Erfüllende Träumen II 42.

„Co tu dělá?“ zasyčel Tom na Davida, jakmile k tomu byla vhodná chvíle, a kývnul bradou směrem k Lucasovi, živě diskutujícímu s Billem. No jasně, s kým jiným.

„Říkal jsem ti, že nám shání peníze, něco dává i ze svého,“ David se opatrně ohlédl, jestli je nemůže nikdo slyšet. „Koukej se ovládat a chovat se k němu slušně. Nechápu, co ti na něm tak vadí. Je to skvělej chlap.“

„No jistě,“ utrousil Tom, „až na to, že by Billa nejradši spolknul jak žába,“ zamumlal ještě pro sebe. Odlepil se od stolu, o který byl opřený, a zamířil k nim.

„Ahoj Tome,“ zastavil ho Lauřin hlas v půli cesty. Zarazil se. Plnou hlavu Lucase Wagnera, úplně na ni zapomněl.

„Ahoj.“ Odpověděl. Docela ho její reakce překvapila. Kdyby se ke mně někdo zachoval tak, jako já k ní, nenáviděl bych ho. A ona? Její modré oči se na něj dívaly celkem přátelsky.

„Jak se máš?“ zeptala se.

Pokrčil rameny. „Dobře, díky. A ty?“

„Ujde to,“ usmála se na něj. „Jak se ti líbil ten dokument?“ Hodila hlavou k dosud rozsvícené obří plazmě, aby připomněla, o jakém dokumentu je řeč.

Napětí, které Toma celý den svazovalo, se začalo nepatrně uvolňovat. „Jo, myslím, že se ti to povedlo. Udělala jsi z nás větší hvězdy než jsme ve skutečnosti,“ zasmál se.

„Vypadáte tam moc dobře, sluší vám to tam.“ Jakmile to dořekla, lehce zčervenala. „Myslím jako… že… působíte sympaticky.“ Sklopila rozpačitě oči.

„Chtěla jsem s tebou mluvit, Tome,“ vyhrkla najednou. Spěšně se rozhlédla, jestli je někdo nesleduje. Když se ujistila, že je vzduch čistý, upřeně se zahleděla do jeho očí. „Tolik se toho stalo a já… nechci, aby tu bylo něco zlého… mezi námi.“

Hodil rychlý pohled po Billovi, ale ten byl stále ještě zabraný do hovoru s Lucasem. Dokonce se něčemu nahlas smáli.

„Neboj se, nic po tobě chtít nebudu… už jsem se z toho vyléčila,“ dodala rychle, když postřehla jeho pochybnosti. „Jen bych chtěla, abychom zůstali přátelé.“

Váhal. Nebyl si jistý, jestli jí může věřit. Na druhou stranu nikomu jejich tajemství neprozradila.

Měl pocit, že jí to dluží.

Znovu se podíval na Billa a přikývnul.

„Dobře,“ pronesl tiše. „Řekni kdy a kde, budu tam.“

……………………

Z televize jeli rovnou do rádia, kde jim David domluvil téměř hodinový rozhovor. Začínalo se to rozjíždět. Tom trochu pochybovačně uvažoval, jestli to je jen jejich zásluha nebo jestli všemocné prsty Lucase Wagnera zatlačily na tu správnou páku… K uspokojivému řešení však nedošel.

Otázky padaly jedna přes druhou… když posluchači dostali možnost, aby se jich přímo na něco ptali, bylo to fantastické. Kontakt s fanoušky pro ně byl ohromnou hnací silou a všichni se snažili přiblížit se jim, co to jde… byli pro ně důležití… to oni jim umožnili dostat se tam, kde teď jsou… to pro ně to všechno přece dělají…

Když se konečně dostali večer domů, čekal na ně na lednici přilepený lístek, že otec musel neočekávaně odjet a vrátí se až za několik dní. Tom si nepamatoval, že by mu otec kdy nechal tak dlouhý vzkaz. Překonává se, pomyslel si pobaveně, když lístek mačkal do malé kuličky a zahodil do koše na tříděný odpad.

Bill vyšel z koupelny, zabalený do ručníku, druhý ručník zamotaný ve vlasech. Unaveně sebou prásknul na Tomovu postel. „Jsem úplně vyřízený, to byl dneska náročný den, co?“

Tom se překulil na bok směrem k němu a odložil telefon. Volnou rukou rozbalil jeho vlasy a opatrnými pohyby je začal měkkou látkou třít a sušit. „Měl by sis usušit vlasy, jinak nastydneš,“ řekl starostlivě.

„Oni uschnou,“ opáčil Bill. „Vůbec se mi nechce vstávat, všechno mě bolí… nechápu, jak jsem si někdy mohl myslet, že mě to bude bavit.“

Tom se tlumeně zasmál. „Uvidíš, že tě to ráno zase bavit bude…“ Škádlivě cvrnknul Billa do špičky nosu.

