Káva na podnose pomalu chladla, dvojčata ležela unaveně v objetí, něžně se dotýkala navzájem. Ticho prořízl zvuk Tomova telefonu. Chvíli ho nechal zvonit, ale když to neustávalo, neochotně se natáhl z postele ke kalhotám ležícím na zemi a z hluboké kapsy vytáhl drobný přístroj. Na displeji blikalo Georgovo jméno. „Né, nevzbudil´s mě. Nemohl jsem jenom najít telefon“ lhal bezostyšně Tom a snažil se odtáhnout co nejdál od Billa, který se rozhodl ho provokovat tím, že zesílil hlazení jeho stehen a zadečku. Přitom se uculoval jako sluníčko. „Jo, to by šlo. Dobře. A možná přijde i Bill“. Zaklapl telefon. „No počkej, tohle ti nedaruju.“ Otočil se na Billa a v očích mu hrály veselé plamínky. Bill na nic nečekal a vyskočil z postele. S ukrutným křikem utíkal před Tomem, honili se jako malí kluci po celém bytě a vůbec jim nevadilo, že na sobě nemají jediný kousek oblečení. Bill se schovával za nábytek a pištěl nadšením, když ho Tom objevil. Tom to ale za chvíli vzdal, udýchaně se opřel dlaněmi o nahá kolena „Vzdávám to, jsem nějak z formy. Musíš mě šetřit, víš přece, že jsem starší než ty“. Bill se tvářil nedůvěřivě, ale přesto se přiblížil. Poplácal bratra po skloněných zádech „Jasně, až se vrátíme ze Španělska, seženu ti pečovatelku“. Tom po něm skočil a oba spadli na zem. Chvíli se ještě z legrace prali. Najednou si Bill vzpomněl. „Kdo ti to vlastně volal?“ „Gee, má dneska první rande a chce, abych tam šel s ním. Půjdeš taky?“ Bill se zamyslel. „To by bylo blbý, ne? Co by si asi myslela, kdybychom tam na ni byli tři?“ Tom pokrčil rameny. „Jak chceš. Budu tam s nima jenom chvilku, než se Gee trochu rozkouká. Pak vypadnu. Nebudu tam přece za křena.“ Naklonil se k Billovi a jemně se dotkl jeho rtů. „Máme se sejít v osm v tom novém klubu o dva bloky dál. Budu doma brzy a můžeme pokračovat, kde jsme včera přestali“ dodal smyslně.
Odpoledne uběhlo velmi rychle. Bill zjistil, že na cestu do Španělska nemá vůbec nic na sebe, takže když dorazili v půl sedmé domů s rukama plnýma papírových tašek a balíčků, byl Tom zralý tam maximálně dát si sprchu a jít spát. Setřásl ze sebe veškerý náklad, který na něj Bill naložil a rozlámaně se protáhl. Stáhl si tričko a vydal se do kuchyně napít.Z lednice vytáhl láhev coly a s chutí se napil. Když ji odložil zpátky na linku, zjistil, že bráška stojí těsně u něj, úplně čerstvoučký, ani stopy po namáhavém odpoledni a mlsně si ho prohlíží. „Ne, Bille, to si děláš legraci. Jsem úplně hotovej. Nebudu se před tebou ztrapňovat“. Bill ho přitlačil svým tělem k lince a zašeptal mu přímo do ucha „No jo, ale já chci mít jistotu, že se dneska večer v tom klubu po nikom ani nepodíváš.“ Tom odtáhl hlavu a podíval se mu zpříma do očí „To nemůžeš myslet vážně. Přece si nemyslíš, že moji věrnost si můžeš pojistit tím, že mě naprosto odrovnáš?“ Ušklíbl se a odstrčil Billa stranou. „Myslel jsem, že si věříme“ prohodil a odešel do koupelny, kde se zamkl. Bill si zničeně sedl na křeslo. On se přede mnou zamkl. To přece nikdy nedělá. Má mě snad dost? Už mu nestačím? Bill se utápěl v sebelítosti a nebyl si ochoten připustit, že Tom má vlastně pravdu.
