autor: Helie
Bill seděl v altánu uprostřed zahrady a sledoval struny svojí harfy. Neposedný větřík poletoval kolem a házel jeho vlasy do všech stran. Stejně tak si zahrával i s listím v korunách stromů, jejichž šum nahrazoval tóny Billovy harfy. Pátral pohledem v jejích strunách, jako by se snažil nalézt odpovědi na své otázky. A že jich bylo skutečně mnoho. Konečně pochopil slavné muže svojí doby, kteří psali o neopětované lásce, o zakázaných vztazích dvou milenců, o lásce, jež nemohla být naplněna, poněvadž nikdy neměla ani vzniknout. Ale Bill za to přece nemohl. Nemohl za své pocity, nedokázal je ovlivňovat. A on věděl, že Toma miluje… miluje ho více než cokoliv jiného, a stejně jednou přijde den, kdy ho bude muset opustit a vrátit se k otci. Už po dva roky ho Elizabeth kryla a vymýšlela různé výmluvy, aby k nim otec nejezdil na návštěvu. A jak se jí Bill odvděčil? Svedl jejího manžela, se kterým čekala už druhé dítě…
Připadal si bídně jako nikdy. Věděl, že potřebuje od Toma odpočinek, ale neměl před ním kam utéct… nedokázal to. Představil si, jak by reagovala Elizabeth, kdyby jí prozradil jejich malé tajemství. Před očima viděl překrásnou blondýnku, jak jí z pomněnkově modrých očí tečou slzy. Tiskla si k sobě dvě děti – holčičku a chlapce – a šeptala jim do vlásků, že všechno bude v pořádku, i když tomu sama nevěřila. Jeho představa byl důsledek jiné z nich – té, kdy mu Tom po jedné z jejich společných nocí slíbil, že spolu jednoho dne utečou. Bill věděl, že nic podobného by se nikdy nestalo, protože Tom měl své rozsáhlé panství a svoje postavení, o které by přišel, kdyby dal přednost Billovi před svojí ženou. Navíc Bill věděl, že on miluje ji. A tak to taky bylo správně. To jen Bill tu byl tím zvrhlým, který se zamiloval do muže.
Ve chvílích, jako byla tato, si neuvědomoval, že na takové věci pokaždé musí mít podíl dva lidé. I kdyby na sebe chtěl svalit vinnu jakkoliv, stejně by neuspěl, protože i Tom byl jedním z hlavních aktérů. Bill zapomínal, že právě starší z nich dvou celý tenhle začarovaný kruh započal. Zamyšleně vztáhl ruku k harfě a přejel prsty po napjatých strunách. I při tak letmém doteku nástroj zanotoval. Tichý tón zanikl v hlasitém povzdechu.
*
Bezcílně bloumal rozlehlou zahradou Tomova panství. Přes den neměl nikdy co dělat. Většina lidí ho obdivovala pouze pro jeho umění a nechtěli jej přes den rušit, protože mysleli, že potřebuje svůj klid, aby mohl trénovat. Bill trénink nikdy nepotřeboval – dostal boží dar, který naplno využíval. Jen málokdy si něco málo osvěžil. Ke své harfě se stahoval v případě, že narazil na bezvýchodnou situaci. Když seděl u ní, najednou se všechno zdálo jednodušší, i když to tak ve skutečnosti nebylo. Jen v tu dobu dokázal přemýšlet natolik, aby později dokázal představit veškerému služebnictvu dokonalost svých skladeb. Nikdy je nezapisoval, pouze ve své mysli znal jejich přesné noty.
„Bille.“ Tichý hlas ho vytrhl z jeho bdělého snění. Bolestně přivřel oči, než našel dostatek odvahy na to, aby se Tomovi postavil čelem.
„Dlouho jsme se neviděli,“ dodal starší muž a přistoupil k Billovi tak blízko, že jeho dech ovanul Billovu tvář. Něžně, snad jako by se bál, že se mladík pod tvrdším dotekem rozpadne, přejel bříšky prstů po Billově tváři. Bill pouze přikývl a přemáhal sám sebe, aby se do toho letmého doteku neopřel. Tom to však udělal za něj – přitiskl dlaň k jeho tváři a palcem kroužil po místečcích kůže, kam už jeho dlaň nedosáhla.
