„Co si jako myslíš, že děláš?!?“ ozval se jí najednou za hlavou ostrý šepot. Lekla se tak, že málem slítla na zem. Tom stál s výhrůžným výrazem nad jejich postelí a byla na něm vidět zlost.
„Co bychom dělali, líbáme se, nevidíš?“ nabrala Bobina zpátky svoji sebejistotu a bránila před tím zběsilým bratrem svého milého.
„Vy? Vy se líbáte? To bych neřekl… podívej se na něj… vždyť spí!“ zavrčel na ni výhrůžně tak, že se ho začala bát. Rychle se zvedla do sedu a rozpačitě koukala z jednoho bratra na druhého.
„Co se staráš, je ti do toho něco?“ snažila se ještě zachránit situaci, ale bylo jí jasné, že z nějakého neznámého důvodu naštvala Toma. Asi žárlí, řekla si a radši se zvedla k odchodu.
„To si piš, že mi do toho něco je… nikdo mi nebude znásilňovat bráchu, o to se postarám!“ šeptal důrazně, aby ostatní nevzbudil. Nechtěl, aby o téhle trapné situaci věděli kluci a bude rád, když se to nedozví ani Bill. Za Bobinou zaklaply dveře a on se zdrceně posadil k bráškovi na postel.
Bylo to zvláštní… najednou měl pocit, že se něco divného děje a vzbudilo ho to. Když otevřel oči a uviděl před sebou tu scénku, udělalo se mu úplně nevolno. Bože, co to ten Bill dělá, vždyť se rozhodl… najednou zaregistroval, že spíš ona líbá jeho než naopak a opatrně se k nim přiblížil. Nechtěl bráškovi zkazit hezkou chvilku, ale bylo mu divné, že by se najednou rozhodl porušit svůj slib. To mu k němu nesedělo. Při bližším pohledu mu bylo všechno jasné. Vždyť on spal… ta holka ho normálně zneužívala. To už musel zakročit, protože si všiml její zvědavé ruky, která se neustále přibližovala k bratrovu klínu. Tohle by mu Bill nikdy neodpustil, kdyby se dozvěděl, že nic neudělal a jen přihlížel jeho zkáze. Musel zakročit.
Teď seděl nešťastně vedle spícího bratra, který měl na tváři blažený výraz, a zřejmě opravdu o ničem nevěděl. Bude ho muset hlídat na každém kroku a už žádný alkohol… nenapadlo ho, že by se něco takového mohlo stát, ale teď mu bylo jasné, proč mu Meg všechno řekla. Dala mu Billa na starost právě kvůli takovýmto situacím. Kdyby se Bobina ještě chvilku snažila, mohlo to skončit katastrofou.
Zadíval se na spokojenou tvář svého dvojčete a najednou ho zachvátil zase ten smutek. Pokaždé, když si vzpomněl na to, co se dozvěděl tenkrát u Meg, do očí mu zas a znova vyhrkly slzy. Stále si na tu myšlenku nezvykl, ale nadšení jeho bratra po návratech od Meg ho vždycky ukolébalo a na chvíli přestal mít vůči Billovi výčitky svědomí. Proč on? Proč to musel být zrovna on? Tak krásný a láskyplný člověk a nikdy nesmí poznat ten jedinečný cit? To je přece tak nespravedlivé… Něžně pohladil brášku po hebké tváři a usmál se. Třeba opravu zachrání někomu život, ale stojí mu to za ten neuvěřitelný celibát? Asi ano… Jenže on neví, o co přijde. Nikdy žádnou dívku neměl. On ano, byl daleko odvážnější… ale Bill? Ten čekal, až se jednou doopravdy zamiluje, a teď už je pozdě.
