Novel of Dreams – My Nightmare 38.

BILL

Byli jsme s Tomem po dnešku oba vyčerpaní, takže jsme po zbytek dne už jen odpočívali a byli hlavně spolu. Připravili jsme společně nějakou lehkou večeři a najedli se. Nakonec jsme se domluvili, že se dojdeme osprchovat a lehneme si k televizi, a také jsme tak udělali. Dali jsme si společnou sprchu, trošku jsme se pomazlili, jak bývalo naším zvykem, a poté se jen v boxerkách, zachumlaní v dece uvelebili u televize na pohovce. Nechal jsem Toma, aby se na mě položil a odpočíval. Jen jsem se mu prohraboval v copáncích. Ah, není nad takhle klidný večer. Miluju tu pohodu s ním. Zavrtěl se, položil si mi hlavičku na hruď a zavřel oči.

„Chceš už spinkat?“ zeptám se tiše.

„Až za chvilku… Nejdřív se musím uspat,“ broukne s malým úsměvem, přičemž mi dá na holý hrudník pusinku.

„No, dobře,“ pošeptám a pohladím ho po hlavě. „Tak usínej, ty můj medvídku.“

„Nechci o tebe nikdy přijít. Nikdy,“ šeptne smutně a opře si čelo o moji klíční kost.

„Však nepřijdeš, neboj se,“ usměju se a podívám se na něj dolů. „Myslíš, že se mě tak snadno zbavíš, jo? Omyl.“

„Kdybys to nepřežil, tak… bych doteď ležel na té bílé podlaze a nevěděl, kdo jsem,“ vydechne téměř neslyšitelně.

„Šššš… Nemysli na to, už vůbec, Tomi,“ oplatím mu šeptem, přičemž si vyhledám jeho ruku. „Přežil jsem a jsem tu s tebou. Mysli na to, co je teď.“ Ne, nechci, aby na tohle myslel. Akorát se tím trápí a užírá.

„Promiň,“ zhluboka vydechne a zavrtí hlavou. „Nepůjdeme už do postele? Jsem nějaký… unavený,“ pošeptá a začne se ze mě pomalu zvedat.

„Jo, jo, jen to vypnu,“ natáhnu se po ovladači a hned jedním stisknutím televizi vypnu. Zvednu se společně s ním a pozhasínám. Chytil se mě za ruku jako ustrašené dítě a vedl mě do ložnice. Hned jsem mu dlaň stiskl a došel s ním až k posteli.

„Tak a hají,“ zaculím se sladce a políbím ho na spánek. S úsměvem si lehl na moji polovinu postele a stáhl mě hned k sobě.

„Už letííím,“ zasměju se a spadnu těsně vedle něj. Chovám se jako, magor nebo se mi to jen zdá?

„Mně stačí, když budeš u mě,“ pošeptá s úsměvem, a hned se ke mně namáčkne.

„Budu, slibuju,“ usměju se a přivinu se k němu. Obejmu ho kolem pasu a přikryju nás. Vpletl mi nohu mezi stehna a přitiskl se až ke mně.

„Miluju tě… strašně moc,“ šeptne.

„Já tebe taky, miláčku,“ oplatím mu a pohladím ho po boku. Otřu se mazlivě tváří o jeho a spokojeně zavřu oči.

Jsem tak moc rád, když to řekne. Podle mě je důležité, aby si lidé říkali, že se mají rádi, nebo si jen popřáli dobrou noc, dobré ráno či hezký den. Nikdy nikdo z nás nemůže vědět, co se stane tento den, večer, za hodinu, za minutu či za pár sekund.

Chytil se mě za ruku a silně mi ji stiskl. Slyšel jsem, jak oddechoval nosem. Políbil jsem ho ještě jemně na tvář a trošku se zavrtěl, abych našel tu správnou polohu, ač se mi s ním spalo hrozně dobře.

„Neopouštěj mě…“ zašeptá smutně, „nikdy, Billy. Slib mi, že budeš vždycky se mnou,“ snaží se mi stále ještě víc vecpat do náruče. Uhm, drobeček můj. Proč se tak bojí, vždyť já bych pro něj udělal cokoli, miluju ho. Dávám mu to snad málo znát?

„Broučku,“ konejšivě jej pohladím, „neboj se, neopustím. Neopustil bych člověka, kterého bezhlavě miluju. Vždyť já tě miluju víc než cokoli. Jsi pro mě všechno, slyšíš?“

Hned kývne hlavičkou, popotáhne nosem a schová si mi obličej pod krk.

„Neopustím tě, nikdy, lásko,“ přichytím jej a víc ho k sobě natisknu.

„Děkuju,“ vydechne mi tiše na krk.

