl zděšeně Tom a cítil, že se mu do očí hrnou slzy. Věděl, že jeho bráška je tvrdohlavý, a když se jednou pro něco rozhodne, není návratu. První slza se osvobodila z jeho oka a utíkala po tváři směrem ke dvěma stříbrným kuličkám ve rtu. Cítil lítost, bolelo ho srdce z toho, co chce podstoupit Bill jen proto, aby si oba splnili svůj dětský sen.
„Chápu tvoje slzy, sama jsem kvůli tomu vybrečela všechny, co jsem měla, když mi matka oznámila, co mě čeká. Smířila jsem se s tím až ve chvíli, kdy jsem mohla poprvé zachránit lidský život. Bylo to malé dítě a já mu jako jediná z okolí mohla pomoci a v tu chvíli jsem přestala litovat toho, co jsem obětovala. On ví, že nejde jen o slávu a peníze. Kvůli tomu by to snad ani nedělal, ale cítil, že pomůže mnoha lidem… svojí osobností a krásou, svým charisma, svým zpěvem, upoutá statisíce lidí po celém světě a mnohým z nich pomůže už jen svojí existencí,“ mluvila žena tiše a držela při tom Toma stále za ruce. Slzy z jeho očí plynule stékaly a vytvářely mokré tečky na jeho triku. Sáhla do šuplíku a podala mu papírové kapesníčky.
„Nesmí poznat, že jsi plakal. Je silný, rozhodl se a nic ho nezviklá. Vaše energie jsou spolu v absolutní jednotě. Když jsi smutný, on to cítí a nutí ho to také ke smutku. Když jsi veselý, raduje se s tebou. Nikdy jeden druhému neublížíte, ublížili byste tak i sami sobě. Vaše vzájemná láska je čistá, není v ní nic, co spojuje muže se ženou. Je to souznění dvou duší, které bývaly jedním celkem. Až jednou zemřete, spojí se zase zpět… jejich rozdělení je jen dočasné,“ vysvětlila mu a cítila, že se pomalu uklidňují jeho rozbouřené emoce. Nedivila se, že plakal. Znala jeho lásku k bratrovi, a dokonce tušila, že jednou se možná změní v něco jiného, intenzivnějšího…
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
aaano x) zmeni , uz cosokro x))toe super , ako vedela že za nou pride , naprosto ma uz po 4 krat tato ffka ohromila x)
jo je to upa super FFka
zasa som sa nechala vtiahnúť do deja tejto prekrásnej poviedky,milujem Dar!
kdybys viděla, jak se při té informaci změnil výraz v mé tváři… 😀 koutky pomalu a jistě putovaly vzhůru, až jsem se rozzářila jak sluníčko. 🙂 tys to zase vymyslela! úplnej Einstein! 😀
trsátko jsem teda ale uhodla taky. co jinýho by tam kytarista tahal. 😀 teda kromě zmuchlaných kuliček papírků s telefonními čísly od fanynek. 😀
a to co jsi psala na konci…že se jejich duše po smrti opět spojí…věřím tomu na sto procent taky. 🙂
Nádhera čo dokážeš so svojou fantáziou.
Zvláštni,ale krásna povídka.
Wow, tenhle díl byl dokonalý a doslova okouzlující!
Já jsem tak ráda, že Billova maminka jej podporuje, že mu věří. Je spousta lidí, kteří by tomuhle nevěřili a dokonce i vlastní dítě by považovali za blázna. Tomova reakce, když slyšel o čem Bill povídá, byla prostě krásná 🙂 Jak chtěl brášku chránit! 🙂
Billova oběť mi přijde opravdu hrozná, nevím, jestli bych se něčeho takového já sama dokázala vzdát. Ale Bill je opravdu silný člověk a já věřím, že s Tomovou pomocí zvládne všechno, co si zamane. 🙂
Opravdu nádherná povídka! 🙂