Dar 5.

„Ale Meg, tohle přece nemůžu nikdy dokázat!“ rozčiloval se Bill, když se už poněkolikáté snažil zjistit, co je nakresleno na papíru, který má jeho učitelka před sebou na stole. List ležel lícem dolů, aby neměl šanci cokoliv zahlédnout. Měl na výběr z několika jednoduchých tvarů a barev a pomocí své intuice měl určit, který z nich je právě před ním. Napínal svoji mysl směrem k papíru a snažil se v duchu něco uvidět… stále nemohl přijít na způsob, jakým energii nasměrovat do jednoho místa a tohle byl jeden ze základních způsobů, jak se tomu naučit.

„Klid, Hvězdičko, to zvládneš. Zavři oči, vymaž všechno ostatní z mysli a představ si bílou mlhu… až se ti z ní začne vynořovat obraz, zabodni do něj pomyslné oči a čekej, co se objeví,“ vysvětlovala mu znovu a znovu trpělivá žena a stále se na něj usmívala. Chlapec se opřel a zavřel oči. Soustředěný výraz v jeho obličeji napovídal, že se opravdu ze všech sil snaží a Meg věděla, že už brzy řekne správnou odpověď. Cítila to…

„Modrý smajlík!“ vydechl Bill s úlevou a cítil zvláštní jistotu. Meg bezeslova otočila papír, na kterém se rýsovalo usmívající se modré kolečko.

„Jo, jo, jo!!!“ vyletěl ze židle a skákal radostí, až mu jeho dlouhá ofina lítala nahoru a dolů. Konečně se mu to povedlo… tak dlouho se s tím trápil. Ale co když je to jen náhoda?

„Znova!“ zavelel, sedl zpátky na židli a Meg vybrala za zády další obrázek. Položila ho před sebe na stůl lícem dolů a čekala.

„Žlutý čtverec!“ vypadlo z Billa za chvilku a úsměv na jeho tváři jasně říkal, že si je jistý. Meg otočila papír a hleděla do nadšených chlapcových očí.

„Gratuluju, první lekci jsi zvládl na výbornou!“

Byl u své učitelky na čtvrté hodině jejich zvláštní magické školy a po zvládnutí teorie začínali s praktickými cvičeními. Jeho netrpělivost byla obrovská, ale Meg ho nějakým svým zvláštním způsobem uklidňovala. Chtěl by umět všechno hned, ale věděl, že to nebude tak lehké. Dnes konečně přišel první úspěch a jeho radost byla o to větší, o co těžší bylo učení. Trpělivost byla jednou z vlastností, které si ke svému daru musel osvojit, to mu Meg vysvětlila jako jednu z prvních věcí. Uběhl týden od jejich prvního setkání v lese a on měl pocit, že je to snad půl roku. Hned při první lekci mu nabídla tykání, aby jejich komunikace byla jednodušší. Poprvé slyšel, že se jmenuje Margaret, ale měl dovoleno jí říkat Meg.

Když se Tom vrátil minulou sobotu večer domů, Bill předpokládal, že se ho bude vyptávat. Čekal ve svém pokoji, a když uslyšel tiché zaklepání na dveře, věděl, že je to on.

„Dále,“ řekl do ticha a čekal, jaký výraz uvidí na bratrově tváři. Meg mu řekla, že ho k ní Tom přijde bránit, ale také mu prozradila, že mu všechno vysvětlí. Tedy… skoro všechno. Bill své budoucí učitelce věřil, pochopil, že nikdy nemluví do větru, ale přece jen, tenkrát měl ještě pochybnosti, jestli se jí Toma podaří přesvědčit o bezpečnosti jeho úmyslu rozvíjet svůj dar.

Kšilt Tomovy čepice nakoukl jako první do jeho pokoje, a hned za ním se objevila bráškova dredatá hlava. Vkolébal se do pokoje svou zvláštní chůzí, kterou byl nucen se naučit kvůli šíři svých kalhot a popošel k sedícímu bratrovi.

„Ahoj,“ řekl, jako by se vůbec nic nedělo. Snažil se. „Byl jsem u ní…“ kývl hlavou směrem, kde oba tušili Megyin dům. Stále se tvářil, jako by se nic zvláštního nedělo. Bill poklepal vedle sebe na postel, aby mu nabídl volné místo. Tom pochopil a ztěžka se posadil. Chvíle ticha byla pro Billa nesnesitelná, a tak ji přerušil sám.

„Ukázala ti to?“ zeptal se tiše Toma.

„Jo,“ stejně potichu přilítla odpověď. V tom okamžiku oběma došla ta jasná dvojsmyslnost právě vyřčených vět a oba společně vyprskli smíchy. Když se dochechtali, nastalo zase ticho. Bill nemohl potlačit svoji zvědavost a musel se svého mlčícího bratra zeptat.

„Jaký to bylo?“

„Krásný, byl jsem úplně v jiným světě,“ odpověděl Tom. „Chci ti říct, že si vážím toho, co pro nás chceš udělat,“ dodal potichu a podíval se do Billových tázavých očí.

„Co… co tím myslíš?“ zakoktal se Bill. Tom si okamžitě vzpomněl na slib, který dal Meg, a snažil se z trapné situace vyklouznout, jak nejlíp uměl.

„No… myslím… jako… že se to chceš všechno… kvůli nám… učit,“ vykoktal konečně a ulevilo se mu, když uviděl Billův úlevný úsměv. Oba věděli, za co chtěl Tom bratrovi poděkovat, ale jeden před druhým se to rozhodli tajit.

