autor: Little Muse
„Ty.“
Bill se tak lekl, že skoro vycintl svůj drink, který ledabyle držel v ruce, už na tak dost ulepený bar. Určitě byl na začátku večera pěkně čistý a vyleštěný, ale jak si všiml, muž, který stál vedle něj, a který se tu opíjel už hodnou chvíli před ním, na něj již několikrát stačil něco rozlít.
Rozhodl se, že se neotočí. ‚Ty‘ může být oslovení pro kohokoliv v téhle obrovské místnosti. Dokáže to ignorovat, předstírat, že neslyšel.
To byl jeho plán, dokud se dvě snědé ruce neopřely z každé strany jeho pasu o bar, a tím ho tak nelapily do pasti.
„Ty,“ zopakoval s povzdechem. Bill se otočil, jak jen mu to jeho místo dovolilo, a podíval se na křenícího se Bushida, jehož blízkost byla velmi značně nebezpečná. Cítil z jeho dechu alkohol, ale ten byl cítit ze všech přítomných, a protože měl na očích tmavé brýle, nemohl z nich poznat, zda je či není skutečně opilý. Rád by si myslel, že by býval Bushido přeci jen více diskrétní, kdyby střízlivý skutečně byl.
„Já,“ zopakoval, a pokoušel se vypadat dost otráveně. Tak napůl byl, takže se podivoval, proč se vlastně musí tolik snažit.
„Ty,“ znovu řekl Bushido, naklánějíc se o kousek dopředu, až se musel Bill naopak odklonit zpět. „Ty jsi prostě vyhrál všechno.“
„My,“ opravil ho Bill a rozhlédl se, zda není někdo z jeho kapely poblíž. Jestli chtěl nebo nechtěl, aby ho od něj odehnali, už si ale nebyl tak jistý. Pozvedl obočí a snažil se vypadat, že na něj jeho přítomnost nijak nepůsobí. „Jsi opilý?“
Bushido se pro sebe usmál, na pár centimetrů se odtáhl, ruce stále přišpendlené na místě. Jeho úsměv se začal měnit z drzého na upřímný. „Ne,“ odpověděl.
„Tak si dej odchod,“ doporučil mu Bill a snažil se udělat krok vpřed, dokud si neuvědomil, že tohle Bushida rozhodně nedonutí couvnout.
„Takže se můžu přibližovat, jak chci, jen když jsem opilej?“ zeptal se Bushido a na jeho tváři se opět usadil úšklebek. „Přineste pití!“
„Táhni,“ řekl Bill bez jakéhokoliv jízlivého podtónu, ale s velkou dávkou frustrace.
„Né, počkej. Přišel jsem ti jen pogratulovat.“
„To už si udělal.“
„Před pár stovkami lidí a v televizním přenosu,“ řekl Bushido. „Myslel jsem, že bych to udělal i trochu osobněji.“
„Objal jsem tě,“ trval si na svém Bill. A to bylo přeci osobní…
„Objal jsem i tvýho bráchu. Takže bych to nepovažoval za moc osobní.“
Bill otevřel pusu, skoro už chtěl říct To bys taky neměl, ale uvědomil si, jak by to znělo. Majetnicky. Jako že mu na tom záleží. Polkl a pozvedl svou skleničku šampaňského, aby se napil.
Trhl sebou v leknutí podruhé, když ucítil prsty ve svých vlasech.
„Líbí se mi,“ složil mu Bushido kompliment, oči zaměřené na pramínky, kterých se právě dotýkal. „Takhle uhlazené.“ Jeho koutek zase vyletěl do úšklebku a pramen vlasů pustil. Jeho ruka se vrátila zpět na bar a pohled opět k Billovu obličeji. „Sexy.“
Bill potlačil zachvění.
„Jsou tu kamery, to přeci víš,“ připomněl mu, opět se rozhlížejíc kolem, a zaklel, když pořád nikoho ze známých neviděl v bezprostřední blízkosti.
