Erfüllende Träumen II 26.

Uplynulo teprve několik minut od chvíle, kdy Laura opustila Tomův pokoj.

I když si to nedokázal nijak racionálně zdůvodnit, byl si jistý, že z její strany už nebezpečí nehrozí. Tahle zkušenost Lauru zlomila. Cítil to. Naprosto přesně poznal okamžik, kdy pochopila, kdy poraženě klesla na kolena.

Viděl její zklamání, obrovský pocit zmaru, neštěstí i smutek. A kupodivu pocítil lítost. Další člověk, který mi nabízí lásku a kterému jsem ublížil. Kolik už takových bylo? Nespočítal bych to. Ubližuju lidem, kteří mě milují a nedokážu jejich lásku opětovat. Umím jen ubližovat a ničit. A přes to přese všechno být sám… Jediného člověka, kterého jsem schopný milovat, by naopak moje láska zničila. Jaké to paradoxy v lidském životě…jaká to krutost!

Dvojice tmavých očí zvýrazněných tmavými stíny v bledém obličeji se výstražně zjevila před jeho očima jako truchlivý stín.

Z jejich smutku a neštěstí rostlo Tomovo odhodlání. Tohle bylo varování a já musím být ten rozumnější. Musíme s tím skončit, dokud to jde. Co na tom, že jsme si přísahali, že se nikdy neopustíme… Přece budeme i dál spolu, jeden pro druhého… i když trochu jinak…

………druhý den večer………..

„Děkujeme, děkujeme… byli jste vážně skvělí!“ zakřičel Bill udýchaně do mikrofonu a zatleskal rukama nad hlavou.

Ještě naposledy se rozhlédl po aplaudujícím sále. Byl dojatý. Právě odehráli poslední koncert svého prvního turné a jemu před očima defilovaly všechny scény, na nichž v uplynulých dvou měsících hráli… Ty křičící davy fanoušků, obrovské transparenty, poletující plyšáci, srdíčka, fotky… a nezapomenutelný večer, když se tehdy poprvé natáčely záběry pro dokument. Nádherné noci s Tomem, plné milování, něžných slůvek a horoucích přísah nekonečné lásky . Tome!

Očima vyhledal bratra. Stál jako obvykle po jeho pravé ruce. Kolem krku měl přehozený bělostný ručník, kytaru stále zavěšenou přes rameno, zdravil pravačkou fanoušky. Viděl v jeho tváři stejný pocit uspokojení z dobře odehraného koncertu, který cítil on sám, s příměsí nostalgie, že to všechno neuvěřitelné končí…

Gustík opustil vyvýšené místo se svojí bicí soupravou. Sešel za nimi na kraj pódia a rozmáchlým pohybem hodil paličky mezi fanoušky v prvních řadách. Všichni čtyři se objali vedle sebe v řadě a ještě naposledy se děkovali fanouškům hlubokým úklonem.

Bill křečovitě svíral Tomovo propocené tričko a zoufale se k němu tiskl. Chyběl mu, tolik mu chyběl… a odmítal si přiznat, že takhle zřejmě vypadá konec. Konec velké lásky, která nedokázala přežít déle než několik měsíců… Odmítal tuhle myšlenku přijmout.

Gustav, který stál vedle Billa z druhé strany se s ještě posledním zamáváním otočil a zamířil do zákulisí. V závěsu za ním i Georg a Tom se svými kytarami. Bill zůstal ještě okamžik stát na okraji pódia.

„Tome,“ zašeptal s očima zabořenýma do tolika rozvášněných tváří před nimi.

„Tome!“ zakřičel z plných plic. V hluku, kterým byl sál naplněný k prasknutí až po strop, nebylo jeho slovům rozumět. Jemu samotnému to znělo spíš jako konec… Ne, lásko, takhle to nemůže skončit. Máme šanci mít úplně všechno, o čem jsme kdy snili… Nenechám tě vzdát to! Když jsem dokázal to, abych tady teď stál, dokážu všechno! Nenechám tě rozhodnout to za nás oba…

……….

Z útrob velké sportovní haly bylo stále ještě slyšet dunění a hluk, jak fanoušci opouštěli svá místa.

Kluci seděli v šatně a odpočívali. Upíjeli neperlivou vodu z malých plastových lahviček a občas někdo něco prohodil. Vždycky bezprostředně po koncertu cítili obrovskou únavu. A po tomhle koncertu se k ní připojil ještě jakýsi smutek, že všechno jednou musí skončit.

„Tak… a je to,“ David spojil svisle své dlaně a rozmáchlým gestem je zase rozpojil. „Poslední koncert. Chci vám poděkovat za to, s jakým nasazením a energií jste to celé zvládli. Myslím, že to je hodně dobrý začátek a úspěch tohohle turné vám určitě dopomůže k nějaké zajímavé smlouvě. Jsem si jistý. Mám už nějaké náznaky… až se vrátíme do Berlína budeme samozřejmě jednat o podmínkách a podobně, ale na jaře by možná cédéčko… no, nechci předbíhat událostem. Prostě teď jsme tady, vy jste byli senzační a teď si zasloužíte nějakou odměnu.“ Mrknul na kluky, kteří si stále ještě huňatými ručníky stírali pot ze zarudlých tváří. Tom se dokonce na chvíli odhodlal sundat i čepici, šátek a čelenku, které měl na sobě navrstvené.

