Erfüllende Träumen I 12.

Od jejich posledního rozhovoru Gustav Toma totálně ignoroval. Napětí mezi nimi bylo natolik zřetelné, že i Georg, obvykle lhostejný k podobným situacím, zasáhl. „Může mi někdo říct, co se tady děje? Předevčírem v klubu se Bill choval jako blázen, Tom se naopak tváří, že se neděje vůbec nic, a Gustav zuří. Může mi to někdo vysvětlit? Kdo se s kým vlastně hádá? Nebo se nikdo nehádá?“ Odpovědí bylo jen mlčení, dokud nepromluvil Bill. „Já myslím, že tady není moc co vysvětlovat. To v klubu mě mrzí, nechtěl jsem zkazit náladu. Omlouvám se vám.“ Zatímco to říkal, cítil v zádech Gustavův pohled. Snad bude mlčet. Nemusí přece i Georg vědět, že spím s Tomem. Ach bože, jak já nenávidím takovýhle situace. „V pohodě, Bille, to se stane, každej někdy vypění“, pokýval Georg chápavě hlavou a ani mu nedošlo, že Bill vlastně nic nevysvětlil. „A vy dva? Co spolu máte?“ „My?“, vypadlo z Gustava. „My nic.“ „Nekecej, Gustave, znám tě dostatečně dlouho, tak co se děje? Jenom mi neříkej, že se hádáte kvůli nějaký babě!“ uchechtl se Georg nad tou představou. „Gustav má prostě výhrady k mýmu intimnímu životu, považuje ho za nemorální“ pronesl Tom s mírným úšklebkem. „Aha, tak to jo. To ale celou dobu, co se znáte, ne?“ Pro Georga to bylo vyřešené, protože Gustavovu averzi vůči Tomovým úletům znal.

„A co jsi provedl tentokrát?“ Nedokázal si odpustit vyzvídání. „No tak, hele, chci znát pikantní detaily … “ Tom se už už nadechoval k odpovědi, když mu do toho vpadl Bill. „Já myslím, že to je Tomovo soukromí a nemusíme o něm vědět všechno“ a zmrazil Toma pohledem. Jestli doufal, že tohle Georga odradí, tak se šeredně mýlil. „Hele, Bille, tys to ještě nezažil, ale Tom umí skvěle vyprávět o svejch zážitcích. Nevíš, o co přicházíme.“ „Já to snad ani vědět nechci.“ Že já jsem ho tím mikrákem nepraštil. Mohli jsme si ušetřit scénu v klubu a dnešní výslech. No jo, ale zase by nebyla včerejší noc a to by byla veliká škoda. Hmmm. „Nic neobvyklého neudělal, Georgu. Už to nebudeme řešit, jo? Nikoho to kromě tebe nezajímá.“ To už se zapojil i Gustav, zatímco si pohledem střídavě přeměřoval Billa i Toma. Billovi se úplně dělalo špatně, snažil se zamaskovat nervozitu, ale Tom Gustavovi vyzývavě pohled oplácel.

Když Georg zjistil, že z nikoho nic víc nedostane, přestal vyzvídat. Právě včas, protože přišel David a kdyby se do toho vložil i on, bylo by to ještě horší.

……………

Na večer byla naplánovaná povinná hromadná akce. David se dohodl s menší nezávislou televizní stanicí na odvysílání živého vstupu TH v pořadu o začínajících kapelách. „Je to jasný? Tak teď si ještě jednou sjedeme pořadí a pak se půjdete připravit. Sejdeme se tady v sedm a do televize pojedeme společně. Má někdo nějaký otázky? … No, Bille?“ „Víme, na co se nás budou ptát?“ „Dobrá otázka, ale soupis otázek dostaneme až na místě, nemělo by tam být nic, na co byste nedokázali odpovědět bez přípravy.“ David se na chvíli odmlčel a usmál se. „A navíc, jak jsem tě viděl u Lucase, tak dneska určitě nebudeš mít žádný problém s konverzací“. Kompliment Billa potěšil, až se dokonce začervenal. Tom si tiše hvízdl. „Copak se dělo u Lucase Wagnera? Snad Lucas našeho Billa nerozparádil?“ Georg si to vyložil jako vtip a pobaveně se uchechtl. Davidovi to tolik vtipné nepřišlo. Tom začínal být poslední dobou na zabití. „Máš nějaký problém, Tome?“ Ten se ale jen zasmál, zvedl dlaně na znamení, že se vzdává, a zakroutil hlavou.