„Chyběl jsi mi,“ špitl Tom a byla to pravda. Vyžadoval Billovu přítomnost každý den. Nejen kvůli jeho chtíči. Rád si s ním povídal. Snad nikdy mu neřekl nic o sobě – ani nemusel, znali se daleko lépe, než se na první pohled mohlo zdát, zato mu říkal věci, které trápily jeho mysl, ale nemohl je nikomu jinému sdělit. Pouze o Billovi věděl, že mladík by ho nikdy nezradil a neposlal tak choulostivé informace někam dál. Převážně to byly věci, které se nikdy nesměla dozvědět Elizabeth. Celý týden od Billova posledního koncertu se mu však jeho vrba vyhýbala. Pátral po něm, ale panství bylo tak rozlehlé, že se snadno míjeli. Věděl, že to Bill dělá naschvál, a nejspíš i tušil důvod.
Teď však neměl důvod k tíživým myšlenkám. Bill byl blízko u něj a on se ihned cítil klidnější. Poslední dobou i on hodně přemýšlel o jejich vztahu – nevztahu, a došel k jasnému závěru, který se však stále ještě bál projevit nahlas. Automaticky si přitáhl Billa blíž a zaklesl se do jeho rtů. Znovu ochutnával jejich omamnou příchuť, jíž se v jeho očích nic nedokázalo vyrovnat. Necítil ji na svých rtech pouhý týden a dokázala mu chybět tolik jako žíznivému voda. Pod nečekaným náporem emocí zasténal Billovi do úst. Nepřál si nic jiného, než se právě v tuto chvíli stáhnout s mladíkem někam do ústraní a starat se o něj jako o tu nejdůležitější bytost, kterou ve svém životě měl. Ve chvílích, jako byla tato, zapomínal, že je šťastně ženatý muž. Prsty zajel pod hustou hřívu Billových vlasů, přichytil si jeho krk. Jejich jazyky po sobě zvolna klouzaly, tančily spolu v rytmu hudby jejich prudce bijících srdcí. Tom palcem kroužil po Billově kůži, a kdyby mohl, ještě více by zmenšil vzdálenost mezi nimi. Znal jen jednu možnost, jak toho docílit, to omamné spojení, jež ho pokaždé připravovalo o rozum a jehož se už nedokázal vzdát. Věděl, že tentokrát by jeho úmysly Bill snadno odhalil; byl tolik čitelný! Ale protentokrát mu to bylo upřímně jedno.
„Pojď pryč,“ špitl Billovi do vlasů, když opustil jeho rty a přitáhl si ho v těsném objetí. Ani to mu však nedokázalo vynahradit deficit posledních dní. Zdálo se mu, že Bill v jeho rukou ztuhnul, když mu došel smysl jeho slov. Zatlačil dlaněmi do jeho hrudi, a i když nerad, vyprostil se z pevného objetí.
„Dnes ne,“ zakroutil hlavou. Neměl chuť na nic z toho, co mu Tom mohl nabídnout. Už to znal – divoké noci plné ohlušujícího sténání, adrenalinu a nekonečné extáze, jež se zdála být nekonečnou, dokud jako studená sprcha nepřišlo ráno. Jeho mysl až příliš ulpívala v černých myšlenkách a nedovolovala mu tak myslet na jakékoliv potěšení. Bylo to snad skutečně poprvé, co Toma otevřeně odmítl a byl pevně rozhodnutý neustoupit.
„Bille,“ špitl znovu Tom, aby z jeho hlasu neznělo zklamání a zlomení. Znovu natáhl ruce po Billovi, aby si jej přitáhl zpět do náruče, ale ten ho přes jednu z nich plácl.
„Řekl jsem ne!“ kvíkl Bill a odtáhl se ještě dál. „Tome, podívej se na sebe! Jsi ženatý muž, tvoje žena bude každým dnem rodit, ale ty ji podvádíš s jejím vlastním bratrem! Je načase, abychom se vzbudili z tohohle špatného snu…“
„Myslel jsem si, že se ti to líbilo!“ Teď už i Tomův hlas nabíral na razanci. Nesnášel, když se ho kdokoliv snažil poučovat, obzvlášť když se jednalo o někoho, kdo byl prozatím postavením níž než on.