Horká voda kombinovaná s naprosto ledovou Toma probrala. Dokonce se začal na tu neobvyklou schůzku i těšit. Naplácal na sebe trochu kosmetiky, aby nějak vypadal, a s tichým pohvizdováním se odešel do ložnice obléknout. Billa našel sedět před televizí. Tvářil se jako by se nic nestalo. Před sebou měl otevřenou krabici s pizzou. „Dáš si taky?“ zeptal se Toma. „Jo, kousek si dám, díky. … Bille, o nic nešlo. Nechci se hádat, ano? Jenom se chci ujistit, že chápeš, jak jsem to myslel“ chtěl Tom všechno urovnat. Bill vzpurně pohodil rozcuchanými vlasy. „Všechno je dobrý, neboj“. Nechal se od Toma políbit na rozloučenou a tvářil se, že ho strašně zajímá stupidní seriál, který zrovna běžel v televizi. „Přijdu brzo“ prohodil ještě Tom a odešel.
………………………………………..
Do klubu dorazil trochu později než slíbil. Cestou zabloudil, nebyl si úplně jistý, kde klub je. Sestoupil po dlouhých schodech do podzemí. Vypadalo to tu dost dobře. Lidí tak akorát a fakticky skvělá hudba. Po chvilce zahlédl Georga. Seděl u čtvercového stolu proti dívce, které Tom sice neviděl do tváře, ale to co viděl, stálo za to. Kdysi se mu tenhle typ docela líbil. Pružné tělo, dlouhé hnědé vlasy splývaly v měkkých záhybech pod lopatky. Musím říct, že Georg měl při výběru docela dobrou ruku. Usmál se v duchu. Houpavě došel až k nim. Georg vypadal, že je rád, že Tom konečně dorazil. Hned je začal seznamovat. Jmenovala se Lilly. Zepředu byla ještě hezčí než zezadu. Měla krásně zelené oči lemované dlouhými řasami. Zdálo se mi to nebo na mě skutečně mrkla? To jediné Toma znejistělo. Chtěl něco vtipného říct na úvod, ale postřehl, že Georg se najednou celý rozzářil a natáhl ruku k někomu, kdo stál za Tomovými zády. „Tak tohle je ona, Tome. Už jsem ti o ní vyprávěl.“ Tom se otočil, oči vytřeštěné a zůstal stát jako solný sloup. „Tome, tohle je Nell. Nell to je Tom“.
Vpíjeli se pohledem jeden do druhého. Nell se vzpamatovala jako první. Podala Tomovi ruku a jako kdyby se viděli poprvé v životě, řekla s úsměvem „Tome, jsem ráda, že tě poznávám“. Nerozuměl tomu, ale pochopil, že z nějakého důvodu nechce, aby Georg věděl, že se znali už předtím. Přistoupil na její hru. „Taky tě rád vidím.“
„Tak co si dáme k pití?“ zeptal se Georg netrpělivě. Dobře si všiml Tomových rozpaků, ale připisoval to tomu, že Tom byl překvapený, jakou krásnou holku dokázal sbalit. Teda, ještě spolu nechodili, ale Georg byl tak šťastný, že to bral jako hotovou věc. Jinak by sem se mnou přece nešla, ne? Občas se dokonce osmělil a dotkl se její ruky.
No to je situace. Ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo, kdo je Geova neznámá. Snažím se na ni nedívat, ale jde to fakt ztuha, ještě když sedí naproti mně. Lilly se intenzivně snaží být zábavná a trochu se mi přiblížit, ale já o ni fakticky nestojím. Vedle Nell vypadá najednou hrozně obyčejně. Chci s ní mluvit! Tom úplně zapomněl, že slíbil Billovi, že bude brzy doma a vlastně na Billa nemyslel vůbec. Usilovně přemýšlel jen nad tím, jak to zařídit, aby byl s Nell chvíli sám. Asi za půl hodiny se dočkal. Konečně se z repráků ozvala pomalejší hudba a Gee šel s Nell na parket. Tom okamžitě vytáhl Lilly. Omámeně se k němu přitiskla, čelem se opřela o jeho rameno a spokojeně se pohupovala do rytmu skladby. Tom vdechoval příjemnou vůni jejích vlasů, ale nespouštěl z očí Nell a Georga. Když se Georg trochu osmělil a dotkl se Nelliných rtů, Tomovi se rozbušilo srdce. Se asi zbláznil, ne? On ji tady přede mnou bude klidně líbat a já se na to mám jenom tak koukat? Posouval se po parketu s Lilly v náručí stále blíž k dvojici, která už přestala tancovat a byla zaujata pouze sama sebou. „Promiň,“ odtáhl se od Lilly. Poklepal Georgovi na rameno a s nuceným úsměvem řekl „Bysme se mohli na chvíli prohodit, ne?“ Georg se na něj nechápavě podíval. Pak se podíval na Nell. Těkala očima z jednoho na druhého, ale nic neříkala. Gee nebyl zvyklý Tomovi odporovat, proto se podvolil i teď. Vzal Lilly za ruku, obejmul ji a brzy splynuli s ostatními dvojicemi.
