Nenávistně sledoval trojici u baru. Minuty pomalu utíkaly a on najednou věděl, že to opravdu nevydrží. Musím jít za ním. Nesnesu, aby se na něj tak díval. A David samozřejmě nezasáhne. Klidně toho chlápka nechá, aby Billa očumoval.
Vyskočil tak rychle, až se mu podařilo převrátit dvě skleničky na stole. Sice už prázdné, ale i tak byl zvuk tříštícího se skla natolik pronikavý, že se po něm pár lidí otočilo.
„Hele, brácho, seš v pohodě?“ zeptal se nedůvěřivě Georg, když viděl Tomův výraz.
Tom jen něco zamumlal a zamířil k baru. Očima hypnotizoval Billovu hlavu. Doufal, že se po něm alespoň podívá… ale Bill nic. Vůbec si mě nevšímá, jako kdybych byl vzduch… a klidně se tu se všema baví… A co já?
„Jééé… ty jsi Tom, viď?“ zapištěl vysoký dívčí hlas kousek od Toma, zrovna když už měl bratra nadosah.
S povzdechem se otočil. Malá hezká blondýnka nadšeně zatleskala rukama a už se k němu řítila. Dvě kamarádky v závěsu za sebou.
Povzdechl si. Ještě jednou se podíval směrem k Billovi, stále pozorně naslouchajícímu neznámému muži, a pak trpělivě nasadil přátelský úsměv.
„Byla jsem dneska na vašem koncertě. Bylo to úúúúžasný. Nemohl by ses mi podepsat?“ zapištěla znovu ta blondýnka.
„Ale jo, můžu. Máš papír?“
Blondýnka mírně zčervenala, hodila po kamarádkách významný pohled a pohotově vytáhla tlustý černý fix.
„Papír nepotřebujeme,“ vyprskla smíchy a vyhrnula své už tak dost krátké tričko. „Tady,“ ukázala vedle pupíku.
Tomovi zacukaly koutky úst potlačovaným smíchem. Ještě nikdy se na cizí břicho nepodepisoval, aspoň trošku tenhle ujetý nápad vylepšil jeho pokaženou náladu. Klekl si na pravé koleno, protože dívka byla opravdu drobná, a umně naškrábal své jméno, třikrát podtržené.
„Dobrý?“ zeptal se, zatímco si oprašoval džíny.
„Jo, super. Díky moc,“ zasmála se spokojeně.
Vrátil jí fix a otočil se zpátky za Billem.
Je pryč! Sakra…
„Nechceš si zatancovat?“ zaslechl ještě troufalý dotaz.
„Promiň, až jindy,“ utrousil a honem se vydal hledat bratra.
U baru minul Davida opřeného loktem o barový pult. Stál k němu zády a pořád ještě něco řešil s tím světlovlasým mužem.
Muž Toma zaregistroval. Jejich pohledy se znovu střetly. Tom si dal záležet, aby z něj šla nenávist v té nejčistší podobě. Ledově modrý pohled však jeho emoce neopětoval.
„Tome!“ slyšel Davida, jak na něj volá, sotva je minul.
Zastavil se a otočil se zpátky. Vzpurně pohodil hlavou.
„Co je?“
„Pojď sem, chci ti někoho představit,“ usmál se David a tvářil se, že nevidí Tomovu zpupnost.
Vrátil se pár kroků.
David ho přátelsky uchopil kolem ramen a řekl: „Lucasi, rád bych ti představil našeho skvělého kytaristu… Tom Kaulitz. Tome? Tohle je Lucas Wagner.“
Plavovlasý muž natáhl k Tomovi ruku. Síla stisku toho druhého je oba překvapila.
„Těší mě.“
„Mě taky.“
Lucas Wagner si Toma zkoumavě prohlížel. „Znám tvého tátu.“
„Já vím,“ odsekl Tom.
Teď když věděl, s kým má tu čest, byl jeho vztek ještě bezmocnější. Kdo by neznal mediálního bosse Lucase Wagnera?
„Jak se mu daří?
„Nevím, neviděl jsem ho dva měsíce.“ Tom si nedal ani tu nejmenší práci, aby své nesympatie zamaskoval.
„Kde je Bill?“ obrátil se na Davida.
David kývl směrem k východu.
„Šel na chvíli na vzduch. Pálily ho oči z toho kouře tady… Za chvilku bude zpátky.“
„Jdu za ním.“
„Tome… nemusíš na něj dávat pozor, on to zvládne, neboj.“
„Nebojím se, že by to nezvládl, prostě chci jít za ním, jasný?“
David se už na další slova nezmohl.
„Těšilo mě,“ prohodil Tom směrem k Lucasi Wagnerovi a odkráčel pryč.
Oba muži se za ním otočili.
„Uniklo mi něco?“ zeptal se po chvíli světlovlasý muž s tázavým výrazem ve tváři.
David se lehce pousmál. „On a Bill jsou bratři, dvojčata… ale zjistili to teprve před pár měsíci. Je to dlouhá a zamotaná historie…“
…………
Zimomřivě objal své holé paže a třením se snažil trochu zahřát. Opřený o studené zábradlí zhluboka vdechoval příjemně čistý vzduch.
Vycítil přítomnost další osoby, ani se nemusel ohlížet a poznal by, kdo stojí za ním. Přes tvář mu přelétl spokojený úsměv.