Bill se nemohl nabažit pohledu na jeho odhalené bílé čelo, až téměř nevnímal Davidův projev. To, že by si Tom sundal čepici takhle veřejně, bylo něco tak neobvyklého, že to rozhodně působilo velmi intimně. Při vzpomínce na chvíle, kdy se rty mazlil s tou neuvěřitelně hebkou kůži, už léta nedotčenou slunečními paprsky, Bill neklidně poposedl.

„Odměnu?“ Georgovi zajiskřily oči. „Jakou odměnu?“ zeptal se zvědavě.

David se napjatě rozhlédl po jejich unavených tvářích.

„Jste zvědaví?“ zeptal se hravě.

Gustík si sundal brýle a ručníkem přeleštil jejich skla. „Hele, tak už nám to řekni a nenapínej nás.“

„Kdepak. Trochu si vás chci vychutnat. Takže… teď je odjezd na hotel, dáte se do kupy a pak se sejdeme dole u auta. Dnešní večer se musí zapít a nechci slyšet, že někoho bolí hlava“ střelil pohledem po Billovi, „nebo že nemá náladu“ obrátil se na Toma, „a podobně“.

Bill dychtivě zamrkal. Cítil svoji příležitost. „Jasně, neboj, dneska jsme fit, viď Tome?“ dloubnul do bratra.

Nad jeho téměř dětinskou neskrývanou radostí se Tom musel pousmát. „Jo, jsem v pohodě.“

……………

Červená, černá, šedá nebo bílá? Bill stál před kufrem s posledními čistými věcmi na sebe a zoufale řešil, co si obléknout na nadcházející oslavu. Chtěl být krásný, chtěl být dokonalý, chtěl být neodolatelný, chtěl mít jistotu, že Tom na něj bude jen ohromeně zírat a … nebude schopen celou noc myslet na cokoli jiného než na něj.

Bill se zasnil. Spadl po zádech na postel, v jedné ruce svíral červené tričko, které si zrovna chtěl vyzkoušet. Ukazováčkem se dotkl svých plných rtů. Zavřel oči a vzpomínal, jak se jich právě takhle Tom tak rád dotýkal. Povzdechl si. Proč je všechno tak složité?

……………

Dobrých dvacet minut vydržel stát pod proudem chladivé vody. Stejně jako dřív zbožňoval horkou koupel, v poslední době se vyžíval v ledové sprše. Dredy měl vyčesané nahoru, aby si je nenamočil. Přece jen… byl konec listopadu. První sníh sice roztál, ale nevlídné, sychravé počasí neustále připomínalo, že podzim už brzy přenechá vládu zimě.

Lhal by, kdyby řekl, že není zvědavý, jaké že to překvapení pro ně David přichystal. Znal ho dost dobře na to, aby věděl, že v tomhle směru od něj může očekávat skutečně cokoli.

V hlavě si znovu přehrával dnešní koncert. Bylo to jedno z nejlepších vystoupení, jaká jsme na téhle šňůře předvedli… Snad se dá srovnat jen s tím památným koncertem, kdy Bill skutečně dokázal nemožné… Při vzpomínce na silné emoce a vzrušení, kterým byl celý večer tehdy prostoupený, na bouřlivé reakce publika, na rychlé uspokojení Billovými heboučkými ústy v těsném prostoru pánských toalet i následnou noc plnou vášně a nekonečného milování, se Tom zachvěl. Ani se nesnažil předstírat sám před sebou, že to je chladem z vody. Dlaní jemně sklouzl ke svému klínu. Konečky prstů pohladil jemnou tkáň. Druhou rukou se natáhl k vodovodní baterii a nastavil ji na 38◦. Voda se poměrně rychle změnila z ledové na horkou. Jeho tělo se pod dotekem těch horoucích kapek zimomřivě otřáslo.

Nepatrně pohnul prsty ve svém klíně Při představě jiných citlivých prstů a jejich nenapodobitelného laskání nemohl zůstat klidný. Zavřel oči. Zhluboka vydechl a opřel se zády o studené dlaždice. Mechanicky se začal uspokojovat s vidinou svého mladšího dvojčete před očima. Ty představy byly tak živoucí, že v určitou chvíli měl pocit, že Bill skutečně klečí před ním a svými hbitými prsty je to právě on, kdo jej posouvá k hranici rozkoše.

Pohyby jeho dlaně se stávaly prudšími a rychlejšími, až přešly v posledních pár trhavých stisků. Nevěřícně se zadíval na lepkavou bílou tekutinu stékající líně po sevřených prstech. Sledoval, jak zvolna skapává k jeho bosým nohám a mizí spolu s proudem vody ve stříbrné mřížce na dně sprchy. Konečně zhluboka vydechl.

Věděl, že dnešní večer bude zkouškou. Jsem si jistý, že mi Bill dneska nic nedaruje. Už z jeho pohledu jsem četl to odhodlání. Musím to ustát, musím být silný… Nesmím mu podlehnout, jinak to všechno začne nanovo…

Jeho fantazie pracovala na plné obrátky. Už s Billem ledaccos zažil a věděl, že umí být velmi rafinovaný, pokud jde o to, aby dosáhl svého.

Nemohl popřít, že nadcházející noc neočekává plný dychtivého vzrušení.

Na jednu stranu toužil po tom, ještě jednou být v jeho blízkosti… Moci se ho znovu dotknout… Přejet prstem po konturách té něžné tváře… Dívat se zblízka na chvějící se černé řasy, růžová ústa pootevřená ve své dychtivosti… Zbavit to křehké tělo veškerého zbytečného oblečení a splynout s ním v jediném dlouhém pohybu. Zcela spoutávajícím a přitom nádherně svobodným…

Na druhou stranu věděl, že tohle právě dopustit nesmí…

autor: Michelle M.