Velmi pomalu natáhl Tom ruku k Nell. Jak je to dávno, co jsem cítil její tělo tak blízko jako teď? Kdy jsem se jí mohl dotýkat? Násilím si Tom zakázal podobné myšlenky a začal se pohybovat do rytmu. Cítila na svém těle, že je vzrušený. „Tome ?!? Tohle už máme za sebou, nemyslíš?“ řekla s pobaveným výrazem a mírně se odtáhla. Přešel to bez komentáře. „Nell, vůbec mě nenapadlo, že seš to ty. Já … myslel jsem si, že to Lilly sem Georg pozval.“ Zvonivě se zasmála. „Viděla jsem na tobě, jak jsi byl překvapený… Taky jsem nevěděla, že TEN Tom jsi zrovna ty, ale dneska když jsme na tebe čekali a Gee o tobě vyprávěl, že hraješ na kytaru a tak, napadlo mě, že bys to mohl být ty.“ Chvíli mlčeli. Všimla si, že Tom ji zase drží pevněji. Jeho dlaň nenápadně sjela na její zadeček. Tentokrát ho neodstrčila. „Proč nechceš, aby Gee věděl, že se známe?“ Podívala se mu zpříma do očí. „To je jednoduché. Chci začít znovu a chci začít s někým, pro koho budu jediná. Kdo nebude přelétávat mezi mnou a svým bratrem“. S těmi slovy se zastavila, nechala Toma stát na parketu a šla se posadit ke stolu. Zhluboka se napila. Dokázala jsem to. Dokázala jsem si Toma udržet od těla. Ale nikdo neví lépe než já, kolik úsilí mě to stálo.
Její reakce ho překvapila. Rozhlédl se okolo sebe. Geeho a Lilly zahlédl na baru, o něčem si povídali a nevypadalo to, že by je hledali. „Pojď“, popadl Nell za ruku a táhl ji za sebou ven. „Co blbneš?“ vzpouzela se cestou po schodech. V průjezdu se rozhlédl, jestli je nikdo nevidí a zatáhl ji do temného dvora. Udýchaně se zastavil. „Ses úplně zbláznil,“ zasyčela naštvaně. „Co teď chceš dělat? Chceš si to tady se mnou rozdat jako správný Kaulitz?“ Zarazila se. Byla přesvědčená, že Bill se doma nepochlubil, co se stalo, a ani ona neměla zájem, aby se o tom Tom dověděl. Snad si toho nevšiml.
Nechci jí ublížit. Jenom ji chci mít chvíli pro sebe. Od té noci v parku k ní cítím zvláštní pouto a potřebu ji chránit. Tiše ji obejmul. „Nechci ti ublížit. Mám tě rád.“ Zaváhala, ale nakonec se k němu přitiskla a zašeptala „Já vím, Tome. Já to vím.“ Chvíli ještě stáli mlčky v objetí. „Budu se muset vrátit, Tome. Na Georgovi mi záleží. Nevím, jestli to je láska, ale je na mě hodný. Chci to zkusit, tak mi to nepokaž.“ Smutně se usmál. „Nell?“ Zdvihla k němu obličej. Lehce přivřela oči a zašeptala „Neptej se, udělej to!“
Sklonil hlavu, vzal její tvář do svých dlaní a dlouze ji políbil. V tom polibku bylo vše, co mezi nimi kdy bylo a oba věděli, že tím se jejich vztah definitivně uzavřel. Nikdy na tebe, Tome, nezapomenu. Byls to nejlepší, co jsem v životě potkala.
Nell se vrátila zpátky sama. Nechtěla, aby šel s ní. Bylo by nápadné, že jdou spolu. Tom ještě chvíli počkal a pak poslal Georgovi zprávu, že mu drží palce, aby to vyšlo, že už musel odejít a že všechny zdraví. Stál před klubem. Cítil zvláštní zmatek v duši. Trochu litoval, že s Nell už nikdy nebudou nic víc než přátelé. Hluboko uvnitř ale věděl, že se rozhodl správně.
……………………………..
Hodiny, které uplynuly od chvíle, kdy Bill opustil Nellin byt, pro něj byly naplněné výčitkami a strašnými pocity viny. Vyčítal si, že Toma podvedl. Jsem neskutečnej slaboch. Tom by tohle nikdy neudělal. Zkazil jsem to. Nedokázal říct, proč to udělal, nevěděl to. Jediné co věděl bylo, že jeho láska k Tomovi se tím nezmenšila. Naopak. To, co se stalo, jej jenom utvrdilo v tom, že přes všechno, co jim osud může nastražit do cesty, bude Tom tím nejdůležitějším bodem jeho života. Potřeboval jej víc než kdykoli předtím. Nedokázal si představit život bez něj. Večeře, kterou pro něj připravil, když se vrátil od Nell, měla umlčet výčitky svědomí. Ještě v noci si prohlížel bratrovu půvabnou tvář a sliboval, že nic podobného, co by mohlo ohrozit jejich vztah, se už nikdy nestane. A tentokrát to hodlal dodržet.
Teď seděl doma, přemýšlel nad vším, co se v poslední době událo. Netrpělivě čekal, kdy se Tom už konečně objeví. Tolik se mu stýskalo. S přibývajícími hodinami se množily jeho žárlivé představy, co Tom v klubu asi dělá. Nechtěl mu volat, nechtěl, aby vypadal jako hysterická žárlivá manželka. Bylo asi jedenáct, když už to ale nevydržel. Ve spěchu na sebe naházel nějaké oblečení. Klub našel poměrně bez problémů. Opatrně scházel po schodech do podzemí. Chtěl Toma jenom vidět a nechtěl, aby Tom viděl jeho. Zůstal stát blízko dveří a rozhlížel se kolem. Když se trochu zorientoval, postřehl, že na parketu se pohybuje Georg s velmi hezkou hnědovláskou. Povídali si, smáli se, vypadali spokojeně. Hledal pohledem bratra. O chvilku později ho našel. Propaloval pohledem Tomova záda a snažil se uhodnout, kdo je majitelkou rukou, které objímaly JEHO Toma. Konečně se otočili. V Billovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Tom k sobě pevně tiskl Nell a Bill podle jeho výrazu neomylně poznal, že je vzrušený. Na nic nečekal. Obrátil se a jako vítr vyběhl po schodech ven před klub. Stál v průjezdu a chvěl se rozčilením. On mě podvádí. Spí s ní? Vyspal se s ní dřív než já? To proto mě odmítala? Podobné myšlenky divoce vířily Billovou myslí. Vzpamatuj se! To by přece neudělal. Vždyť je to Tom, můj Tom! On není jako ty! Z očí se mu nekontrolovatelně řinuly proudy slz. Zamířil na temný dvorek, kde se přikrčil na schodech. Slzami proudila ven veškerá bolest a tíha, kterých byl od toho večera v kině plný. V hlavě se mu míhaly obrázky jejich trojúhelníku. Je tohle trest za to, co jsem jí udělal? Trestá mě osud skrz Toma? Nevěděl, jak dlouho tam sedí, když si všiml, že kousek od něj se zastavila dvojice. A když zjistil, že to jsou Tom a Nell, ještě víc se přikrčil do tmy.
Vyslechl všechno, co si řekli, a neomylným instinktem dvojčete vycítil, co se v Tomovi odehrávalo. Netušil, že jsou si tak strašně podobní a cítí skutečně stejné věci. Nemohl se na něj zlobit. Chápal ho, vždyť on cítil to samé!
