Erfüllende Träumen II 39.

„Nad čím uvažuješ? Nad Davidem?“ Tom ani neslyšel bratra přijít, až když se dvě štíhlé paže obtočily kolem jeho ramen, lehce sebou trhnul.

„Hm,“ odtušil nepřítomně.

„Nezlob se na něj,“ řekl tiše Bill, „žárlí… to je všechno.“

„To není všechno,“ otočil se prudce Tom od okna. „Tohle přece nejde.“

Bill se něžně usmál a měkce pohladil dlaní bratra po rozhořčené tváři.

„Tome, Tome,“ vyslovil s lehce patetickým nádechem, „vždycky mě překvapí, jak dokážeš být nechápavý… když přece někoho miluješ, je docela přirozené, že žárlíš, když není s tebou nebo dokonce když tvoje city neopětuje… víš, že David byl do tebe zamilovaný, víš, že tě má pořád rád… tak se mu nediv, že prostě občas ujede. Dej mu čas, on se s tím zas srovná.“

Tom nesouhlasně potřásl hlavou. „Jestli toho rychle nenechá, tak–“ nedopověděl.

Bill se neptal. Objal Toma a konejšivě ho hladil po vlasech.

„Myslím, že ho mrzí, co ti řekl.“

Jeho pohled se stočil k budíku na Tomově stolku.

„Měli bychom si zabalit,“ podotknul s náznakem smíchu v hlase. „Tak pojď… čeká na nás ten náš exotický ráj.“

………….druhý den, Maledivy……….

„To je bááááječný,“ zakřičel Bill a s rozběhem skočil na obrovskou postel, stojící uprostřed bílé ložnice, zalité slunečním světlem. „Toméééé,“ zaječel, „pojď sem, to musíš vidět!“ Přímo z postele byl nádherný výhled na nekonečnou vodní hladinu… stačilo se jen posadit a trochu natáhnout hlavu a člověk mohl spatřit i vrcholky vzrostlých palem.

Tom nakoukl do ložnice. „No, to není vůbec špatný,“ hvízdnul uznale a očima rychle přejel vybavení pokoje. „Pojď,“ vyzývavě mrknul na Billa, „myslím, že tu je ještě něco, co bys měl vidět.“

Bill zvědavě vyskočil a rozběhl se k Tomovi. Rozverně hupsnul na jeho mírně přihrbená záda a chytil se ho pevně kolem krku. „Bille,“ vyjeknul Tom překvapeně. „Chceš mě odrovnat hned po příjezdu?“ a snažil se Billa setřást. Ten se ale držel jako klíště, dlouhé nohy pevně omotané kolem jeho pasu, rukama ho téměř škrtil.

„Co mi chceš ukázat?“ fouknul mu do ucha.

Tom se ošil. „Nech toho!“Zmáčkl kliku nejbližších dveří. „Koukej.“ Před nimi se objevila ta největší koupelna, jakou kdy viděli. S rohovou vířivou vanou… měkoučké bílé ručníky volaly po tom, aby do nich člověk zabořil obličej.

„Páni,“ překvapeně řekl Bill a sklouzl z Tomových zad. „To je krásný!“ Rukou se dotkl hladkého obdélníkového zrcadla umístěného přímo proti vaně, přes celou stěnu opticky ještě celý prostor zvětšovalo.

„Napadá tě to samý co mě?“ Tomův hlas zazněl tak zvláštně dráždivě.

Bill jen horlivě pokýval bradou.

„Tak na co čekáš?“ zašeptal a vztáhl k němu ruku.

………Silvestr, druhý den pobytu………..

Bill se předklonil. Vlhké vlasy setřásl ke straně, aby Tomovi sedícímu za ním nepřekážely.

„Tak tohle bych vydržel asi pořád,“ zamumlal spokojeně a prohnul se pod laskavým dotekem mořské houby. Už téměř dvě hodiny si vychutnávali báječnou horkou koupel, prokládanou vířivou masáží.

