Chápu ho, musí to být pro něj šok, ale já jsem na tom podobně. Pro mě je šok nový život v tomhle městě a bytě, který neznám. Nevím, jak ho jinak přesvědčit a najednou mi svitne.
„Mám jednu situaci, která by tě mohla přesvědčit o tom, že mluvím pravdu, ale záleží na tom, jak dobrou máš paměť,“ podívám se na Toma zkoumavě.
„Když jsem přicházel na naší oslavu, šel jsem zadem přes dvorek. Vypadal jsem jako lesní muž. Na hlavě jsem měl tvojí starou čepici, na očích tmavé brýle a plnovous. Musel jsem vypadat divně. Nikdo takový tenkrát v našem týmu nebyl. Spoléhal jsem na to, že jsem všechny znal a lehce bych je přesvědčil, že tam patřím. Když jsem chtěl přejít přes dvorek, viděl jsem nás dva, jak spolu u dveří za klubem kouříme. Musel jsem počkat, až zapadneme dovnitř. Cestou do klubu jsem se stavil na záchodě. Když jsem otevřel dveře, ty jsi tam stál u umyvadla a myl sis ruce. Něco sis pobrukoval. Stál jsem jako socha a nebyl schopen pohybu. Když jsi kolem mě procházel ven, tak jsi na mě kývnul,“ čekám, jestli to bude mít nějaký účinek.
„Jo, tak toho zarostlýho týpka si pamatuju,“ řekl pomalu Tom. Spadl mi kámen ze srdce… „Šel jsem z toho záchoda totiž hned za Davidem a ptal jsem se, co to bylo zač, jestli sem patří, protože mě docela vyděsilo, jak na mě zíral, jenže David už byl napitý, tak jsem se na to vykašlal. Pak se mě na něj ptal ještě Andreas, taky ses mu nelíbil… teda, ale tebe bych v tom chlápkovi nehledal…“ přemýšlí Tom a pak pokračuje… „A o tom dopise jsme mluvili ještě dva dny po oslavě. Tys mi pořád tvrdil, že jsi od někoho dostal dopis, který jsem psal já a já ti to vymlouval, protože jsem v životě žádný takový dopis nenapsal… Když jsem ho chtěl vidět, tvrdil jsi mi, že se ti prostě vypařil z kapsy,“ domluvil Tom a bylo na něm vidět, že mu to v hlavě šrotuje a snaží se si všechno poskládat, aby to sedělo na to, co jsem říkal.
„Jo, to se asi opravdu stalo, protože ve chvíli, kdy jsme si to po oslavě řekli, se změnila naše budoucnost a ty už jsi druhý den nic nepsal, tak ten dopis nejspíš zmizel,“ uvažoval jsem nahlas. „Tak už mi věříš?“ podívám se opatrně na Toma. Chvíli ještě váhá, co mi odpoví a pak se zvedne, nakloní se ke mně, vlepí mi pusu na čelo a řekne: „Tak vítej v novém životě, lásko.“ Samou úlevou se mu vrhnu kolem krku a jenom mu šťastně funím za krk…
Když Toma pustím, přejde mlčky k baru, otevře ho, vyndá flašku a dvě skleničky a naleje nám oběma něco tvrdého… podá mi skleničku, lehce mi do ní ťukne a kopne to do sebe. Z vejšky dopadne zpátky na sedačku, zakloní hlavu a zavře oči. „Asi začnu chlastat,“ řekne odevzdaně. Je vidět, že se z toho šoku ještě pořádně nevzpamatoval. Pořád držím v ruce to pití, opatrně k tomu přičichnu, abych poznal jaký dryják mi Tom nalil a opatrně usrknu. Brrrr, nemám tyhle tvrďáky moc rád, ale kopnu to do sebe, třeba mi to trošku nastartuje novou paměť. Tom pořád sedí se zavřenýma očima a vypadá, jako když se chystá usnout. Přisednu si k němu a opatrně ho chytnu za ruku.
Otevře oči, podívá se na mě, odloží skleničku na stolek a pomalu mě pohladí po tváři.
„Takže ty jsi vlastně úplně jinej člověk, než ten, vedle kterého jsem se včera ráno probudil? Promiň, broučku, ale nějak mi to nemyslí. Proč to musí bejt tak složitý? My dva nemůžeme mít spolu jednoduchej život, viď? Nejdřív zakázaná láska a teď zase tohle. To už je na jednoho ubohýho Toma moc, víš?“ usměje se na mě a sevře mojí ruku ve svých.
Co mu na to mám říct? „Budeme to muset spolu nějak překonat, Tomí, vždyť se říká, že láska hory přenáší, ne? Během měsíce si snad na všechno vzpomenu a budeš tu mít toho samého Billa, jako předtím.“ Snažím se ho nějak uklidnit, ale sám tomu moc nevěřím. Vím, že to bude těžké. Musím zjistit alespoň základní věci o tomhle současném životě a v tom mi může pomoct jedině on. Po chvíli mlčení přeruším to hrobové ticho.