Lehl si vedle brášky, opatrně, aby ho náhodou nevzbudil, a objal ho ochranitelsky kolem pasu. Vypadal ve spánku tak spokojeně a bezbranně… lehce se zavrtěl a objal Toma kolem krku tak jako předtím Bobinu. Jejich nosy se skoro dotýkaly. Tom při pohledu na jeho růžové rty pochopil, co jí na bráškovi tak lákalo… byl krásný, skoro jako dívka. Jeho černě nalíčené oči a lehký mejkap tu domněnku jen podtrhovaly. Teď, když měl své magické oči pevně zavřené, bylo líčení ještě výraznější.
Neodolal, a jemně brášku líbnul na rty. Jen lehounce, tak, jak se to dělá, když člověk přeje k svátku nebo k narozeninám… dělali to přece každý rok prvního září… na tom není nic špatného… za pár dní to udělá zas, pomyslel si Tom, ale proč to chce stále opakovat? Nechápal sám sebe, když svoje rty otíral o ty jeho už nejméně popáté a vůbec se mu nechtělo přestávat. Vtom ucítil, že Bill svá ústa malinko pootevřel, a rychle ucukl. Zadíval se na bráškova pootevřená ústa a věděl, že neodolá… rozum ho zrazoval, aby toho nechal, ale srdce mu říkalo něco jiného. Polib ho, polib ho… volalo naléhavě a on se mu nemohl a ani nechtěl bránit. Přiložil lehce svá ústa k té pootevřené bráně do ráje a začal ten ráj pomalu dobývat.
V hlavě se mu mísily různé myšlenky… jedny křičely: „Nech toho, je to tvůj bratr!“ a další se snažily ty první zahnat daleko do podvědomí a volaly: „Líbej ho, vždyť je tak krásný a něžný…“ Pocity, které Tomem zmítaly, ještě víc rozbouřilo, když zjistil, že už v tom líbání není sám. Bill spolupracoval, stejně tak jako předtím s Bobinou… něžné líbání se mu zřejmě líbilo a v tomhle stavu mu bylo nejspíš jedno, kdo leží vedle něj a ten krásný pocit mu způsobuje. Co to dělám?!? uvědomil si Tom. Vždyť já jsem stejný jako ona! To musí přestat. Naposledy přejel jazykem ty neodolatelné rty a odtáhl se od Billa. Už se to nesmí nikdy opakovat!, rozkázal sám sobě a sundal opatrně bráškovu ruku ze svého krku. Nechtělo se mu ho opouštět, ale věděl, že musí. Napnutý klín mu napovídal, že takhle daleko to dojít nemělo.
Unaveně se natáhl na Geovu postel, protože ta jeho už byla obsazená, a díky alkoholu se pomalu ponořil do říše snů.
***
Od této chvíle se Bill ocitl v absolutním zajetí svého bratra, aniž by to tušil. Tom se rozhodl, že jej nespustí z očí. Nebezpečí, že by se podobná situace jako s Bobinou mohla opakovat, sice nebylo momentálně tak vysoké, ale Tom to bral jako své poslání. Nic bratrovi neřekl a Bobina se už naštěstí nesnažila navázat jakýkoliv kontakt. Začal normální školní život, který dvojčata vždy zahajovala oslavou svých narozenin. Nebylo tomu jinak ani letos, zvlášť proto, že jim bylo krásných patnáct let.
Kulatiny kluci oslavili v kruhu rodiny a všechno probíhalo tak jako vždy, až na jednu jedinou, malinkatou, pro ostatní skoro nepostřehnutelnou změnu. Byl to už zmiňovaný tradiční polibek obou bratrů. Tentokrát, z Billovi nepochopitelných důvodů, jaksi neproběhl. Tom se tak strašně bál svojí reakce na další spojení jejich rtů, že se bratrovi záměrně vyhnul a s poznámkou: „Tak snad už jsme starý, ne?“ bratra jen silněji objal. Ještě ho kamarádsky poplácal po zádech, aby tomu dodal trochu chlapského nádechu a bylo po všem. Zmatený Bill pochopil, že jejich společné dětství tímto dnem skončilo a ani ve snu by ho nenapadl naprosto jiný důvod bráškova chování. Vzal to jako známku jejich dospělosti a víc se tím nezabýval.
