…….. o týden později……
Listopad překročil svoji polovinu. Do konce turné už zbývalo odehrát jen posledních pár koncertů. Kluci pociťovali mírnou únavu ze všeho toho rozruchu a pozornosti, která se na ně upínala, kamkoli přijeli. Stále znovu a znovu prožívali pocity bezmezné euforie, kdykoli vystoupili na pódium a stanuli tváří v tvář té mase dychtivých tváří, které tam byly kvůli nim, ale únava, vyčerpání a stres si pozvolna vybíraly svoji daň. Většinu času, pokud nekoncertovali, nedávali rozhovory nebo nenatáčeli dokument, byli zavření na pokojích a sbírali tolik potřebnou sílu k dalším a dalším vystoupením. Chtěli svým fanouškům dát ten nejbáječnější zážitek, nechtěli zklamat cennou důvěru…
Tom dodržel slovo, které dal Billovi. Poslal matce i otci zprávu, že se mu daří dobře, turné má úspěch a bla bla bla. Prostě to, co si mohli přečíst v kterýchkoli novinách. Střežil se toho, dát do zprávy něco osobního. Slíbil Billovi, že pro ně zkusí najít odpuštění, ale zatím to bylo pořád tolik čerstvé a bolestivé. Trápil se tím. Představoval si, jak to asi tenkrát probíhalo. Byly mu přece skoro dva roky, vysvětloval mu někdo, proč najednou máma a bráška zmizí? Určitě ne, pamatoval by si to.
Bill vycítil, že se něco děje. Myslel si, že zná bratra natolik dobře, aby na něm poznal, kdy se necítí zrovna nejlépe. Snažil se mu být co nejblíž, být jeho stínem, jeho pomocnou rukou. Ale čím víc se mu snažil přiblížit, tím víc mu připomínal, že on byl tím dítětem, které mělo štěstí a mohlo zůstat s milovanou matkou. Zatímco Tom musel jít stranou a zůstat s otcem, pro kterého byl přítěží.
V těch chvílích byl tak sobecký a nespravedlivý. Nechtěl vidět, že pro otce přítěží nebyl, že otec ho miloval svým drsným mužským způsobem, že se mu snažil dát to nejlepší stejně jako matka Billovi. Nic z toho vidět nechtěl. Cítil se ublíženě.
Objevily se první praskliny na jinak dokonalém zrcadle lásky. Sice šlo jen o drobné neshody, záblesky, nepatrné okamžiky… ale byly tu. Oba je začínali tušit a oba shodně se odmítali podívat pravdě do očí.
A pak se to stalo…
Další koncert za námi. Začínám si přát, aby to už byl poslední koncert. Jsem tolik unavený. Je mi jasný, že dneska to bylo jedno z nejhorších vystoupení, jaké jsem předvedl, ale prostě nemůžu. Jsem bez energie. Jediné, co chci, je spát a spát. Ve skrytu duše se modlím, aby za mnou Tom dneska nepřišel. Nevydržíme bez sebe, pořád nás to táhne k sobě, pořád se ujišťujeme o tom, jak moc se milujeme, ale přitom se bojíme spolu mluvit o čemkoli jiném. Bojíme se říct, co nás trápí, na co myslíme… Zase se to vrací tam, kde už jsme jednou byli. Ale třeba to jenom tak černě vypadá, třeba jsem vážně jenom moc unavený. Potřebuju oddech, potřebuju se vyspat, potřebuju nabrat síly. Je mi vážně hrozně. Hlava mi třeští, je to k zbláznění… Někdo se mnou třese a mě se strašně moc nechce otevřít oči. Nakonec to vzdám.
„Bille!“
„Hm?“
„Je ti něco? Pozoroval jsem tě celej koncert, to jsi snad nebyl ty. Dobrý?“ Davidův starostlivý hlas nakonec pronikl až k Billovu vědomí.
„Jo, dobrý. Jenom jsem strašně utahanej. Chce se mi spát, už chci bejt v posteli.“
„To je škoda. Laura dodělala první část dokumentu. Je to jenom pracovní verze, ještě se to bude upravovat, ale myslel jsem, že by bylo dobrý, abyste se podívali, jak to vypadá. Třeba nás ještě napadne, čím to vylepšit nebo tak.“ Z Davidova hlasu zazněla radost. „Dneska jsem zamluvil místnost a mohli bychom si to pustit a pak to trochu zapít. Co říkáš?“
„Klidně,“ odpověděl, „ale beze mě. Nic bych z toho neměl.“
„To ne, Bille, musíš jít s námi,“ nedal se odbýt David.