Bill přešel tak blízko k němu, že na rtech cítil horkost jeho dechu. Omámený a konsternovaný z náhlé blízkosti si nedovolil nic říct.
„Nikdy jsem se ani slovem nezmínil o tom, že by se mi to nelíbilo. Sám nejlépe víš, co mám rád. Ale bojím se, že jsi doposud nezjistil, jak moc mám rád svoji sestru.“ Poté se Bill otočil na patě a zamířil pryč, daleko od Toma, který zůstal vykolejený stát na původním místě a se zoufalstvím vepsaným v hloubce očí zíral na mizející Billova záda.
*
Když za sebou Bill konečně zabouchl dveře svého skromného pokojíku, sjel zády po jejich povrchu až k zemi, kde konečně popustil uzdu svým emocím. Už když se vzdaloval od Toma, po tvářích mu tekly slzy, ale teď to bylo ještě mnohonásobně horší, protože odložil masku chladu, jenž držel po dobu jejich rozhovoru. Doufal, že na něm Tom nepoznal, s jakou nevolí slova vyslovuje. Nic z toho, co mu řekl, nešlo z jeho úst z vlastní vůle, to jen zdravá část rozumu přebrala konečně moc. S hlasitými vzlyky se namáhavě zvedl ze země. Cítil, jak ho vlastní nohy nemají vůli nést, a každou chvíli škobrtl. Náročně doklopýtal až k posteli, na kterou okamžitě dopadl a zabořil hlavu do polštáře. Ve chvílích abnormální nevůle žít si vždy v hlavě přemítal starší vzpomínky na dobu, kdy mohl říct, že je skutečně šťastný… Na dobu začátků jejich sexuálního vztahu.
Tehdy si pro Billa přišel sám. Poznal, že je něco jinak, už když klepal na dveře jeho pokoje a on mu šel otevřít. Doposud posílal pouze sloužící, aby mu pro Billa došli, ale teď tu stál on sám a ležérně se opíral o rám jeho dveří. Bill si nedokázal pomoct, visel pohledem na každém kousku jeho osoby. Na copáncích zvolna lemujících jeho tvář, na čokoládových očích s doposud neznaným odleskem uvnitř, na kousku odhaleného hrudníku pod zdánlivě nahodile rozepnutými knoflíčky pomačkané smetanově zbarvené košile. V ten moment byl tak okouzlující, že i kdyby Bill moc chtěl, nedokázal by stočit zrak jinam.
Nevnímaje Billův zbožný pohled, se protáhl kolem něj do pokoje. Chvíli si ho s mručením prohlížel – zařizovalo ho služebnictvo a Bill se hned nastěhoval. Tohle bylo poprvé, co jej skutečně viděl.
„Potřebujete něco?“ zeptal se Bill, stále ještě vyznávající vyšší postavení staršího muže.
„Jsem Tom,“ zabručel nespokojeně a sjel Billa pohledem. Nelíbilo se mu, když mu někdo, koho považoval za sobě rovného, popřípadě blízkého, vykal. Bill povytáhl obočí, ale nijak to nekomentoval. Nechtěl ani opakovat otázku, nějak tušil, že i k ní se Tom postupně dopracuje. Místo odpovědi se však dočkal pouze toho, že když za sebou zavřel dveře, Tom přistoupil až k němu. Rukou mapoval rysy jeho tváře, zatímco tu druhou položil na jeho bok a přitáhl si jej blíž. Když spojil jejich rty, Billův mozek explodoval a srdce se rozhodlo probourat skrz žebra. Bušilo mu tak silně, že to snad museli slyšet až dole v hale. Nechával se líbat, i když Tomovi vycházel vstříc, ale nijak se nesnažil přebrat iniciativu. Tomova ruka se brzy připojila ke druhé na Billových bocích a dobývaly se pod jeho tenkou halenu. Bill mírně vytřeštil oči, ale nedokázal se bránit. Pouze zavzdychal, když se Tomovy horké ruce dostaly pod látku a hladily ho na citlivé kůži.
