„Cože?“ udiveně zírám na Sabine a mám pocit, že se té prokleté Karin snad nikdy nezbavím.
„Slyšel jsi dobře, byla moje nejlepší kamarádka,“ zopakuje tak, aby nebylo pochyb o tom, co říká. „Znaly jsme se už od dětství,“ dodá a čeká, jestli nějak zareaguju. Když se nedočká, pokračuje. „Vím, co ti provedla… ale slíbila jsem jí kdysi, že ti nikdy neřeknu, že se známe, tak jsem musela mlčet, dopoví.
„No, já nevím, co bych ti na tohle měl říct,“ odpovím, víceméně ze zoufalství, protože vůbec neznám souvislosti. Kdyby mi neřekla, že mi to tajila, nevěděl bych nic… jsem prázdná nádoba, do které vzpomínky teprve zvolna přitékají, ale to jí nemůžu říct.
„Když mě necháš mluvit, tak ti to celé vysvětlím, jo?“ s nadějí se mi dívá do očí a já jen němě přikývnu. Jsem rád, že můžu mlčet a Sab začne zvolna vyprávět.
„Sešly jsme se v jedné třídě základní školy. Seděly jsme spolu v lavici a byly nerozlučné kamarádky, tak jak to u holek, v tomhle věku, bývá. Jedna bez druhé jsme nedaly ani ránu a milovaly jsme i stejné kluky. To nás ale nikdy nemohlo rozdělit, protože jsme se vždycky zakoukaly do toho, který nás nechtěl,“ usměje se a pokračuje dál. „Když nám bylo čtrnáct, obě jsme se zamilovaly šílenou, platonickou láskou. A samozřejmě zase do kluků, kteří nás nechtěli. Tentokrát už ale byli alespoň dva… i když úplně stejní. Jediný rozdíl byl, že o tom nevěděli. Já byla zamilovaná do Toma a ona do tebe,“ usmála se na mě, když jsem k ní překvapeně zvedl oči.
„Byly jsme jedny z těch ječících, pomalovaných holek, které za vámi jezdily z koncertu na koncert a užívaly si to, jako nic na světě. Jednou jsi mi dokonce věnoval zářivý úsměv a podpis do památníku, a Tom jeden krásně vyzývavý pohled přímo do očí, ale to bylo všechno… víc jsme ani nečekaly, nebyly jsme zase tak hloupé, abychom si myslely, že naší lásku někdy uskutečníme,“ vzdychla a pokračovala dál.
„Ta láska, nám vydržela asi tři roky, ale pak jsme postupně zjišťovaly, že jste opravdu jen kluci z plakátů a postupně nás to přešlo. Zůstaly nám na tu dobu krásné vzpomínky a balík posterů, které jsem sundávala ze stěn a stropu svého pokojíčku, když se po letech malovalo. Kdybyste někdy zakládali archiv, můžu poskytnout kompletní sbírku,“ nabídla mi s úsměvem Sab a napila se vína. Venku už se začínalo šeřit a pomalu jsem přestával vidět Sab do obličeje, ale bylo to tak příjemnější. Nevím jak se tvářit a takhle je to aspoň jednodušší.
„Karin se později zamilovala do Torstena a já sbalila toho parchanta Peeta, co mě pak podváděl s vlastní ženou. Z nostalgie jsme občas zašly na váš koncert, ale už to nebylo tak silné, jako kdysi. Žily jsme každá svůj normální život devatenáctiletých holek,“ odmlčí se.
„A pak přišla ta osudná pařba u Manfreda, na které jsme se společně zhulili a skončili tady v ložnici,“ položila mi ruku na rameno a čekala, až se jí podívám do očí. Měla v nich smutek, ale zároveň i úsměv na rtech. Usmál jsem se na ní taky a byl jsem rád, že mi to Tom včera všechno řekl… kdybych to nevěděl, nejspíš tady sebou teď praštím a omdlím.
„Všechno se mi to vrátilo v plné síle, až když mě Tom poprvé políbil. Byli jsme sice všichni tři totálně mimo, ale já si moc dobře uvědomovala, že je to on, ten, který mi kdysi vzal srdce a teď se mi naskýtá možnost ho mít… pozdě, ale přece. Trochu mě zarazilo, že ses k nám při tom líbání občas přidal, ale připisovala jsem to trávě a vypitému alkoholu. Naplánovala jsem si, že se za každou cenu musím dostat do Tomovy postele… chtěla jsem dosáhnout cíle, který se mi v sedmnácti nesplnil. No… já když si něco vezmu do hlavy, jdu si za tím, ať to stojí, co to stojí.
Byli jste tak roztomile nadraní, že jste se nechali lehce vmanipulovat až do ložnice. Jenže tam přišel šok. Místo aby se Tom věnoval mně, začal se milovat s tebou. Na mě jste úplně zapomněli a mně v tu chvíli došlo, že váš intimní vztah, o kterém se před lety tolik mluvilo, je skutečnost,“ usmála se na mě s pochopením a pokračovala.
„Vzdala jsem to, protože to viditelně nemělo smysl. Nechala jsem vás v posteli a šla si lehnout do obýváku. Ráno jste ze mě byli tak v šoku, že jsem myslela, že dostanete oba na místě infarkt. Trošku jsem vás ještě potrápila, ale věděla jsem hned, že to nikomu neřeknu. Nebyl k tomu důvod. Měla jsem vás oba moc ráda,“ na chvilku se odmlčela, aby se mohla napít vína. Taky jsem si trošku usrknul, ale moc mi to nechutnalo… nechápu, co je na tom pití tak drahého.