„Vážně ne, Dave, jediný co musím, je jít spát. Dobrou.“ Zničeně se Bill vysoukal z auta a zamířil rovnou cestou k výtahům. S nikým se nerozloučil. Ani s Tomem ne.
Zaklapl za sebou dveře svého pokoje a opřel se o ně. Ostrá bolest vystřelovala do jeho čela. Zavřel oči a snažil se ji zaplašit tím, že bude myslet na něco jiného. Něco příjemného. Nedokázal si však vybavit jedinou myšlenku. Tupé prázdno zaplnilo jeho mysl.
Otevřel oči a sklouzl pohledem k bíle povlečené posteli. Navyklým pohybem rozepnul zip černočervené kožené bundy a nechal ji sklouznout z ramen. Dopadla na podlahu, nechal ji tam ležet. Stáhl tmavé tričko i úzké kalhoty a zamířil do koupelny.
Drobné kapky vody tříštivě dopadaly na znavené tělo. Jen stál. Nic nevnímal. Pak zavřel vodu a zabalil se do huňaté bílé osušky. Z posledních sil se doplazil do postele. Vyčerpaně se zhroutil do bílých pokrývek a s úlevou zavřel oči. Poslední jeho myšlenka, než usnul, patřila Tomovi. Přál si, aby, až se probudí, bylo všechno zase krásné. Aby byl zpátky oddaný a zamilovaný kluk, který se dokáže přenést přes strašnou chybu, kterou jeho rodiče kdysi udělali.
…………….
„Jóóó, tohle je vážně dobrý,“ zakřičel Georg a prázdnou rukou mávnul k velké ploché obrazovce. Ve druhé držel plechovku s pivem. Na záběru byly proudy dívek běžící do haly. „Je to neuvěřitelný, že tam všichni jdou kvůli nám,“ vydechl překvapeně.
„Hele, Geo, támhle seš ty,“ ozval se Gustav.
„No jo, to jsem já,“ podivil se Georg. „Vypadám dobře, ne? Vidíte ty svaly?“ legračně zamrkal a rozhlédl se po ostatních, jako by chtěl slyšet ujištění, jak báječně na obrazovce vypadá.
Místností se rozléhal smích. Kluci se překřikovali a komentovali jednotlivé záběry. Dokonce i Rick, který se snad zase usmířil s Lucy, vypadal, že se baví.
Tom seděl rozvalený po svém oblíbeném způsobu v malém modrém křesílku a upíjel ze zelené plechovky hořké pivo. Očima hypnotizoval obrazovku. Dílčí záběry mu připomínaly uplynulé dny. Každý byl pro něj něčím jiný, ke každému se vázaly jiné vzpomínky. Mlčky sledoval Billovu půvabnou tvář a prázdné plechovky vedle jeho nohou se jen vršily.
„Je to jen iluze,“ ozval se šepot vedle jeho tváře.
Vylekaně sebou trhl. Lauřina tvář byla tak blízko. Skloněná vedle něj, upřeně sledovala obrazovku, jemu nevěnovala jediný pohled. Zas ta stejná vůně!
Čekala, že se ozve. Že bude znovu bratra bránit, ale nestalo se tak.
Z reprobeden se ozvaly tóny Tomovy kytary. Překvapeně zamrkal. Byl zvědavý. Přes celou obrazovku se objevil záběr na jeho zručné ruce, hladící ten křehký nástroj, jenž pod jejich vedením vydával ty nejúžasnější tóny, jaké si lze představit. Pak se ozval Billův hlas. Záběr na jejich těla tak blízko u sebe. Billův výraz, jeho pohled. Znovu cítil touhu a napětí, které ten koncert tehdy provázelo. Dech se prohloubil. Nepatrně se ošil a poposedl si.
Laura se vědoucně usmála a pohlédla do jeho tváře, prozrazující bouřlivé emoce uvnitř jeho těla. „Je to vzrušující, viď?“ zašeptala potměšile.
Neodpověděl a hypnotizoval obrazovku. Celá pasáž, kdy Bill zpíval v jeho blízkosti, byla zaznamenaná. „Vzrušuje tě to, že mám pravdu?“ zašeptala znovu.
Stočil k ní pohled. Viděl v jejích očích, že cítí to samé. Trhnul hlavou a odvrátil se. Přikázal si zapomenout na její přítomnost.
Jen se ušklíbla a poodstoupila od jeho křesla. Pár kroky došla k Davidovi sedícímu na rohu stolu. Postavila se k němu tak, že Tom z obrazovky už neviděl nic. Přímo před sebou měl její kulatý zadek v upnutých modrých džínách. Nenápadně se ohlédla přes rameno, jestli se na ni dívá, a když zaznamenala, že ano, dráždivě se prohnula v bocích a opřela o Davidovo rameno.
