Ležel na posteli se zavřenýma očima a snažil se na nic nemyslet. Koncentroval své myšlenky pouze na koncert, který je za několik hodin čekal.
„Ty, Bille, můžu se tě na něco zeptat?“ ozval se Gustav opatrně a nadzdvihl se na lokti na své posteli.
„Klidně,“ odpověděl Bill, aniž by otevřel oči nebo se jakkoli pohnul.
„Víš, tenkrát jak jsme přišli s Davidem k Tomovi, předtím než Tom spadl do těch depresí, no… ty víš, co myslím.“
„Myslíš, jak jsi nás přistihl na té podlaze?“ zeptal se jasným hlasem Bill.
„No … to je ono,“ vylezlo z Gustava, úplně zrudnul studem. „Vy… spolu …to… ehm… pokračujete?“
„Ne, neboj. Tom mi dal dost jasně najevo, že už nemá zájem,“ pronesl Bill zdánlivě úplně klidně.
„A… ty máš?“
„Není to jedno?“ otevřel Bill konečně oči a podíval se po Gustavovi. „Stejně to na tom nic nezmění.“
Gustav se stáhnul, „to máš pravdu. Promiň.“
…………….
„Nehledal mě někdo? Měl jsem pocit, jako kdyby sem někdo přišel, nebo se mi to zdálo?“ zeptal se David, když vylezl celý rozehřátý z koupelny.
Tom nepřítomně zdvihl hlavu od telefonu: „Co? Jo…ne, nikdo tu nebyl, to se ti jen zdálo,“ a znovu se sklonil k telefonu.
Zapřel jsem ho. Je mi jasný, že sem nepřišel za Davidem, ale kvůli tomu, aby mě provokoval, aby mi připomenul, že on je pořád tady. Ať se hnu kamkoli, Bill je vedle mě jako můj stín. „Tome?“ oslovil ho David znovu, aby ho donutil se na něj podívat.
Tom k němu znovu zdvihl hlavu, zaregistroval, že se David mírně zhoupl v bocích, zatímco k němu kráčel. Zvláštní, úplně stejný pohyb vždycky dělával i Bill, když vylezl ze sprchy a šel ke mně, vždycky jsem byl tak netrpělivý, chtěl jsem, aby šel rychleji, abych se ho už mohl dotknout… A je zvláštní, že stejný pohyb, který u Billa působil neuvěřitelně sexy, působí u Davida trapně, alespoň pro mě.
Ručník kolem Davidových boků hrozil, že se sesune k zemi každou vteřinou. Tom znechuceně odvrátil pohled a doufal, že si David nevšimne odporu, který v sobě jen těžko přemáhal.
Usadil se na jeho postel, těsně vedle jeho nohou, skrytých v širokých kalhotách, zdobených na pravém stehně bílou výšivkou. Tom stále svíral v rukou telefon, jako by to byl kříž, kterým se brání ďáblovi.
„Chtěl jsem ti poděkovat, Tome,“ pronesl David tiše a nenápadně se dotkl Tomova kolene. Rychle však ruku stáhl zpátky, bál se Tomova odmítnutí. Nechci to zažít znovu!
„Za co?“ nechápal Tom.
„Že ses rozhodl tu být se mnou…“ Nevím, co ho k tomu vedlo, ale chci si ponechat tu iluzi, že třeba změnil názor a je tady kvůli mně, protože to tak chce… Proč by se to nemohlo stát? I zázraky se přece někdy stávají…
„Jo, jasně,“ odpověděl Tom neurčitě a poočku se zadíval na svůj mobil. Z displeje se na něj usmívala Billova tvář. Byla to fotka, kterou Tom udělal poslední den, který spolu strávili nikoli jako bratři, ale jako zamilovaná dvojice. Povzdechl si. Ach jo, Bille, co všechno kvůli tobě musím vydržet!
…………….
Koncert, který večer odehráli byl zdánlivě stejný nebo přinejmenším velmi podobný všem těm koncertům, které měli v uplynulých čtyřech týdnech za sebou, ale v něčem se přece lišil. To, co jej odlišovalo od ostatních, bylo jeho pořadové číslo. Byl desátý v pořadí. Všichni ho pověrčivě brali jako zlomový, proto zůstali v šatně o něco déle a měli potřebu nějak zhodnotit dosavadní průběh turné.