„Za to poděkuj sám sobě, je to tvoje práce, hm,“ usměju se. „Získal sis mě, moje srdce…“ Pohladil mě po boku, ale nic neřekl. „Spinkej, potřebuješ si odpočinout,“ líbnu ho na spánek. Jen poslušně přikývne, líbne mě na krk a klidněji oddechne. Usměju se a pohladím ho po hlavičce. Potom ho už nechám, aby usnul. Ještě chvilku se vrtěl, ale poté mi v náručí spokojeně usnul, za což jsem byl rád. On to vážně potřeboval, musel být psychicky naprosto vyčerpaný. Ještě notnou chvilku, ač jsem byl unavený, jsem na něj jen hleděl a přemýšlel. Až snad po hodině a půl jsem upadl do spánku.

Miloval jsem ta rána, kdy ležel vedle mě. Byl tak moc rozkošný a sladký. Jen co jsem otevřel oči, se mi téměř pokaždé naskytl ten nádherný pohled na něj. Avšak tuhle dokonalou chvilku narušoval ten nepříjemný zvuk budíku, jako dnes. Hned jsem ho vypnul a trošku se zavrtěl. Přešel jsem tohle nepříjemné probuzení hned po tom, co jsem se na toho spícího medvídka podíval. Usmál jsem se a pohladil ho co nejněžněji po paži, abych ho neprobudil. Práce opět volala. Ale já bych přitom tak rád ležel tady s ním… ach jo.

„Chmmmpf,“ povzdechne. Rozlepí oči, ospale se na mě podívá a poté se protáhne. Něco ještě broukne a schová se mi do náruče. Ne, ne, vzbudit jsem ho nechtěl.

„Ejej,“ zašeptám a přivinu si ho k sobě. „Spinkej,“ pošeptám a pohladím ho po zádech.

„Nemůžu,“ vydechne a zavrtí se.

„Proč?“ podivím se.

„Musím do školy,“ začne si mnout oko.

„Do školy? Půjdeš už dnes, jo?“ podložím mu hlavičku vlastní paží. Wow, ten to vzal ale hopem.

„Hm,“ kývne a vzhlédne mi do očí. Hned se trošku uculí.

„Tak to ti přeju úspěšný den, hlavně aby se ti dobře vedlo, miláčku,“ dám mu jemnou pusinku.

„Děkuju,“ pošeptá. Pohladí mě po tváři a povyleze ke mně výš. Lehne si na břicho, načež se opře o lokty a dá mi dlouhou pusinku. Miluju ho. Já ho tak strašně miluju.

„Mhh, nemáš za co,“ usměju se, a hned mu ji láskyplně oplatím. Přichytím ho za tvářičku a palcem ho pohladím po čelisti. Tiše zavrní, pomazlí se svým nosem s mým, a ještě mi dá dlouhou pusinku.

„Dáme si sprchu a vyhrabeme se, ano? A já ti udělám snídani, pokud chceš,“ usměju se sladce, přičemž ho líbnu, nasaju mu spodní ret.

„Asi nebudu jíst, nemám dnes hlad,“ pousměje se. Odmítl kakao. To není samo sebou. Políbí mě a vyhrabe se z peřiny. Postaví se na posteli, protáhne se, překročí mě a skočí na zem. Kde bere tu energii, bože? Jsem vážně tak starý? Asi bych se sebou měl něco dělat.

„Ty jsi ale čilej,“ podívám se na něj rozlámaně z postele a opřu si tělo o lokty.

„Však jsem mladý,“ rozesměje se a stáhne ze mě peřinu. Výborně. Já jsem už starý. Ach jo. Za chvilku tady polezu vážně o té holi. Vsadím se, že jednou to dopadne tak, že mě Tom bude muset zvedat, né-li poponášet.

„Já vím,“ usměju se jen a posadím se.

„Nehraj si na dědka a lez,“ založí si se smíchem ruce v bok.

„Mmm, já si na něj nehraju,“ zasměju se a ležím dál jak mrtvola.

„No ták,“ povzdechne a shlédne si mě celého pohledem. Poté se usměje, zajede si rukama za boxerky a začne si je sundávat. Podzvednu obočí a tiše ho sleduju. Že bych vstal?

„Nejdeš?“ olízne si rty. Svlékne si jediný kousek oblečení, zatočí ho na prstu a se smíchem ho na mě hodí.

„Mhh, asi půjdu,“ usměju se a začnu se zvedat. Se smíchem se popleská po zadku a rozejde se do koupelny. „Po-počkej na mě,“ zaculím se a vyběhnu za ním. On mě snad dostane i do kondičky. On se však zasměje a uteče mi do koupelny. „Počkeeej,“ zasměju se a doběhnu za ním. Akorát zalezl do sprchového koutu a zavřel se přede mnou. Pustí vodu a vyplázne na mě jazyk. Našpulím posmutněle rty a prstem jemně zaťukám na sklo, jako bych se dožadoval toho, aby mě dovnitř pustil.

