„Takže, chlapci…“ uvítal je správce nahrávacího studia. „Bydlíte všichni v jedný cimře, hulit a chlastat mi tam nebudete, nebo vás nakopu někam, páč potom smrděj záclony a kdo to má furt prát, že jo… Uklízet vám taky nikdo nebude, takže si ten smrad pěkně větrejte, jinak se tam zadusíte… ale vopatrně, pánové, vopatrně… okna jsou trošku nahnilý, tak ať vám nevypadnou, to pak budete spát pod širákem… Dole v suterénu je prádelna, moje žena vás naučí mačkat ty čudlíky a můžete si tam pak vyprat… ale běda vám, jak mi tam něco provedete… sem zlej. Jídlo je váš problém, to si vyřiďte s těma vašima panákama, co vás sem pozvali, ale hlavně mi to neházejte z vokna, mám tam slepice… ty blbky sežerou všechno a pak mi chcípaj,“ mluvil k nim vlídně ten dobrý muž.
Tomovi začaly škubat koutky a málem se neudržel, když na něj správce ukázal prstem a pronesl k němu s přísným výrazem: „Hele, ty… vopičáku… koukej si ty svoje zacuchaný pačesy pořádně vydrbat, netrpim tu žádný blechy a podobnou divou zvěř… a ty,“ přehodil svůj pohled na Billa: „Koukej si mejt ty černý rozmazaniny kolem vočí, páč povlečení se tu mění jenom jednou za tejden,“ dodal a změřil si poslední dva členy skupiny. Neshledal už žádné závady, předal klukům klíče od pokoje a krokem zdatného sedláka odkráčel středem.
„Ty vole, ten byl drsnej…“ vypadlo z Toma hodnocení jejich nového opatrovatele. „Prej vopičáku… co si to dovoluje k budoucí slavný hvězdě… debil,“ odfrkl si znechuceně a zamířil i s velkou taškou k jejich dočasnému domovu. Bill beze slova následoval svého bratra a v duchu si plánoval, jak tohohle chlápka dostane. On bude jeho první úkol… byl odhodlaný z něj udělat mírnou ovečku, která jim na konci pobytu bude zobat z ruky.
Studio, kde měla začít jejich budoucí kariéra, bylo vybudováno z bývalého statku nedaleko města Lüneburg a ten dobrý muž byl zřejmě jeho správce již v dobách, když byly v nahrávacím studiu ustájeny krávy. Bydlel se svou ženou a pubertální dcerou Barbarou, které říkali Bobina, v domku naproti.
Kluci už čtrnáct dní makali jak barevní, ale nestěžovali si. Ohromně je to bavilo. Ve studiu s nimi pracovali čtyři profesionálové, kteří je dostali na starost a učili je věci, které si ještě za svoji krátkou kariéru nestihli osvojit. Všichni byli spokojení a v naprosté pohodě. Skládali, hráli, jedli a spali. To byly čtyři důležité činnosti, na nic jiného jim nezbýval čas.
Billův úmysl předělat správce na mírnou ovečku zatím nevycházel. Snažil se, kdykoliv se s ním setkal, ale ten bručoun se pořád někde schovával. Zato jeho blonďatá, prsatá dceruška se slunila pravidelně v plavkách na prostranství pod jejich okny. No… plavky se tomu snad ani říkat nedalo… byly to jen tři trojúhelníčky, které sotva stihly zakrýt to nejnutnější. Cíleně provokovala a nejvíc se jí líbil ten černovlasý kluk, co jí ještě nevěnoval ani jediný pohled. Všichni ostatní na ni neustále pokřikovali z okna, kdykoliv se potkali, házeli na ni provokativní pohledy, ale slečna dělala, že neexistují. Ten jediný, který by ji zajímal, byl jako nepřítomný.
„Kterej vůůůůůůůůůůl!!! Já se na to vykašlu… to bylo moje nejmilejší bílý tričko a teď je růžový… do prdele, Bille, musíš všude cpát ty svoje červený hadry?“ řval nepříčetný Tom a i s růžovým důkazem v ruce rozrazil dveře jejich společného pokoje. Jeho bratr v pohodě odpočíval po náročném dni a ani ho nenapadlo zvednout hlavu. Jedině on byl ochotný se naučit od správcové prát v té přiblblé mašině v podzemí, ale role pradleny mu moc nešla. Nikdo mu neřekl, že nemůže dát dohromady bílé a červené tričko.
