Erfüllende Träumen II 5.

Velmi něžně se Tom přitiskl k těm narůžovělým rtům, nechtěl nic uspěchat, vyčkával, užíval si blízkost milovaného člověka. Tělem mu procházelo tolik nádherných pocitů, že se bál, že ho to roztrhá. Opatrně vztáhl ruce a položil je na Billovy boky. Ve chvíli, kdy se jejich těla dotkla, věděli, že je už nic nezastaví. Bill nemohl uvěřit, že se mu to nezdá, že se skutečně Toma dotýká, že cítí jeho horké rty na svém krku, že mu může rukama proniknout pod tričko a hladit ploché bříško. „Tome, tolik jsem si přál, abys tohle udělal…“ šeptal přerývaně Bill, zatímco z něj Tom stahoval úzké černé tričko a pokládal jej na koberec. „Já vím…“ Ucítil Tomův horký dech, zaklonil hlavu a slastně zasténal, když se dychtivá ústa přiblížila k místu, kde hluboko pod kůží bilo jeho šťastné srdce. Tom sevřel rty kolem drobné bradavky, hladil ji jazykem, hrál si s ní, pro Billa bylo jeho počínání téměř mučením.

Oba byli tak zabraní jeden do druhého, že přeslechli zaklepání. „Ehm,“ ozvalo se zakašlání, „my počkáme“. Tom rázem ustal s laskáním Billova bříška, zdvihl hlavu a mezi dveřmi spatřil Gustava. Než stačil zareagovat, dveře se opět zavřely. Pohlédl zpět na Billa, který ležel už téměř nahý na zemi, chvěl se a vůbec nebyl schopen vnímat přítomnost. Byl úplně omámený Tomovými doteky a něžnostmi. To ne, sakra. Nechat se takhle blbě přistihnout … Jsem idiot. Veškeré vzrušení bylo rázem pryč.

„Vstávej, Bille, dělej, obleč se,“ procedil Tom mezi zuby a hodil po Billovi kousky oblečení, které mu před chvílí s takovou něhou svlékal. Horečnatě přemýšlel. Jakmile se ozvalo zaklepání znovu, vyskočil a šel ke dveřím. Na chodbě stál Gustav s Davidem. „Tak už seš hotovej?“ zeptal se David rozpustile a přeměřil si jeho postavu očima. „Co?“ vyvalil Tom nevěřícně oči. Doufal, že je to jen nějaký vtip, nevěřil, že by Gustav tlumočil dál, co před chvílí viděl. „Říkal jsem Davidovi, že ses zrovna převlékal, tak jsme radši čekali na chodbě, víš?“ vysvětloval Gustav pohotově.

„Musíme si promluvit,“ spustil David a už se hrnul k Tomovi do pokoje. „Georg přijde hned, ještě s někým telefonoval … Jé, Bille, ty seš tu taky? Jak se cítíš? No prima, tak to jsme všichni pohromadě. Á … Georg dorazil, výborně… Tak poslouchejte. Mám pro vás úžasnou novinku…“ a začal kluky seznamovat s plánem na chystanou reportáž, o které už s Billem předchozí večer hovořil. Bill seděl naprosto konsternovaně v křesle a snažil se vnímat, co se kolem něj děje, ale zbytky kocoviny v kombinaci s Tomovým naprosto překvapivým chováním mu to hodně ztěžovaly.

„Na to zapomeň… do toho nejdu.“ David trpělivě položil ruku na Tomovo předloktí. „Ne, řekl jsem ne, nerozumíš německy či co?“ odsekl Tom a vytrhl svou ruku zpod Davidova sevření. David jen povzdechl. Neměl rád, když se k němu takhle Tom choval před ostatními, ale viděl na něm, že je naštvaný a to neznačilo nic dobrého, proto to ani nekomentoval. „No nic, promyslete si to, a řeknete mi koncem týdne, jak jste se rozmysleli, jo?“ Ještě stačil spiklenecky mrknout na Billa a odešel, aby nechal klukům prostor si o tom promluvit. Tom stál u okna a díval se ven. Všechno v něm vřelo. Měl takovou zlost, jen nevěděl, na koho a na co nejvíc. Nebudu nikomu dělat šaška. Nestojím o to, aby celé Německo vědělo, jestli jdu ráno nejdřív do sprchy a pak na záchod nebo naopak … nebo jestli snídám míchaná vejce nebo párky.

