„Miluju tě“ na poslední chvíli

autor: Kiki

Docela už hodně stará povídka a dlouho jsem nic neposlala, tak je třeba to napravit:) K.

„Bille, ne!“ křičel Tom na svého bratra.
„Proč? Jdi si za tou svou Chantelle.“ Udělal další krok k okraji mostu.
„Ona pro mě nic neznamená!“ vykřikl a přiblížil se k němu.
„Stůj, nebo skočím. Alespoň mi nelži.“
„Nelžu ti!“
„Ne? Tak co znamenalo to v tom autě?“
„To-to-„
„No? Došla slova? Jsi děsnej, Tome.“
„Prosím… Nech si to vysvětlit.“
„Není co!“ vzlykl.
„Bille, prosím… neblbni.“ Udělal další krok.
„Nedělám si srandu. Udělej další a já udělám taky.“ Vyhrožoval.
„Vysvětlím ti to.“ Promluvil zoufale a už nechal svým emocím volný průběh.
„Není co!“ Vykřikl opět stejná slova, co před chvílí.

„To David!“ Vyhrkl Tom.
„Jasně. Odkdy ti David domlouvá rande?“ odfrknul a opět popotáhl.
„To nebylo rande!“
„Takže když jdeš s někým ven, chováte se k sobě tak důvěrně… To není rande?“
„Bylo to jen kvůli propagaci jejich skupiny.“
„Proč neřekl Gustavovi nebo Georgovi?“
„Protože víš, že Geo má holku.“
„A ty víš, co k tobě cítím já.“
„Bille…“
„Proč bych měl dál žít, poslouchat ty kecy, jak si to rozdáváš v nocích po hotelech s holkama? Vědět, že tě nikdy mít nebudu a ani nemůžu? Nemá to cenu…“ poposunul se ještě blíž k okraji.

„Chtěl jsem ti to říct…“ zašeptal.
„Říct co?“
„Že… že jsem to dělal, protože jsem musel.“
„Mohl jsi říct, že do toho nejdeš, jenže ty neodmítneš blondýny s modrýma očima na vysokých podpatcích…“
„To není pravda! A ty to víš.“
„Dokaž mi to.“
„Bille, nechci tě ztratit. Svého malého brášku a-„
„Přestaň mi už lhát. Skočím, utopím se. Ty budeš šťastný s ní, na mě zapomeneš a já se už nebudu trápit. Všechno bude Ok.“
„Nebude všechno Ok. Nemluv takhle… Ty ses trápil?“
„Teď už ti to můžu říct, protože… Nespal jsem. Celé noci probrečel, taky jsem nejedl…“
„To-to kvůli mně?“
„Hm…“
„Promiň…“

„Teďka už je to jedno.“
„Není… měl jsem ti to říct hned…“
„Říct co?“ zašeptal. Začínalo mu být špatně. Měl i strach z výšek, a to mu nedělalo moc dobře.
„Já…“
„Je mi blbě.“ Dostal ze sebe Bill ztěžka.
„Bille! Slez!“
„Točí se mi hlava…“ přivřel víčka k sobě a ztratil rovnováhu.
„Bille!!!“ Snažil se ho chytit, ale… pozdě. Billovi se zamotala hlava a spadl s křikem dolů do vody.

Tom na nic nečekal. Rozeběhl se za ním a skočil. Naštěstí uměl plaval, kdežto jeho dvojče ne. Doplaval až k němu. „Bille, prosím…“ zatřepal s ním. „No tak… Já tě miluju.“ Spojil jejich rty. Sice první pomoc nikdy neposkytoval ani nezkoušel, ale pro něj udělá cokoliv. Nemůže ho nechat umřít. Zabil by se. Ať už ze sourozenecké lásky, nebo té větší a zakázané. Po chvíli cítil, že začíná pomalu dýchat a kašlat vodu. „Bille!“ vykřikl. „Tohle už mi nikdy nedělej!“ objal ho.
„Tome…“ zašeptal.
„Měl jsem ti to říct už dávno. Nemuselo by to dopadnout takhle… Miluju tě.“
Bill otevřel oči. „Já tebe taky.“
„Slib mi, že už to nikdy neuděláš.“
„Slibuju. Už nemám proč.“
„To teda ne.“ Přitiskl jej k sobě ještě víc a sám spojil jejich rty v dlouhém a určitě ne posledním polibku.

autor: Kiki