……………

„Bille?“ Tom oblečený jen do trenek se rozvaloval na posteli, Billova hlava spočívala na jeho rameni, pohrával si s jeho černými vlasy. „Měl bys ses jít připravit. Za chvíli přijede auto. Musíme vyrazit do tý televize.“ Jemně do Billa šťouchl a bezelstně se usmál. „Ty mě odstrkuješ?“ „Ne, ale nechci, abys pak byl nervózní, že se nestihneš připravit. Navíc to je živý vysílání, tak nesmíme přijet pozdě.“ Bill se posadil, ale vstávat se mu nechtělo. Když takhle ležel u Toma, bylo mu moc hezky. Nemuseli se milovat, aby se cítil krásně. Tom se mezitím přetočil na bok, rukou si podepřel hlavu a zničehonic z něj vypadlo „Víš, že seš moc hezkej?“ Bill zrudnul. „Já?“ Podvědomě si projel rozcuchané vlasy rukou. „Jo, ty. Vidíš tady snad ještě někoho, komu bych to mohl říct?“ zasmál se Tom jeho rozpakům. „No … já …“. Bill nevěděl, jak reagovat. „Je mi s tebou moc hezky, Bille. Ještě nikdy jsem nic podobného s nikým neprožíval… Asi … “ Jestli se mi teď vysměje, budu za idiota. Bože. „Co asi?“ Bill třeštil oči, srdce mu bilo jako na poplach. Tom se dlouze nadechoval k odpovědi, když vtom Billovi začal zvonit telefon. Nepříjemný zvuk protrhl napjaté ticho v místnosti. „Já … ehm“ zakoktal Bill omluvně. Měl vztek, bylo mu jasné, že mu Tom chtěl sdělit něco hodně důležitého, ale teď mu to rozhodně už neřekne. „V pohodě, vezmi to.“ Tomovi se snad i trochu ulevilo. Moc nechybělo a prozradil by Billovi, co si sám začínal uvědomovat.

„Mami?“ zeptal se Bill nevěřícně, když přijal hovor. „Ne, jsem teď doma, ale za chvíli vyrážíme do televize. Budeme v živým vysílání. Jo .. no vidíš, zapomněl bych ti to říct. No, dívej se. Bude to na TBK, od osmi. Ne, neboj … jo, drž nám palce, budeme to potřebovat… hm, zavolám, ahoj“. Bill odložil telefon. „To byla máma“ dodal omluvně. „To jsem pochopil“ usmál se Tom. „Je to príma, když se o tebe takhle stará. Můj táta jenom tak lehce tuší, že za pár dní vyrážíme na turné.“ Bill pokrčil rameny. „No jo, máma je dobrá, někdy to přehání, ale většinou má pochopení. To ona mě vlastně přihlásila na váš konkurz, díky ní jsem tady.“ Tomova tvář se roztáhla do širokého úsměvu. „Tak to bych jí měl poděkovat, že mi tě sem poslala. Ale teď už by ses vážně měl jít připravit nebo to nestihneš.“ dodal a pleskl Billa po zadečku. Bill jen vyjeknul a utekl do koupelny.

S velkou pečlivostí si nalíčil obličej, i když mu bylo jasné, že v televizi mu stejně make up trochu poopraví. Tak Tomovi se líbím. Řekl mi, že jsem hezkej. Ale jo, měl pravdu. Jsem hezkej. Culil se na sebe Bill do zrcadla. Ale Tom je stejně hezčí. Je tak strašně sexy, jenom tím jak se dívá, jak chodí a ty jeho ruce. Uááá. Zblázním se z nich. A když se mě dotkne … vybuchnu!

„Dělej, už musíme jít. Tak Bille, už seš hotovej?“ volal Tom ode dveří. „Jo, už jdu.“ ozvalo se z hloubi bytu. Tom otevřel a chystal se vyjít na chodbu. Málem vrazil do Davida. „Jé Davide?“ „Co tu děláš?“ zeptal se manažer ne zrovna příjemně. „Co tu dělám?“ Tom se rozpačitě zatahal za culík. „Šel jsem Billovi říct, že už jedeme.“ „Tos mu to říkal nějak dlouho, protože já už půl hodiny čekám dole a vůbec jsem tě neviděl přijít.“ Tom zavětřil. „Nemůžu k němu přijít na návštěvu? A proč jsi dole čekal půl hodiny? Mohls jít nahoru, ne?“ „Jé, ahoj Davide, už jsi tady?“ ozval se Billův hlas za Tomovými zády. Moc mu to slušelo a navíc zářil jako sluníčko, štěstí z něj doslova sálalo. Jeho úžasný vzhled přiměl Toma i Davida obdivně vydechnout. „Páni, vypadáš … fantasticky.“ vypadlo z Davida. Tom se po něm jen podezíravě podíval, ale mlčel.

autor: Michelle M.