Erfüllende Träumen I 5.

Bylo už skoro poledne, když se Bill vzbudil, bál se otevřít oči, bál se, že se mu celá noc jenom zdála. Když je ale přece jen otevřel, viděl, že leží v Tomově pokoji, v jeho posteli a Tomovy dredy zabírají většinu polštáře. Opatrně, aby ho neprobudil, mu odhrnul silné prameny vlasů z obličeje a prohlížel si jeho tvář. Vypadal neuvěřitelně sladce. Je to zvláštní, ale možná měl pravdu. Jsme si trochu podobní. Skoro jako kdybychom byli dvojčata. Bill se téhle představě v duchu zasmál. To se povedlo. Člověk, do kterého se bláznivě zamiluju, se mi trochu podobá a klidně by mohl být mým bráškou. Stejně rychle jako tahle myšlenka přišla, tak rychle ji Bill zase pustil z hlavy. Uvažoval, co bude dál. Jak asi bude Tom reagovat? Byl to pro něj jen sex, který se zařadí mezi ty předcházející a ty, co budou následovat. Budu jen další zářez? Možná jsem udělal chybu, možná jsem mu neměl dovolit všechno hned napoprvé. Když já ho chtěl stejně jak on mě. Nemohl jsem jinak.

Natáhl prst a dotkl se Tomova nosu. Jemňounce ho zašimral. Tom legračně zahýbal nosem jako králíček. Bill nevydržel a začal se smát. „Dobré ráno, Tome“, zašeptal a dotkl se lehce jeho rtů. Tom ani neotevřel oči, jen natáhl ruku a přitáhl si Billovo tělo blíž k sobě, něco zamumlal a ustlal si přímo na Billovi. Billovi zakručelo v břiše. „Tak Tome, vstávej, mám hlad. Slyšíš, ty lenochu?“ Konečně Tom začal jevit známky života. „Mě se nechce vstávat, ale hlad mám taky“. Přitiskl rty k hebké kůži na Billově krku: „Dobré ráno“.

…………………….

Bill oblečený do černých boxerek zkoumal obsah lednice. „Moc tu toho není. S tím asi nic nevymyslíme. Co když radši objednám pizzu?“ prohlásil nakonec. Tom se rozvaloval v obrovských trenkách v křesle a přemýšlel. Počítal, kolikrát se s Billem miloval od chvíle, kdy včera večer přišel. Ani se mu nechtělo věřit, když došel k výsledku. A když k tomu ještě připočtu tu bloncku předtím. Teda to je výkon. Stává se ze mě fakticky mašina. Hladil ješitně své ego. Ani si nevšiml Billa stojícího nad ním. „Co řešíš?“ zeptal se s přimhouřenýma očima.

„Nic, objednal jsem pizzu.“ „Aha, jasně, dáme si pizzu.“ Povzbuzený svými sexuálními výkony vztáhl po Billovu ruku. „Pojď sem“. Bill nedůvěřivě usedl na Tomův klín. Ne že by se mu milování s Tomem nelíbilo, to ano, ale prostě nebyl na takovou frekvenci zvyklý a po pravdě, po včerejšku byl hodně rozbolavělý. To už ale Tom svíral oběma dlaněmi jeho zadek, silně si jej tiskl ke svému klínu, zatímco zuby dráždil jemnou kůži na Billově krku. Bill cítil vzrušení, které v Tomově těle narůstalo. Jeho pohyby se stávaly dravějšími. Když se hladově zakousl do jeho rtů, neovládl Bill bolestivý sten. „Tome, takhle ne“, zašeptal a důrazně se zapřel rukama o Tomovo tělo, aby získal trochu prostoru. Tomovy oči se chladně leskly. „A jak to teda chceš?“ „Už nechci, jasný? Třeba později, ale teď ne.“ „Proč ne? Nepřitahuju tě?“ nechtěl to vzdát Tom. „Tome, s přitažlivostí to nemá nic společnýho. Proč si nemůžeme třeba chvíli jenom povídat?“ Tom se otráveně odvrátil a odstrčil Billovo polonahé tělo. Naštvaně vstal. „Ale já si nechci povídat. Chci se s tebou milovat. Teď hned, chápeš? Co mají všichni pořád s tím povídáním. Seš jak ufňukaná holka.“ Bill udiveně zvedl pravé obočí. Takovou proměnu nečekal. „Ale Tome, já …“ „Co ty? Rozmyslel sis to?“ zasyčel výhružně a propaloval pohledem Billovu tvář. V duchu se už těšil, jak si to s ním znovu rozdá. „Ne“, řekl Bill s takovou rozhodností, až se tomu sám divil. „Nerozmyslel jsem si to, najdi si na takovýhle jednání někoho jinýho, já na to nejsem zvyklej a ani zvědavej.“. Rychle odešel do Tomova pokoje, posbíral své oblečení, které od včerejšího večera leželo poházené po zemi. Ještě než zabouchl dveře od bytu, slyšel Tomův hlas „Však ty ještě přilezeš, uvidíš!“

………………..

