autor: Darkbeth & Hina
Bill se stále snažil zakrývat přikrývkou, aby Tom nemohl spatřit jeho nahé tělo. Když v tom se k němu Tom naklonil ještě víc a přikrývku mu z rukou jemně vytrhl.
„Kolikrát ti mám říkat, že se nemáš za co stydět?“ pokáral ho s úsměvem Tom a přejel po Billově hebké kůži na hrudníku.
„Já…,“ šeptl Bill a do tváří se mu vlila červeň. Tom nyní nad jeho krásou přestával dýchat. Jak si toho mohl dřív nevšimnout? Propletl s Billem prsty a téměř se udivoval nad tím, jak perfektně do sebe zapadly. Jako by byli stvořeni jen pro sebe. Kdyby jen věděl, že není tak daleko od pravdy.
„Oblečeme se a vyrazíme,“ ukončil nakonec jeho trápení Tom a začal se sám oblékat. Bill jeho počínání po chvíli začal opakovat a ani ne za čtvrt hodiny vycházeli z domu. Bill byl trochu nervózní. Bál se reakce svého otce. Drtil v rukou Tomovy prsty. Najednou v něm našel oporu, byť jak se to zdálo absurdní.
„Máš strach?“ zeptal se Tom, když stáli před dveřmi bytu, do kterých byl Bill nucen vstoupit. Snad už naposledy.
„Když jsi se mnou, tak ne,“ usmál se nakonec Bill a pomalu odemkl dveře.
V bytě byla tma a obvyklý pach. Billovi to vrátilo všechny ty myšlenky a vzpomínky, které na tento byt měl. Po zádech mu přejel mráz, až se kvůli tomu musel otřást.
„To je v pořádku,“ řekl směrem k Billovi Tom a pevně mu stiskl ruku. Bill k němu jen zvedl pohled a mírně kývl hlavou.
Bill přešel pomalými kroky dál do předsíně a opatrně nahlédl do obýváku. I když byly závěsy zatažené a v pokoji byla tma, zdálo se, že tam nikdo není.
Bill si oddechl a podíval se na Toma.
„Není tady. Asi byl ještě někde utrácet zbytek peněz, které…“ Bill si okamžitě uvědomil, že by asi neměl dokončit svou myšlenku. Tom mu totiž začal drtit ruku a jeho pohled byl upřený kamsi do dálky.
„No…, já si půjdu sbalit ty věci,“ řekl nakonec Bill a pustil Tomovu ruku.
„Dobře,“ souhlasil Tom a jeho oči byly už zase o něco víc vřelejší.
„Jestli chceš, tak zajdi do kuchyně. V ledničce by měl být nějaký džus nebo tak něco. Můžeš si klidně nalít, jestli máš žízeň,“ usmál se Bill a prstem ukázal směrem ke kuchyni. Tom se na něj jen souhlasně usmál a vydal se do kuchyně.
Bill se mezitím dostal do svého pokoje a začal házet ty nepotřebnější věci do tašky. Jeho srdce tlouklo jak splašené, jak se v duchu modlil, aby otec ještě chvíli nechodil.
Jeho prosby ale nebyly vyslyšeny. Billa za malou chvíli polilo horko, když uslyšel, jak někdo strká klíč do zámku a snaží se odemknout vstupní dveře.
Instinkt ho nezklamal. Skoro okamžitě se bytem ozval otcův opilý hlas, jímž se sháněl po Billovi. Bill spěšně zabalil zbytek věcí, rychle do tašky přihodil i rámeček se svojí matkou, načež tašku zavřel a téměř utíkal do kuchyně.
„Tady jsi,“ odchytil ho při spěchu Gordon. „Kde jsi byl celou noc, hmm?“ pídil se odpovědi, když se zpoza rohu objevil Tom.
„Já…,“ špitl Bill, ale byl přerušen Tomovým hlasem.
„Byl se mnou,“ řekl Tom sebevědomě a vytrhl Billa z otcova pevného sevření.
„Tak pak mi za něj zaplať. Je to moje kurva,“ vztekal se otec.
„Odteď to není ničí kurva. Bille, odcházíme!“ řekl naštvaně Tom, vzal Billovu tašku a protáhl se s ním ke dveřím, kolem nevěřícně zírajícího otce. Ten za nimi ještě křičel sprosté nadávky, ale Tom to ignoroval. Táhl Billa až k autu, ve kterém se konečně zastavili.
„V pořádku, Bille?“ zeptal se Tom, než otočil klíčkem u volantu. Bill ale mlčel.
„Bille?“ oslovil ho znovu. „Co se děje?“
„Co se děje? Nazval mě kurvou, to se děje,“ štěkl Bill.
Tom se otočil čelem k Billovi a podíval se na něj starostlivým pohledem. Bill vypadal naštvaně, to ano. Ale zároveň byl i svým způsobem zraněný. Jeho oči se leskly a ruce se mu lehce třásly. Tom sice nedokázal odhadnout, jestli naštváním nebo bezmocí, ale nyní neměl čas to zjišťovat.