„Chtěl bys, jo?“ zasměje se přes tekoucí vodu a zakroutí na mě zadečkem.

„Prosím, prosím,“ zaškemrám a semknu ruce ve znamení prošení. On mě tak moc provokuje. Chci se s ním ještě pomazlit, maličko.

„No že seš to ty, tak pojď,“ ušklíbne se. Podzvednu obočí, ale nakonec s úsměvem přímo vpluju dovnitř. Opláchne si obličej pod vodou a oklepe se tak, že na mě nastříká taky vodu. Trošku se zamračím a zezadu ho chytnu za boky.

„Mmm,“ usměju se. Protře si oči a s úsměvem se ke mně otočí.

„No vidíš, jak umíš pěkně vstávat,“ omotá mi ruce kolem krku, postaví se na špičky, a hned mě líbne. Oplatím mu to, přičemž mu nasaju na okamžik spodní ret.

„S tebou jde všechno lépe,“ pošeptám. S ním je všechno dokonalé. A mnohem lepší…

„Kecko,“ přivine se ke mně a vyžádá si delší polibek, který mu hned ochotně věnuji.

„Miluju ty rána s tebou,“ usměju se.

„Jenom rána, jo?“ broukne pobaveně a jemně mě poškrabá po lopatce.

„Miluju s tebou naprosto všechno, ale ty rána… Jsi tak sladký,“ usměju se a přitisknu se k němu víc.

„No, tak aspoň, že ráno,“ zasměje se a začne mě hladit prsty po šíji.

„Ale… špatně to chápeš,“ políbím ho na bradu. „Jsi sladký pořád, ale ráno… jsi prostě dokonalý, rozkošný,“ zasměju se. To jsem to zase ale podělal.

„Jsem s tebou rád, to víš. Ale nejraději mám noci. Když usnu, jsi u mě. Když se probudím, jsi u mě. Pořád mě hladíš, pusinkuješ a já vím, že jsi stále u mě,“ pošeptá. „To miluju. Když vím, že jsi se mnou.“

„Cítím to tak také,“ pošeptám a políbím ho pod ouško. Takový okamžik se nevyrovná ničemu. Jsem za tohle tak moc rád.

„Miluju tě,“ přitiskne se ke mně a políbí mě na krk.

„Já tebe, Tome,“ oddechnu a sjedu mu prsty po bocích. Zavřu oči a semknu rty trošku k sobě. „Já… neumím si život bez tebe už představit a ani nechci.“

„Ani nemusíš. Mě se už nezbavíš,“ pošeptá mi do pokožky a něžně mi zmáčkne rameno.

Nedokážu si bez něj už představit jediný den. On je pro mě vším. Možná je to pro někoho nepochopitelné, ale já bych pro něj dal život. To on je to nejlepší, co mě v životě potkalo.

„Však jsem moc rád,“ natisknu se na něj. Obmotám mu paže kolem krku. Mám potřebu, aby mě držel, potřebuju to. Nechci o něj přijít, nikdy, už ani na okamžik. Sjede mi rukama po těle, stáhne mi je kolem pasu a začne mě jemně hladit po boku.

„…miluju tě, tak strašně moc,“ skoro až fňuknu. Pohladím ho po krku, a hned se natáhnu pro polibek. Jakmile mi ho dá, líbne mě na tvář, na čelist a několik polibků mi věnuje i na krk.

„Mmm,“ zavrním spokojeně a stoupnu si s ním pod tekoucí vodu. Pohladil mě po bedrech a natáhl se pro houbu, na níž hned nanesl sprchový gel a začal mě něžně omývat. Přivíral jsem blahem oči. Bylo to tak příjemné. Každý dotyk, který mi věnoval, byl plný něhy, šlo to cítit.

Ještě nějakou dobu jsme se mazlili, ale potom jsme zjistili, že máme celkem načas. Rychle jsme se osprchovali, osušili a šli se obléknout.

Ani jeden z nás se nenasnídal, snad jsme na to i zapomněli. Jediné, u čeho jsme se zasekli, byly klíče od našich aut. Chvilku jsme společně jen uvažovali, jak pojedeme, ale nakonec jsme si řekli, že každý svým autem, abychom měli větší komfort. Došli jsme společně dolů před dům. Nebyli bychom to my, kdybychom se neloučili jakou dobu, ale nám to vyhovovalo. Nakonec jsme se ale už vážně rozloučili posledním dlouhým polibkem a oba jsme nasedli do svého auta. Ještě jsem na něj mávnul a rozjel se směrem do práce. Už teď mi chyběl. Ale motivovala mě jedna hlavní myšlenka – on.

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne