Erfüllende Träumen II 34.

Týdny od skončení turné uběhly jak voda.

Mezi Magdeburgem a Berlínem se denně vyměnilo množství smsek plných něžných slov a jednoho rána se Bill probudil a uvědomil si, že den D, kdy má Tom přijet do Magdeburgu, právě nastal.

Cítil se náhle tak nervózní a rozechvělý… jako kdyby to bylo poprvé, co se mají setkat. Horečnatě pobíhal po domě… pořád něco hledal. Před šatní skříní strávil dobře hodinu, aby mohl zoufale konstatovat, že nemá vůbec nic vhodného, v čem by mohl Toma přivítat.

Tom s otcem měli dorazit na oběd. Pan Kaulitz se chtěl ještě během odpoledne vrátit zpátky do Berlína, zatímco Tom zůstane v Magdeburgu a spolu s Billem pak přijede těsně před odletem do exotického ráje, jak s oblibou nazývali maledivský ostrov, který pro ně David vybral.

„Už by tady měli být,“ zahučel Bill a už nejméně po desáté v poslední půlhodině se podíval na nástěnné kuchyňské hodiny. Několika kroky přešel k oknu a nedočkavě vyhlédl ven.

„Neboj se, přijedou,“ zasmála se matka jeho nervozitě. Stála u linky a něco míchala v míse.

„Jen aby se jim nic nestalo,“ prorocky zasýčkoval Bill.

„Co by se jim mělo stát? Uklidni se, Bille, uvidíš, že přijedou v pořádku…“

„Už jsou tady!“ vykřikl napůl zděšeně a napůl nadšeně Bill, když spatřil na příjezdové cestě velký černý vůz s tmavými kouřovými skly, o kterém věděl, že patří panu Kaulitzovi. „Co mám dělat?“ zakřičel hystericky na matku.

„Nejdřív by ses mohl uklidnit,“ zdvihla trošku obočí, “ a pak bys jim mohl jít otevřít, ne?“

„No jo, máš pravdu,“ pokýval Bill hlavou.

„Ale nejdřív se uklidni, jo?“ doporučila mu ještě jednou matka. Při pohledu na jeho napůl šílený výraz vážně zapochybovala o jeho duševním zdraví.

Jen v tričku a tmavých džínsech vyběhl Bill před dům. Neměl čas se obouvat do vlastních bot, takže jen vklouzl do matčiných dřeváčků, které nosila na zahradu. Sice mu byly o několik centimetrů kratší, ale neřešil to. Téměř okamžitě si nabral do bot sníh, ale promočené ponožky byly v tu chvíli tím posledním, čemu by věnoval pozornost. Jeho oči hypnotizovaly čelní sklo v místech, kde tušil tu nejdražší bytost na světě.

Konečně auto zastavilo a Tom svým klidným, sebejistým pohybem vystoupil. Bill se rozzářil. Nejradši by se mu okamžitě vrhnul kolem krku, přitiskl se k jeho rtům a už nikdy ho nepustil, ale natolik byl ještě schopný se ovládnout, že se omezil jen na bratrské poplácání po rameni.

„Ahoj Tome,“ vydechl. Očima pohladil Tomovu tvář. „Moc rád tě vidím.“

„Ahoj Bille, taky tě rád vidím,“ zopakoval po něm Tom. Navenek skutečně vypadal velmi klidně, ale uvnitř se neuvěřitelně chvěl.

Poprvé se měl účastnit něčeho takového jako je rodinný oběd o vánočních svátcích. Vždycky bývali s otcem sami a teď najednou tady byl nejen táta, ale i máma, Gordon a… Bill. Moje láska.

Mezitím už vyšla ven i Simone. Přátelsky si potřásla rukou se svým bývalým manželem a trošku rozechvěle přistoupila k Tomovi. Billa musela odstrčit kousek stranou, protože vypadal, že se od Toma nehodlá vzdálit ani na milimetr.