„Tak to je dobře, že nedělám nic špatnýho.“
„Nech toho,“ okřikl ho Bill mnohem vážněji, mrzutost se pomalu změnila na podrážděnost, že to Bushido pořád ještě nechápe. Že to bolí. A tohle flirtování to dělá ještě horší. O to víc, že Bushido předstírá, že netuší, jaký má na něj vliv. „Není to sranda,“ dodal.
Bushidův úsměv znatelně povadl. „Minule jsem ti říkal – žádné slibování.“
„Já to vím,“ zasyčel Bill úzkostně, že vůbec zmínil jejich poslední setkání. Nechtěl na to myslet. Na to, jak lehkomyslný byl a jak moc to chtěl zažít znovu, protože i když to stejně nebylo dostačující, bylo to to nejvíc, co spolu kdy zažili. „Neřekl jsem, že nevíš. Bože, musíme se tady dohadovat? Nebo… musíme to dělat vůbec?“
Bill položil svůj drink, vytrhl se z Bushidova sevření a okamžitě zamířil tam, kde věděl, že sedí zbytek jeho bandu. Ucítil, jak se k jeho zápěstí natáhla ruka a minula ho…
***
Když se Bill objevil mezi ostatními se svou špatnou náladou, David ho poslal uklidnit se do jedné vedlejší soukromé místnosti. Nesměl teď na něj být vyvíjen větší stres, než bylo nezbytné, a to Billa dohánělo k šílenství. David ho nutil si v občasných přestávkách odpočinout, bral mu pracně ukradené cigarety přímo od pusy, i když už byly třeba zapálené. Saki neměl povoleno ho brát ven, aby si mohl nějaké nakoupit, takže je musel loudit od Toma, který byl úplně ochota sama. Vlastně to nebyla jen chyba manažera, Bill věděl, že prostě využívá svou pravomoc. Ale dneska na něco takového neměl ani omylem náladu.
David na takové věci používal dostatek důvtipu, kdežto Bushido ho měl pro změnu příliš málo.
Bill si povzdechl, hodil ruku za hlavu na opěradlo malé sedačky a zavrtal se víc mezi polštáře. Byly trochu tvrdé. Zase ale tolik neprotestoval, že je tu zavřený, alespoň se mohl ukrýt před Bushidem. Byl ale naštvaný, že tohle musí vůbec dělat. Dnešní noc měla být plná zábavy, smíchu a pití, a ne aby tu sám polehával v tmavé místnosti. Začal vzteky okopávat blízký stolek.
„Ahoj,“ uslyšel někde ze tmy po své levici, viděl proužek světla, který se z pootevřených dveří rozeběhl po zemi. „Proč tu máš takovou tmu?“
„Protože mě bolí hlava,“ odpověděl Bill, zaklonil hlavu, aby směřovala zase ke stropu, i když ho ani nemohl vidět. „Měl by ses bavit.“
„Jo, s tebou. Proto jsi mi nechtěl říct, že ti není dobře?“ vyzvídal Tom. Bill uslyšel, jak přišel blíž, zaklel, když o něco zakopl. „Jsi okay?“
„V pohodě. Jak moc jsi nalitý?“
„Jen trochu v náladičce,“ ujistil ho Tom. A pak se svalil na svoje dvojče, div mu nevyrazil dech.
„Auu,“ řekl Bill tak nějak automaticky, než že by ho to ve skutečnosti nějak zabolelo.
„Promiň,“ zamumlal Tom. „Chceš se vrátit na hotel?“
„Ne,“ odpověděl Bill. „Ještě tu nejsme ani dlouho. Pojedu až později.“
„Neměl jsem tě nechat kouřit.“
„Z toho ale migrénu nemám, ty trubko,“ povzdechl si Bill a snažil se pohnout pod tíhou Tomova těla. „Ne že na mně začneš chrápat. Jsi jediný, koho jsem sem pustil.“
„Měli bychom jít oba ven,“ řekl Tom. Bill poznal, že to říká jen tak, protože se na něj ani nepodíval. Jako když jim mamka v dětství říkávala, že by měli koukat míň na televizi. Neznělo to vůbec jako přesvědčování.