Omotal Tomovi ruce kolem krku a nechával se vést pozpátku k nevelké posteli. Věděl, že jednou to přijít musí. Už když ho Tom poprvé ve své kanceláři políbil, bylo mu jasné, že nezůstanou pouze u polibků. Jak se zdálo, pro Toma byl Bill velkým lákadlem. Dokonce tak velkým, že se nebál zneuctít svůj štít a podvést svoji ženu. Tomovy ruce dál putovaly po Billově bříšku. Rozepínal tak knoflíčky, které mu jakoby uhýbaly z cesty. Za celou dobu se Tom ani na vteřinu neoddálil od Billových rtů. Bill se zachichotal, když Tomovy prsty zabloudily na jedno z mnoha lechtivých míst na jeho těle. Když však halena sklouzla z jeho ramena a byla odhozena někam do prostoru, Bill znejistil. Právě se chystali udělat nezákonnou věc. Jednu z mnoha, které již měli za sebou.
„Tome, já nemůžu,“ zamumlal poraženecky. Bál se, že se Tom bude zlobit, ale k jeho úlevě se Tom odkulil z jeho těla, na kterém celou dobu ležel, s neutrálním výrazem. Pak se však usmál a všechno se zdálo být naprosto v pořádku.
„Popravdě jsem ani nečekal, že bys mohl,“ pokrčil rameny. Prstem jezdil přes kůži Billova trupu a pobrukoval si nějakou pomalou, uspávavou melodii. Nevnímal, že ho Bill bedlivě sleduje a snaží se objevit alespoň částečku zklamání. Tu však nenašel, i když očekával, že alespoň drobeček zklamání najde. Jak je možné, že Tom to všechno bral s takovým klidem? Bill však neměl dostatek odvahy, aby se zeptal.
Tu noc zůstal Tom s ním. Dlouho do noci si povídali, a když se Billovi začaly klížit oči, objaly ho Tomovy paže a ukonejšily ke spánku. Ráno po něm však už nebylo ani stopy…
autor: Helie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
Páni.. takhle povídka mě stále víc překvapuje.. nemůžu se dočkat dalšího dílu.. <3
No to jsem zvědava jak to skonči.
nádherná povídka, jenom jsem z toho trochu smutná,nějak si nedovedu představit šťastný konec pro ně dva… každopádně píšeš neuvěřitelně poutavě… takže, i když se bojím špatného konce (smutné konce nemám ráda), tak u téhle povídky nedočkavě vyhlížím další dílek, prostě to risknu
Tak strašně jsem se těšila na další díl a teď nevím, co k němu napsat. Helie, ty mě vždycky necháváš naprosto bezmyšlenkovitě němou.
Je mi nesmírně líto Billa, protože horší než neopětovaná láska, je ta zakázaná. Nic nedokáže osobnost zničit tak jako vědomí, že jste pouze na druhém místě. Není nic krutějšího, než poznání, že vy nikdy nemůžete stát po boku milovaného člověka. A přesně víte, čeho se vzdáváte, protože víte, jaké to je, vedle něj usínat, ale nikdy se vedle něj nemůžete beztrestně probouzet.
A ať už si zvolíte jakoukoli cestu, vždycky tam bude aspoň jedno zlomené srdce.
[4]: nádherně řečeno…
Popravdě jsem z toho trochu smutná, protože mi připadá vysoce nepravděpodobné, že by tahle povídka mohla dopadnout dobře… Tak jako tak v ní vždycky někdo skončí raněný, i kdyby se mělo jednat jen o Tomovu manželku. Nemám to ráda, ne, je to tak trýznivý…
Děkuju moc za vesměs rozesmutnělé komentáře. Jsem ráda, že povídku komentujete, i když vám nečiní radost, ale to bohužel k životu patří. Vím, že se líp čte, když se situace vyvíjí zlehka a je pravděpodobné, že všechno skončí dobře – ale teď popravdě, viděli jste už ve skutečném životě někdy fakt super hyper šťastný konec? Myslím, že to se nestává =) A i když je tahle povídka z prostředí pro nás nepředstavitelného, taky to tak dřív bylo… a taky příběhy lidí nekončily pohádkově. Takže dovolávat se šťastného konce je zbytečné, protože celý průběh povídky jasně naznačuje, že ničeho takového se nedočkáte. Ale můžu vám slíbit, že to bude spíš konec takový neutrální. Ne šťastný, ale zároveň ne katastrofický… Rozhodně povídka neskončí smrtí, takové povídky nemám ráda :D:D:D
Taky nikoho nenutím, aby povídku četl, a rozhodně se nebudu zlobit, když to někdo pod výhrůžkou špatného konce vzdá =)) I kdybych si to měla psát jenom sama pro sebe, stejně povídku dokončím =)) Ale samozřejmě každý komentář a každý čtenář mě těší =))
[4]: Krásně jsi to řekla =)) Myslím, že jsi úplně přesně vystihla to, co chci celou povídkou říct =)) Díky za to =))
ja doufam, ze Bill s Tomem furt budou pokracovat a ze se to jeho sestra nedozvi .. :/ to by byl sakra pruser jinak .. 🙁
Nádherný díl to byl. Billa je mi opravdu líto. Je v opravdu těžké situaci, kdy mezi ním a jeho láskou stojí milovaná sestra a plno dalších věcí. Opravdu to nemá lehké, ale já doufám, že najdou nějaké rozumné řešení.