Dnes se mu konečně povedlo rozlomit to tajemství, které bylo klíčem k jeho umění. Meg ho chválila ještě po desátém odhaleném obrázku, protože úspěšnost jeho odhadů byla stoprocentní. Když se konečně nabažil svého úspěchu, chtěl honem pokračovat, ale Meg mu to už nedovolila.

„Musí se to usadit… dáme si přestávku. Jdi domů a vyspi se. Zítra je neděle, tak si pořádně odpočiň, a když se ti bude chtít, přijď zase po zkoušce,“ vyprovázela zklamaného žáka ke dveřím a v duchu si gratulovala, jak brzy dosáhli prvního úspěchu. Byl neobyčejně nadaný, a to jí práci ulehčovalo, ale věděla, že to bude čím dál těžší. Věřila, že to zvládne, ale musela mu dát čas.

„Dneska jsi zpíval perfektně, Bille! Konečně to dostává ten správný feeling…“ uznal David po nedělní zkoušce. Ostatní balili svoje nástroje a byli spokojení. Celá zkouška probíhala v naprosté pohodě, jako by někdo rozsvítil světlo naděje nad jejich hlavami. Těšili se, až za dva týdny odjedou do studia a začnou vymýšlet, zkoušet a nahrávat nové album. Věděli, že je to práce na dlouho, protože se museli nejdříve všechno naučit, ale byla to naděje. Bill si užíval Davidovo hodnocení, zvlášť, když si vzpomněl na výstup před dvěma týdny, kdy mu manažer vyčetl falešný zpěv. Dneska poprvé použil svoje umění, které se naučil minulou neděli u Meg. Poradila mu, jak se soustředit při zpěvu na průtok té správné energie, a nezazněl jediný falešný tón. Byla to práce, ale její výsledek byl skvělý.

Jeho poznávání pokračovalo a také díky tomu dokázal skloubit dohromady školu, kapelu a svoje učení. Nebýt jeho daru, těžko by tyhle tři věci udržel na slušné úrovni, ale on jej měl. Čím víc pronikal do tajů svých schopností, tím byl radši, že se to rozhodl podstoupit. Zvykl si, že je to dřina, ale vidina úspěchu pro něj byla tak silná, že to překonával s úsměvem. Občas mu v hlavě blikla myšlenka na tu věc, kterou kvůli tomu musí obětovat, ale vždycky si nakonec řekl, že to za to stojí. Stejně při takovém tempu neměl na holky čas a v jeho okolí ani nebyla žádná, která by mu imponovala. Prostě to neřešil.

Tom neustále sledoval svého bratra. Díky Meg sice uvěřil, že se bráškovi nic nestane, ale stejně měl pořád tendenci ho hlídat na každém kroku. Vyslýchal ho doma pravidelně po každé hodině, co nového se naučil, a když mu předváděl svůj odhad obrázků, žasl v němém údivu. Věřil, ale chtěl mít kontrolu. Jeho mladší bráška byl tak čistý a bezelstný člověk, že o něj měl neustále strach.

Dokonce se rozhodl, že se před ním přestane zmiňovat o svých vztazích s děvčaty, aby mu to nebylo líto. Několikrát Georga okřikl, když si chtěl dost nevybíravým způsobem po zkouškách povídat o svých nových objevech. Byli na to zvyklí, co se znali, ale on měl najednou pocit, že je to vůči Billovi nefér. Georg pochopil až poté, co ho už počtvrté Tom vytáhl za loket na chodbu, a až tam si s ním začal uvolněně povídat. Vycítil, že je to kvůli Billovi, ale nechápal, jaký to má důvod. Věděl, jako všichni kolem nich, jaký mají dvojčata spolu těsný vztah, tak se radši neptal. Nechápal jejich spojení, sám nikdy dvojče neměl.

Dny ubíhaly jako splašené, Billovy schopnosti se zlepšovaly až neuvěřitelnou rychlostí, ale nastal den odjezdu. Jak se dřív těšil, až odjedou do studia, teď byl skoro naštvaný. Chtěl pokračovat, ale stopadesátikilometrová vzdálenost Lüneburgu mu v tom bude bránit. Svěřil se se svými pocity Meg, ale ta to vyřešila rázně.

„Uděláme si prázdniny,“ prohlásila. „Každý potřebuje dovolenou, tak si alespoň odpočineš od učení. Ale nemysli si, že se na všechno vykašleš… dostaneš domácí úkol,“ usmála se na svého svěřence. „Tvůj úkol nebude vůbec jednoduchý a pro váš sen je skoro klíčový. Schopnosti na to už máš, to vím jistě, takže…“ odmlčela se, aby Billa ještě víc napnula. „Musíš zpracovat producenty tak, aby s vámi do konce prázdnin podepsali smlouvu, nebo alespoň její závazný návrh.“

„Jasně!“ odvětil Bill a věděl, že tenhle domácí úkol má v kapse. Muselo by se stát něco hodně nepředvídatelného, aby tohle nedokázal. Poslední dobou hráli dobře, David je neustále chválil, zvlášť pokaždé vyzdvihoval jeho zpěv, takže se neměl čeho bát. K tomu ani nebude potřebovat moc ze svých schopností… kluci to, spolu s ním, zvládnou.

autor: Janule
betaread: Janik