Erfüllende Träumen I 8.

Během zkoušky Bill jenom zářil. Zpíval skvěle, dával do toho naprosto všechno. Ale ani ostatní nezůstávali pozadu. Prostě byla to jedna z nejlepších zkoušek, které kluci zatím absolvovali. „Tak, pánové, kdyby vám to takhle šlo na tour, máme tutově v ruce kontrakt na nové cédečko“, mnul si ruce spokojeně David, když skončili.

Tom a Georg zrovna ukládali kytary do stojanů. „Už jsme, Tome, dlouho nikde nezapařili, co? Nechceš někam zajít? Jako za starých časů …“ vypadlo najednou z Georga. „No, já … vlastně … proč ne.“ Tom pohledem vyhledal Billa. Ten stál kousek od nich, rozezleně si pohazoval mikrofonem v ruce a vypadal, že Georga co nevidět praští mezi oči. On žárlí, no to snad ne. Tom se na něj povzbudivě usmál a směrem zpátky ke Georgovi řekl „A kam vyrazíme?“

…………………..

Od jejich příchodu do klubu spolu nepromluvili téměř ani slovo. Toma pro sebe okamžitě zabral Georg. Chyběl mu starý Tom, jeho parťák, Gustav na kecy kolem holek nebyl a s Billem nemohl tohle téma probírat. Nějak vytušil, že by ho to nezajímalo. Tom byl ve svém živlu. Znalecky hodnotil kvality té které dívky, která se kolem mihla, občas to proložil nějakým pikantním detailem ze svého intimního života. Georg se pobaveně smál. Naproti nim seděl Gustav. „Že vás to baví …“ povzdechl si. „Hele, nech nás. Se bavíme, bav se taky“ doporučil mu rozjetý Georg. Gustav se znechuceně otočil na Billa. „Pochopíš, co na tom mají? Co je na tom tak strašně zábavnýho?“ V Billovi vřela krev. Chtěl být s Tomem, tolik se těšil, až bude zas v Berlíně a uvidí ho, ale ne takhle. Chtěl, aby se Tom všímal jen jeho, ale to se nedělo. Naopak. Tom si všímal všech okolo, jenom Billa ne. Podíval se na mobil. Už jsme tady hodinu, jak dlouho tu ještě vydržím, aniž bych se zbláznil? Bill nervózně míchal brčkem svoje třetí mojito, ani jeden lísteček máty zuřivé pohyby nevydržel, Bill je úplně rozdrtil o ledové kostky. Když přišla drobná brunetka za Tomem, jestli by s Georgem nešli s ní a její kamarádkou na parket, Bill začal ztěžka dýchat, ale když se na ni Tom usmál a jemně přejel prstem po její paži, Bill nevydržel a explodoval.

Vztekle vyskočil, bez váhání praštil sklenicí ze silného skla o desku stolu. Střepy se rozletěly na všechny strany. Hlavu mírně skloněnou, hrudník se mu rychle zdvíhal, jeho pěsti se nevědomky křečovitě sevřely. Všichni kolem stolu se po něm překvapeně podívali. Bill vystřelil pryč od stolu přímo kosmickou rychlostí. Už se na to nemohl dívat.

Dveře od pánských záchodů se povážlivě zatřásly, když je s bouchnutím zavřel. Opřel se o vykachlíkovanou stěnu, sjel po ní zády na bobek a hlavu sevřel v dlaních. Proč mi tohle dělá? Přece ještě před pár hodinami mi říkal, že mu chybím, tak proč dělá tohle? Bill si nešťastně povzdechl, vnímal chlad, který do místnosti proudil otevřeným oknem. Nemůžu se tam vrátit. Nemůžu se dívat na to, jak se baví s tou courou, jak se jí dotýká. Jeho doteky přece mají patřit mě. To mého těla by se měl dotýkat. Bill si rozdíral duši vzpomínkami na společnou noc plnou vášnivého milování. Zřejmě se už rozhodl, byl to pro něj jen další flirt do sbírky. Už se mu nelíbím, už ho nepřitahuju, netouží po mě? Proč?  Bill vstal a zadíval se na sebe do zrcadla. Naučeným pohybem si setřel rozmazanou černou tužku ze spodního víčka, prohrábl vlasy a vyšel zase zpátky na chodbu. Když se tam už nevrátím, tak mu  to určitě vadit nebude, ani to nepozná. Vytáhl mobil a začal psát Gustavovi sms, že se mu není dobře a jede domů.

„Bille“, ozval se na konci chodby Tomův hlas. „Co je s tebou? Hledal jsem tě“. Bill překvapeně zvedl oči od mobilu. „Tak tys mě postrádal? Nějak se mi nezdálo, že by ti moje společnost mohla chybět“. „Jsi naštvanej?“ „Jo, jsem. Divíš se mi? Nejdřív mi říkáš, jak jsem ti chyběl a pak si mě vůbec nevšímáš a ochmatáváš tam úplně cizí holku“. Tomova tvář se roztáhla ve spokojeném úsměvu. „Bille, ty žárlíš“. „Já? Ne. To není pravda. Já nikdy nežárlím.“ „Nééé?“ protáhl Tom, objal Billa kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. „Ne, nežárlím“. Vzdoroval Bill, ve skrytu duše ale věděl, že Tom má pravdu, jemu by to ale samozřejmě nepřiznal.