Skvelá poviedka!!..Helie, všetky tvoje poviedky sú úplne úžasné!!…vždy keď dočítam nejaký diel, tak chvíľku len ostanem sedieť a hovorím si, dá sa napísať niečo lepšie??..máš ich strašne veľa a všteky sú úžasné, fakt neviem ako to robíš…si obdivuhodná tak to poviem :)…a ten šťastný koniec má asi 1% celého sveta, takže skoro nikto..bohužiaľ to tak je..a aj keď v tejto poviedke nebude happy end, tak mi to až tak nevadí (samozrejme smrť by mi vadila :)), pretože to je realita
[8]: Copak nevíš, že lež má krátké nohy…? =)
[9]: A dá se v takové situaci vůbec nějaké rozumné řešení najít…? =)
[10]: Děkuju moc za tvoji chválu, strašně si toho vážím a jsem ráda, že se najde někdo, kdo moje povídky čte a komu se líbí =) Těch povídek jeho hodně tolik, protože upřímně nemám co dělat. Nemám žádný jiný koníček, kterým bych mohla zabíjet volná odpoledne, tak alespoň píšu… a docela se za sebe stydím, protože mám rozepsaných asi 20 povídek a jsem hrozně zvědavá, kolik z nich dotáhnu ke zdárnému konci – zatím to vypadá tak na polovinu 😀 Takže jsem vážně ráda, když potom ten čas, který nad tím prosedím a v průběhu kterého máma neustále nadává, alespoň někomu vykouzlí úsměv na rtech nebo mu pomůže zabít zdlouhavé odpoledne =))
Mně by smrt taky vadila, hlavně u téhle povídky, protože je svým způsobem založená na reálném základě (samozřejmě značně zkresleném, ale snažila jsem se vycházet z poměrů dřívější doby, ve kterých se incest zamluvit nedal… a i když tady se o incest až tak nejedná, ta komplikace vztahů je podle mě dost reálná, kdyby byl Bill ovšem žena :D), a kdybych tam najednou šoupla sebevraždu, všechno by to podle mého názoru zkazilo. Navíc by tomu ať už Bill nebo Elizabeth unikli příliš rychle… to zase já budu taková svině, že je nechám se v tom hezky dusit, dokud si pro ně smrt nepřijde sama =))
Tahle povídka je naprosto úžasná, přijde mi taková "snová" ♥
Miluju kontrast mezi zdánlivě křehkým Billem a naoko silným Tomem, ale myslím, že ve skutečnosti to bude přesně naopak. Dneska Bill poprvé naznačil, že není jenom pouhou loutkou na hraní.
Myslím, že se bude chtít od Toma odpoutat, ale vybral si cestu opravdu bolestnou a trnitou…
Nejvíce mě mrzí, že si všechno dává za vinu a přitom je jasné, že tím svedeným je právě on. Tom je tady tím, kdo se měl ovládnout, je to dospělý muž a měl by měl mít rozum a zodpovědnost.
Ale stalo se a oba poznali, že láska je nejenom velkým štěstím, ale i velikou bolestí a trápením a Bill si teď ten kalich hořkosti bude muset vypít až do dna…
to je tak krásně trýznivé.. chápu, že Bill už v nějaké sliby útěku nevěří, že zůstal uvězněný ve "vztahu", který se nikdy nezmění v nic opravdového.. možná už i zkoušel bojovat..s touhle situací, se sebou. žádné východisko, žádný happy-end.
ehm….miluju to. 😀