Erfüllende Träumen II 46.

O půl hodiny později už všichni tři seděli pohodlně usazení v obýváku a po dobrém jídle odpočívali.

„Tak nám už prozradíš to překvapení, Bille?“ zeptal se otec.

„No jo,“ zakoulel Tom očima, „skoro jsem na to zapomněl. Tak co?“

Bill lehce zčervenal. „Volal mi Lucas Wagner, že se se mnou chce sejít a něco probrat.“ Teď to byl Tom, kdo nejenom zčervenal, ale přímo zrudnul. „Kdo ti volal?“ zeptal se, jako když nemůže uvěřit tomu, co slyší.

„Lucas… slyšíš dobře,“ netečně zopakoval Bill a snažil se nevidět Tomovu brunátnost.

„Lucase znám,“ vložil se do hovoru otec. „Co po tobě chtěl?“

Tom se pokoušel dýchat pravidelně a zhluboka.

„No, měl pro mě nabídku,“ Bill plaše sklopil oči, nechtěl vidět, jak Tom nabírá obrátky. Bál se jeho výbuchu, ale na druhou stranu se jím nechtěl nechat zastrašit. „Chce, abych daboval do němčiny postavu v jednom filmu, na kterém se nějak podílel.“

Tom vyskočil z křesla. Slova se mu hromadila na jazyku, úplně ho dusila a on nebyl schopný říct ani hlásku.

„No to je zajímavá zpráva,“ ohodnotil nabídku uznale pan Kaulitz, jako kdyby si reakce svého staršího syna vůbec nevšiml. „A ty?“

„Řekl jsem mu, že si to promyslím. Samozřejmě musím vědět, o jaký film půjde, co by se ode mě očekávalo a podobně… a taky jsem se chtěl…“ zadíval se do Tomových očí, zlostí potemnělých, hrozivých, „poradit s Tomem. Nepůjdu do toho, když on nebude souhlasit.“

Teprve teď se pan Kaulitz obrátil k Tomovi. „Je ti něco?“ zeptal se vylekaně, když viděl Tomův výraz.

„Nic mi není.“ Odsekl Tom.

…………………….

„Já nevím, Bille,“ Tom už snad po sté obešel Billův pokoj do kola. Se založenýma rukama se zamyšleně postavil před Billa sedícího na posteli jak hromádka neštěstí. „Nechci ti brát příležitost, ale ty víš, že Lucase nesnáším.“

„Ale proč, Tome? To, cos mi předtím říkal, že po mně jede… to je jen tvá fantazie. Tak to ve skutečnosti vůbec není. “ Billovy tmavé oči se nešťastně upíraly na bratra.

Tom nesouhlasně potřásl dlouhými spletenými vlasy. „Nemám ho rád. Nemám z něj dobrý pocit. Od první chvíle, co jsem ho viděl, mi nesedí.“ Rozhodil bezmocně rukama. „Já neumím přesně definovat, proč to tak je… jen mám pocit, že když se s ním zapleteme, ublíží nám. Proto s ním nechci pracovat a nechci, abys s ním pracoval ani ty.“

Tmavé oči orámované černými linkami se zaplnily slzami.

„No tak, lásko,“ Tom poklekl vedle bratra a uchopil jeho chladné ruce do svých dlaní. „Nebuď smutný. Zkus mi důvěřovat… třeba to je nějaký instinkt, který neumíme pojmenovat.“

Bill hlasitě popotáhl nosem. „Takže chceš, abych to odmítl?“ zeptal se roztřeseným hlasem.

Tom sklopil hlavu k jejich spojeným rukám. Lehce se dotkl čelem jejich propletených prstů. Uvažoval. Mám? Nemám? Těžká volba… Bude mě jednou nenávidět za to, že jsem mu tuhle příležitost vzal? Nebo nás to naopak spojí ještě pevněji? Bojím se… mám nedefinovatelný strach, že když mu bude ten nesnesitelnej chlap nablízku, přijdu o něj… opustí mě… a já?

Odhodlaně podíval na Billa. „Rozhodnutí je na tobě. Můj názor znáš.“ Natáhl krk a vtiskl na zkrabacené čelo letmý polibek. „Dobrou noc, Bille. Miluju tě.“

Po bledých tvářích se spustily slzy. Nikdo je nezastavil.

……………

Tomovi se podařilo usnout až nad ránem.

Celou noc poslouchal tiché kroky ve vedlejším pokoji. Věděl, že Bill stojí před závažným rozhodnutím. Modlil se, aby Lucasovu nabídku odmítl. Udělal by cokoli, aby Billa dostal ze spárů toho muže, který mu tolik naháněl strach… Ano, říkal Billovi pravdu. Ten muž mu naháněl strach, bál se, že zasáhne do jejich štěstí… nenáviděl ho. Smrtelná kombinace. Připomínal si jeho atraktivní vzhled a sebevědomý výraz… a ruce se mu zcela automaticky svíraly v pěst. Bille, proč to taky nevidíš? Jsem snad zaslepený tou láskou k tobě, že vidím nebezpečí všude, kam se podívám? Ale tak to přece není… To jenom on pro mě představuje nebezpečí!