„Měl bych tohle, neměl bych tamto,“ vysmíval se mu Bill. „Vrať se zpátky na párty. Jsi větší násoska než já.“
Slyšel, jak se Tom uchechtl a trhl sebou, když ho Bill krátce polechtal. Věděl, že by ho za to pocuchal ve vlasech, kdyby mu dneska nehrozilo, že ho za to Bill zabije. „Budeš v pohodě?“ zeptal se Tom.
„Jo. Nebudu tu dlouho.“
„To ti taky radím, všichni se mě jinak začnou vyptávat, kam jsi zmizel.“
Tíha Tomova těla byla najednou pryč. Cítil, jak ho bratr poklepal na jedno koleno, než si je k sobě přitáhl pod bradu. Pak už jen slyšel tiché kroky a viděl proužek venkovního světla. Dveře se zavřely s tlumeným cvaknutím a on se ocitl opět v úplné tmě. Povzdychl si a zavřel oči.
Pomyslel si, jak by bylo zase krásné být doma. Tak jako si předtím myslel, že bude skvělé bydlet ve Státech, potom co se tak dlouho mačkali v domě jejich rodičů. Teď by mu vůbec nevadilo být mimo zemi. A to šel dnešek tak dobře…
Dveře opět cvakly, zanaříkal a rozhodil bezmocně ruce kolem sebe. „Říkal jsem, že tu budu jen chvíli.“
„Mně rozhodně ne,“ ozval se hlas mnohem hlubší než hlas jeho bratra. Místnost opět zahalila tma a on slyšel pár kroků.
„Běž pryč,“ řekl napjatě.
„Nechovej se jako malej.“
„Já přeci jsem malej.“
Uslyšel popuzený povzdech, a tak zůstal tiše ležet. „Nevím, jak s tebou mám mluvit a tvářit se, že tě vůbec nechci,“ řekl Bushido a Bill pevně stiskl víčka.
„To nestačí,“ procedil mezi zuby.
Další povzdech. „Přestaneš už o tom pořád mlít dokola? Tohle není o tobě.“
Bill si odfrkl a přejel si ukazováčkem přes velké písmeno F na svém obrovském pásku.
„Víš, že jsem ti to už vysvětloval. Tak mi promiň, že jsem si špatně vyložil všechna ta znamení, když jsi mě nechal, abych tě ošukal. Prostě… do prdele s tímhle vším.“
Bill otočil hlavu a střelil pohledem na staršího muže, i když věděl, že ho ani pořádně neuvidí. „Nechceš to nějak řešit, tak nemusíš. Vždyť já za tebou neběhám jako pejsek.“
„Myslíš, že jsem nějakej chudák?“
„Ne,“ řekl Bill. „Možná.“
„Pokud nechceš pozornost, tak bys všude neměl běhat a vypadat přitom takhle,“ vpálil mu Bushido. Bill slyšel, jak udělal další krok, jestli k němu nebo od něj, to nevěděl.
„Je moje práce, abych takhle vypadal.“
„To je jedno. Byl to dobrej sex, přesně takovej, jakej jsem si myslel, že bude. Jen mě napadlo, že bys třeba nebyl proti si to zopakovat, to je vše.“
„Tohle není přesně můj styl,“ vyštěkl Bill. „A ty chceš spíš blonďatý.“
„Chci tebe.“
„Chceš si užít.“
Na chvíli zavládlo ticho. Bylo dostatečně dlouhé, a Bill by si skoro začal myslet, že Bushido odešel, kdyby ovšem uslyšel nějaké otevření dveří. Trhl nohama a trochu nadskočil, když ucítil teplou dlaň na svém břiše, jak ho jemně hladí přes tričko. Ani neslyšel, že by se Bushido přiblížil.
„Možná,“ řekl Bushido, tiše. „Je to tak špatný?“
Bill ale neměl pocit, že by měl odpovědět ano. Jen se rozrušeně nadechl.
