Do rána už zbývalo jen několik hodin.
Ačkoli se oba snažili přesvědčit toho druhého, že již dávno tvrdě spí a nevnímají vzájemnou přítomnost, bylo jim naprosto jasné, že tomu tak není. Oba měli hlavu plnou nemožné lásky a oba chtěli zapomenout. Oba měli před očima objekt své touhy, měli jej na dosah a oba věděli, že jim nikdy nebude patřit úplně. Jak deprimující pocit!
Teprve svítání přineslo toužebně očekávanou úlevu.
………………
„Dobré ráno, jak ses vyspal?“ zeptal se David. Po nekonečné noci už nemohl dál předstírat, že spí.
Tom si protáhl rozlámané tělo a zazíval na celou pusu. „Ale jo, dobře… A ty?“
„Úplně skvěle,“ vyhrkl rychle David a posadil se na posteli. Deku měl přehozenou pouze přes dolní polovinu těla, takže se Tomovi nabízel pohled na jeho odhalenou svalnatou hruď, ten to ale vůbec nevnímal. Díval se na Davida, jako kdyby byl jen nehmotným stínem.
„Jdeš do koupelny nebo tam můžu já?“
„Klidně běž, počkám.“
„Dobře,“ Tom se lehce zdvihl z postele a aniž by zklamanému Davidovi věnoval jediný pohled, povytáhl si široké plandavé prádlo, které hrozilo sesunutím každou vteřinou, a sebejistě zamířil do koupelny.
David seděl jako nešťastná hromádka na posteli a pohledem provázel Tomův zadeček až do chvíle, než zmizel za dveřmi. Nerozumím tomu. Proč chtěl být se mnou na pokoji, když na mě ani nepromluví? Těšil jsem se jako malej kluk, když mi řekl, že budeme ubytovaný spolu… a zatím… celej večer strávil s Billem. Proč s ním teda nechtěl být na pokoji? Proč chtěl bydlet se mnou? Zamyšleně se položil zpátky na postel a díval se na Tomovy věci různě poházené po pokoji. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou s ním budu spát ve stejném pokoji a dívat se na jeho osobní věci, oblečení, které ze sebe svlékl, ty jeho věčné čepice a šátky a čelenky… Na všem jsou jeho stopy. Kdyby mi to někdo před pár měsíci řekl, odpověděl bych mu, že se dočista zbláznil. Co se od té doby změnilo? Hodně a přece nic. Přišel Bill. Až teprve Bill prolomil ledy… měl bych mu být vlastně vděčný, že mi Toma přivedl zpátky do cesty. Vděčný Billovi?Proč? Stejně mě čeká jen odříkání…
Kapičky chladné vody dopadaly na dlouhé štíhlé tělo a přinášely jeho majiteli obrovskou úlevu. Se zavřenýma očima si vychutnával ten nesmírně osvěžující pocit a užíval se vzpomínky na bratra před několika hodinami. Přemýšlel celou noc, nemohl usnout a teprve nad ránem dospěl ke konečnému rozhodnutí. Uvědomil si totiž jednu velice podstatnou věc. Nesmíme pokoušet osud. Přivedl mi do cesty toho úžasného člověka proto, abychom spolu byli šťastní, ne proto, abychom si navzájem přivodili zkázu. Nesmím to zničit. Bill má pravdu. Vždycky jsem byl rebel, kašlal jsem na své okolí… proč to teď měnit? Proč? Jsem si naprosto jistý, že jediný člověk, na kterém mi záleží víc na ně mně samém, mě neodsoudí, nemůže… je to totiž on, kvůli němuž se vrhám po hlavě do toho pekla, které nám ten někdo nahoře přichystal. Ale já to chci risknout. On mi za to stojí! Zabalil své tělo do veliké huňaté osušky a vytáhl kartáček na zuby a pastu. Spokojeně se prozpěvoval a nevnímal, že zubní pastou zaprskal už celé umyvadlo. Kdy naposledy jsem si zpíval ráno v koupelně? Nevím, ale je to úžasný pocit. To mi věřte!
Z koupelny vyšel naprosto jiný Tom, než jaký odcházel. David si nemohl té proměny nevšimnout.
„Můžeš… koupelna je volná,“ usmál se Tom na překvapeného Davida.