Meg byla se splněním domácího úkolu víc než spokojená, a když jí její žák líčil, jak se mu podařilo zpacifikovat správce, dostal od ní na památku jeden z jejích nejmilejších kamínků. Byl to krásný ametyst světlefialové barvy.
„To je tvůj osobní amulet,“ vysvětlovala Meg svému žákovi, proč dostal zrovna tento kámen. „Ametyst patří ke znamení Panny. Staří Řekové věřili v jeho protiomamnou moc, filozof Aristoteles ho doporučoval jako zaručeně účinný prostředek proti opilosti a platil jako kámen zdrženlivosti a cudnosti,“ usmála se na Billa a on okamžitě pochopil, k čemu ten kamínek dostal. Měl mu ulehčit jeho úděl.
Meg vyndala z police starou knihu, otevřela ji na příslušné stránce a přečetla Billovi, co se zde píše o jeho kameni:
„Mírné vibrace ametystu uklidňují a navozují stav, v němž se rozplynou strach, starosti a zloba, a duše se může otevřít vyššímu poznání. V jeho fialové barvě se spojuje rudý oheň životní síly, smyslů a činorodosti, s modrým světlem čistoty ducha, klidu a nekonečna. Tak tvoří most mezi Zemí a Nebem a umožňuje přístup k novým dimenzím bytí. Pod vlivem ametystu přijímáme snadněji tajemství života, jež jsou samotným rozumem nepostižitelná. Tento kámen vyjasňuje vidění a sny a kromě toho i předpovědi do budoucna, napomáhá intuici a meditaci. Pročišťuje a bystří rozum. Má příznivé účinky na různé intoxikace. Lidé ve středověku věřili, že ochraňuje před opilstvím a opojením vůbec.“ Zaklapla moudrou knihu a usmála se. „Vidíš? Je v něm všechno, co budeš potřebovat.“
Bill si kámen doma ještě dlouho se zalíbením prohlížel a cítil z něj, že k sobě patří. Byl malý, vešel se pohodlně do dlaně a on se rozhodl, že ho bude mít neustále při sobě. Tomovi se fialový kamínek také líbil, ale dost pochyboval o jeho schopnostech… to by se vidělo, jestli by ho takovýhle malý fialový šutr ochránil od nenasytné Bobiny… to asi těžko. Radši na něj bude dávat pozor sám, tomu šutru se stejně nedá věřit.
***
Dny a týdny ubíhaly a Bill se neustále zdokonaloval. Už uměl vidět lidské aury a připadalo mu zábavné studovat každého, jaký je ve skutečnosti. Meg ho naučila, jak se soustředit na slabounké zářivé světlo, které má kolem sebe každý živý i neživý tvor, a jak v něm číst informace.
„Soustřeď se, Hvězdičko, já si stoupnu před tohle tmavé místo a ty rozostři pohled. Za chvíli bys měl vidět moji auru,“ snažila se stručně vysvětlit, jak na to.
„Meg, co to je rozostřený pohled?“ zeptal se udiveně Bill a čekal, co se dozví za novou magickou informaci.
„To je takzvané čumění do blba,“ usmála se na něj učitelka.
„Jo tááák, to umím dobře,“ rozchechtal se chlapec a zkusil si čumět do blba. Moc mu to ze začátku nešlo, ale nakonec se pokus podařil. Kolem Meg zářila jemně fialová, někdy modrá až bílá barva.