Změnilo se to v zalapání po dechu, když ucítil, jak se mu Bushidův nos otírá o tvář.
Ležel tam téměř jako přimražený a jeho dech se začal zrychlovat. Pod svýma překříženýma rukama cítil, jak se mu nepravidelně zvedá a klesá hruď, a jak mu jsou odhrnovány vlasy, aby se mu ke krku nečekaně přitiskly Bushidovy rty. Byl víc rozčarovaný svou vlastní reakcí než Bushidem.
„Nechovej se jako kretén,“ řekl Bill, aniž by dokázal zabránit spontánnímu naklonění hlavy ke straně.
„A jak se chovám jako kretén?“ Bill na svém krku ucítil, jak se jeho rty zvlnily do úsměvu.
„Protože myslíš tím, co máš mezi nohama,“ odpověděl a trochu se narovnal, i když v sobě ucítil potřebu téměř zasténat. Naslepo hmátl po Bushidově rameni, aby mu zabránil v dalším přiblížení. Otevřel svoje přivřené oči a snažil se v té tmě vyhledat ty jeho. „Když ti řeknu, že mi tím ubližuješ, přestaneš?“
Vycítil, že tohle ho už možná přesvědčí. A věděl, že Bushido pochopil, že nemyslí bolest fyzickou.
„… Ano.“
Bill ztěžka polkl a odsunul se víc na svou stranu pohovky, pryč od místa, kde Bushido klečel. Trvalo mu týdny, než se konečně dostal přes ten neklidný pocit, který v sobě měl po jejich posledním setkání, a pak do toho ještě onemocněl. Myslel si v tu chvíli, že to chtěl, že by to měl chtít. Myslel si nějakým zvráceným způsobem, že by mu to mohlo pomoci se přes tohohle rappera dostat, uzavřít to.
Ale bylo to ještě horší.
Ucítil, jak si Bushido povzdechl, čelo si opřel o stranu jeho hlavy. Opět nastalo ticho, ale tentokrát na delší dobu.
„Chtěl jsem se za tebou stavit.“
„Nestavil. Asi je návštěva typu brzy se uzdrav až moc přátelská.“
„Tvůj bratr by mě nepustil dovnitř. A tys se mnou stejně nemohl moc mluvit, když jsem volal.“
„… Poslouchal jsem.“
Další ticho. Bushido mu dal polibek na tetování. Jako omluvu, než že by chtěl pokračovat ve svádění.
„Věděl jsem, že to posledně byl špatnej nápad,“ slyšel. „To proto jsem s tebou předtím nechtěl spát.“
„Sorry, že jsem tě zklamal.“
„Nech toho, ty víš, jak jsem to myslel. Říkal jsem, že to byl dobrej sex.“ Odfrkl si. „Fantastickej sex.“
Bill svoje oči zase zavřel. „Nemůžem se o tom už přestat bavit?“
„Měl bys randit s pěknýma mladýma holkama,“ pokračoval Bushido. „A ne se starým chlapem, jako jsem já.“
„Nejsi starý.“
„No, ale ty jsi mladej. Změníš na to názor, uvidíš.“
Bill nakrčil obočí a otočil k němu hlavu. Sotva dokázal v té tmě rozeznat obrys jeho tváře. „Tak o tom to je?“ zeptal se.
Bushido na to neodpověděl a Bill ucítil lehké zatahání za jeden jeho stříbrný řetěz, který mu visel přes levé rameno. „Co tohle sakra je?“
„Doplňky,“ odpověděl Bill.
„Vždyť ani nic nedrží.“
„Přesně.“
Bushido si odfrkl. „Divo.“
Bill ho posměvačně napodobil. „Hračičko.“
Bushido si trochu povzdechl a lehce se odtáhl. „Říkal jsem ti, takhle to u mě funguje. Taky si nestěžuju na to, jakej jsi.“
„Ne, samozřejmě, sedíš tu, abys mě za to vychvaloval.“ Bill se pohnul, posadil se a donutil Bushida, aby se odtáhl ještě víc.