„Zlato, přece víš, jaký je tvůj otec. Nemělo by tě to překvapovat,“ snažil se ho uklidnit Tom.
„Tebe by snad nepřekvapilo, kdyby tě tvůj otec nazval kurvou?!“ vykřikl naštvaně Bill a jeho ruce se začaly znovu třást. „Ajó, úplně jsem zapomněl. Tebe by vlastně táta nikdy ani neprodal! Nikdy si nemusel dělat nic, co by si nechtěl!“
Tom se na Billa zvládl pouze dívat a poslouchat jeho nenávistná slova. Nikdy předtím neviděl Billa takhle rozzlobeného. Dokonce si ani nedokázal představit, že by mohl takhle řvát. Vždy vypadal jako křehká porcelánová panenka, a teď z něj byl hotový rebel.
„Billi…“ začal znovu Tom, ale Bill ho přerušil.
„Ne, Tome, prosím nesnaž se mě utěšit. Prostě jen už jeď,“ řekl Bill a otočil se od Toma.
Tom ale i přesto nechtěl, aby byl Bill nějak rozrušený návštěvou jeho otce. Přece jenom, byl to jeho nápad a rozhodně nechtěl, aby se kvůli tomu Bill cítil špatně.
„Tak pojedeš už?“ zeptal se naštvaně Bill a ohlédl se po Tomovi.
„Ne,“ řekl rozhodným hlasem Tom, natáhl se k Billovi a vášnivě ho políbil.
Černovlasý chlapec byl zpočátku zaskočený, ale nakonec přeci jen Tomovy polibky opětoval. Nechal Toma, aby si ho stáhl na klín a plně se položil do polibku. Tom majetnicky obtočil své silné ruce okolo Billova útlého pasu a jemně přejížděl palcem po Billově heboučkém bříšku pod tričkem.
„Lepší?“ usmál se Tom a políbil Billa na nos.
„Jo…,“ špitl Bill, ale byl stále zamyšlený. „Tome?“
„Ano?“ usmál se znovu Tom. Pro toho černovlasého chlapce měl nyní úsměvů zásobu.
„Vnímáš mě jako… kurvu?“ polkl Bill.
„Ne, ne! Bille, já vím, že jsme spolu nezačali zrovna nejlépe, ale… mám tě rád… vážně rád,“ podíval se mu Tom upřímně do očí, až vykouzlil na chlapcově bledé tváři úsměv.
„Děkuju,“ špitl Bill, přičemž zabořil hlavu do prohlubně Tomova krku.
„Nemáš zač, zlato.“ Tom chvíli ještě vískal Billa ve vlasech, než se posadil na své místo a společně vyjeli.
Cesta domů jim netrvala moc dlouho. Projeli městem a slunce mezitím rychle zapadlo za obzor. Vzduch byl příjemně teplý a Billovi jemně čechral jeho vlasy. Zároveň vypadal už i docela klidně a vyrovnaně. Nejspíš ho uklidnila Tomova slova, která od něj ale rozhodně nečekal.
„Jsme tady,“ oznámil Tom a už otevíral Billovi dveře od auta.
„Děkuju, ale zvládl bych si je otevřít sám. Nejsem tak neschopný, jak vypadám,“ poznamenal s úsměvem na rtech Bill a elegantně z auta vystoupil. V ruce nesl těžkou tašku plnou věcí, kterou mu Tom ale ihned z ruky vytrhl. „Tome, já si ji ponesu sám,“ zaprotestoval Bill. Nebylo mu to ale na nic. Tom ho jen pevně chytil za druhou volnou ruku a vítězně se na Billa usmál.
„Jsi můj host. A ti se rozhodně se svými zavazadly tahat nebudou,“ ušklíbl se Tom a bok po boku došli s Billem až před velký dům.
„Když jinak nedáš,“ zasmál se nakonec Bill. Tom se nad tím pozastavil. Bylo to snad poprvé, co slyšel Billa smát se.
„Ale hostitelé se svými hosty tahat můžou,“ zašeptal Tom Billovi do ucha, když za nimi klaply dveře. Bill na nich byl momentálně natlačený a cítil na sobě váhu Tomova těla.
„Tome, já…,“ pípl Bill.
„Co se děje, zlato?“ zeptal se starostlivě Tom.
„Já jen… ty jsi mi řekl zlato?“ podivil se.
„Ano,“ usmál se Tom. „Co jsi chtěl říct?“ nedal se odbýt.
„Jestli bys nemohl trošku zvolnit,“ sklonil hlavu Bill.
„No…, to se ale nesmíš oblékat tak přitažlivě,“ skousl si ret a sklopil pohled na Billovy odhalené kyčelní kosti a upnuté rifle.
„Pokusím se,“ zazubil se Bill a nechal se políbit.
„Dobře, ale stejně si myslím, že to nepomůže,“ pošeptal Tom do Billova ucha, a potom ho pod něj začal jemně líbat. Přitom se snažil z Billa sundat bundu a zatlačit ho dál do místnosti.
„Hm… Tome,“ podařilo se Billovi ze sebe dostat chvějícím se hlasem.