Sklonil se k otevřené tašce a chvíli se v ní přehraboval. Hledal čisté prádlo. Konečně se podařilo, nad úlovkem zajásal a naházel čisté oblečení na jednu hromadu. Pořád si tiše pobrukoval písničku a jako kdyby úplně zapomněl na Davidovu přítomnost, bezostyšně odhodil vlhký ručník a zády k němu se začal oblékat.
David jen polkl. Nikdy předtím Toma nahého neviděl a ani nečekal, že se mu to kdy poštěstí. Ten je strnule zíral na štíhlé tělo se zbytky lehkého opálení od léta a vrýval si do paměti každičký záhyb kůže.
„Co je?“ otočil se překvapeně Tom už úplně oblečený. „Ty seš tu pořád? Koupelna už je dávno volná.“
Zmateně pokýval hlavou. „Hned tam běžím.“ Věděl, že teď musí ještě pěkně počkat pod peřinou, pokud se nechce před Tomem navždycky ztrapnit.
Naštěstí Tom byl zaměstnaný úplně něčím jiným. „Jdu dolů na snídani, tak zatím.“ Jen mávl rukou a byl pryč.
……………….
Na snídani dorazil Bill jako první, dokonce i Gustav přišel až po něm a to už bylo co říct. Seděl u stolu s otevřenými novinami a v ruce držel šálek s horkým čajem. Po očku pozoroval vstupní dveře do jídelny a čekal, s jakou se bratr objeví. Minuty pomalu ubíhaly, ale Tom nikde. Bill snídal už skoro hodinu a po Tomovi ani stopa a co bylo horší, ani David na snídani nepřišel. Zklamaně se zdvihl a vrátil se zpátky na pokoj s náladou zkaženou, jak jen může být.
Otráveně sbíral své oblečení, roztroušené po pokoji, a naštvaně ho pěchoval do otevřené tašky.
Ťuk, ťuk, ťuk… ozvalo se tiché zaklepání. Bill strnul uprostřed pohybu.
„Dále,“ zvolal nejistě a pro každý případ si rukou prohrábl vlasy. Zrychlená srdeční činnosti mu napověděla, kdo asi stojí za zavřenými dveřmi a právě se chystá zmáčknout kliku.
„Dobré ráno,“ objevila se ve dveřích Tomova hezká tvář. „Nebyl jsi na snídani, tak jsem přišel za tebou sem, nevadí?“
„Ne, v pohodě, jen pojď dál. Už jsem byl na snídani, asi jsme se minuli.“ Bill shodil otevřenou tašku z křesla a pokynul Tomovi rukou, že se může posadit. Sám si sedl na rozházenou postel. Vyčkával, s čím Tom začne.
„Víš, Bille … ta dnešní noc…“ spustil Tom a opatrně si přisedl k Billovi na postel.
Údery Billova srdce muselo být slyšet až v recepci. Rukama nervózně svíral kolena, cítil, že ho Tom pozoruje, ale nevěděl, co se mu asi tak honí hlavou a to vůbec nebylo příjemné. Odvážil se po něm střelit pohledem.
„Bille? Ty se stydíš? Tomu nevěřím.“ K jeho velkému překvapení se na Tomově tváři rozprostíral vcelku pobavený úsměv, oči mu zářily jako dva kamínky. Dlouho ho neviděl takhle šťastně se usmívat. Že by? Nevěřícně se zadíval na Tomovu ruku, která se usadila na jeho stehně.
„Tome?“ vydechl tázavě s pohledem upřeným na bratrovu ruku. To už ale cítil Tomův horký dech poblíž své tváře.
„Ano?“ zašeptal a posunul ruku trochu výš. Všiml si, že Billův hrudník se nyní zdvíhá o poznání rychleji, než když přišel. Jeho pohled následoval ruku. Klouzal po Billově těle a s uspokojením zjišťoval, že bráška se jeho laskání nejenže nebrání, ale dokonce mu vychází vstříc.
„Hodně jsem přemýšlel,“ šeptal horečnatě. „Nespal jsem skoro do rána… Nechci, abychom byli nešťastní. Chci tě, Bille, tolik po tobě toužím. Už to v sobě dál nechci ubíjet. Nechci ti ubližovat. Máš pravdu, chci být s tebou… dotýkat se tě, kdykoli budu chtít, milovat se s tebou… Nemůžu zapomenout…“ Tomův šepot pomalu ale jistě zanikal v kůži na Billově krku, k níž se Tom nedočkavě přitiskl. Rty zanechával vlhkou stopu, zatímco dlaní pevně klouzal z Billova stehna vzhůru k bříšku.
