Erfüllende Träumen I 6.

Tom do sebe obrátil čtvrtého panáka tequily. Seděl u baru. Potřeboval trochu otupět. „Jsi tady sám?“ ozvalo se vedle něj. Přejel pohledem dívku, které neznámý hlas patřil. Měla krásný úsměv a velké tmavé oči. „Dáš si něco se mnou?“ Kývla hlavou a sedla si vedle něj na barovou židličku. „Zapíjíš smutek?“ „Ne, to ne. Já nejsem smutný.“ Pozoroval své ruce, které pevně svíraly skleničku. „Tak se mi to asi jen zdálo.“ „Asi.“ Mávl na barmana. „Co si teda dáš?“ „To samé, co piješ ty.“ „Dvakrát to samé“. „Prosím“, odpověděl barman a už před ně stavěl dvě skleničky naplněné průhlednou tekutinou. „Tak na co?“ zeptala se, když si přiťukli. Trochu se zamyslel. „Vlastně to je úplně jedno.“ Klepl skleničkou o její a netrpělivě ji do sebe obrátil. Cítil, že pátý panák konečně mírně mlží jeho uvažování. Tak jdeme na to. „Jdeme tancovat, ne?“ Aniž čekal na odpověď, táhl dívku do davu uprostřed místnosti. Nechtěl k ní být neurvalý a hrubý, ale přesně takový byl. Ani se neobtěžoval se jí zeptat na jméno, po pár krocích jí položil ruku na zadek a tvrdě k sobě přitiskl. Díval se do jejích očí. Potřeboval tam zahlédnout strach, větší než byl ten, který cítil on sám, strach z toho, co v něm Bill probouzel. Sklonil hlavu k jejím rtům a přitiskl se k nim. Já jsem zase já. Nikdo mi nebude brát moji svobodu.

………….

„Sluší ti to,“ ohodnotil David, když Bill vyšel před budovu. Nasedli do auta a vyrazili. Večírek se konal ve vilové čtvrti vzdálené od centra Berlína pouze několik málo minut. „Co to vlastně má být za akci?“ „Ale, je to jeden chlápek, který dělá do showbusinesu. Znáš to. Fotografování, pěkný holky, reklama, auta. Prostě všechno. Vyzná se. Má kontakty, mohl by se nám hodit.“ David byl vážně neuvěřitelný, všechno hodnotil jenom podle prospěchu, který by to mohlo přinést. Bill se zamyšleně díval z okénka Davidova sporťáku. „Tak jsme tady“, vyrušil Billa z úvah Davidův hlas.

Procházeli krásnou zahradou plnou cizokrajných rostlin. Číšníci v černých zástěrách tiše procházeli mezi skupinkami bavících se lidí. David některé z nich znal. Všem představoval Billa jako mladého nadějného zpěváka. Konečně se dopracovali k majiteli vily, který večírek organizoval. „Davide, rád tě vidím. Jak žiješ?“, hrnul se k Davidovi urostlý, asi čtyřicetiletý muž s ostře řezanou tváří. „Lucasi, taky tě rád vidím. Jo, mám se fajn. Co ty? Chci ti někoho představit. Tenhle úžasný mladý muž se jmenuje Bill a je to nový zpěvák Tokio Hotel.“ Lucas natáhl k Billovi silnou ruku. „Těší mě, Bille. Tak rozšíříte řady našich umělců? Jak se Vám líbí Berlín?“ Bill se roztomile usmál, opětoval stisk ruky a plynule se zapojil do nezávazné konverzace, jako kdyby na podobné akce chodil téměř denně. David nestačil žasnout. Bill ho překvapoval den ze dne víc a víc.

Večer plynul v příjemné atmosféře. Bylo už po půlnoci, když vystupoval z taxíku před studiem. Prozpěvoval si a spokojeně odemkl vstupní dveře. Vyjel výtahem až do posledního patra. Když vystoupil z výtahu, zjistil, že mezitím světlo na chodbě zhaslo. S jednou rukou na zdi opatrně postupoval směrem k bytu a hledal vypínač. Najednou zakopl o něco obrovského a spadl na zem. Strašně se lekl. „Co to …?“ Chodbou se rozlilo žluté světlo. U vypínače stál Tom a zarudlýma očima pozoroval, jak se Bill s námahou sbírá ze země.