Když Nell odešla, stál Tom zadumaně pořád na stejném místě. Bill téměř nedýchal. Tolik se bál, aby se neprozradil. Sledoval Tomovu siluetu, na tvář mu dopadalo slabé světlo z displeje telefonu. Psal někomu zprávu. Pak zastrčil s povzdechem telefon do kapsy, ruce zabořil hluboko do kapes a zvrátil hlavu. Prohlížel si temnou oblohu posetou miliony drobných hvězd. Jen stál a díval se na tu krásu. Bill tolik toužil vstát a jít k němu. Obejmout ho, říct mu něco bláznivě zamilovaného, ale hlavně být u něj, vdechovat jeho vůni a cítit jeho blízkost.
Tomova šíje začínala tuhnout, potřásl těžkými spletenými vlasy a pomalu vešel do průjezdu. Vyšel na ulici, chvíli vyčkával, jako kdyby čekal na ozvěnu svých kroky, ale nic se nestalo. Vydal se pomalu domů.
………………………
Spočítal si, že Tom jde dostatečně pomalu, aby stihl doběhnout domů dřív, i když půjde delší cestou. Když za ním zaklaply dveře bytu, udýchaně se o ně opřel. Mokré stopy na jeho bledé tváři už dávno oschly. Moje poslední slzy. Tohle je konec. Od teď už mezi námi není místo pro nikoho dalšího, budeme jenom já a on …
……………………….
Nevěděl, kolik bylo hodin, když konečně došel před dům. Přivítal ho tichý byt. Potichu se svlékl a vešel do ložnice. Na posteli se rýsovala Billova silueta. Opatrně si lehl k němu, aby ho neprobudil, a ruku ovinul kolem jeho úzkých boků. Tvář zabořil do hebkých vlasů a zašeptal: „Lásko, jsem tak šťastný, že tě mám. Nikdy tě neopustím …“
Konec
autor: Michelle M.
Tak už podruhé jsem napsala konec mojí první povídky, která – jak jste určitě zaznamenali – byla ne klasicky o dvojici, ale o trojúhelníku. Tentokrát už je to definitivní konec 😡 Chtěla bych moc poděkovat všem, kdo to četli a komentovali. Bylo to pro mě fakticky ohromně motivující a posouvalo mě to pořád dál, když jsem chtěla se vším praštit.
I když vím, že většinu z vás Nell pořádně štvala, tak doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo. 😀
Michelle M.
nemůžu uvěřit tomu, že je konec… 🙁 hltala jsem každý díl… bylo to..nádherný. vážně. fakt se ti to povedlo. a vůbec nevadilo, že to bylo delší. ba naopak. těžko se mi teď popisují moje pocity, ale ty jsi ty jejich dokázala popsat naprosto dokonale. jsi vážně moc šikovná. doufám, že si od tebe zase brzy něco přečtu. 😉
pokud jsem konec pochopila správně (fakt jsem to rychle zhltla a pořád mi nedochází, že žádný díl už nebude), dopadlo to všechno moooc dobře. i s Nell, která zase tak hrozná nebyla. prostě jen nedokázala odolat Tomově kouzlu. ehm..a kdo by mohl? 😉
dneska se mi bude usínat opravdu dobře. děkuju. 🙂
Mám dojem, že tohle byla první nebo jedna z prvních výcedílných twincestních povídek, co jsem kdy četla. Tenhle komentář píšu po třetím přečtění tohoto příběhu… byla jsem na brigádě – plevala jsem a v tom záhonku jsem dostala šílenou chuť si to přečíst znovu, tak jsem to udělala… Nell je náhodou totálně skvělá postava. Je citlivá, ale přesto rozumná a přeje štěstí jiným, nejen sobě, dvojčata jsou trošku sobci, ale jinak to být ani nemohlo… nějak jim to ani nejde vyčítat. Mám tenhle příběh moc ráda, je překrásný 🙂
To je nádhera. Mrzí mě, že už je konec, ale nic není nekonečné.
Tahle povídka ve mně vyvolala neskutečné pocity a emoce, povedlo se ti vše dokonale popsat.
Myslím, že jsi jedna z nejlepších autorek 😉
Krásná povídka,moc se mi líbila!!!A Nell mi bylo docela líto,vždyť ji kluci vlastně jenom využili,a to ne zrovna ohleduplně,typičtí chlapi.
Moc hezký píšeš,někdy to tak chodí i v životě.
Som neskutočne rada, že sa to skončilo takto. Dosť ma mrzí Billova nevera a som rada, že Tom odolal, ale hlavné je, že zostali spolu. Je to pekná poviedka.