Bylo skoro pět odpoledne a před klubem se mačkalo asi třicet mladých lidí. Bill vystoupil z otcova auta. Celou cestu byl strašně nervózní, ale jakmile dojeli na místo, nervozita z něj jako mávnutím kouzelného proutku spadla. Nevnímal, že na něj otec ještě ukazuje, že mu drží palce. Došel ke dveřím, kde stál ramenatý chlapík. „Jestli jdeš na konkurz, musíš počkat. Dojde na tebe řada.“ Bill potřásl vlasy a v očích mu hněvivě zajiskřilo. „Já nebudu čekat.“ Chlápek se zasmál. „Nemusíš, můžeš odejít, nikdo tě tady nedrží. Lidí je tady dost“. Billovy oči se zúžily. „Pusťte mě dovnitř, jinak budete litovat.“ Odpovědí mu bylo nesouhlasné zakroucení hlavou.
Opodál stál černovlasý mladý muž v upnutém tričku s tmavou kšiltovkou. Kouřil cigaretu a přimhouřenýma očima sledoval výměnu názorů mezi Billem a chlápkem od vstupu. Když to vypadalo, že Bill odejde středem, zašlápl zbytek cigarety, kterou svíral prsty a několika kroky Billa dohonil. „Jdeš na konkurz?“ zeptal se ho. „Jo, chtěl jsem. Ale v žádném případě nebudu čekat, až všichni tihle odzpívají“. Pohodil vzpurně hlavou. Muž se pobaveně usmál. Tenhle zvláštní kluk se mu líbil. Cítil, že je něčím jiný než ostatní, i když ho vůbec neznal. „Proč nechceš čekat?“ Bill se konečně zastavil a odpověděl „Protože já jsem ten nejlepší, koho můžou dostat.“ Muž k němu napřáhl ruku. „Jmenuju se David a ty?“ Bill opětoval podání ruky „Jsem Bill … Bill Trümper“.
Vešli spolu do klubu. Chlápek u vstupu Davidovi uctivě ustoupil a Billa si přeměřil mrzutým výrazem. David dovedl Billa k malému prostoru, který nahrazoval jeviště. „Tak ukaž, co umíš“, vyzval ho. Bill se nadechl. Věděl, že do toho teď musí dát všechno. Taková jedinečná příležitost se už víckrát opakovat nemusí. Když skončil, David byl naprosto nadšený. To bylo přesně to, co hledal. Tenhle kluk byl ztělesněním všeho, co chybělo, aby se kapela prosadila ve větším měřítku než dosud. Kromě toho, že uměl zpívat, cítil z něj něco víc, cítil, že když bude chtít, dokáže vyvolat v lidech ty nejkrajnější emoce, pocity štěstí i beznaděje, šílenství i davovou hysterii. A to David potřeboval.
Čím déle se na něj díval, tím víc měl pocit, že už ho někde viděl. Někoho mu připomínal, ale nemohl si vzpomenout koho. Pro tuto chvíli to však nebylo podstatné. Podstatné bylo dohodnout se s Billovými rodiči, aby syna svěřili do jeho péče a konečně rozjet projekt, který připravoval už několik měsíců. Když Billovi nabídl spolupráci, odpovědí byl nadšený souhlas, jak předpokládal. S Billovým otcem to bylo trochu složitější. Nakonec se ale nechal přesvědčit, že Bill zůstane v Berlíně a věci mu co nejdříve přiveze auto s řidičem, které pošle David.
Rozloučení s Billem proběhlo ve spěchu a otec celou cestu domů přemýšlel, jak přijme jeho žena skutečnost, že nechal syna v cizím městě s naprosto cizím člověkem. Útěchou mu byl fakt, že s tím trochu počítat musela, když Billa do téhle akce vlastně zatáhla.
………………….
Tři kluci netrpělivě čekali na příchod jejich manažera. Volal, že pro ně má nového zpěváka a sejdou se v sedm ve studiu. Všichni byli netrpěliví a zvědaví, koho to David vybral. Hlavně Tom. Stál u okna a nervózně si okusoval nehet na malíčku. Už věděl, že to je kluk a z nadšení, které v Davidově hlase znělo, když mu telefonoval, usoudil, že to musí být skutečně trefa do černého. Konečně se rozrazily dveře a David vešel dovnitř. Sám. „Nazdar, kluci. Tak vám ho vedu. Našel jsem přesně to, co jsem hledal. Je skvělej, ale uvidíte sami. Tak pojď“, otočil se zpátky do dveří. Do místnosti vstoupil vysoký, hubený kluk v modrých džínách a černém úzkém tričku s červeným nápisem SATAN. Rovné černé vlasy mu splývaly na ramena. Z bledého obličeje vystupovaly oříškově hnědé oči zvýrazněné černou linkou a kouřově šedými stíny, takže vypadaly tmavší než ve skutečnosti byly. „Tohle je Bill“ představil ho David klukům.
První k Billovi přistoupil Gustav. „Tak Bille, doufám, že nám to bude klapat.“ Přátelsky se pozdravili a oběma bylo jasné, že si budou mít rozhodně co říct. Georg působil trochu neohrabaně, ale přesto z něj vyzařovala pohoda a klid, jaké Bill u žádného ze svých známých v Magdeburgu nezažil.