Z teorie věděl, že takovou auru mají vysoce duchovně vyspělí lidé, a i když si Meg už dávno vážil, tahle informace jeho úctu k ní ještě mnohonásobně zvýšila. Jeho aura byla zatím žlutá, což znamená sílu osobnosti, mentální a intelektuální sílu, ale ostrůvky modré a bílé se postupně projevovaly, jak postupoval v učení. Věděl, že tmavě červená a oranžová barva kolem hlavy znamená momentální vztek, a když někoho takového potkal, rychle se mu vyhnul. Byl smutný, když potkal člověka s černými, šedými a hnědými fleky v auře, protože věděl, že je velmi nemocný. Všechny tyto znalosti ulehčovaly Billovi život. Ve škole si mohl daleko lépe poradit se spolužáky, kteří si na něj vždycky dovolovali, a když správně použil své schopnosti, měl od nich pokoj.
S návratem do školy se kolem Billa začaly zase častěji objevovat dívky, ale jejich pohledy se nezabýval a všechny ty, které by jej chtěly alespoň poznat, rád přenechával svému bratrovi. Bral to tak, že jsou si velmi podobní a bráška to bude muset zvládnout i za něj. Kromě toho… byl tak zaměstnaný, že neměl na dívky čas.
Ještě na podzim toho roku se skupina přejmenovala z Devilish na Schrei, podle jedné z písniček, které už byly natočeny, ale na začátku příštího roku přišlo bohužel obrovské zklamání. Jednoho dne jim David nečekaně oznámil, že s nimi vydavatelství smlouvu nepodepíše. Spojovalo se s dalším velkým vydavatelstvím a skupina teenagerů pro ně přestala být zajímavá.
Bill to chvíli považoval za svou chybu, protože vlastně nedokázal splnit úkol, který mu minulé léto dala Meg. Když mu ale jeho učitelka s úsměvem poradila, aby se tak brzy nevzdával, pochopil, že určitě přijde nová nabídka.
Jeho očekávání se splnilo, když k nim na jaře do zkušebny s radostí vtrhl David se zprávou, že o jejich demonahrávky projevilo zájem další z velkých vydavatelství, a jejich naděje se vrátila. Bill tentokrát zapojil všechny své síly, šarm a osobní kouzlo, aby se všechno vydařilo.
Když jim podepsání smlouvy s vydavatelstvím nakonec povolil soud, protože byli ještě nezletilí, měli kluci co oslavovat. S novým vydavatelstvím museli najít nový název pro skupinu, a po krátkém dohadování se nakonec rozhodli pro Tokio Hotel. Hned nato začali znovu tvrdě pracovat, a každou volnou chvíli trávili v nahrávacím studiu. Už tam nebydleli, museli chodit do školy. Únavné cesty autem většinou prospali, aby načerpali síly do dalších dnů. Nahrávání desky bylo náročné pro všechny a nebýt jejich bezmezného nadšení, nejspíš by to občas nervově nevydrželi. Věčné opakování už tisíckrát nahraných pasáží, jen aby byly naprosto dokonalé, je vyčerpávalo, ale byli neuvěřitelně šťastní.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
aaahaa , za chvilu bude uz Hugíseek x) sa tak tesim x) beauty x)
Týý jo… Ta Bobina mi leze na nerwaaaaaaaaaaaaaaaa =)) Ae co we škole?? Dyk je tam nuda xD
taky by mě zajímalo, jakou mám auru. 🙂 jenže, jen co by se ke mě někdo takový, kdojí vidí, přiblížil, vzal by nohy na ramena. 😀 je mi to jasný. 😀
a jakou má auru Tom, hmm, Bille? 😀
Mě se tak strašně líbí, jak se chce Tom o brášku starat 🙂 Jak ho pořád sleduje a nedovolí, aby se cokoli stalo. prostě to miluju! Ooo..a on Billa políbil! To je tak krásné 🙂 Já už si vlastně ani nepamatuji, jestli v téhle povídce budou kluci moci tvořit pár..hmm, nechám se překvapit 😀
Ä strašně by mě zajímalo, jakou auru má Tom 😀