„Se nezblázni…“ procedil mezi zuby a posadil se. Mokré růžové triko obřích rozměrů mu přistálo rovnou na hlavě. Zůstal chvilku přikrytý tím nepříjemně mokrým hadrem, aby se nemusel bratrovi podívat do očí. Bylo to už třetí triko, které svým uměním zlikvidoval. Dvě z nich byla Tomova, jedno jeho vlastní. „Nejsem pradlena… si to dělejte sami, když jste tak chytrý,“ bránil se útokům hned, jak sundal ten mokrý hnus z hlavy. „Aspoň bude čím vytřít…“ hodil tričko na zem a začal s ním nohou jezdit po špinavé podlaze. Tom jen obrátil oči v sloup a bouchnul za sebou naštvaně dveřmi. Jeho bráška je prostě pako…
Prázdniny se pomalu přesouvaly do své závěrečné čtvrtiny, byla polovina srpna. Kluci už byli unavení, ale šťastní. Dlouho nebyli doma a začalo se jim pomalu stýskat po rodičích a kamarádech. Dvojčata na tom byla přece jen o něco líp, protože s sebou měla tu nejbližší osobu, ale i tak už se začínali všichni těšit domů. Složili už většinu písniček, které se rozhodli dát na první album, a pilně trénovali. Podpisy smluv už byly téměř jisté a Bill mohl být spokojený, že domácí úkol bude splněn. Byla tu trošku komplikace s jejich neplnoletostí, ale to už se vyřeší. Budou muset k opatrovnickému soudu, aby jim povolil uzavřít smlouvy. S rodiči si pravidelně telefonovali, takže věděli, že to nebude žádný problém.
Správce pod Billovým vlivem pomalinku roztával, a když ho kluci poprosili, jestli by jim nepřivezl z města pivo na rozlučkový večírek, ochotně jim vyhověl. Poslední dobou byl na kluky samý úsměv. Bill se při každém jejich setkání snažil vysílat pozitivní energii a správce začínal pomalu podléhat. Zvolil si za úkol zřejmě toho největšího bručouna v širokém okolí, ale nakonec se mu podařilo, co chtěl.
„Hééj chlapi, tady je to pitivo!“ zařval správce z přízemí do prvního patra na kluky. Tom se s očima navrch hlavy vyřítil z pokoje a jak mu jen široké kalhoty dovolovaly, běžel honem dolů, aby toho hlučného pablba ztišil. Večírek byl tajný a nikdo ze studia se o něm nesměl dozvědět. Alkohol jim hned na začátku striktně zakázali a mysleli si, že kluci v tomhle věku beze slova poslechnou jejich příkazu. To by ovšem zakázané ovoce nesmělo nejlíp chutnat, aby ho ti čtyři nechali na pokoji.
„Kolik jsem dlužnej?“ zeptal se Tom, když převzal tajnou zásilku.
„To je dobrý, mládenče, ber to jako vstupný na párty. Naše Bobina mě ukecala, aby se k vám mohla přidat, ale vopovažte se mi jí vožrat, to bych vás roztrh všechny čtyři,“ prohlásil správce a nechal omráčeného Toma s dvěma basami piv o samotě.
Tak to je prda! Radoval se Tom… Bobina se nesmí vožrat, ale o tom druhým řeč nebyla, takže je to povolený… lítalo mu hlavou a už se připravoval, jak ji dostane. Zavolal na Billa, aby mu s tím nákladem přišel pomoct a společnými mušími silami dotáhli obě bedny na pokoj. Bez problémů zajely pod postele a ani nevyčuhovaly.
Když Tom oznámil tu radostnou novinu svým spolubydlícím, jediného Billa napadlo, že by asi měli trochu uklidit ten svinčík, co se jim tam za těch šest týdnů podařilo udělat, a jediný z nich byl taky ochoten začít. Za chvíli už dirigoval svou tříčlennou úklidovou četu a jako sladkou závěrečnou tečku si nechal vytírání bratrovým růžovým tričkem. Konečně to tam vypadalo jako u lidí a všichni padli zmožení na postele.
„Teda brácha, to byl ale blbej nápad… mně se chce chrnět,“ postěžoval si unavený Tom a z Geovy postele už se ozývaly podezřelé řezavé zvuky. Bobina už se doma dávno krášlila a oni byli vyřízení jako po boji. Nakonec usnuli všichni čtyři, a když se ozvalo nesmělé klepání na dveře, nikdo se ani nehnul.
„Co… co je?“ probral se s trhnutím Bill, když Bobina potřetí vztekle kopla do dveří. Taťka jí zaplatil vstupný a ty hamouni jí nedají ani napít, myslela si rozhořčeně, když napřahovala nohu ke čtvrtému kopu. V tu chvíli se rozletěly dveře a vyplašený Bill dostal kopanec rovnou do holeně. Zařval a skácel se mezi dveře na zem. Rukou si držel nakopnutou nohu a kňučel jako raněný pes. Bobina se okamžitě vrhla na záchranu svého idola, ale nějak to celé nestihla vybalancovat a přimáčkla chudáka zraněného Billa svým ladným tělem k podlaze.
Tohle už vzbudilo i ostatní ospalce a při pohledu na zmítající se dvojici všichni tři vyprskli smíchy. Jako začátek párty to byl dobrý rozjezd. Jediný, kdo se nebavil, byl Bill, protože ho noha neskutečně bolela. Bobina měla páru.
Půlka basy odporně teplého piva už byla ztrestána a chlapci se dostávali do nálady. Bobina se nezdála, ale byla to veselá, přítulná kočička. Tančila uprostřed místnosti klidně sama a bylo jí jedno, že ji všichni kluci hltají očima… ona chtěla upoutat jen jeden pár očí z těch čtyř.
