„Gustave?“ oslovil Tom šeptem bubeníka o dva dny později, když uklízel kytaru do stojanu, stojícího vedle bicí soupravy. Bylo pozdní odpoledne, po zkoušce… „Něco bych od tebe potřeboval,“ dodal a bázlivě se otočil, jestli někdo není poblíž.
„Povídej,“ vyzval ho Gustav. V ruce držel paličky a snažil se je zasunout do speciálního pouzdra.
„No, víš…“ Tom evidentně nevěděl, jak začít. „Potřeboval bych, abys mi potvrdil… jako před Billem…“ znovu se polekaně rozhlédl, „že spolu někam jdeme. Třeba že bys chtěl, abych ti pomohl vybrat paličky… prostě něco, co Billa nebaví.“
Gustav nechtěl věřit tomu, co slyší. „Cože ti mám? Mám ti dělat před Billem alibi?“ zeptal se nevěřícně.
„Pst,“ zasyčel Tom, „nemusí o tom všichni vědět.“
„Nechceš mi doufám říct, že ho podvádíš.“ Zabručel výhružně Gustav.
„Ne,“ vyjekl Tom, „to ne, jen… víš, jak jsme byli v televizi… Laura se mnou chce mluvit… sakra, Gustave, netvař se jako kdybys byl můj táta.“
„Já tě nechápu,“ rozhodil Gustav bezmocně oběma rukama, „nechápu, proč to děláš.“
„Ale já přece nic nedělám,“ bránil se Tom.
„Tak proč chodíš za jeho zády s Laurou na rande?“ naštvaně odsekl Gustav, „v tomhle já nejedu. Když ho chceš podvádět, já ti zeď dělat nebudu.“ Jeho výraz mluvil za všechno. Ani se na Toma nepodíval. Obloukem ho obešel a beze slova zamířil k ostatním.
„Počkej přece, nech si to vysvětlit,“ zavolal za ním Tom, „není to tak, jak to vypadá,“ dodal ještě. Když ale zaregistroval Billův zvědavý pohled, nechal toho.
Byli domluveni, že se večer všichni čtyři sejdou v klubu… v tom klubu, kde dřív Tom, Georg a Gustav hrávali. Tom věděl, že jestli nechce, aby si o něm Gustav myslel něco, co není pravda, musí najít příležitost si s ním promluvit a všechno mu vysvětlit. Znal jeho přímou a nezáludnou povahu. Vlastně ho ani předtím, než zjistil Gustavovu reakci, nenapadlo, že by se setkání s Laurou dalo vykládat i jinak než kamarádsky. Necítil vinu, když se schůzkou souhlasil… neměl pocit, že by tím Billa podváděl.
Najít chvíli k hovoru s Gustavem mezi čtyřma očima se ukázalo být větší překážkou než se na první pohled zdálo. Jejich čtyřlístek se tak nějak automaticky rozkládal na dvojice… pokud nebyla dvojčata spolu, byli Gustav a Georg nerozluční. Oba sdíleli podobný osud, z čtveřice byli tou méně nápadnou polovinou. Ale když byla dvojčata od sebe, Georg tíhnul spíš k Tomovi, neměl s Billem moc společného. Bill se mu jevil příliš křehkým, příliš zženštilým a Georg upřednostňoval Tomovy občas drsné způsoby… a jeho úlety – a hlavně jeho vyprávění o nich – doslova miloval. Bill si naopak výborně rozuměl s Gustavem… takže když se Tom pokoušel zavést nějaký delší hovor mezi svým bratrem a Georgem, byl víceméně odsouzen k neúspěchu…
Téměř na konci večera se na něj ale štěstí přece jen usmálo. Georgovi se podařilo zapůsobit u baru na nějakou dívku a ve stejnou chvíli, kdy se jí věnoval, pocítil Bill potřebu upravit své líčení, takže zmizel na toaletách.
„Konečně,“ řekl Tom a obrátil se na Gustava. „Celej večer čekám, až ti to budu moct vysvětlit.“
„Já myslím, že mi to je jasný.“ Odseknul Gustav. „Už tě omrzel, tak sis k němu našel ještě kočičku, co? Jako jo… Laura je kus… ale měl bys to s ním teda skončit, když ti nestačí.“
„Seš úplně vedle, Gustí, nemáme moc času, abych ti to celé vysvětloval, ale já Billa nepodvádím. Miluju ho. Nikoho jinýho nechci.“
„Nic s ní nemáš?“ neodpustil si Gustav podezíravě se ujistit.
„Ne,“ zavrtěl Tom rezolutně hlavou.
„Ani jsi neměl?“ Gustavovi neušlo Tomovo mírné zaváhání.
„No…“ ošil se Tom.
„Takže jo.“
„Ne. Nespal jsem s ní. Párkrát jsme se líbali, jednou se mě pokusila svést, ale já jsem to ustál. Nevyspal jsem se s ní.“ Zopakoval znovu. Hrozně mu záleželo na tom, aby mu Gustav věřil, aby se v jeho očích očistil. „A když jsem ji odmítl, asi jí to nedávalo smysl. Prostě nějak přišla na to, co je mezi mnou a Billem. Vydírala mě… chtěla, abych to s ním skončil a… chtěla jednu noc, asi si myslela, že mě tím získá… S Billem jsem to tenkrát skončil nebo jsem si aspoň myslel, že to dělám, i když jsem mu to asi nikdy přímo neřekl… když za mnou přišla, prostě to nedopadlo… nic jsme spolu neměli.“ Sklopil oči někam ke svým botám.
Gustav na něj mlčky koukal. „Bill o tom samozřejmě neví, co?“
Tom je zavrtěl hlavou.