Nechtěl se na ni dívat, nechtěl na ni myslet, přesto se mu tlačila do mysli. Myšlenky na její odhalené tělo ho pronásledovaly a nenechaly ho ani na chvíli na pokoji. Chtěl ji. Musel uznat, že ho dostala, kam chtěla. Byla to slepá, neodbytná touha po jejím těle. Po jejích dotecích. Vzrůstající množství alkoholu v krvi tu potřebu jen zvyšovalo. Ve chvíli, kdy se nabídla, že dojde ještě pro další plechovky piva, neváhal se k ní připojit.
Jakmile se za nimi zavřely dveře salónku, drsně ji natlačil na zeď a hladově ji políbil. Dobýval se do jejích úst, v hlavě prázdno, vnímal jen tlak ve svém těle a zničující touhu po jeho uvolnění.
„No tak, pusť mě,“ odstrčila ho po chvíli. „Myslela jsem, že mi chceš pomoct, a ty zatím takhle…“ Škádlivě po něm střelila očima. Vymanila se z jeho objetí a zamířila k baru.
Tom zůstal stát na chodbě a vydýchával se. Dobře pochopil její hru. Chce mě dráždit, provokovat, pohrát si se mnou!
Za chvíli už byla zpátky, ruce plné plechovek.
Stál opřený o stěnu, ruce zaražené hluboko v kapsách. Měřil si ji pohledem. Ten pohled ji rozpaloval.
„Nepomůžeš mi?“ zeptala se s nevinným výrazem ve tváři.
Sebevědomě se usmál a s jednou rukou stále v kapse se k ní přiblížil. Podvědomě zacouvala zpátky, až za svými zády ucítila chladnou zeď. Prudce si ji k sobě přitáhl a opět ji políbil. Bylo to nabité zvláštní živočišností, nebyl v tom ani stín lásky či jiného citu.
Plechovky se rozkutálely po zemi, to jim ale bylo jedno. Její ruce vystřelily k jeho krku a hbitě se kolem něj omotaly jako chapadla chobotnice. Objala ho a chtivě se k němu přitiskla. Líbal ji drsně a stále silněji a prudčeji, zatímco rukama bloudil po jejím dychtivém těle.
Davidovi bylo divné, že Tom tak náhle zmizel. A Laura se taky dlouho nevracela.
Jakmile otevřel dveře na chodbu, bylo mu všechno jasné.
„Tome, to snad…!“ To, co uviděl, mu vyrazilo dech. Nečekal to.
Tom se od ní udýchaně odtrhl a otočil se za známým hlasem. Rukama sjel naprázdno po jejích bocích. Okamžitě od ní odstoupil.
„Davide,“ zavolal za ním, ale marně. Odpovědí mu bylo jen hluché prásknutí dveří.
„Sakra,“ zaklel.
„Co je?“ zeptala se překvapeně. Nechápala, proč mu tak vadí, že je David přistihl, jak se spolu líbají.
„Ale nic,“ odsekl. Aniž by jí cokoli vysvětlil, nechal ji na chodbě i s rozházenými plechovkami.
„Tome, kam jdeš?“ volala ještě za ním, ale ani se neotočil. Sledovala ho, jak svou houpavou chůzí míří k výtahu.
Poslední hřebíček, pomyslela si naštvaně a začala sbírat plechovky.
autor: Michelle M.
len zbieral krávo xD by som povedala keby tam tak klacala a zbierala : "Pristane ti to!" xDDD ach nie , nie , vsetko sa ruti ale aj tak …..uzasne napisane! tie zazitky , vsetko ! krása x)
Ta čůza mně pije krev.Tom je taky pěknej vůl.
Som nešťastná a sklamaná. Neznášam keď sa podvádzajú. Nenávidím to. Keby neprišiel David tak ju hnusne prefikne:/ Tom je kretén. A mne je to ľúto.
Tak Tom mě zklamal! 🙁
Nějak jsem si nemohla vzpomenout, jestli se mezi Tomem a Laurou něco stane nebo ne..ale mě stačí bohatě tady toto..já snad ani nechci vědět, jestli to někdy dotáhnou do konce.
Ano, chápu, že je Tom naštvaný a myslím, že i právem, že to je právě Bill, kdo mohl mít maminku. Je jasné, že se cítí ublížený. Hrozně moc mi ho bylo líto..ale tady tímto si to tak po*ral, že mi ho už líto ani není a jsem na něj jenom naštvaná! Opravdu jenom doufám, že se tohle Bill nedozví, protože to by neunesl…