Erfüllende Träumen II 36.

„Dobré ráno, lásko.“ Černé vlasy polechtaly Toma na tváři. Trochu se zavrtěl a rukou se na místě, kde se ho dotkly, podrbal.

„Tak vstávej, ty lenochu,“ nedal se odbýt Bill. Naklonil se přes Tomova záda, aby ještě líp viděl do jeho obličeje. V šeru pokoje to ale dost dobře nebylo možné. „Už je ráno,“ téměř zazpíval.

„Kolik je hodin?“ zabručel Tom, aniž by otevřel oči.

„Šest,“ zašeptal Bill a uchichtnul se.

„Cože? Šest a ty mě budíš?“ Tom otevřel jedno oko a nevěřícně se na bratra přes rameno podíval.

Bill horlivě přikývnul. Zastrčil ruku pod peřinu a dotkl se Tomovy nahé nohy. Začal ji třít, zprvu jemně, postupně ale přidával na intenzitě, dokud neucítil, že hebká kůže se tím dotekem rozehřívá… Jemně ji ještě naposledy pohladil a posunul prsty výš. Lehce vklouzl pod Tomovy trenky a přitiskl mu dlaň na zadek.

„Myslel jsem,“ zašeptal a z jeho hlasu zřetelně zaznělo klíčící vzrušení, „že bychom měli chvíli pro sebe,“ políbil Toma na levou lopatku, „pak si můžeme ještě zdřímnout,“ dodal s příslibem.

Tom uchopil jeho ruku a přesunul si ji na břicho. „Hm,“ zavrněl rozespale, „a nepočkalo by to na později?“

Tápavými pohyby vyklouzla Billova dlaň z Tomova sevření. Se široce roztaženými prsty pohladila ploché břicho, krouživým pohybem ukazováček obkroužil mělký pupík.

„Nepočkalo,“ zašeptal nekompromisně do Tomovy kůže. Drobnými polibky Tomova ramena doslova zasypal. Odsunul na stranu těžké vlasy, aby mohl horké rty přitisknout na štíhlý krk, vysoko do týla, až k hranici vlasů. Tom tlumeně vzdychnul a když ucítil na svých bedrech mírný tlak, jeho těla zcela přirozeně reagovalo.

„Tak už se ti nechce spát?“ zeptal se potměšile Bill, celý spokojený, že jeho doteky nenechávají bratra až tak úplně v klidu.

Tom zavrtěl zadečkem. „Už jsme se probudili,“ odpověděl dvojsmyslně a nahodil andělský výraz. V očích mu šibalsky zajiskřilo, když se otočil k Billovi čelem.

„Tak už jste se probudili?“ podivil se hraně Bill a sklouzl dlaní po Tomově hrudi. Očima zabloudil na jeho rty, ale neudělal to. Nedotkl se jich. Místo toho znovu vrátil pohled k bratrovým očím. Sváděl ho. Chtěl mu očima popsat všechny pocity, které se v něm míchaly, všechna přání a touhy, o nichž v posledních týdnech snil, chtěl mu vyprávět o dotecích, které musel svému tělu dopřát, když tu ležel sám, mlčky křičel do tmy a představoval si, že ruce bloudící po jeho těle patří tomu nejdražšímu člověku na světě… a Tom mu rozuměl. Dokázal číst v těch temných stránkách jeho očí, bez písmen…

Velmi pomalu přiblížil svou tvář, nosem se téměř dotýkal Billova, horký dech rozechvíval černé řasy… a pořád se nemohl odpoutat od těch dvou nekonečných hlubin. Točila se mu hlava… pocit, že ho všechno to, co dokáže cítit, trhá na půl… musel se něčeho chytit, musel najít ten pevný bod, kolem kterého pevně utáhne smyčku svého osudu… tak aby jím už nikdy nemohl smýkat sem a tam, aby měl svůj přístav, místo, kde bude v bezpečí…

Letmo se otřel o Billovy rty. Tělo napjaté k prasknutí přilnulo k jeho křivkám. Cítil zvláštní tlak a zároveň neuvěřitelný pocit míru… dlaní přejel po Billových bocích. Tlak se zvýšil. Zavřel oči. Zhluboka vydechl. Elektrizující mravenčení šířící se každou částečkou jeho těla odnášelo jeho klid někam pryč… daleko od stravující touhy dvou těl, příliš dlouho vystavených osamělosti a nepochopení.

Sklonil hlavu a sevřel rty drobnou bradavku. Hrál si s ní jazykem i zuby… dokud Bill nezakňučel a nezavrtěl se. Jsi pořád stejný, lásko moje, pořád jsi to ty… nedočkavý, nezvladatelný a tolik žádoucí… chci se s tebou milovat a vidím na tobě, že i ty na to čekáš… ani nevíš, jak rád ti tohle přání splním… jen vydrž… malou chvilku… chci si tě prohlédnout, zapamatovat si tě… abych nikdy nezapomněl na tohle ráno…

Bez ostychu zajel rukou pod černé prádlo… líbí se ti to, viď? Budu něžný, slibuju, a zároveň takový, jakého mě podvědomě chceš mít… stiskl jej. Billovy oči se pod tím dotekem prudce rozšířily, zachvění nedokázal potlačit.

„Tome!“ vymáčkl ze sebe.