„Ahoj Tome.“

„Ahoj mami.“

„Vítám tě tady, Tome, doufám, že se ti tu bude líbit. Byla bych moc ráda, kdybys tu byl tak často, jak jen to půjde. Musíme toho tolik dohnat,“ dodala a v jejím hlase byly znát slzy. Usmála se a pohladila Toma po tváři. Dívali se na sebe… Tom téměř nedýchal. Neznal doteky ženské dlaně, tohle bylo něco úplně jiného než jeho letmé známosti. Tohle bylo naprosto čisté a něžné, tohle byla máma. Cítil, že by měl něco udělat. Nemotorně proto popošel ještě o krok blíž a než se nadál, Simone ho pevně držela v náruči a tiše mu brečela do bundy.

…………………

„Strašně se mi stýskalo,“ šeptal Bill rozechvěle mezi drobnými polibky, kterými pokrýval Tomův obličej.

Pod záminkou že ukáže Tomovi svůj pokoj, se hned po obědě vypařili do horního patra. Jen co se za nimi zavřely dveře, dychtivě se k Tomovi přitiskl.

„Neumíš si představit, co to pro mě znamená, že tu teď s tebou jsem,“ pronesl polohlasně Tom a rozvalil se na Billovu postel. Přitáhl si bratra k sobě a hladil ho po zádech, tváří se něžně otíral o jeho krk.

„Teď už budeme jen spolu, viď?“ zašeptal dychtivě Bill. Rozkošnicky zamrkal. Zdvihl bradu, aby poskytl Tomovi větší prostor k mazlení.

„Stejně je ten život tak hezkej…“ pokračoval Bill polohlasně. “ Uvažoval jsem nad tím celý Vánoce. Děláme to, co nás baví, jsme spolu, milujeme se, rodiče se nehádají, do ničeho nám nemluví, máme báječný kamarády… no není to skvělý?“

„Je,“ přisvědčil spokojeně Tom. A byla to pravda. Nikdy ve svém životě se necítil tolik milovaný a tak v bezpečí jako právě teď, v tuhle chvíli. Dal by za ni celý svůj život… pořád nemohl uvěřit, že od teď už třeba jeho samota definitivně skončila. Už nikdy nebudu sám? Bez tebe?

„Bille, lásko, no tak…“ uvědomil si bratrovu aktivitu. Zatímco se zaobíral svými přeplněnými pocity štěstí, Billovi se téměř podařilo z něj stáhnout tričko. „Neblbni, vždyť sem může kdokoli přijít.“ Stahoval chvatně měkkou látku zpátky.

„Proč by sem někdo chodil?“ zamumlal Bill. S ústy pevně přitištěnými k Tomovým žebrům, vyhrnul mu tričko zpátky nahoru. Dlaní přitom letmo přejel přes hladký hrudník, prsty se jen jakoby náhodou otřely o drobné, ztuhlé bradavky.

Tom hlasitě polkl a polekaně pohlédl ke dveřím.

„No tak, broučku, necháme si to na později.“ Jeho prosba však zůstala bez odezvy.

Billovy vlasy hladily Tomovu příjemně rozehřátou kůži, jeho dlaně a ústa… byly všude. Tom trhaně vydechl, prohnul se v bocích a zvrátil hlavu dozadu, když se dlouhé prsty s černými nehty jemně dotkly jeho slabin.

Tohle nešlo. Bylo vážně těžké s Billem bojovat. Tom se chtěl bránit, opravdu chtěl… ale Bill dobře věděl, že už uplynul téměř měsíc od jejich posledního milování… a předtím ta drobná krize… prostě věděl, že Tom nebude mít na to, aby se mu ubránil. A podle toho se také choval.

„Má-áš zam-čeno?“ vydechl Tom přerývaně.

