Hledání 12.

Dostali se do patové situace. Bill nedokázal odejít od Nell a nedokázal se vzdát Toma. Nell už dávno věděla, že Bill k ní nic necítí. I když si zpočátku namlouvala, že se to s narozením dítěte zlepší, nakonec si musela přiznat, že tomu tak asi nebude. Vzdaloval se jí čím dál tím víc. Proto když po dvou měsících zjistila, že zřejmě těhotná není a šlo o planý poplach, ani toho moc nelitovala.

Deštivé sobotní odpoledne, ideální počasí vlézt si do postele a nic nedělat. A přesně pro to se Nell rozhodla. Bill nebyl doma, ani se nenamáhal jí říct, kam vlastně jde. Rozkošnicky se protáhla a zívla, chtělo by to nějakou vzpruhu. S Billem to teď fakt nestálo za nic. Když na něj promluvila, jen se utrhoval. Nell si konečně přiznala, že city a vášeň už v jejich vztahu místo nemají. Vlastně jsem ráda, že se Tom zase objevil. Vždycky byl tak jiný než Bill, jak bych to řekla? Smyslnější? Nebo živočišnější? A to, jak mě vždycky chtěl, to bylo tak vzrušující. Hmm, to jsou ale věci, co mě napadají. Někdo zazvonil. Á, super. Konec nudy. „Tome, co tady děláš? Bill není doma“ zeptala se udiveně a zároveň svůdně zamrkala.

„Nepřišel jsem za ním, ale za tebou“ odpověděl Tom a bez vyzvání vstoupil do bytu a hlučně za sebou zavřel dveře. Nell se zaleskly oči. Tak on nezapomněl? Hmmm, to se mi docela líbí. Tehdy přece … Trvalo mi docela dlouho zapomenout na jeho doteky. Uvidíme … „Tak pojď dál“ vyzývavě se zhoupla v bocích a se svůdným úsměvem vykročila před ním do pokoje. Je fakt sexy. Docela chápu, že mě tehdy tak pobláznila, ale dneska je to jiné. Pořád se mi líbí, ale nic se mnou nedělá. Rozhodně tedy ani zlomek toho, co se mnou dělá jediný pohled na Billa. „Nell, nepřišel jsem si s tebou hrát. Chci si s tebou promluvit. O Billovi.“ Nadechl se a pokračoval „musíš se s ním rozejít. On to nedokáže, musíš to udělat ty. Takhle to dál nejde, trápíme ..ehm trápíte se tím oba“ Nell překvapeně zdvihla obočí „A proč bych to měla dělat? Já se s ním nechci rozejít.“ „Copak nevidíš, jak je nešťastný? Ale nedokáže od tebe odejít, zrovna když ty teď …“ nedokázal to vyslovit. „Když já co? No jen to dopověz!“ přistoupila k němu blíž a přejela jazykem rty.

Neměl jsem sem vůbec chodit. Změnila se. Už to není ta naivní holka, kterou jsem znal. Dospěla, ví, co chce. A bojuje za to. Tak jako já. Před očima se mu objevil Billův smutný obličej. Rozhodl se zkusit to jinak. „Nell, víš, musím ti něco říct. Pamatuješ si tu poslední noc, než se Bill tehdy odstěhoval?“ Přikývla a tušila, k čemu směřuje. „Tu noc s tebou nebyl Bill, byl jsem to já, Nell.“ Beze slova se na něj dívala. Konečně je to venku, už si nemusíme nic nalhávat. V první vteřině cítil něco jako úlevu, že se zbavil toho, co tížilo jeho svědomí. Tahle vteřina však rychle pominula. Naprosto nechápal. Přisunula se ještě blíž a ovinula ruku kolem jeho krku. Cítil její tělo. Už dlouho neměl ženské tělo tak blízko. Lehké šimrání v břiše mu napovědělo, že není vůči jejím tvarům tak docela imunní. S výrazem, z něhož nešlo nic vyčíst, řekla „A ty si myslíš, že jsem to nevěděla?“ Tahle slova na něj zapůsobila jako ledová sprcha. „Cože? Ty to víš?“ Přejela dlaní po jeho chvějící se hrudi. „Tome, tu noc si budu pamatovat snad do konce svého života. S Billem jsem nic podobného nikdy nezažila.“ Přitáhla si jeho hlavu za týl a přitiskla se k jeho rtům. Tom byl naprosto zmatený. Takovou reakci nečekal, nečekal, že Nell zná jeho tajemství. „Nell, přestaň“ snažil se ji odstrčit, ale absence tělesných kontaktů mu situaci ztěžovala. Věděla jak na něj. Nakonec si ji na několik vteřin přitáhl blíž. Její tmavé oči mu však připomněly Billa. „Ne, přestaň, vždyť ty přece … já“ vzpamatoval se. „Tome, to ty s tím už přestaň. Jestli to je pro tebe tak důležité, tak těhotná nejsem. Byl to planý poplach, Bill to ale zatím neví“. Další šok. Já to asi nepřežiju! „A ty mu to neřekneš!“ dodala. Tom byl tak zaslepený štěstím z té nečekané zprávy, že ani nepostřehl hrozbu v tónu, jakým to řekla. Celý zářil, když Nell obejmul a procítěně políbil.

„Tome!?!“ ozval se ledový hlas ode dveří. „Co tady sakra děláš? Myslím, že bys měl odejít!“

autor: Michelle M.