V souvislosti s Lucasem se mu vybavila odpolední scéna s Laurou… ten zapalovač. Určitě byl jeho. Kdo jiný má monogram LW? Její monogram to přece není… navíc nekouří, pokud vím. Co když to spolu táhnou? Co když je to celé nějaká past? Třeba se dohodli… Laura chce mě a Lucas chce Billa a chtějí nás dostat od sebe… To je přece šílené! Je možné, že by to byla pravda? Rozčilením se posadil na posteli. Na něco si vzpomněl. Ten poslední večer, když jsme slavili konec turné a já byl s Billem venku před tím podnikem… viděl jsem Lucase, jak odjíždí… někdo pro něj přijel autem. Přitiskl si prsty na spánky, chtěl tu vzpomínku vyvolat silněji. To auto řídila nějaká žena… Vybavil se mu malý okamžik, kdy zahlédl její podobu, když Lucas nastupoval a světlo jí na pár vteřin ozářilo tvář. Jasně… byla to ona! To Laura pro něj tehdy přijela!!!

……………

Ráno zastihlo Billa nevyspalého, s tmavými kruhy pod očima. Když se pátravě zadíval na svůj odraz v koupelnovém zrcadle, nešťastně konstatoval, že nebylo moc rán, kdy by vypadal hůř než dnes.

„Dobré ráno,“ ozval se za ním Tomův hlas. Přistoupil k druhému umyvadlu. Chrstnul na svůj obličej studenou vodu a otřel se huňatým ručníkem. Nenápadně zabloudil pohledem k bratrově tváři. Bill jej sledoval s neproniknutelným, kamenným výrazem. „Dobré ráno,“ řekl a uhnul unaveně pohledem pryč. Hodil kartáček na umyvadlo a otočil se k odchodu.

„Zlobíš se?“ zastavil ho Tomův hlas po několika krocích. Zarazil se. Se sklopenou hlavou se zhluboka nadechl. Nevěděl, sám nedokázal říct. Veškerá energie byla pryč. Včera měl z Lucasovy nabídky takovou radost a dneska ho tížila jak obrovský balvan. Do poslední chvíle doufal, že Tom to vezme velkoryse… ale nečekal tak razantní odmítnutí. Někde hluboko uvnitř mu snad rozuměl, ale spíš pocitově… jeho rozum to nechápal.

Otočil se zpátky k bratrovi. Ani nezaregistroval, že Tom se mezitím přesunul až k němu, takže se náhle ocitl v jeho těsné blízkosti. Jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem, protože vím, že mě miluješ, Tome… ale proč mě svou láskou tak svazuješ a dusíš?

Zdvihl k němu pohled. „Komplikuješ mi to,“ zašeptal. Očima sklouzl k Tomovým rtům ozdobeným dvěma lesklými kuličkami.

„Já vím,“ zazněla stejně tichá odpověď. Dotýkali se očima navzájem. „Chtěl by tě teď líbat.“ Tomův zdrsnělý hlas pronikl Billovi do těla, ovinul se kolem jeho slabin a jak ostré jehličky se zaryl do jeho kůže. Jeho dech se nepatrně zrychlil.

„Měli bychom si promluvit,“ řekl velmi pomalu Bill, očima stále hypnotizoval ty dokonale tvarované rty. Bylo na něm vidět, jak moc se snaží ovládat… nemyslet na Tomův zastřený hlas, jeho nesmírně šikovné ruce, horké tělo… Ovládej se, Bille! Sakra, mysli aspoň jednou hlavou! Všechno se přece nedá vyřešit sexem… o problémech se musí mluvit, přesvědčoval sám sebe úpěnlivě.

„Dobře,“ pronesl Tom stejným tónem jako před chvíli. Byl si dobře vědom, jak na Billa působí. Viděl to na něm, cítil ten neovladatelný třas, který se jeho těla zmocňuje… sám dychtivě přijímal vzrušující pocity, které v něm tohle vědomí probouzelo. „Budeme tedy mluvit,“ dodal a v jeho očích se zablýsklo. Naklonil obličej blíž k bratrovi. „Chceš začít?“ zašeptal. Jeho dech se roztříštil o hranu Billovy lícní kosti.

