Dar 9.

Pomalu se blížil start jejich kariéry, udělali první fotky, rozhovor do Brava a nezbývalo, než čekat na konec prázdnin, kdy měl vyjít jejich první singl. Za pár dní je čekalo natáčení prvního klipu. Meg se teď začala soustředit hlavně na to, jak Billa připravit na popularitu. Musel být silný. Nejvíc nenávisti schytá on, protože bude nejvíc vidět. Stál v popředí a byl z chlapců nejvýstřednější. Účes, oblečení, šperky, líčení… to všechno podtrhovalo jeho osobnost, ale ne všichni to budou schopni strávit. Určitě se najde hodně lidí, kteří ho budou nenávidět a budou mu chtít ublížit.

„Tak, Hvězdičko, dneska se budeme učit, jak se budeš chránit před zlými silami,“ informovala svého žáka.

„To jako myslíš třeba před Voldemortem, jo?“ zachechtal se Bill a zjevně nechápal, jak to Meg myslí.

„Moc se nesměj, takových lidí, kteří ti budou chtít ublížit, nebude málo,“ tvářila se Meg najednou vážně a Bill to odmítal přijmout.

„Proboha, proč by mi chtěl někdo ubližovat? Vždyť jsem nikomu nic neudělal?“ divil se naivně a začínal se tvářit ublíženě.

„Budete slavní a později taky dost bohatí… spousta lidi vás bude obdivovat, ale zrovna tak spousta nenávidět. Lidi mají různé důvody k nenávisti… někdy je to závist, jindy zloba v jejich srdci, někteří jsou nešťastní… je hodně důvodů, ale to tě nesmí zaskočit. Ty musíš být připravený na všechno. Bude dobré, když na to připravíš i ostatní kluky, budete v tom společně. Ty jsi ovšem výjimečný a zrovna tak, jak tě budou lidi milovat, budou tě i nenávidět. Na světě už je to tak zařízeno, že všechno musí být v rovnováze. Lásky je stejně jako zloby,“ promlouvala k Billovi vlídně Meg a pomocí mysli vysílala svému žákovi zklidňující vlny.

„Zavři oči a představ si nad svojí hlavou… vysoko nad svojí hlavou… ohromný zdroj světla. Takové obrovské žhavé slunce. Vytáhni z toho kotouče jeden paprsek a stáhni si ho co nejblíž k sobě. Až se dotkne tvojí hlavy, nech světlo, aby tě celého obklopilo a uzavři se do něj. Udělej z něj ochranný obal. Ten tě bude chránit vždycky, když si to budeš přát. Od téhle chvíle stačí jen vyslat signál své mysli a vytvořený obal tě ochrání proti magickým útokům,“ mluvila pomalu a tiše k sedícímu Billovi. Měl zavřené oči a pekelně se soustředil na tu představu, kterou mu Meg napovídala. Šlo mu to výborně, dokázal už ve své mysli rozehrát neuvěřitelné představy a tohle bylo celkem jednoduché.

„Když budeš cítit, že se něco děje… cokoliv nepříjemného… bolest hlavy, tlak, nebo jen špatný pocit, použij světlo. Je to univerzální zdroj energie a je připraveno tě vždycky ochránit. Opačné energie, které proti tobě může kdokoliv vyslat, jím bez potíží odrazíš.“

Bill se koupal ve zlatém světle, které ho obklopovalo, a skutečně měl pocit, že je chráněný. Bylo mu příjemně teplo a nejradši by takhle zůstal napořád. Jenže Meg s ním měla dnes v plánu ještě něco jiného, už ne tak příjemného.

„A teď tě, Hvězdičko, na chvilku potrápím. Musím ti ukázat, co tě čeká. Zrovna tak, jako jsem ti ukázala úspěch, musím ti ukázat i jeho opačnou stranu. Je to pro tvé dobro, abys nebyl zaskočený, až to přijde. Pak už se tomu budeš schopen i zasmát, ale musíš se to naučit,“ hovořila vlídně Meg k Billovi a brala přitom jeho ruce do svých. Věděl, co přijde. Znal ten pocit, který se mu postupně šířil pažemi, a dobrovolně zavřel oči a vyčistil mysl. Očekával nepříjemné okamžiky, ale to, co přišlo, mu vyrazilo dech.