Bill utíkal směrem ke studiu a polykal slzy, které se mu tlačily do očí. V noci to bylo tak nádherné, až tomu nechtěl věřit. Tomovo zacházení sice občas bylo trochu drsnější, ale v některých chvílích dokázal být tak neuvěřitelně něžný, až se z toho Billovi točila hlava. Byl přesvědčený, že by dokázal Toma změnit, jenom kdyby ho přesvědčil, že láska za to stojí. Projel rukama všechny kapsy, hledal cigarety. Nekouřil často, jen když se cítil rozrušený a to teď rozhodně byl. Sakra, zapomněl jsem je u něj. A zapalovač samozřejmě taky. Rozhlédl se kolem. Trafika, aspoň v něčem mám štěstí.. Koupil sirky a své oblíbené morrisky.

Došel až do městského parku, který byl nedaleko. Našel prázdnou lavičku stranou od hlavních cest a s požitkem si zapálil. Vdechoval suchý kouř a cítil, že se jeho tělo začíná zklidňovat a že je dokonce schopný zkoncentrovat své myšlenky. Znovu a znovu si v hlavě přehrával posledních dvanáct hodin. Náhle mu v kapse zadrnčel telefon. „Jé Davide, jasně, už letím. Nějak jsem zapomněl na čas… Omlouvám se.“ A ještě ke všemu jsem zapomněl na zkoušku. Típl cigaretu, která mu čoudila mezi prsty a dlouhými kroky se vydal ke studiu. Čím víc se blížil, tím větší strach se vkrádal do jeho hlavy. On tam bude. Jak se k němu mám chovat? Jako že se nic nestalo? Promiluju s ním noc a mám se tvářit, že se skoro neznáme? Z přemýšlení ho vytrhl fakt, že už došel před budovu, kde zkoušeli. Vešel dovnitř a zamířil k výtahům. Ozvalo se cinknutí, jakmile se dveře otevřely, Bill nastoupil. V poslední chvíli někdo strčil ruku mezi zavírající se dveře. Billovi stačil jediný pohled na dlouhé prsty a bylo mu jasné, kdo běží na zkoušku na poslední chvíli, stejně jako on. Dveře se zase otevřely a Billovi se naskytl pohled na udýchaného Toma. Propalovali se očima, bez jediného slova vyjeli výtahem do třetího patra. Tom vystřelil ven, jako kdyby ve výtahu měl málo vzduchu a dusil se tam.

David ani moc nenadával. „No jo, na koho se čeká? Na Kaulitze. Samozřejmě. Tak která tě nechtěla pustit dneska?“ smál se pobaveně na Tomův účet. Tom se zatvářil jako ten největší macho pod sluncem. Už zase byl ve své kůži.

Bill ještě chvíli počkal na chodbě. Výdech, nádech, výdech, nádech. Sakra, že jsem si dával ty cigarety. Úplně mě bolí na hrudníku. Když vešel do zkušebny, stočily se k němu pohledy všech přítomných, kromě Toma, který seděl zády a pokoušel se naladit kytaru. Chvíli bylo ticho a pak se Georg začal neovladatelně smát, David se jen ušklíbl a protočil oči v sloup. „Ach bože, co jsem komu udělal? Druhej takovej …“ Bill naprosto netušil, která bije. Jeho oči těkaly zmateně z jednoho na druhého. Gustav pochopil, že Bill zjevně ničemu nerozumí a zželelo se mu ho. „Pojď“ vzal ho za loket a odvedl ho do koupelny. „Gusty, co se děje?“ Gustav se usmál a postrčil ho před zrcadlo. „Tohle“. Bill se zhrozil. Nejenom že měl černé linky rozmazané všude v okolí očí (což by ještě tolik nevadilo), ale jeho krk byl posázený profialovělými modřinkami, až téměř tvořily jakýsi obojek na jeho bílé kůži. „Byla vášnivá, co?“ neodpustil si poznámku Gustav. Bill neodpověděl. „Co teď? Co s tím mám dělat?“ „Nic, počkáš, až to zmizí“. Bill pokrčil rezignovaně rameny a oba kluci se vrátili zpátky.