Vychutnával si Tomovy ruce, které pohotově pronikly pod jeho úzké tričko a jemně se dotýkaly hebké kůže. Tom přejel rty přes Billův krk a zašeptal: „Já ti ale nelhal. Opravdu jsi mi chyběl“. Bill se trochu odtáhl, aby se mohl podívat do jeho tváře. „Opravdu?“ zeptal se nedůvěřivě. „Opravdu“, přikývl Tom. „Hm, dobře, tak pojď zpátky, ale dávej si pozor, jasný?“ Tom se jen krásně usmál a zakroutil hlavou „Tak běž, přijdu za chvíli, aby to nebylo nápadný.“

Na baru si Bill koupil další mojito a vrátil se zpátky ke klukům. „Bille, co to bylo?“ zeptal se zvědavě Georg. „Nic, jenom mi ty vaše kecy fakt lezou krkem.“ „Vidíš?“ přisadil si Gustav vůči Georgovi „Taky to nemůže poslouchat.“ „Gustave nech toho. Kdybys tady pořád nevyšiloval, tak je všechno v pohodě.“ Odsekl Georg mrzutě, postrádal Tomovu společnost, představoval si celý večer vlastně jinak. Konečně se Tom vrátil. Sedl si vedle Georga, Billa totálně ignoroval a navázali hovor tam, kde skončili. U holek, samozřejmě. Bill se mohl vzteknout. Po pár minutách se Tom zvedl a odešel k baru pro pití. „Geo, fakt se nemůžete chvíli bavit normálně?“ „Gustave, už to dneska vážně přeháníš, nezdá se ti? Bill je z tebe potom nervozní“ snažil se Georg odlehčit. Billův pohled zabloudil k baru, hledal pohledem Toma, zdálo se mu divné, že se tak dlouho nevrací. No to si snad ze mě dělá srandu! Jasně, zase ta coura. Já ho snad zabiju. Varoval jsem ho! Tohle mu jen tak neprojde.  Prudce vstal, směrem ke Géčkům jen zamumlal „Omluvte mě“ a vyrazil za Tomem. Georg se za ním nechápavě otočil. Sledoval, jak vztekle došel k Tomovi a to, co následovalo, naprosto nechápal. „Viděls to?“ zeptal se po chvíli Gustava, „uniklo mi snad něco?“

Nic netušící Tom si u baru povídal s brunetkou, která ho pronásledovala celý večer. Byla milá a moc hezká, choval se k ní tak, jak pro něj bylo přirozené. Najednou zpozoroval, že se dívka v polovině věty zarazila a zděšeně se dívá někam za něj. Otočil se. Stál tam Bill a vypadal opravdu hrozivě. Pod silou jeho pohledu brunetka vyděšeně vycouvala. Tom ho chvíli mlčky pozoroval. On je tak strašně sexy! Nicméně se rozhodl tuhle hru dohrát do konce. Dlaněmi se zapřel o své boky. „Můžeš mi říct, co tohle má znamenat? Můžu s tebou mluvit? Prosím!“ pronesl s důrazem na každé slabice. Stáli proti sobě. Jeden rozzuřený, druhý ledově klidný. Aniž by čekal na souhlas, popotáhl si kalhoty a zamířil ven. Billovi se roztřásla kolena, ale Toma následoval.

Tom stál venku, s požitkem vdechoval noční vzduch. Byl prosycený vším tím, čím umí vonět noc na konci léta. Zády se opíral o kamennou zeď a čekal na Billa.

„Dělá ti to dobře, takhle mě ponižovat?“ Vztekal se Bill a pohazoval přitom divoce hlavou. „Nevím, co myslíš.“ Tom se výborně bavil. „Ty nevíš, všechny ty řeči o holkách, jakej maj´ zadek. Je to tak nechutný!“ „Mě to nechutný nepřijde, mě to naopak přijde docela vzrušující.“ „Tak tobě to přijde vzrušující???? A ta příšerná holka ti taky přišla vzrušující? A co já?“ Místo odpovědi ucítil na svých bocích dotek Tomových rukou. „Budeš už taky konečně mlčet?“ zašeptal Tom pobaveně a pevně si ho přitáhl k sobě. „Ty seš pro  mě maximálně vzrušující.“ Poznal, že rozčilení se v Billově těle mění na mnohem příjemnější pocity. Sice se ještě naoko vztekal, ale chyběla tomu ta razance, kterou předvedl v klubu. Hladil jeho jemná záda a zároveň přibližoval své rty k těm jeho. Překvapivě Bill zareagoval rychleji. Přitiskl se k Tomovým rtům a majetnicky pronikl jazykem dovnitř, nepřipouštěl žádný odpor. Nedal Tomovi šanci, ani aby se nadechl. „Nepůjdeme ke mně?“ zachraptěl za chvíli a nenápadně přejel dlaní přes Tomův zadeček.

autor: Michelle M.