„Vychvalovat tě za to… ne. Kritizovat tě za to… taky ne,“ řekl Bushido a posunul svou ruku na jeho bok. „Vymluvit ti to… možná.“
„Nech mě,“ zopakoval Bill důrazněji, strkajíc jeho ruku pryč. „Bože, tobě to pořád ještě nedošlo, že ne? Nemáš ani tušení, proč jsem takový, jaký jsem.“
„Nápodobně,“ odsekl Bushido a poslušně ruku stáhl. „Možná, že kdybys mi to řekl…“
„Nápodobně,“ zopakoval mu Bill, jeho hlas byl klidný a vyzývavý.
Bushido seděl opět v tichosti. Bill cítil, jak jeho oči pátrají v jeho obličeji. I přestože ho neviděl, nebyl si zcela jistý, kam by v té tmě měl zaměřit svůj pohled.
„Víš co?“ řekl najednou Bushido. Bill poznal, že se zvedl, uslyšel zašustění jeho kalhot. „Seru na to.“
Věděl, že odešel. I když ho nechtěl nechat jít.
Ale nechal…
autor: Little Muse
překlad: flixo
betaread: J. :o)
Proč ho nechal odejít? O.o Och kruci, opravdu se těším na další díl, neuvěřitelně se mi líbí, jak si spolu "hrají". Aach. ♥
Myslím, že si to budu muset přečíst ještě jednou od začátku. Občas se v tom moc nevyznám, takže možná bude lepší si to přečíst znovu a pomaleji 🙂 Je to zajímavá povídka.
Chudak Bill ma v tom maglajs ,ale ví co chce,lásku Bushida.
Připadá mi, že oba berou celou situaci až moc jako bezvýchodnou, přesto však východ má, i když se to nezdá. Oba by si především měli uvědomit, co ten druhý chce a o co mu vůbec jde. Přijde mi, že mezi sebou až moc šetřili na komunikaci a proto mezi nimi teď vznikají taková nedorozumění, jako je právě tohle. Kdyby spolu začali víc mluvit, třeba by našli nějaké východisko, se kterým by byli oba spokojení. Např. Bu by si měl uvědomit, že Bill ani v nejmenším nestojí o nějaké holky ve svém věku, se kterými by se měl vídat a být s nimi viděn.
Nějak jsem z toho všeho zklamaná, smutná. Nelíbí se mi, kam to mezi nimi směřuje, čekala bych, že budou dělat větší ústupky a kompromisy. Ale ono houby, ono je na to lepší se vysrat, že Bu?! >.<
Jsem zvědavá na další díl… =)) Tohle je bezpochyby skvělá povídka, už první část byla naprosto dokonalá =)) Líbí se mi, jak moc je jejich vztah komplikovaný a přesto jednoduchý =))
úžasnééé 🙂 nemám k tomu slov 🙂
Uf. Ne, rozhodně si nemyslím, že by si tady někdo s někým "hrál". Jejich situace je vážná a křehká jako první zimní led a já si jí okamžitě zamilovala, protože jsem masochista a občas se ráda potýrám povídkami, nad jejichž průběhem smutním, ale dělám to ochotně, jelikož tuším přiznivé vyústění. To ovšem značně předbíhám. Souhlasím s komentářem Helie. Berou celou situaci až moc jako bezvýchodnou, přesto však východ má, i když se to nezdá. Musí dát sami sobě čas a přestat si myslet, že pokud to nevyřeší okamžitě, zboří se svět.
První díl na mě působil velmi citlivě. Jsem typ člověka, který hlásá o tom, že je láska přeceňovaná, a když vidí matku sledovat romantický film, předstírá zvracení. Ale pravda je ta, že ve světlejších chvílích se touhle magií nechávám ovládnout stejně jako většina lidstva, a tahle kapitola mě díky své citlivosti omámila a polapila.