„Tome, prosím, můžeš mi o nás něco říct?“ prosebně se na něj zadívám. „Zatím jsem pochopil jen to, že bydlíme v Berlíně, že Sabine je nejspíš moje mediální přítelkyně a že mám pořád dost peněz na drahé hadry a vilu v zahradě. Nevím jak se mám učesat, netuším, co je s našima, se skupinou a jak je to vlastně mezi námi dvěma.“ Dívám se na svojí lásku a čekám na odpověď. Teď se možná dozvím, co všechno jsem svým návratem do minulosti zkazil. Jsem nervózní jako před koncertem… jenže ono je možné, že už třeba žádné koncerty ani nejsou…
„Naši jsou v pohodě,“ usměje se na mě Tom. „Akorát máma pořád nadává, že za nima málo jezdíme. Klasika. Skupina šlape jako nikdy předtím. Měli jsme chvilku horší období, když nás jednou jeden novinář přistihl při líbání v autě, ale díky velkým penězům a Sabine, to rychle přešlo. Všechno jsme to krásně zaretušovali.Chodíš s ní „jako“ už dva roky a pravidelně tu dvakrát až třikrát týdně přespává v pokojíku vedle ložnice. Je strašně fajn, dělá to pro nás jen z kamarádství a jsem rád, že jsme jí potkali tady a ne v tom tvým starým životě. Život mě totiž pořád baví…“ zašklebí se pobaveně a pokračuje
„Peněz máme oba dost a ujišťuju tě, že jsi pořád slavný a obdivovaný zpěvák, neboj,“ mrkne na mě a je vidět, že se dobře baví, když mi to říká, protože ví, jak jsem ješitný a rád středem pozornosti. Hluboce jsem si oddychl, protože představa, že se živím něčím jiným než hudbou, mě dost děsí. Tom to na mě vidí a vlepí mi z radosti pusu na tvář, ale hned pokračuje.
„Nejlepší bude, když se mrkneš na internet, tam najdeš všechno, co o nás vědí fanynky a co radši nevědí, to ti povím postupně. Gustav má už tři roky stejnou přítelkyni, podle mě teda docela puťka, ale k němu se tak nějak hodí. Jmenuje se Adel, určitě jí brzo poznáš, chodí na všechny naše zkoušky…“ ušklíbl se Tom a je vidět, že jí moc nemusí… „No a náš drahý Georg se před měsícem oženil. Musel, chudáček… čekají rodinu. Tak dlouho hledal tu pravou, až ho jedna konečně drapla. Vanessa je Italka a má rozkošný pšííízvuk“ napodobil ji Tom a bylo na něm vidět, jak se dobře baví. „Ale je to teda láska jako trám a Gee už se toho prcka nemůže dočkat… já mu teda nezávidím… uslintaný batole zrovna není to, po čem bych prahnul…“ hodí na mě pobavený úsměv.
„Byl jsem mu za svědka na svatbě a docela dost jsme to tam zbořili… ještě dva dny mi bylo blbě… šel jsem domů po čtyřech, ale naštěstí jsem měl jako doprovod tebe, mého spolehlivého, vždy dokonalého bratříčka… No a konečně já… já jsem pořád ten svobodnej rozlítanej kytarista, co každou chvíli někde sbalí úžasnou kočku a pak jí s nějakou duchaplnou výmluvou pošle domů, aby se mohl vrátit sem za svou láskou…“ poklepe rukou na sedačku vedle sebe. „Hlavní je, že jsem v bulváru neustále vidět ve společnosti krásnejch dívek. Mimochodem… ty výmluvy mi už pomalu docházej a mám strach, že to na mě praskne, ale to jsme spolu už řešili stokrát a k ničemu to nebylo,“ zadívá se na mě vyčítavě. „Ty jsi totiž, miláčku, strašně žárlivej a pořád mě podezříváš, že si někde s těma holkama fakt užívám, což je samozřejmě nesmysl, protože tě co?“ koukne na mě, „protože tě miluju,“ doplní se sám, líbne mě zlehka na ucho a pustí mou ruku. Natáhne se na stolek, otevře notebook, co tam leží a už se připojuje na internet, aby mi ukázal, co je nového.
Přestal jsem vnímat… poprvé jsem to od něj slyšel. Opravdu to řekl? Řekl, že mě miluje? Je to pro mě jako rajská hudba. Vůbec se to nevyrovná tomu, když jsem si to přečetl v dopise. Tenkrát to byl šok, ale tohle je něco úplně jiného. Jsem z toho úplně paf a nezmůžu se na to, abych mu odpověděl. Měl bych mu asi říct to samé, ale teď se to nějak nehodí.