„Třeba to není tak špatný nápad,“ ozval se po chvilce Bill. V mysli mu vytanula vzpomínka, že před tím alkoholovým dýchánkem už o tomhle s Davidem mluvil a že mu slíbil pokusit se Toma přesvědčit. Tom se po něm otočil jako vzteklý čertík. „Jestli by tobě nevadilo odhalovat svoje soukromí před celým národem, tak mě teda jo,“ vztekal se, potřeboval někde vylít nahromaděný vztek a Bill se ukázal být tím vhodným objektem. „Tome… proč se tomu tak bráníš? Potřebujeme média, to přece víš sám. Pár dní tu s námi bude nějaký novinář, stejně s tebou nebude trávit 24 hodin denně, uvidí, jenom co my budeme chtít, aby viděl, tak o co ti, proboha, jde?“ zkoušel to stále ještě smírně Bill. Tom už brunátněl, Bill mu vzdoroval a dokonce ještě před kluky, rozpalovalo ho to na nejvyšší možnou míru.

Gustav je mlčky pozoroval, nechtěl se mezi ně plést. Zjištění, že spolu zřejmě udržují vztah i poté, co vyšlo najevo, že jsou dvojčata, pro něj bylo otřesem. Byl hodně tolerantní, ale tohle bylo příliš i na něj. Pořád si vybavoval tu scénu, kdy otevřel dveře a na koberci ležel Bill s tím neuvěřitelným výrazem ve tváři, tělo propletené s Tomem a ten Tomův pohled, když zdvihl hlavu od Billova těla. Ty oči… Otřepal se. „Nevím proč, ale mám takový pocit, že o tu reportáž tu vlastně vůbec nejde. Tohle nemá smysl, už jsem ti, Tome, jednou řekl, že se chováš jako pitomec. Nechtěj, abych to musel opakovat.“ Otočil se na Georga a na Billa, „pojďte, necháme ho tu … Tohle je ztráta času.“ Automaticky se zdvihl a obrátil se ke dveřím. Georg ještě chvíli vyčkával, ale když se Tom nehodlal od okna vzdálit ani na milimetr, vzdal to a následoval Gustava. „Zůstanu tady, Gusty, potřebuju s Tomem ještě mluvit,“ prohodil Bill směrem k odcházejícím klukům.

Dvojčata v místnosti osaměla. Napětí v pokoji bylo tak husté, že by se dalo krájet. „Jdi pryč, Bille.“ „Co to do tebe zase vjelo?“ „Neslyšel jsi mě? Jdi pryč, prosím.“ „Tak mi alespoň vysvětli, co to mělo znamenat. Gustav nás viděl, viď? A tebe to štve, protože ty, náš pan dokonalý, najednou tak dokonalý nejsi. Nemám pravdu? Je to to, co tě štve? Tak buď aspoň upřímnej, Tome, a jestli nechceš bejt upřímnej ke mně, tak buď aspoň k sobě.“ Otočil Toma za rameno k sobě. Čekal, že se pohádají, a proto ho překvapilo, že v jeho tváři není ani stopa po vzteku, naopak jeho tvář byla plná smutku, oči se mu tak divně leskly. „Tome, copak je?“ zeptal se tiše. Odmítavě zavrtěl hlavou:“Bille, netrap mě. Nech mě samotného, prosím.“ Bill jen pokýval hlavou. „Dobře, ale kdyby sis potřeboval promluvit, víš, kde mě hledat.“

Po této události se Tomův zdravotní stav znovu prudce zhoršil. Bill se trápil při pohledu na to, jak se jeho deprese den ode dne prohlubovala, ale pomoci mu nedokázal. Kdykoli za ním přišel, našel jeho dveře nedobytně zavřené. V posledním záblesku naděje se dokonce obrátil i na Davida. Jestli k Davidovi něco cítí, třeba mu to pomůže dostat se zase zpátky. Jen s největším sebezapřením se díval, jak za ním David odchází, ale za chvíli byl zpátky. Ani jemu se nepodařilo k Tomovi proniknout.

autor: Michelle M.