Zkoušeli samé starší věci, bylo potřeba, aby byly naprosto sehraní a nic je nepřekvapilo. Nové písničky se začnou zkoušet až příští týden. To bylo jediné Tomovo štěstí. Nemohl se na hraní skoro vůbec soustředit. Jeho pohled pořád sklouzával k Billovu pohmožděnému krku a připomínal mu rozkoš, kterou spolu ještě před několika hodinami prožívali. Chvílemi měl pocit, že v rukou místo kytary svírá Billovo štíhlé tělo. Nemohl to pochopit. Vždycky když po nějaké dívce toužil, stačilo ji dostat a bylo to. Tělo se vybouřilo, smysly zklidnily a život šel dál. Z nějakého důvodu jedna noc s Billem nestačila. Chtěl ho, tak moc ho chtěl. Jeho hlas, pohyby, když zpíval a svíral v dlaních mikrofon, byly tak sexy. Tom cítil, jak horkost proudí jeho tělem, až nemohl hrát dál. V půlce písničky odhodil kytaru a utekl na záchod. Vyčerpaně za sebou zabouchl dveře. Rozpáleným čelem se opřel o chladivé dlaždice a dýchal. Já to nechápu. Proč ho tak moc chci? Proč? Co je na něm tak zvláštního? Proč je to tak jiné, když se ho dotýkám? Je to tím, že je kluk? Nikdy se mi kluci nelíbili, tak proč zrovna on? Na své otázky ale neznal odpověď.

Bouchly dveře. „Tome?“ uslyšel Davidův hlas. „Jsi v pořádku?“ „Jo“, zalhal Tom, „jenom se mi nějak zatočila hlava a udělalo se mi špatně. Už to bude dobrý“. Vylezl zničeně z kabinky. „To přejde, nesmíš se tak moc přepínat“, šťouchl do něj David spiklenecky.

Vrátil se ke své kytaře a záměrně ignoroval Billův tázavý pohled. Pokračovali ve zkoušce ještě asi dvě hodiny. „Dobrý, pro dnešek končíme. Zítra máte celý den volno a pokračujeme v pondělí“. Davidův hlas byl pro Toma vysvobozením. Mrsknul kytaru do stojanu, houkl na kluky něco na pozdrav a vypadl pryč ze zkušebny. Věděl přesně, kam jít, aby našel zapomnění.

……………….

„Co děláš večer, Bille?“ zeptal se David Billa, když všichni ze zkušebny odešli. „Nic extra, asi budu koukat na nějaký film nebo spát. Poslední týden mě docela vyčerpal.“ „Hm, škoda. Jdu na večírek k jednomu zajímavému člověku, tak jsem myslel, jestli bys nechtěl jít se mnou.“ Bill pár vteřin rozmýšlel. „Tak jo.“ „Prima, vyzvednu tě v osm.“

Bill se naložil do vany plné pěny. Relaxoval a snažil se nemyslet na to, kde asi teď zrovna může být Tom a hlavně s kým. Bylo mu jasné, že nesedí doma a netrápí se. Je to peklo, ale můžu si za to sám. Věděl jsem, že mu jde jen o sex, věděl jsem to a s tím vědomím jsem do toho přesto šel. Nemám mu co vyčítat. Chtěl jsem ho, on chtěl mě a dopadlo to, jak to dopadlo. Ale stálo to za to. V očích ho zaštípaly slzy.

Potřeboval se trochu vzpamatovat a večírek s Davidem byl vítanou příležitostí. Pečlivě vybíral oblečení, chtěl být neodolatelný. Památku na Tomovy polibky zamaskoval šikovně uvázanou šálou. Když si upravil vlasy a načernil oči, koketně na sebe našpulil rty do zrcadla a usmál se na sebe. V umělém osvětlení koupelny vypadal velmi atraktivně, byl spokojený. Na poličce zavibroval mobil s Davidovým jménem na displeji. „Jo, už jdu. Hned jsem dole“. Naposledy se na sebe podíval. Hodně štěstí, Bille!

autor: Michelle M.