„Čekal jsem, že přijdeš.“
Ačkoli se o to nesnažil, přesto jeho hlas zazněl velmi procítěně a… smyslně. Alespoň Tom to tak vnímal.
„Jak víš, že to jsem já?“
„Poznám tě… cítím, když jsi na blízku…“
Otočil se k němu čelem. Na rtech mu pohrával nebezpečně lákavý úsměv. Noční vítr drze pohazoval hladkými černými vlasy, v očích se odrážely všechny hvězdy, kolik jich jen na obloze je.
Tom pocítil nutkavou potřebu pohladit Billa po tváři. Přesvědčit se, že neztratila nic ze své hebkosti… Obejmout ho. Zabořit tvář do voňavých vlasů. Sevřít ho v náruči tak, aby splynuli, stali se jedním tělem… aby ho ochránil před celým světem… ale ne přede mnou, pomyslel si hořce. Zhluboka se nadechl.
„Chtěl jsem s tebou mluvit, Bille.“ Doufal, že ho výraz tváře nezradí. Doufal, že vypadá odhodlaně a nezaujatě. Silně a neoblomně. Doufal…
„Já…“ nadechl se a horečně přemýšlel, co vlastně mu chtěl říct. Jediné, co si totiž naprosto jasně uvědomoval, byla vůně toho křehkého těla, stojícího tak strašně moc blízko. Seber se! No tak…
„Vím, co mi chceš říct,“ usmál se Bill tím svým nenapodobitelným úsměvem, „proto teď neříkej nic.“ Naklonil se a velmi něžně Toma políbil. Jen se letmo otřel o jeho rty, na okamžik setrval a váhavě je opustil.
„Sladká odměna,“ zašeptal a v očích mu šibalsky jiskřilo. Jen těžko skrýval radost z Tomovy reakce.
Vypadal tak… tak zaskočeně… prostě se nezmohl na jediné slovo.
„Co to děláš?“ vydechl po chvíli.
„Co by?“ zasmál se Bill. „Snažím se ti naznačit, že se s tebou chci líbat.“
„Bille…“ Tom se zatvářil šokovaně, jako kdyby mělo jít o jejich první polibek v životě. „Ale já…“
„Já vím, nemusíš to říkat. Vím, že mě chceš taky…“ lehce sevřel Tomův spodní ret svými zuby a nepatrně zatáhl. „A taky vím, že tady vůbec není vhodné místo, abys mi to mohl dokázat.“
Odtáhl se.
Tom se vzmohl pouze na bezmocné zamrkání. Naprosto zřetelně vnímal mírný tlak ve svém těle a jen netušil, jestli na něj doléhají víc zkonzumované vodky nebo Billovo bezprostřední chování.
„Pojď,“ zašeptal Bill a už táhl Toma za ruku do neosvětleného průchodu vedlejšího domu.
Prudce jím smýknul k chladné šedivé zdi a prokřehlýma rukama nedočkavě objal jeho strnulé tělo. Hlava se mu točila štěstím. Po tolika dlouhých utrápených dnech zase mohl být s ním.
„No tak, tak už se konečně uvolni, obejmi mě…,“ zašeptal do tmy. Zdvihl hlavu k Tomově tváři, tak blizoučko své vlastní, až cítil jeho horký dech. „Jak dlouho budu ještě muset čekat, než mě konečně políbíš?“
Reakce Tomova těla byly v přímém rozporu s jeho myšlenkami. Rozum mu přikazoval, aby se pokusil Billovi vysvětlit, že takhle dál pokračovat nemůžou, na druhou stranu jeho tělo škemralo, prosilo o každý dotek… chvělo se, toužilo… Mysli, Tome! Alespoň jednou v životě přemýšlej hlavou, zkus to!
„Bille, já… musím s tebou mluvit… Tohle–“ Bill ho však domluvit nenechal.
„Tohle je ta jediná správná věc, kterou můžeš udělat,“ dopověděl za něj tvrdě. Živočišně se přitiskl k Tomovým rtům. Hladově si bral Tomova ústa, prsty nedočkavě zarýval do jeho těla, dokud Tom nerezignoval, dokud nevzdal boj s rozumem.
Vší silou se k sobě tiskli, jako kdyby se chtěli skrýt jeden v druhém. Stát se jedním tělem se dvěma srdci…
Koutkem oka zahlédl Tom siluetu muže s velmi světlými vlasy, přešlapující na chodníku, jen kousek od místa, kde ještě před chvílí stáli. U obrubníku zastavilo silné sportovní auto. Když muž otevřel dveře spolujezdce, vnitřní světlo na malý okamžik ozářilo tvář mladé ženy. Muž nasedl a auto odjelo…
Bill se spokojeně zavrtěl v Tomově objetí.
„Lásko,“ zašeptal. „Tak ses mi vrátil…“
autor: Michelle M.
no , aj viem ,kto ta mladucha bola ! teraz sa mu to ovela lepsie cita , lebo uz viem čo a ako , kdežto predtym , nič xD nááááááááááádhera , uplne ma ohromuje , ako Bill tvrdo rozhoduje za oboch , krása x)
Bill je skvelý manipulátor, držím mu palce aby mu ráno Tomi zase niekam neutiekol.