„Ano?“ pošeptal Tom směrem k Billovi. Stále ale pokračoval ve zkoumání Billova těla.
„Nechceš jít raději do pokoje?“ zeptal se nesměle Bill, když z něj Tom sundal bundu a začal si pohrávat s páskem u Billových kalhot.
„Pokoj je moc daleko,“ vydechl Tom a sám si přetáhl své tričko přes hlavu, které následně odhodil na zem.
„No tak, Tome,“ zaprotestoval Bill. Sice mu bylo příjemné stát tak blízko Tomova horkého těla, ale nechtěl, aby si Tom myslel, že se nechá ojet hned na chodbě.
„Jsi moc náročnej,“ pousmál se Tom a trochu se odtáhl. Bill si už pomyslel, že si to Tom nejspíš rozmyslel, ale to jen do doby, kdy znovu ucítil Tomovy ruce. Nezmohl se na nic jiného než na překvapené vypísknutí, když si uvědomil, že ho Tom zvedl k sobě do náručí.
autor: Darkbeth & Hina
betaread: J. :o)
Jsem ráda, že konečně Bill odešel z otcova bytu 🙂 Doufám, že teď už bude šťastný s Tomem 🙂 A že si to rozdají na té chodbě? 😀 Prosííím 😀
Konečne sú spolu 🙂 ďaleko od ich otca 🙂 mimochodom, Tom je divoch 😀 stále by sa len s Billom miloval 😀
Skvělé, jsem ráda, že tu další dílek přibyl takhle rychle. Těším se na další :))
Super <3 jsem ráda, že Tom je pro Billa oporou =)* A že ho nemá za děvku =) Že by se změnil? 😀 Doufám, že Billův táta už dá pokoj =) Teď se objeví nové rodinné problémy… 😀 Těším se moc na další díl 😀 <3
To je fajn že mu Tom pomohl a že se k němu chova hezky.
Takže tedy, tady je můj slibovaný komentář 😀 A rozhodně ne poslední ;))
Jsem ráda, že další díl je takhle brzo, když jsme to včera dočítala, myslela jsem, že se zblázním.
Popravdě se mi moc nezdá rychlost Tomova postupu, i když jsem samozřejmě ráda, že se Bill od otce konečně vzdálil, ale pořád mi na tom přijde něco podezřelého, nepravděpodobného a uspěchaného… Nechci vám nic vyčítat, psala jsem to už Hině, tahle povídka je vážně skvělá, ale myslím, že Tom měl ještě nějakou dobu počkat.
Nicméně jsem skutečně ráda, že už nikdo Billa nebude prodávat a že bude mít pokoj od bolesti, kterou si rozhodně nezaslouží. Jen doufám, že se Tom už poučil a sám mu tu bolest nebude páchat – to by si u mě značně posral, chlapec :D:D:D
Vážně povedená povídka, nemám co vytknout, až teda na tu přehnanou uspěchanost, ale to mi sama Hina vysvětlila, takže mlčím 😀 Těším se na další díl, holky =) A hlavně na to, až těm dvěma bambulům konečně dojde, že jsou si daleko blíž, než by se na první pohled mohlo zdát =))
konecne je Bill od jeho otce daleko .. ale stejne si myslim, ze ne na dlouho .. Tom odjede nekam do prace a jeho otec si ho najde a bude se to zase opakovat .. :/
Teda doufam, ze ne .. 🙂
No sup sup dalsi dilek 🙂
Hmm nádherný dílek! Tomu tátovi to natřeli myšky!!.. Hmm ani se nedivím Bilíkovi.., že se tak cíítí, ale on ho Tomí určitě vyléčí.. ♥ *doufá s jiskřičkama v očích*
Prej je to na něj daleko.. nadržený Tomí!.. =DD
ale taky mohl zvolnit malinko.. když mu Billy řekl jak se cítí =D, ale ona taková léčba příjemným šokem.. jááj krásna neskonalá! Moc se těším na další dílek!!.. Píšete skvěle!.. =3
No a to jako skončilo v tom nejlepším? to si ze mě děláte srandu? 😀 Doufám že v příštím díle to bude rozepsaný :)) Jinak úžasný! 🙂
Zase tolik komentářů! Fíha! 😀 Hrozně moc děkujeme!!
[6]: Tvůj extra mega dlouhej komentář nás moc potěšil 😀 a děkujeme i za tvůj názor 🙂
[9]:Sice ti nemůžu slíbit, že to bude v příštím díle rozepsaný, protože si to už nějak nepamatuju 😀 😀 ale slibuju, že to sama brzo zjistíš 🙂
Awww!!!! <3 Tahle povídka je díl od dílu lepší a lepší. 🙂 Vážně jí zbožňuju. A už se moc těším na to, až Bill a Tom zjistí, že jsou sourozenci. 🙂
Jooooooo….jak já miluju tuhle povídku. :)))
[10]: Neboj, takových bude víc ;)) Většinou se takhle rozepíšu – samozřejmě když mám o čem. A myslím, že u téhle povídky rozhodně nouze nebude, takže budou moje "slohovky" pravidelně :D:D:D