Ani ve svých nejdivočejších snech si Bill nepředstavoval takový happy end. Je to jak z pohádky, pomyslel si, když nedočkavě stahoval Toma na sebe. Hbitě mu přetáhl tričko přes hlavu, stehny objal bratrovy štíhlé boky a ponořil se do Tomova nesnesitelně vzrušujícího laskání. Hladil dlaněmi sametová záda, cítil se tak nevýslovně šťastný. Ještě pevněji se přitiskl k tomu nesmírně přitažlivému tělu, které svíral v náruči, a překulil si jej pod sebe.
Miliony hvězdiček tančily před Tomovýma očima a on se znovu a znovu ujišťoval, že jeho rozhodnutí muselo být správné. Jak jinak si vysvětlit tu obrovskou vášeň, která nás navzájem stravuje?Byli jsme stvořeni pro sebe. Jinak to možné není! Lásko… Žádostivě se prohnul v bedrech a zabořil prsty hlouběji do bratrových rozcuchaných vlasů. Tentokrát se Bill ani nemusel moc snažit. Odloučení a emocemi prosycená atmosféra posledních dní výrazně napomohly Tomovým zjitřeným smyslům a nevybouřené tělo s povděkem přijalo uvolnění.
Ležel na boku s hlavou podepřenou a pozoroval ten hezký obličej s roztomilou pihou na tváři, jak se postupně zklidňuje, a smíření prostupuje všemi vrstvami těla k povrchu.
„Měl by ses obléknout, Gustav tu může být každou chvíli,“ zašeptal.
Tom jen zmoženě pokýval hlavou a s povzdechem se zdvihl z postele. Zapínal si pásek u kalhot, když pohledem sklouzl k bratrovi, ležícímu dosud zamyšleně na rozházené posteli. Klekl si k němu a uchopil jeho bledou ruku do své: „Chci, abys věděl, Bille, že to pro mě hodně znamená.“ Jemně přitiskl své rty na Billovu tvář a odstoupil od něj.
Právě včas, neboť se rozletěly dveře a do pokoje vešel napapkaný a spokojený Gustav. Trochu se zarazil, když uviděl Toma, nečekal ho tu, ale na druhou stranu si uvědomoval, že si musí zvyknout na to, že po tom všem, co mezi nimi bylo, spolu dvojčata přece jen komunikovat musí. Jsou to přece bráchové, ne? Přesvědčoval sám sebe.
„Tak já už jdu,“ prohodil Tom vesele, „uvidíme se později… mějte se pánové.“ Rozloučil se a chvatně odešel.
Gustav se nechápavě otočil po zavřených dveřích. „Co se mu stalo?“
„Co by se mu mělo stát?“ podivil se naoko Bill a vyhrabal se z postele. „Prostě má dobrou náladu,“ dodal a znovu se pustil do balení svých věcí.
Jakmile Tom vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře, musel se zastavit. Tolik zážitků a emocí během krátké chvíle bylo i pro něj příliš. Opřel se zády o stěnu a zhluboka vydechl. Po tváři se mu rozprostřel blažený úsměv. Přál si, aby tenhle pocit nekonečného štěstí nikdy nezmizel.
Když se trochu zklidnil, otočil se a vydal se k svému pokoji, aby si také sbalil věci. Bez povšimnutí míjel pokoj sousedící přes chodbu s pokojem jeho bratra a vůbec ho nenapadlo, že jeho tiché rozjímání mělo mlčenlivého svědka.
autor: Michelle M.
uz dlho ti chcem poslat mail , kto ich to vlastne az do konca sledoval , …teda , napada ma , Gustav to nebol , lebo bol s Billom v izbe , David tiez nie , lebo bol v izbe s Tomom a Tom tam prave isiel , zeby Georg? xD
Taký by mně zajímalo kdo to byl.Jsem ráda že se dali opět dohromady.
Nádherný díl! Konečně se Tom rozhoupal a uvědomil si, že Bill je pro něj to nejlepší 🙂 Jsem za to opravdu moc ráda 🙂