Slzy, které Bill cítil na své tváři, byly skutečné. To, co teď prožil, mu jasně ukázalo, co ho čeká. Bylo to úděsné. Takový útok během pěti minut neočekával. Cítil se strašně ponížený, uražený, zbitý… prostě na dně. Meg stále držela jeho ruce, ale zvedla se pomalu od stolu a vyzvedla plačícího Billa do své měkké náruče. Vrhl se jí kolem krku a rozplakal se nahlas. Držela svého šestnáctiletého svěřence pevně, aby cítil jistotu v jejím objetí, a hlazením jeho hubeňoučkých zad se ho snažila uklidnit. Věděla, jaký to bude mít následek, ale tím, že si to takhle prožil všechno najednou, mu to ulehčí situaci, až to bude přicházet postupně. Bude na to zvyklý… nebo spíš připravený, protože na tohle se zvyknout nedá.

Bill se tentokrát od Meg vrátil domů ve špatné náladě. Neustále přemýšlel nad ponížením, které zažíval ve studiu. Toho chlapa bude mít v hlavě až do konce života. Jeho úlisný úsměv, když se ho ptal… jeho vodnaté oči a nepříjemně zpocené ruce, které neustále otíral o kalhoty, když byl mimo záběr. Všechny tyto detaily Billovi utkvěly v paměti. Celé to byla odporná vzpomínka, ale jedna z věcí, které prožil, jako by se osamostatnila. Neustále mu zněla v hlavě a nemohl se jí zbavit. Byla to ta třetí otázka… respektive jeho odpověď na ni… nebo spíš jeho pocity před tím, než odpověděl. To mu vrtalo hlavou. Cítil nejistotu, a když tomu parchantovi odpovídal, jestli spí se svým dvojčetem, měl na chviličku dojem, že lže, když odpověděl ne. Měl obavy, jestli v tom nehrály roli jeho představy, které mu v hlavě zůstaly od onoho představení v Tomově pokoji… možná je to následek, kdo ví…

Ozvalo se zaklepání na dveře. Probral se z přemýšlení a vyzval Toma, aby šel dál. Vždycky za ním chodil, když se vracel od Meg, ale zrovna dneska to Billovi nebylo moc vhod. Rád Tomovi povídal, co nového se naučil, ale s tím, o čem teď přemýšlel, se mu moc svěřovat nechtělo. Věděl, že mu Meg poradila, aby kluky připravil na nenávist a zlobu, ale teď na to neměl sílu.

„Ty jsi brečel?“ zeptal se udiveně Tom, když viděl bratrovy rozmazané linky. Bill se zmohl jen na slabé kývnutí a slzy se při té vzpomínce znovu vrátily do jeho krásných očí. „Co se stalo?“ zeptal se bráška, posadil se vedle něj na postel a objal ho kolem ramen. Bill s úlevou položil hlavu na Tomovo rameno a začal nahlas vzlykat. Zmatený Tom honem nevěděl, co má dělat, tak přitiskl Billa na svou útlou hruď a hladil ho v jeho ježatých krátkých vlasech. „No táááák, Billi, neplač, copak se ti stalo? Pověz mi to, určitě se ti uleví,“ mluvil potichu bráškovi do ucha a cítil stejné zoufalství jako Bill. Ten se pomalu pod bratrovýma jemnýma rukama uklidňoval a přestával nahlas vzlykat. Tom sáhl na noční stolek a podal bratrovi kapesníčky. Když se Bill hlasitě vysmrkal a troubil při tom jako malé slůně, oba se naráz rozesmáli. Billovi se v očích ještě leskly slzy, ale Tomovi se ulevilo, když viděl na jeho tváři zářivý úsměv. Byl to jen jeho úsměv, takový nikdo jiný neměl. Přestože byli dvojčata, mimiku měli jen podobnou. Tom se takhle nikdy široce nezubil jako jeho bráška.