Do hotelu odjížděli poměrně pozdě.
Bill celou dobu uvažovat, co by měl udělat, aby oddálil tu chvíli, kdy se za Davidem a Tomem zavřou dveře jejich společného pokoje. Celý večer se snažil přitáhnout pozornost na svoji osobu… Měl pocit, že si ho nikdo pořádně nevšímá. Nerozuměl tomu, proč se s ním David nebaví tak jako obvykle, proč se jeho pohled čím dál tím častěji stáčí k Tomovi a hlavně vůbec nechápal, proč jsou spolu najednou ubytovaní. Čím víc se blížila noc, tím více se toho bál.
Když se loučili u výtahu, učinil poslední zoufalý pokus.
„Tome? Myslel jsem, jestli ještě nejsi moc ospalý, že bychom mohli třeba na chvíli dolů do baru…“ zkusil nejistě.
„No, nevím, jestli to je nejlepší nápad. Máte za sebou náročnej koncert, měli byste si odpočinout… Tome, neměl by ses ještě přepínat.“ vmísil se do toho David starostlivě.
Bill po něm vztekle střelil pohledem. „Je snad dospělej, ne? Přece ví, jestli je unavenej nebo ne, nemyslíš?“
Tom se vskrytu dobře bavil. Dostal je oba tam, kam chtěl. Najednou z nich byli protivníci a stačilo tak málo.
Měl na výběr společnost jednoho z nich. Musel si zvolit. Rozhodování nakonec nebylo až tak těžké. Stačilo, když si vybavil Davidův příchod ze sprchy a měl jasno. „Je mi fajn, půjdu ještě s Billem.“
Billovo srdíčko šťastně poskočilo. Není to ztracené!
Zastavili se v hale hotelu.
„Tak kam půjdeme?“ zeptal se Bill nerozhodně.
„Říkal jsi přece Davidovi, že do baru?“
„A chceš tam jít?“ usmál se nevinně Bill. „Měl bych lepší nápad. Nahoře na střeše je terasa s vyhlídkou. Co kdybychom šli tam?“ a vykročil k výtahům.
Tom se pousmál, tušil, kam Bill směřuje. „Myslím, že Davidovi by se to nelíbilo,“ nicméně bratra následoval.
Bill se potěšeně ohlédl přes rameno a zmáčkl tlačítko na přivolání kabiny.
Výhled z nejvyššího patra hotelu byl skutečně nepřekonatelný. Před sebou jako na dlani měli celé město. Výškové budovy, kostely se štíhlými věžičkami, široké osvětlené ulice. V té výšce nad spícím městem panoval takový klid, že člověk zapomínal na přítomnost dalšího téměř půl milionu lidí, kteří v tomhle městě žili.
Opřený o železné zábradlí nasával Tom tu úžasnou noční atmosféru prosycenou tolika emocemi. Na tvář mu dopadaly odlesky tmavě žlutého světla z pouličních lamp hluboko pod ním.
Bill stál vedle něj a střídavě sledoval město a svého bratra. Mlčeli, nebylo potřeba kazit slovy ten jedinečný okamžik. Co uděláš, když se tě dotknu? Odmítneš mě, jako už tolikrát? Nedělej to, toho trápení už bylo dost. Proč si pořád lhát, že mezi námi nic není? Cítíš to samé, vím to. Tvoje tělo se bouří v mé blízkosti, tak proč mu nenasloucháš?
autor: Michelle M.
autor: Michelle M.
x) juu x) bááječnee , srdce mi až plesá xD som uplne netašenaa ked su spolu , idem citat dalej
V takýchto momentoch som šťastná, že nebudem musieť čakať na pokračovanie, pretože je už napísané. Úžasne nádherný koniec kapitoly, ale tak hnusne useknutý 🙂 milujem túto poviedku, dúfam, že sa nič neskazí a bude zaradená medzi tie, ku ktorým sa budem vracať.
Tak tohle se mi moc líbí 🙂 Prostě miliuju chvilky, kdy jsou spolu a neubližují si..tak doufám, že se to v dalším díle zase nepokazí 😉