Téměř se mu podlomila kolena. Rozechvěle přikývl. „S mlu-vením?“

Přes Tomovu tvář přelétl rychlý úsměv. „Chtěl bys snad něco jiného?“

Bill neodpověděl. Ponořil se do Tomových tmavých očí. Hlasitě polknul. Srdce mu bušilo tak prudce, že hrozilo vystřelit každým okamžikem ven z hrudi. V tomhle stavu se přece nedá vést rozumná diskuse! Tome…

„Já vím, co chceš,“ zašeptal Tom. Jeho hlas byl nyní změněný už téměř k nepoznání… hluboký, hrdelní… odrážející veškerou touhu a vzrušení, které v jeho krvi kolovaly. Bill znal tenhle odstín velmi dobře. A stejně dobře věděl, že se mu nedá odolat… uniknout… přesto mlčel. Nechtěl se vzdát tak lehce. Nechtěl to jemu ulehčit.

„Tak mi řekni, co chci…“ Těch několik slov mu dalo pořádně zabrat, ale byl na sebe pyšný, že dokázal promluvit. A znělo to i celkem klidně. Alespoň podle Billova názoru. Vyzývavě se na Toma podíval.

„Opravdu to chceš slyšet?“ Tom natáhl levou ruku. Klíč v zámku dveří neznatelně cvaknul. Věděl, že touhle dobou už musí být otec pryč, ale přece jen… pro jistotu.

Tohle je konečná, pomyslel si Bill, když přikývnul. Vzápětí ucítil na svém krku Tomovy horké rty. Letmý, dráždivý dotek. Stáhly se však dřív, než stačil omámeně vydechnout.

„Řeknu ti, co bys chtěl… teď zrovna bys nejvíc chtěl, abych tě konečně začal líbat… pořádně, abys zapomněl na všechno, abys nevnímal nic jiného než mě a můj jazyk… v tobě…“ šeptal mu Tom do ucha, špičkou jazyka se dotkl jeho spodního okraje. Bill stál se zavřenýma očima, třásl se… Tomova slova pronikala přímo do jeho klína. Tom se lenivě otřel o jeho rty. Bill sebou polekaně trhnul. Tomův jazyk byl nebezpečný soupeř. Dychtivě otevřel ústa, aby jej mohl přijmout… a Tom ho nechal. Sám do něj dravě pronikal, pohrával si s ním… dobře věděl, jak ten spalující žár vystupňovat k nesnesení. Najednou to zastavil. Ale dřív než Billa zaplavil pocit zklamání, uslyšel znovu ten chraptivý hlas. „A pak… až nebudeš vědět, kdo jsi, bys chtěl, abych tě začal hladit… nejdřív tady,“ bez předchozího varování sevřel mezi prsty jeho bradavky, „dokud tě nezačnou bolet vzrušením.“ Tohle už začínalo být na Billa příliš. Tlumeně zasténal a pohnul se, aby unikl jeho rukám. Nešlo to. Tom jej objímal a dráždil zároveň. Bill bolestně vykřikl. „Ššššš… ano, já vím… pak bys určitě chtěl, abych udělal něco víc,“ letmo přejel po jeho zadečku, staženém napětím a očekáváním. „Abych ti stáhnul tuhle zbytečnou věc“, dotkl se jeho černého prádla, „a pak abych se s tebou začal milovat… pěkně pomalu…aby sis to mohl vychutnat… byl bych v tobě a ty by ses hezky udělal… poprvé, podruhé…“ Vklouzl rukou pod tenkou látku a jemně Billův penis pohladil. Bill tlumeně vykřikl. „Tome!“

„Ššššš,“ tišil jej Tom. Znovu ochutnal jeho rty. Byly suché a popraskané od horečky, která Billa ovládla. Hladil je jazykem, znovu a znovu… cítil, že i on sám se přestává kontrolovat… i jeho tahle hra ovládla. To nechtěl… teď ještě ne. Vsunul ruku pod své prádlo a prsty objal své vzrušení. Párkrát rychle pohnul rukou… bylo to tak lákavé… Bill by ho určitě nenechal, aby to dokončil sám… potřeboval se zklidnit. Stiskl pevně svůj penis u kořene… prudká bolest ho zasáhla nepřipraveného… netušil, že je to tolik bolestivé… téměř mu vyhrkly slzy do očí, ale pomohlo to.

Znovu obrátil pozornost k Billovi. Když se dotkl jeho napjatého klína, podlomily se Billovi kolena. Tom ho neudržel, ztratil rovnováhu a v objetí oba spadli na podlahu.

„Víš přesně, co chci,“ zašeptal horečně Bill. Uchopil Tomovu tvář do obou dlaní a přidržel si ji těsně u svého obličeje. Těkal zastřeným pohledem od černých očí k pootevřeným ústům a zpět… „Dělej to se mnou přesně tak, jak jsi říkal… to je přesně to, co chci.“

autor: Michelle M.