„A teď po tobě chce co?“
Tom váhavě pokrčil rameny. „Myslím, že ji to mrzí a chce se usmířit.“
Gustav se zamyslel. Zádumčivě pokýval bradou. „Dobře, budu tě krýt. Ale jestli si s ní začneš, varuju tě, sám ti vlastnoručně rozbiju hubu, protože Bill si tohle nezaslouží.“
…………….
Co by se stalo, kdybych jí řekl, že se s ní nesetkám? Změnilo by to něco? Prozradila by nás? Chci se s ní sejít?… Tohle vím. Chci. Jsem jen ješitnej chlap, kterýmu dělá dobře, že se o něj tahle holka zajímá. I když vím, čeho byla schopná, věřím jí… prostě jí věřím, že na mě žádnej podraz nechystá… už po ní netoužím, nechci si s ní nic začít… třeba se, jen potřebuju ukázat někde s hezkou holkou, promluvit si s ní… podobně jako za starých časů… ještě jednou zažít třeba ten pocit, když se na holku, se kterou jsem, dívá cizí chlap a já vím, že by ji chtěl, ale má smůlu, protože jedinej, o koho má ona zájem, jsem já… Je to směšně přízemní? Jo, je… já to vím. Jsem ješitnej, to taky vím. Ale nikomu tím přece neublížím… nebo ne?
……..o několik dní později…….
„Pozval jsem vás sem, protože musíme probrat něco důležitého,“ uvedl David jejich mimořádné setkání ve zkušebně. „Víte, že jsem na podzim mluvil o tom, že ty koncerty by mohly být dobrým odrazovým můstkem… singl se připravuje, doprovodný klip je taky na cestě… Prostě přišla první nabídka na opravdovou smlouvu.“ Odmlčel se, zřejmě čekal na reakci z jejich strany.
„To je skvělý,“ promluvil první Tom. Spokojeně si plácnul dlaněmi přes stehna. „A podmínky?“
David pokrčil rameny. „Špatný rozhodně nejsou.“
„A na jak dlouho by to bylo?“ zajímalo Georga.
„Zatím na rok a na vydání jednoho cédéčka. Pak se uvidí.“
„Dobrý, to je tak akorát, kdybychom s nimi nebyli spokojení, můžeme je vyměnit,“ pokýval hlavou uznale Gustav.
„A co to je vůbec za společnost?“ ozval se Bill.
David nenápadně polknul. Letmo střelil pohledem po Tomovi a obrátil se zpět k Billovi. „Je to jedna z těch větších nahrávacích společností, které v Německu působí.“ Odpověděl vyhýbavě.
„A jak se jmenuje?“ nenechal se odbýt Bill.
„To je fuk, jak se jmenuje, hlavně že dostaneme šanci,“ vložil se do toho Tom. Nechtěl, aby si Bill začal vymýšlet nějaké nesmysly, proč je tahle společnost lepší nebo horší než jiná a podobně.
Bill si ho ale nevšímal.
„Je to LW records.“ Odkašlal si David.
„LW records?“ zdvihl Bill tázavě obočí.
„Jo.“
„A nepatří náhodou LW records Lucasovi?“ Upřeně sledoval Davidovu reakci.
David se nervózně ošil. „Ehm… patří,“ špitnul, „je v tom problém?“
Bill pokrčil rameny.
„Já jsem asi špatně slyšel?“ vyskočil Tom podrážděně ze svého místa. „Zase ten chlap! Proč nám, sakra, nedá pokoj?“ vykřikl vztekle.
„Co blbneš?“ otočil se k němu Bill nechápavě. „Ještě před chvílí jsi byl nadšenej.“
„Taky nechápu, co ti na něm tak vadí,“ přisadil si David.
„Jasně,“ vyštěkl po nich Tom. „Abyste se nezastávali jeden druhýho.“
„Uklidni se, Tome,“ chytil ho Bill za ruku. „Můžeš mi říct, o co tady jde?“
Tom hněvivě blýskal očima na všechny strany.
„Ne!“
„Proč ne?“
Bill ho odtáhl stranou od ostatních a donutil ho, aby se mu podíval do očí. „Proč ne?“ zopakoval svoji otázku.
„Protože…“ Tom se cítil zahnaný do kouta, „protože je to směšný.“
„Co je směšný, Tome?“ Bill trpělivě a klidně pokládal otázky jednu za druhou.
„Všechno.“
„Tak se uklidni a řekni mi, co se stalo.“
„Zatím nic.“
„Sakra, Tome… už toho začínám mít dost.“ Pohár Billovy trpělivosti pomalu přetékal. „Tak proč ti Lucas vadí, když ti nic neudělal?“
„Protože nesnesu, jak se na tebe dívá…“ zašeptal vášnivě Tom a vyzývavě oplatil Billovi vzdorný pohled.
„Cože se?“
„Dívá se na tebe… panebože Bille, to seš vážně tak neskutečně naivní? To sis vážně nevšiml, jak ten chlap po tobě jede?“
Bill zavrtěl zmateně hlavou.
„Jsi blázen, Tome,“ vydechl rozčarovaně.
„Možná, ale jen díky tobě,“ neodpustil si Tom poslední slovo.
autor: Michelle M.
ou ! hádkááá x( né x) je to fakt krasne ….skoda , uz iba 11 dielov x)
Žárlivka Tom opět na scéně! 😀 Néé, já tohohle žárlivého Toma vážně miluju 😀 On je tak sladký, když mu vadí, že se Bill líbí i někomu jinému, než jen mu 😀 Ale je fakt, že z Lucase taky nemám dobrý pocit! Mám strach, co všechno se ještě semele..do konce povídky je ještě spoustu času na to, aby se něco pokazilo..a to mě celkem děsí!