„Hm, možná máš pravdu,“ Přitulil se k Tomovi blíž. Začala mu být zima a Tomovo tričko bylo tak krásně měkké a vyhřáté od jeho těla. Tom ho objal oběma rukama a rty něžně přitiskl na jeho čelo. „Odpočiň si.“ Zašeptal a sám taky přivřel oči. Věděl, že si ještě musí jít vyčistit zuby a svléknout džíny a tričko, ale nechtělo se mu od Billa odcházet. Chvíli jen tak tiše leželi.

Když Tom zaregistroval, že Bill už pravidelně oddechuje, trochu se odtáhl. Mokrý ručník kolem Billových boků ho nepříjemně studil. Rychlým pohybem za něj škubnul a odhodil vedle postele, Bill jen něco zamručel a hrábnul po Tomovi rozespale rukou. Zachytil ho kolem krku a přitáhl si ho k sobě. Tom se k němu sklonil a letmo ho políbil na rty. „Jsem hrozně unavený,“ zašeptal Bill prosebně. „Já vím,“ odpověděl Tom stejně tiše. Sklouzl pohledem po nahém tělem, ležícím tak mučivě blízko. Nemohl si pomoct, ale alespoň očima se s ním pomazlil.

Přehodil přes Billa deku a slezl z postele. Spustil si volné kalhoty ke kotníkům a vystoupil ze zmačkané hromádky. Ještě tričko a trenky… znovu se vrátil pohledem k Billovi. Tak rád se na něj dívám, když spí… je tak nevinný a krásný… a je můj!

S úsměvem na tváři za sebou zavřel dveře koupelny. Vlezl do sprchy. Horká voda vytryskla okamžitě, jak byly trubky naplněné po Billově předchozí koupeli.

Krásně uvolněný se asi o dvacet minut později uvelebil vedle Billa. Ještě jednou mu vtiskl krátký polibek na spánkem rozehřáté rty.

„Dobrou noc,“ zašeptal. Přehodil ruku kolem jeho pasu a spokojeně zavřel oči.

………………….

Tom se prudce posadil na posteli a rozhlédl se kolem sebe. S úlevou zaznamenal, že je doma v Berlíně ve svém pokoji a vedle něj spokojeně oddechuje Bill. Znovu si lehl na záda a dlaní přikryl oči. Neměl rád tyhle divné sny, protože vždycky to byla předzvěst, že se něco stane. Co když měl Bill pravdu? Co když se ten náš vztah pokazí? Ale proč? Co by se mohlo stát?

Stáhl ruku a zadíval se na Billa. Ležel na břiše s hlavou opřenou o hřbet ruky a otočenou k Tomovi a ze spaní se usmíval, asi se mu zdá něco příjemnějšího než mně. Ta představa ho zaujala… cokoli, co by ho odpoutalo od toho snu, bylo vítané…

Vztáhl ruku a pohladil Billa po dlouhých zádech, k samému okraji deky, která zakrývala úzké boky. Prstem opatrně pokračoval, až odkryl drobný zadek. Přetočil se na bok a zapřel se o loket. Dlouze si ho prohlížel. Přitiskl dlaň na jemnou kůži… neodolal, aby se ho nedotkl plochou celé dlaně. Potřebuju tě, lásko! Potřebuju se ujistit, že mi pořád patříš, že se tě takhle smím dotýkat…a že ty chceš, abych to dělal…

Přisunul se blíž a přitiskl letmo rty na hranu jeho ramene. Špičkou jazyka pohladil jemně opálenou kůži, posouval se směrem k jeho rtům jak žíznivý poutník, když tuší pramen chladné vody… Konečně dosáhl svého cíle. Dychtivě vsunul jazyk mezi netečné rty. Probouzel je k životu, s každým dalším pohybem cítil, že začínají reagovat. Nejprve nechápavě, rozespale… nechtěl je nechat odpočívat. Když se konečně dočkal odpovědi… tápavého doteku druhého jazyka, projela jím žhavá jiskra… páteří až do slabin. Zasténal do Billových pootevřených úst. V tu chvíli se dvě ruce ovinuly kolem jeho krku a silně jej přitiskly k sobě… jejich jazyky vyšly dychtivě vstříc jeden druhému, zuby naráželi o sebe, dech se zrychloval… Tom na okamžik zapochyboval, jestli se mu to také jen nezdá, ale téměř vražedný tlak v jeho slabinách ho přesvědčoval, že to je skutečnost. Křečovitě sáhl k ohnisku svého vzrušení a pevně jej sevřel v dlani… Nešlo to. Billovo tělo jej stále spolehlivě dokázalo zbavit jakýchkoli zábran, s příslibem lákavé rozkoše se rozprostíralo všude kolem něj… alespoň jemu to tak přišlo. Černé vlasy dráždily jeho horkou kůži na ramenou, ruce a ústa pokrývaly jeho tělo vzrušujícími doteky… s hlavou zvrácenou nazad táhle a procítěně sténal, zatímco se pohyby jeho vlastní ruky zrychlovaly.

Když něžná ruka odstrčila jeho dlaň a kolem citlivého vrcholku se sevřely horké rty, poznal, co znamená propadnout se do pekla… Ten žár už nemohl být větší. Jestli tohle je skutečně peklo, proč všichni touží po ráji?

autor: Michelle M.