Situace je nastíněná jasně – Bill je zamilován (nebo brzy bude), každopádně chce mít s Anisem vážný vztah a není to prozatím opětováno. Klasickej model, nebojím se říct, že celá polovina všech povídek napříč pairingy funguje podle něj, ale mně to nevadí. U Billshida neřeším, zda je to neokoukané, u mého nejmilovanějšího páru jsem parametry vždycky měla nastavené úplně jinak než u čehokoliv jiného, láskyplně tolerantně a vděčně.
Na závěr chci napsat, jak jsem šťastná, že konečně někdo začal překládat Billshido. Ba co víc, překládá ho moje oblíbenkyně a stoprocentně to bude skvostnej příběh. Nevidím tu příliš reakcí, což nechvalný popularitě B+B tady na blogu moc nepřidává, ale naženu ke čtení pár lidí, o nichž vím, že tenhle pairing můžou a zatím to nečetli.
Děkuju, flixo; vím, že nikdo ti za tuhle povídku nebude vděčit víc než já. 🙂
[6]: ty jsi zlatá, viď? ♥ udělala jsi mi skutečnou radost, i když mě zprvu vyděsila délka komentáře, který budu muset nějak přeložit (a já doufám, že se mi podaří vystihnout vše, cos chtěla sama vyjádřit), ta jedinečná kvalita toho, co jsi napsala, rozhodně Little Muse vynahradí kvantitu. 🙂 děkuji i za autorku. 🙂
wwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwooooooooooooooooooooooooooooooooooooooow tohle je..jedinečný! já na to fakt nemám slov. strašně se mi to líbí.. wow..uplně..rajcovní, hlavně jak odešel….to mě dostalo, ale pevně věřím, jestli nějaké..poktračování bude
Ze by Bill byl az takovy diva? 😀 Urcite se zvedne a pujde za Anisem, preci ho jen tak nenecha odejit, bez dobreho sexu :/ 😀
běž Bille běěž!:DD notak sakra ti řikam něco ne?!:D okamžitě!:D fuhuuu to je bomba :3
Obávám se, že se u mě tahle série opět zařadí mezi povídky, ke kterým nejsem schopna napsat komentář, který by byl alespoň trošku adekvátní.
Přesto se o to alespoň pokusím, i když tady jsou opravdu všechna slova jen nevýstižnou změtí písmen…
Nejdříve musím říct, že je mi z toho, co mezi nima proběhlo, probíhá a ještě probíhat bude, neskutečně a zoufale smutno.
Billovi částečně rozumím, on Anise chce a přitom ho od sebe odhání, protože se bojí zklamání. Je to v podstatě masochistický způsob myšlení, protože si tím strašně ubližuje a tak si říkám, jestli tím nechce hlavně ublížit Anisovi, protože ví, jak moc ho Anis chce, bohužel jiným způsobem, než by si přál.
Bu je tady pro mě tak trošku nepřečtená kniha a její stránky se přede mnou otvírají jen velice pomalu a zvolna. On zájem o Billa má, v sexuální rovině je to jasné, ale co dál?
Myslím, že i on chce víc, než jen příležitostný sex, i když jak on sám říká, je to sex fantastický. Ale Anis je příliš velký egoista na to, aby si něco takového přiznal, tak kolem Billa krouží jako můra kolem světla, chlapec ho sice neodolatelně přitahuje a láká, ale zároveň mám takový pocit, jako by se ho Anis snad bál, bojí se, že se k němu nějak připoutá a pak už nebude cesty zpět…
Tohle je mimořádně krásný a citlivý příběh a to, jak se lidé vzájemně odhánějí a ubližují si, i když spolu touží být, mi přijde jako z opravdového života, tak trošku i z mého vlastního.
Já zoufale doufám ve šťastný konec tohohle jejich citového kolotoče, ale tuším, že se ho tady s největší pravděpodobností nedočkám…
K mé velké lítosti, protože u tohoto páru nepochopení a odmítání tak nějak víc bolí ♥
Samozřejmě moc děkuju za překlad, který je dokonalý 🙂