„Haló, Bille!“ ozve se mi u ucha. „Kde se touláš? Já už ti tu pět minut vykládám o skupině a ty jsi duchem mimo…“ usmívá se na mě. „Jo, už jsem tady… a děkuju.“ Odpovím mu skoro šeptem.
„Haló, Bille!“ ozve se mi u ucha. „Kde se touláš? Já už ti tu pět minut vykládám o skupině a ty jsi duchem mimo…“ usmívá se na mě. „Jo, už jsem tady… a děkuju.“ Odpovím mu skoro šeptem.
„Za co?“ zeptá se mě udiveně. „Za to co jsi před chvílí řekl, slyšel jsem to poprvé.“ Krásně se na mě usměje a řekne: „Nemáš zač.“ Otočí se zpátky k notebooku na svém klíně a znovu mi zopakuje všechno, co jsem před chvíli nevnímal. Je tak roztomilý…
Hledáme spolu chvilku obrázky, konečně vidím svůj účes, ale moc moudrý z toho nejsem. Prý mám svojí osobní kadeřnici, tak to budu muset od ní odkoukat. Za chvíli už to budu umět, ani nemrknu. Máme obrovské štěstí, že je Gee na svatební cestě a kapela má teď přes léto volno, protože zjišťuju, že jsme nedávno vydali nové album a já ty písničky vůbec neznám. V září máme jet na turné s novou deskou, ale teď by byl koncert asi naprostý propadák. Už vidím titulky v novinách: „Zpěvák skupiny Tokio Hotel zapomněl texty svých vlastních písní! Co se mu stalo? Ztrácí snad paměť? Není to nádor na mozku?“ a různé jiné výživné blbiny. Ovšem tentokrát by s tou pamětí měli aspoň zčásti pravdu, jenže jsem jí neztratil, ale ještě mi jaksi nenaskočila.
Tom mi udělá exkurzi celým bytem a já zjišťuju, co mám kde hledat. Hned potom se jdeme spolu podívat nahoru do jeho části domu, který máme koupený napůl. Mám prý taky svoje klíče, abych mohl kdykoliv přijít a odejít, jako on ke mně. Má to tam zařízené pěkně podle sebe, není to tak luxusní jako u mě, ale odpovídá to přesně jeho stylu.
Pak mě Tom zatáhne přes moje protesty i do sklepa a já zjišťuju, že místo uhlí a starých krámů, které jsem očekával, je tam vybudované nádherné nahrávací studio, o jakém jsme s kapelou vždycky snili. Zkoušet a nahrávat, kdy chceme a jak dlouho chceme, to bylo vždycky naše přání. Za domem je velká garáž na dvě auta a samozřejmě to větší a pohodlnější je prý moje. Tom má reprezentativního sporťáka a nejspíš na něj balí ty svoje úžasný kočky… měl pravdu, docela žárlím, když si to představím. Budu s tím muset něco dělat, protože on mi věří, i když mu tu vyprávím tak neuvěřitelné věci a tohle si ode mě nezaslouží.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
x) tak na tento diel som si moc nepametala , bol to jubilejný 10 a ja som bola uplne duchom mimo , oči mi stále behali hore dole , kráása x) nemám slov x)
užasná už se to rozjiždí podle mích představ sem do toho dost zažrana na to že sem to už četla….
Ctu jak diva, ctu jak diva.
Tom je vážně úžasnej, jak rychle všechno Billovi uvěřil. Základ bude asi v tom, že skutečně uvěřit chtěl 🙂 Nejsem si jistá, jestli bych si pamatovala nějakýho zarostlýho týpka na oslavě svých osmnáctých narozenin. … upřímně řečeno, nějak si nemohu vzpomenout, že bych kdy slavila něco tak vzdáleného jako osmnácté narozeniny. 🙂
😀 no joooo, ale ty nejsi celebrita a nezveš na to všechny lidi z okolí a hlavně… oni to ještě nemaj tak stráááááášně daleko jako my 😀
No wow! Tak Tom je opravdu dokonalá parter! normálně jenom koukám, jak to Billovi všechno uvěřil. Jasně, že mu Bill dal pádné důkazy..ale i tak. Pořád nějak nemůžu přijít na to, jak bych se v takové situace chovala já. Jestli bych to Billovi věřila a nebo si myslela, že je blázen. Je to fakt natolik zvláštní a neočekávaná situace, že prostě nemám ponětí, jak bych se chovala.
Ale jsem strašně ráda, jak skvěle tohle nakonec dopadlo. Billovi se jeho ´mise´ povedla, má svého Toma, má kapelu, rodinu a má se fajn. jsem za to neksutečně šťastná, tak snad to takhle půjde dál 🙂
No nic, dneska už jdu do postele. Šla bych už dřív, ale já jsem prostě musela vědět jak se věci mají a jak to všechno dopadne, že jsem prostě musela číst dál a dál. Zítra se do povídky zase vrhnu a už se na ni moc těším :)))