„Co tady děláš?“, zeptal se s přimhouřenýma očima Bill. „Čekám na tebe. Kdes bys?“ zazněla odpověď. „S Davidem, na večírku. U Lucase Wagnera.“ „Aha. Toho znám, táta ho zná … Nepozveš mě dál?“ Bill si mnul naražený zadek. Viděl na Tomovi, že pil, ale působil už celkem střízlivě. „Tak pojď“ povzdechl si. Cítil se unavený, chtěl jít spát, ale nedokázal by Toma takhle v noci poslat pryč. Tom se uvelebil na pohovce v obýváku. Bill vyčkával u dveří. „Nestůj tam tak. Mě se bát nemusíš. Nekousnu tě“. „Jo, tomu věřím“ odsekl Bill prudčeji, než měl v úmyslu, a ukázal na svůj krk, zabalený do hedvábné šály. „Sakra Bille, musíš bejt tak nepříjemnej? Přišel jsem za tebou a ty – místo abys byl rád – tak se do mě navážíš. Mohl jsem jít jinam, ale chtěl jsem být s tebou. Ty si toho vůbec nevážíš.“ Rozčílil se Tom. Bill rozhořčeně zkřížil ruce před sebou na hrudi. „Jo, takže mám bejt vděčnej, žes na mě dostal chuť a přišel sis ještě užít v noci cestou domů? Tos teda moh´ jít rovnou jinam, protože já už tě, Tome Kaulitzi, mám dost. Nechci se hádat. Jdu spát. Klidně si tu seď do rána“. S těmi slovy se Bill sebral a odešel do koupelny. Naštvaně si umyl obličej a ještě než vyšel z koupelny, vyplázl na sebe do zrcadla jazyk.

V obýváku bylo zhasnuto. Tom zřejmě usnul, pomyslel si Bill. Potmě došel ke své posteli a rozkošnicky se na ni svalil. „Uááá“, vyskočil polekaně. „Tome, co tady děláš? Máš spát v obýváku.“ „Hmmm“, zabručel Tom a vůbec nevypadal, že by se chtěl stěhovat. Bill potřásl hlavou „Taky ses mohl aspoň svlíknout, hrozně smrdíš kouřem, kdo se s tebou má tahat … Tak trochu spolupracuj!“ Volné kalhoty šly stáhnout lehce, ale do trička se Tom zamotal. Billovi dalo dost práce ho vysvobodit. „Ufff“ rezignovaně vlezl do postele. „Aspoň se odsuň, ať se sem vejdu“. Tom zase něco zabručel, ale jakmile ucítil teplo Billova těla, podvědomě se k němu posunul blíž. Uvelebil se s hlavou na jeho rameni, ruku přehozenou kolem jeho pasu. Bill chvíli ležel strnule jako prkno, bál se pohnout, Tomova blízkost ho naprosto paralyzovala. Zlost už z něj vyprchala a nakonec si musel přiznat, že je mu takhle docela hezky. Opatrně se dotkl Tomových zapletených vlasů, něžně se jimi probíral a nechal se unášet představami, jaké by to bylo krásné, kdyby Tom byl alespoň trochu jiný. Konečně přitiskl rty jeho čelo a zašeptal „Dobrou noc, Tome“.

………….

Ráno se Tom probudil s hlavou jako střep. Vůbec netušil, kde je a co se v noci dělo. Nadzvedl se na loktech. Vedle sebe viděl černé rozcuchané vlasy, zbytek těla byl ukrytý pod dekou. Proboha. To je snad ta holka z baru? Ajaj, zásada číslo jedna: nikdy nezůstávat přes noc u holky, kterou sbalíš v baru. Tom deku lehce nadzdvihl, ale ulevilo se mu, když zjistil, že má na sobě trenky. Při té příležitosti se podíval i na zbytek těla ležícího vedle něj. Černé boxerky!! To nebude ta holka z baru. Opatrně se naklonil nad černou hřívu a odhrnul vlasy z obličeje. Bill!!! Tom se poplašeně posadil na posteli. Co jsem to zase vyváděl? A kde jsem se vzal u Billa, když vím jistě, že jsem odcházel s tou holkou? Panebože, už jsem na tom fakt blbě. Opatrně, aby Billa nevzbudil, posbíral Tom své věci. Oblékl se v chodbě, zaklapl za sebou dveře a s čepicí v ruce zamířil k výtahu.

Billovi se zdál krásný sen, v němž samozřejmě hlavní roli hrál Tom. Ve chvíli kdy se Tomovy rty přibližovaly k jeho chvějícímu se tělu, uslyšel klapnutí dveří. V polospánku přemýšlel, co to je za zvuk, když tu se mu rozsvítilo. Prudce se otočil, přece tu se mnou byl, ale nikdo vedle něj neležel. Vyskočil z postele a běžel ke dveřím. Zahlédl Toma ve chvíli, kdy nastupoval do výtahu. „Tome!“ Ocelové dveře se tiše zavřely. Bill k nim přesto doběhl. Přitiskl se k chladnému kovu, jako kdyby to byl živoucí organismus, pohladil je dlaní a zašeptal „Tome, neodcházej … prosím“.

autor: Michelle M.