„Děkuju,“ zašeptal a znovu se o Toma opřel, stejně jako předtím. Usrknul šampaňské z dlouhé štíhle skleničky. „Víš, že pořád ještě mám ten malý kamínek, cos mi jednou dal? Takovou tu malou kuličku…“

„Vážně?“ podivil se Tom. Pamatoval si na to ráno, kdy Billovi přinesl malý talisman pro štěstí a Bill ho samou radostí opařil horkou kávou. A pak mu velmi šetrně popálená záda chladil… a já ho tolik chtěl, ale nešlo to… byli jsme někde jinde. Báli jsme se ujistit jeden druhého, že nám tolik záleží na tom, abychom spolu mohli být… vlastně Bill se nebál, od začátku věděl, co chce, a byl přesvědčený, že k sobě prostě patříme… to já pochyboval, to já měl strach… Dlaní jemně hladil rameno jen lehce se dotýkající jeho hrudi. Najednou ho něco napadlo. Dolil si bublinky do skleničky a trošku vylil na tu bělostnou kůži. Rozpustile zašuměly, než se spojily s vodou. Zalíbilo se mu to. Udělal to znovu.

„Tenhle rok byl zvláštní, viď?“ pronesl tiše Bill a znovu se napil. Tomovu hru s bublinkami na svém těle vnímal jen napůl.

„Hm, to teda byl,“ přisvědčil Tom. Očima klouzal po Billově těle a skrápěl ho tenkým pramínkem šumivého chladného vína.

„Kdyby mi někdo na začátku prázdnin řekl, že za půl roku budu mít všechno, o čem jsem kdy snil, řekl bych mu, že je blázen. A přitom se to všechno stalo. Konkurz, kapela, ty… tolik věcí během pouhého půl roku. Zní to skoro jako pohádka.“ Pokračoval Bill zasněně. „Viď?“

„To teda jo.“ Tom neúnavně poléval Billa třetí skleničkou.

„Co to děláš?“ probral se najednou Bill. Nechápavě se zadíval na tenké sklo, z něhož se na jeho kůži snášela chladivá sprška.

Tom se zatvářil tak, jak to umí jen on. „Připravuju si tě, abys mi chutnal.“ Zasmál se tlumeně. Dvěma prsty si k sobě natočil bratrovu tvář. Pár vteřin mapoval něžný obličej, tentokrát beze stop makeupu a tmavých stínů, prstem velmi šetrně pohladil oblouk obočí. „Takhle tě mám nejradši… takhle tě znám jenom já,“ zašeptal. Sklouzl očima k růžovým rtům.

„Nezklameš mě, viď?“ zeptal se z ničeho nic velmi tiše Bill.

Tom se zarazil. „Proč se na to ptáš? Zrovna teď?“

„Odpověz,“ naléhal Bill.

Tom zakroutil hlavou. „Samozřejmě že ne. Miluju tě.“

Billova tvář se roztáhla do šťastného úsměvu. Přikývl. „Taky tě miluju. Nikdy tě neopustím, slibuju.“

„Naše stará přísaha,“ pousmál se Tom.

„Stará?“ Bill tázavě zdvihl obočí.

„Bille, proč musíš pořád zkoumat každé slovíčko?“ Tom se snažil potlačit rozladění z podivné konverzace. Chtěl se s Billem líbat, možná i milovat, a on musí pořád mluvit a něco řešit.

„Já nevím,“ potřásl Bill mokrými vlasy.

„Tak nemluv… jsou i příjemnější věci, které bychom mohli dělat.“ V Tomových očích se dychtivě zablýsklo. „Za chvíli bude půlnoc. Už ses někdy miloval přesně o silvestrovské půlnoci?“

„Ne,“ odpověděl Bill po pravdě a neklidně se zavrtěl.

Tom ho odstrčil kousek stranou. Postavil se a vylezl s vany. Kolem mokrých boků si ledabyle omotal huňatý bílý ručník. Vzal do rukou osušku, roztáhl ji a postavil se před vanu. „Tak pojď,“ vyslovil s lákavým příslibem, „už nemáme moc času.“

………………..

Když je noc a všichni spí, já sedím sám, obklopený tmou a tichem. Jen zvuky noci, plíživé a tajemné se převalují kolem mě. Dívám se do té tmy a v hlavě mi víří tisíce myšlenek, které za denního světla zůstávají skryté někde hluboko, zastrčené… Dnešní noc je přesto jiná. Dnes nejsem jediný, kdo bdí… Je přece Nový rok. Jaký asi bude ten nový rok? Co nás v něm čeká? Budeme úspěšní? Natočíme desku? Urovná se vztah mezi mnou a Davidem? A co ty, Bille? Vím, že jsem se vysmíval tvým romantickým slovům a přísahám lásky, ale to proto… že… asi bych nepřežil, kdybys ode mě odešel. Nepřežil bych znovu o tebe přijít. Bille, lásko moje… nikdy mě nesmíš opustit! Slyšíš? Nikdy…

autor: Michelle M.