Kluci ještě před začátkem úklidu losovali, kdo z nich se pokusí dobýt její počestnost, pokud ovšem nějaká ještě byla k mání, a štěstí se usmálo na Toma. Ten sice poruší svojí zásadu, nezačínat si nic před Billem, ale tohle byla otázka cti… tady musela bratrská útlocitnost na chvíli stranou.
Bill se v duchu modlil, když Gustav losoval z popelníku papírky s jejich jmény, aby nepadlo to jeho, ale měl kliku. Sledoval teď se zájmem svého bratra, jak při takovém úkolu postupuje a dobře se bavil. Ještě nikdy neviděl brášku tak zblízka balit holku a jeho chování ho každou chvilku rozchechtalo. Tom po něm vždycky loupl očima, co si to jako dovoluje se mu smát, ale postupující hladina alkoholu v krvi ho dělala čím dál tím smělejším. Netušil ovšem, že objektem zájmu jeho vyvolené je někdo úplně jiný.
Bobina se snažila být neustále Billovi nablízku, takže si sedala vedle něho, čímž nutila Toma, aby jejich trojici uzavíral svým zadkem z druhé strany. Všechny žádostivé pohledy dívky padaly vždy na druhou stranu a Tom už si nevěděl rady, všechny jeho balící metody se míjely účinkem. S postupujícím časem a přibývajícími prázdnými lahvemi byli už všichni namol. Jen Bobina vypadala, že je z nich nejstřízlivější. Dávala si celý večer pozor, aby doma nedostala vynadáno, a tím pádem velmi dobře vnímala, co se kolem ní děje. První opilec, který odpadl, byl Gustav. Zhroutil se na Tomovu postel a během dvou minut bylo po něm. Geo s Tomem ještě chvíli odolávali, ale nakonec usnuli vsedě na podlaze, zády opření o Geovu postel.
„Tak na mouchy!“ ťukala si Bobina už asi podvacáté se společensky silně unaveným Billem, kterého svým neustálým mluvením udržovala vzhůru. Její láhev s pivem divně zněla prázdnotou, ale opilému Billovi to bylo lhostejné. Jeho smysly byly už natolik otupené, že si nevšímal ničeho podezřelého. Zavíraly se mu pomalu oči a chystal se za svými třemi kolegy do říše snů. Natáhl se pohodlně na svou postel, kde dosud seděl vedle Bobiny, a pomalinku usínal.
Bobina se zálibně dívala, na usínajícího chlapce a nemohla se toho pohledu nabažit. Nechápala, proč na její jasné výzvy nereagoval, ale o to větší úsilí do toho vkládala. Teď když byl prakticky bezmocný, rozhodla se, že si splní svůj letní sen. Pomalounku a hlavně potichounku si přilehla k polospícímu Billovi a zálibně hleděla na jeho krásnou, skoro dívčí tvář. Prstem se lehounce dotýkala jeho obočí, přejela po krásném rovném nose a neodolala a pohladila něžná růžová ústa. Byl tak sladký… zkusila se malinko přiblížit k jeho tváři, opatrně mu odhrnula dlouhou ofinu a zkusila ho líbnout na čelo. Nic… nehýbal se. Dodala si odvahy a opatrně se dotkla svými rty těch jeho. Malinko se zavrtěl a pokrčil roztomile nos.
Rychle se odtáhla, ale když se dál nic nedělo, dodala si odvahy. Položila svou ruku opatrně na jeho bříško a jemně ho pohladila. Zavrněl, ale nevypadalo to, že by se chtěl vzbudit. Věděla, že má jedinečnou možnost a začala chlapce jemně líbat. Když olízla jeho rty lehounce jazýčkem, malinko je pootevřel a to byla pro ni příležitost. Pomalu, aby se nevylekal, začala dobývat jeho ústa. Trošku se natočil k ní a bezmyšlenkovitě jí položil ruku kolem krku. Měla radost, když zjistila, že spolupracuje. Nebyl sice moc při vědomí, ale něžné polibky se mu zřejmě líbily. Rukou mu stále jezdila po břiše a občas se odvážila sjet i trochu níž…
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
heej mrcha jedna melonova! nech ho laskavo necha na pokojo ! Tome skoč!a zab ji !
To je kwáááášnýýý!!!!! Úplně mi je z toho horko =D A asi po mě za chwíli zbyde jenom louže, jak se tu rozplývám ((=
Ta Bobina je ale proradná 😀
první odstavec a jsem mrtvááááá!!! :D:D:D
Ne že bych se Bobině divila, že je do Billa zblázněná! 😀 Já když si vzpomenu, kdy jsem prvně Billa viděla s tím jeho střapatým účesem, ofinou přes oko…tak jediné na co si vzpomenu je, jak jsem do něj byla totálně zblázněná! 😀 Celá skupina Tokio Hotel mi byla naprosto někde…důležitý byl ten nádherný Bill! 😀 Pff..nějaký Toman, ten se mu nemohl vyrovnat! 😀
No já jsem zvědavá, co z tohoto bude 😀 nerada bych, aby Bill přišel o svůj dar, ale myslím, že to se nestane 🙂