„Víš, dneska jsem viděl něco, co nás taky čeká…“ odmlčel se Bill a díval se Tomovi do očí. Leželi vedle sebe na boku, tvářemi obráceni k sobě. „Tak jako nám Meg oběma ukázala úspěch, dneska jsem zažil tu druhou stránku. Bylo to odporné. Meg mi říkala, že nás budou lidi milovat, ale i nenávidět, a chtěla, abych se s tím předem vyrovnal. Budu to z vás mít asi nejhorší, protože jsem hodně vidět… proto jsem brečel,“ vysvětlil Tomovi a podrobnosti byl rozhodnutý si nechat pro sebe. Nebude mu přece vyprávět, na co se ho ten slizoun ptal. Toma by to mohlo urazit, a to nechtěl. On sám už pochopil, že jeho nejsilnější erotický zážitek, který si dodnes promítá v hlavě při svém občasném uspokojování, není úplně normální, ale rozhodně nechtěl, aby se Tom někdy jeho myšlenky dozvěděl. Přičítal to všechno svému rozhodnutí nemilovat ženy, a proto možná jeho šikovný a vynalézavý mozek vymyslel jinou variantu. Že viděl zrovna svého bratra, nechápal, ale věděl, že s tím nemůže nic dělat.

„Mám tě rád, Billi,“ zašeptal Tom a pohladil brášku po tváři. „Nesnesl bych, aby se ti něco stalo. Budu tě chránit, tak jako to dělám odjakživa, nemusíš se ničeho bát,“ díval se do Billových nádherných očí, ve kterých se už zase začínaly lesknout slzy. „Neplač, bráško, to mi nedělej… nemůžu to snést, když tě vidím trpět,“ setřel palcem slzu, která utekla Billovi z oka. Byla chladná, než doběhla k jeho hebkým rtům, ze kterých ji Tom něžně stíral. Ten dotyk byl tak intimní a příjemný… Bill instinktivně natočil hlavu a políbil Tomovu dlaň, která se ho skoro dotýkala. Hned si uvědomil, že to není moc bratrské gesto a stydlivě zavřel oči, aby se nemusel dívat do těch bratrových. Teď si o něm určitě myslí, že se zbláznil.

Ke svému údivu ucítil, jak se k němu přibližuje Tomův teplý dech, a vzápětí se na jeho ústa přitiskly rozechvělé bratrovy rty. Bylo to jemné, jen něžný dotek a hned byl pryč, jak Tom oddálil hlavu a očekával reakci na svůj opovážlivý čin. Nechal se unést tím polibkem do dlaně, který dostal, a chtěl ho Billovi nějak oplatit, ale uvědomoval si, že to mohl být jen omyl… špatně natočená hlava… třeba to vůbec nebylo tak, jak to vypadalo.

Bill otevřel oči a když viděl bratrův rozpačitý výraz, usmál se na něj.

„Taky tě mám rád, Tomi,“ zašeptal a jemný polibek na rty mu oplatil. Pak zabořil hlavu pod Tomovu bradu a objal ho důvěrně kolem pasu. Tom si oddychl a hladil brášku po hlavě. Neubránil se ještě jednomu lehkému polibku do jeho vlasů, které ho šimraly tak blízko, že nemohl odolat. Zůstali tak v objetí ležet a za chvíli už Tom cítil bráškovo pravidelné oddychování.

Ráno se Bill probudil sám jen v tričku a boxerkách, přikrytý peřinou. Zmateně se posadil, a když viděl svoje kalhoty úhledně složené a přehozené přes opěradlo židle, vzpomněl si na včerejší večer. Podvědomě si sáhl na rty, jako by si chtěl ověřit dotykem, jestli to nebyl jen sen. Bylo to tak zvláštní… měl pocit, že Tom byl v tu chvíli někdo úplně jiný. Když se ho opovážil políbit do dlaně, očekával, že pokud ne rovnou výchovný pohlavek, dostane alespoň vynadáno… a dostal za to pusu… tak krásnou a rozechvělou… úplně z ní cítil nervozitu a… co ještě? … snad lásku? … nevěděl, v každém případě to bylo něco, co způsobilo, že už se nebál ji bráškovi oplatit. Teď byl z toho trochu zmatený. Nikdy se s Tomem k sobě tak něžně nechovali, vždycky se spíš pošťuchovali a smáli se spolu, ale tohle bylo něco absolutně jiného. Teď by měl rád ty samé schopnosti jako Meg, aby mu mohl nakouknout do mysli… co by tam asi viděl? Třeba to byl všechno jen následek jeho pláče a bratrovy lítosti nad ním. Možná… ale co když ne?

autor: Janule
betaread: Janik