Přivřel oči a vychutnával si táhlé pohyby ruky, která tak skvěle dokázala jeho tělo potěšit. Miloval ten pocit, když vzrušení plíživě pohlcuje jeho tělo a sytí vzrůstající touhu… zavřel oči a plně se do Tomova laskání položil. Jeho ústa… to byl ráj… Ani nezaznamenal přesně ten okamžik, kdy se váha Tomova těla přesunula na něj. Cítil jen žár a touhu… snažil se uniknout horkým dlaním, vynášejícím jej ve spirále do netušených míst rozkoše… bez vyhlídky na osvobozující pád… Když štíhlý prst nesměle pohladil vstup do jeho těla a mírným tlakem pronikl dovnitř, tlumeně vykřikl. Vlhká dlaň téměř okamžitě jeho výkřik zadusila.¨

„Ššššššš,“ zašeptal divoce Tom. Jeho oči se leskly jak v horečce. „Dívej se na mě,“ zasténal. Černé řasy se zatřepetaly a do Tomových očí se vpily téměř totožné, černé, touhou přeplněné duhovky. „Dívej se na mě, chci vidět, co s tebou dělám,“ šeptal vzrušeně Tom. Jeho prsty dobývaly další a další milimetry nově objevených míst. Bill sténal a chvěl se, posouval se a neovladatelně narážel boky. Zajiskření Tomových očí ho mohlo upozornit, co chystá… když prstem nahmatal malý výběžek, dravě vnikl jazykem do bratrových úst, aby ztlumil jeho výkřik a zároveň svým tělem zmírnil prudké vzepětí Billových boků… chci tě, tolik tě chci, potřebuju tě… zemřu, když mě teď hned nepřijmeš… uděláš to, lásko? Pozveš mě dál? Ještě jeden přesný dotek, jedno pohlazení… neznám nic krásnějšího než tvůj výraz, když se přibližuješ… když cítíš, že tě zcela ovládám, doteky mých rukou a úst… a ty víš, že se to blíží… ta exploze… ty a já…

V téhle chvíli vnímal Bill jako dráždivé naprosto všechno… byl si jistý, že by byl schopný dojít k vrcholu klidně jen Tomovými polibky… a proto když do něj Tom vstoupil, nedočkavě posunul boky, aby jej přijal co nejhlouběji… tohle mu chybělo. Pocit, že někomu patří, že jej někdo ovládá a zároveň miluje. Opakoval ten pohyb, znovu a znovu…

Stále se snažil udržet s Tomem oční kontakt, chtěl, aby Tom věděl o všem, co se v něm odehrává, jakou slast jeho tělo prožívá… díky jemu… ale byl to Tom, kdo první odvrátil pohled… zaklonil hlavu tak prudce, až ho těžké dlouhé vlasy švihly přes bedra… v poslední chvíli si ještě stačil uvědomit, na co téměř zapomněl… vztáhl dlaň a uchopil Billovo vzrušení mezi sevřené prsty a několikrát po něm přejel. „Chci tě vidět,“ zašeptal naléhavě. Jeho slova byla poslední tou poslední kapkou, která dovršila Billův pád… zanedlouho zasáhl teplý proud svým trhavým pohybem jeho bílé břicho a Bill se propnul, sevřel Toma ještě pevněji. Nohy pevně obtočil kolem jeho štíhlých boků. Naposledy si ho přitáhl k sobě… a pak už jen vnímal krátké škubavé stahy… a následně váhu Tomova těla, hroutící se na něj…

Bez pohnutí leželi několik minut… a ještě dlouho po tom, co se jejich dech zklidnil, než Tom unaveně zdvihl hlavu… pohlédl Billovi do očí. Slova nebyla třeba. Oba to cítili.

„Jsem tak unavený,“ zašeptal Bill, když se vrátil z koupelny. Tom ležel zachumlaný do peřiny a podle oddechování se zdálo, že už znovu spí. „Ale stálo to za to,“ dodal ještě a přitulil se k bratrovi. Pak si ale uvědomil riziko, že by je tak mohla najít matka, odsunul se proto radši na svoji půlku postele, zády k Tomovi.

Už skoro spal, když ucítil pohyb a něžný dotek Tomových rtů na svém rameni. S úsměvem na tváři se oddal spánku.

……………..

„Ne!“ vykřikl Tom a zprudka se posadil na posteli. Přerývaně oddechoval a nevěřícně se díval před sebe. Bill se rozespale posadil a zdvihl k němu zdvihl udivený obličej, jazykem si olízl horní ret. „Co je?“

Tom se na něj zděšeně podíval a utekl z pokoje pryč.

Stál opřený o umyvadlo a díval se na svůj odraz v koupelnovém zrcadle. Jak to, že jsem si na to nikdy dřív nevzpomněl? Tuhle vzpomínku jsem dnes viděl poprvé… stalo se to nebo se mi to jen zdálo? Snažil se vyčíst ze svých očí pravdu, najít rozuzlení té hádanky. A jestli se to skutečně stalo, proč jsem si na to vzpomněl zrovna teď? Proč právě teď? Proč teprve teď?

„Můžu?“ do koupelny nakoukl Bill. Nečekal na souhlas a hbitě se prosmýknul pootevřenými dveřmi. Pečlivě za sebou zavřel.

Objal Toma kolem pasu a položil bradu na jeho rameno. Jejich obličeje se vedle sebe odrážely v lesklé ploše. „Tak copak je? Co se stalo?“

„Já nevím, Bille, asi se mi něco zdálo,“ odpověděl tiše Tom. Odvrátil se od jejich odrazu a otočil se k bratrovi čelem. Stáhl ho do své náruče a pevně sevřel oběma rukama.

Vší silou stiskl víčka k sobě. Nechtěl dát svému mozku šanci, aby mu znovu provedl něco podobného jako před chvílí. Tahle vzpomínka nebo sen nebo co to bylo musela zmizet pryč. „To bude dobrý, pojď,“ zašeptal bratrovi do ucha. Uchopil Billa za ruku a odvedl ho zpátky do pokoje.

autor: Michelle M.