„Ne,“ zašeptal Bill, „máma sem normálně nechodí.“

Jeho poslední slova už téměř nebyla slyšet. Cítil, že i jeho vlastní tělo reaguje na Tomovu blízkost, že jeho penis s každým nově odhaleným místem Tomova těla tvrdne a snaží se získat v těsných kalhotách víc prostoru… vnímal svou vlastní dychtivost, touhu svého těla po osvobozujícím uvolnění… ale vlastní uspokojení nebylo to, co teď chtěl. S požitkem se přímo ponořil do trýznivého sebemučení. Jeho touha rostla s každým Tomových zachvěním, s každým jeho smyslným zasténáním… Nedočkavě rozepnul bratrovy široké kalhoty. Zřetelnou vybouleninu pod tenkou látkou prádla nešlo přehlédnout. Opatrně se jí dotkl dlaní. Celou plochou citlivé kůže vstřebával drobné chvění… nepatrné, neovladatelné pohyby… tolik vzrušující. Pohlédl na Toma… jeho tvář byla zrůzněná všemi pocity, které v sobě měl… a Bill musel připustit, že nic krásnějšího snad v životě neviděl.

Když dvěma prsty obkreslil obrys Tomova citlivého místečka, plné rty s kovovou ozdůbkou se překvapeně stáhly. Bill se pousmál a hbitě vsunul prsty pod tenkou tmavou látku. Konečně se dotkl nahé horké kůže. Tomovo vzrušení dychtivě vklouzlo do připravené dlaně a když jej Bill stiskl, z Tomových úst se vydral neskutečně procítěný vzlyk.

„Lásko,“ zasténal, „já–prosím…“

Bill se znovu nad Tomovou reakcí pousmál.

„A o co prosíš?“ zeptal se škádlivě. Při zvuku jeho touhou zdrsnělého hlasu projelo Tomovými útrobami nesnesitelné mravenčení, bezmocně s sebou trhnul.

„Chci-chci abys…“

„Abych co?“ Bill sklonil hlavu a něžně rty pohladil sametový vrcholek.

„Jo–po-pokračuj,“ zasténal Tom.

Bill se narovnal. „Já myslím, že teď potřebuješ spíš něco… ehm… drsnějšího, nemyslíš?“ Naklonil se k Tomovým ústům a ostrými zuby silně stiskl spodní ret. Tom překvapeně vykřikl a jeho penis sebou v Billově dlani prudce škubnul.

Už potřetí během krátké chvíle vyloudila Tomova reakce na Billově tváři lehký úsměv.

Otřel se rty o rozpálenou tvář a blizoučko citlivého ucha zašeptal: „Nechci tě trápit, jen ti chci ukázat, co všechno na tebe čeká… později… víš?“

Tom rozechvěle pokýval hlavou, jako že rozumí, nicméně se nedokázal ovládnout, aby nestiskl Billovu ruku na svém vzrušení a nepřinutil ji k rychlejšímu pohybu. Bill si zálibně prohlížel, jak se Tom kroutí, jak jeho doteky prožívá, jak se připravuje na silné vyvrcholení… byl tak kouzelný a tak zatraceně sexy. Jen letmo se dotkl vlastního klína, však on mi to vynahradí, pomyslel si rozkošnicky. Ještě naposledy pohnul rukou v Tomově klíně, pak její pohyb zarazil, jen malý okamžik počkal a opatrně své dílo dokončil.

Něžně pohladil bouřlivě se zdvihající hruď potřísněnými prsty.

Tom zhluboka oddechoval, snažil se uklidnit a uvést se do poněkud normálnějšího stavu. Hlava se mu pořád ještě trochu točila… cítil, že kdyby po něm teď někdo chtěl vybrnkat na kytaru pár nejjednodušších akordů, rozhodně by to nezvládl. Bill si pečlivě otíral prsty papírovým kapesníkem a s potutelným úsměvem Toma pozoroval.

„Líbilo?“ zeptal se domýšlivě. Bylo na něm jasně vidět, že je sám se sebou spokojený, ale chce to slyšet ještě nahlas.

Tom mátožně pokýval hlavou. „Moc… moc se mi to líbilo. Bylo to nádherný, broučku. Děkuju.“

Bill odhodil kapesník stranou. Stáhl Tomovi tričko přes rozepnuté kalhoty a mazlivě se přitulil.

„Miluju tě, Tome,“ zašeptal šťastně.

„Taky tě miluju,“ zazněla neméně šťastná odpověď.

autor: Michelle M.