Tom stál opodál a nespustil z nově příchozího pohled. Na kluka vypadal dost neobvykle, ale zjevně z něj vyzařovala ohromná síla. Ano, tomuhle se říká charisma. Pomyslel si Tom a udělal pár kroků směrem k novému zpěvákovi. Fakticky nemám daleko k tomu, abych padnul na zadek a koukal na něj s pusou dokořán. Co blbnu? Vždyť je to jenom normální kluk, kterej bude s námi zpívat. Tak se zklidni, jo? Čím déle si ho prohlížel, tím intenzivněji cítil lehké šimrání v oblasti břicha, ledové ruce třel o oblečení, aby v nich rozproudil trochu krve. Bill si ho zatím nevšiml, bavil se s Géčky. Tom si lehce odkašlal, aby upoutal jeho pozornost. Nedokázal popsat své pocity, ale jeho obvyklá sebejistota byla ta tam. „A tohle je Tom, náš kytarista“, poplácal ho přátelsky Georg po rameni. Tom se pousmál a podal Billovi ruku. Při tom doteku měl pocit důvěrné blízkosti, tohle snad je déja vu, proti své vůli se zachvěl.
Pro Billa bylo první setkání s Tomem jako úder blesku. Nikdy neviděl tak přitažlivého kluka. Téměř zapomněl dýchat. Ty podmanivé oči, smyslné rty, dlouhé štíhlé ruce … Jen doufal, že na něm není poznat, jak na něj přítomnost tohohle extravagantního kytaristy zapůsobila. Zadíval se do jeho očí a měl pocit, že se dívá do zrcadla. „Ahoj Tome, rád tě poznávám“, usmál se na něj. „Takže kytarista, jo?“ Tom si znovu rozpačitě odkašlal. „No jo, hraju už odmala“. Stáhl se do sebe. Nějak nevěděl, co říct, aby nevypadal jako totální pako. Situaci zachránil David. „Myslím, že nebudete proti, když si zajdeme na báječnou večeři a všechno probereme. Rezervoval jsem stůl na osmou, tak když sebou hodíme, můžeme to stihnout“ a už je hrnul směrem k autu, které čekalo před studiem. Kluci se po sobě pobaveně podívali a všichni naráz se rozesmáli uvolňujícím smíchem.
Večeře byla skutečně skvělá. A nálada u stolu ještě lepší. Všichni mluvili jeden přes druhého, snažili se co nejvíc poznat nového člena týmu a i jemu o sobě sdělit všechno podstatné. Celý večer se Bill skvěle bavil, všichni byli tak přátelští. Nikdo neřešil, proč má namalované oči a nalakované nehty. Brali ho takového, jaký byl. Po tom přece vždycky toužil a najednou se mu jeho sny začínaly plnit jeden za druhým. Jediná věc, která mu způsobovala mrazení po celém těle, byly oči toho zvláštního kytaristy. Při pohledu do nich cítil, jak padá do hlubin, ze kterých není návratu. Cítil nedefinovatelnou sounáležitost, důvěrnou blízkost a neznámé vnitřní spojení.
Hodiny letěly zběsilým tempem. Už byla skoro půlnoc, když David konečně vyrovnal účet a jelo se domů. „A kde bude Bill dneska spát?“ napadlo z ničeho nic Gustava. Bill se podíval tázavě po Davidovi. Pod vlivem všech těch událostí dnešního dne nějak zapomněl, že domů to má hodně daleko. „Dneska u mě a zítra to nějak vyřešíme“ odpověděl David a mírně zívnul. Tom chvíli přemýšlel a pak z něj vypadlo: „No … kdyby chtěl, může přespat i u nás. Táta stejně není doma. Vrací se až za pár dní.“ Billovi se rozbušilo srdce, skoro se bál na někoho podívat. Bál se, že všichni už dávno museli poznat, že tenhle dlouhovlasý rebel si ho podmaňuje víc a víc minutu po minutě. David přestal zívat a začal si ospale třít levé oko. „Mě to je fuk, jestli chce přespat u Toma, tak klidně. Stejně se ráno sejdeme ve studiu. Jo, Bille, už jsem poslal auto k vám, aby ti vaši poslali nějaké věci, takže ráno ve studiu už je budeš mít“. Bill zvedl hlavu. „Díky, Davide, to je skvělý“. Podíval se na Toma, něco v jeho výrazu donutilo Billa sebrat odvahu: „Kdyby to nevadilo, tak zůstanu u Toma.“ Jejich oči se střetly.
autor: Michelle M.
😀 bill trumper :D:D:D lol du číst dál :D:D eště že už je ta povídka dopsaná 😀 já bych na to nemoh čekat 😀
ty neíš že bill a tom se opravdu jmenují Trümperovi? proste Bill Kaulitz Trümper .. asi.. nemáš velký znalosti o TH x))
xD yeah yeah xD viem , ked som to po prvy krat citala ..ne malo som chcipala , tak ale co , moe priezvisko je ešte skurvenejšie xDDDD
ako to robis? vsetko do detailu opises a nepride mi to nudne ! uplne , to zoznamovanie ! no zase ma to uplne ohurilo !!!!
Aaaa, první jiskřička přeskočila, i když v tomhle případě to byl 10 000 V výboj 😀
Totálne Wow 🙂 nestáva sa príliš často aby ma príbeh tak pohltil už pri druhej kapitole. Len veľmi dúfam, že si nebudú ubližovať. Všetko ostatné zvládnem (snáď):)
Já jsem si už vůbec nepamatovala, jak Tom Billa vzal, když ho viděl 😀 Tak jsem si osvěžila paměť a dokonce jsem si i vzpoměla, co se stane v pár dalších dílech 😀
Tahle povídka je prostě skvělá. Optě jako kdysi mě pohltila prvním dílem a i přesto, že vím, co se bude dít, se na každý další díl těším! 🙂