„Druhý den jsem řekla Karin, že jsem se s vámi seznámila na večírku a ona z toho byla úplně paf. Strašně mi záviděla. Zrovna prožívala nepříjemný rozchod s Torstenem a já jí chtěla nějak utěšit, tak jsem jí vyprávěla zábavnou historku. O vašem vztahu jsem jí samozřejmě neřekla, protože jsem vám to slíbila a já když něco slíbím, tak mlčím jako hrob. Ona ale věděla, že na vás mám kontakt a dost dlouho mě ukecávala, abych vás s ní nějak seznámila. Nechtělo se mi do toho, trvalo to pár týdnů, ale nakonec jsem se nechala ukecat a zjistila jí, na jaký večírek se chystáte. Byla to párty v hotelu Hilton, už si ani nepamatuju, kdo to pořádal. Tom obstaral pozvánku pro mě a já jí předala Karin…
Dál už si ale s námi pohrál osud. Vy jste se s Tomem ten den pohádali a na večírek jsi dorazil sám, já tam nebyla, abych tě mohla zachránit a Karin byla rozhodnutá, tě za každou cenu dostat, stejně jako já minule Toma. Pronajala si v tom hotelu pokoj na noc, aby měla kde uskutečnit svoje plány. Mně o nich neřekla, takže nebylo v mé moci tě ani varovat. Bohužel se jí to podařilo…díky tvé opilosti,“ dodala a já jen němě přikývl. Byl jsem snadná kořist. Kopl jsem do sebe zbytek vína a vzpomněl si na tu bolest hlavy po ránu.
„Víš, ona tě vlastně pořád ještě milovala a myslela si, že by to mohlo být vzájemné, ale když se ráno probudila v prázdné posteli, viděla, že nemá šanci. Tys utekl a jí došlo, že to celé byl omyl. Obrečela to, protože už si myslela, že tě má, ale šeredně se spletla. Řekla mi o tom a pak jsme se nějaký čas neviděly. Když mi za tři týdny volala, že je s tebou těhotná, myslela jsem, že omdlím. Nemohla jsem jí říct o tvém vztahu s Tomem, ale ona trvala na tom, že se s tebou musí sejít. Myslela si, že dítě tě obměkčí, že s ní třeba začneš alespoň normálně mluvit. Po dlouhém přemlouvání jsem jí dala tvoje telefonní číslo. Po té schůzce za mnou přišla celá zhroucená a ubrečená. Utěšovala jsem jí, ale ona už k tobě necítila lásku… začala tě nenávidět.
Tenkrát mi řekla, že ví o vašem vztahu s Tomem. Vyprávěla mi, jak jsi jí v noci říkal jeho jménem a taky mi prozradila, že tě tím má v hrsti. „Bude platit!“ vykřikovala tenkrát pořád dokolečka v zoufalství. „Nechci toho jeho parchanta, byl by bezcitnej po něm!“ křičela a brečela. Bylo mi jí líto, ale věděla jsem, že jí nemám jak pomoci.“
Já byl tak bezcitnej? Trochu se mě to dotklo… to já přece nejsem… nebo jo? Na té schůzce asi jo. Chtěl jsem, aby mi dala pokoj, tak jsem byl tvrdej. Bál jsem se, že tím naruší náš vztah s Tomem a potřeboval jsem se jí rychle zbavit. Sama navrhla, že chce peníze na potrat, ani mi nedala vybrat. Jen jsem jí poslechl. Ona tam poroučela… ona vydírala… já byl jenom oběť.
„Pak mi na pár měsíců úplně zmizela z očí,“ pokračovala Sab. „Nevím, jak jste to vyřešili spolu, ale předpokládám, žes jí dal peníze na potrat a dál ses o ní nezajímal. Neukázala se strašně dlouho, nebrala mi telefon, na esemesky neodpovídala. Pomalu jsem si začala myslet, že je někde mrtvá, když mě jednou pozdě v noci probudil zvonek. Když jsem otevřela dveře, stála tam totálně opilá Karin. Spadla mi rovnou do bytu a blábolila nesmysly. Vůbec jsem jí nerozuměla, ale musela jsem se o ní postarat, byla to kamarádka. Vypadala strašně. Vlasy mastné, zacuchané, popelavou pleť, nenamalovaná, postavu celou rozkydlou… typická alkoholička. Předtím to byla tak krásná holka a najednou z ní bylo tohle. Uložila jsem jí do postele a celou noc poslouchala její opilecké blábolení. K ránu jsem usnula u její postele, a když jsem se probudila, byla pryč. Telefon už dávno ztratila, neměla na to ani peníze, protože všechno prochlastala. Nevěděla jsem, jak jí najít, abych jí mohla zachránit, a tebe jsem se nezeptala, protože jsem nemohla přiznat, že s ní mám něco společného. Nechtěla jsem přijít o vaše přátelství, měla jsem vás oba moc ráda a tohle by byl asi konec. Ty jsi, z pochopitelných důvodů, před Tomem o Karin nikdy nemluvil, takže jsem to vzdala.“
Napil jsem se vína a dál jsem mlčel. Co na to říct? Už zase měla Sabine klíčovou roli v mém a Tomově životě, akorát jsme to, ani jeden, nevěděli. Nalil jsem si víno a čekal, jestli bude Sab ještě pokračovat. Bylo mi jasné, že se Karin prostě upila k smrti. Moje návštěva v jejím bytě, na kterou jsem si vzpomněl, toho byla jasným důkazem. Když ze mě potřebovala vymáčknout peníze, zavolala mi a já přijel a platil… přesně podle jejích slov.
„A pak jsem do ní jednou, úplně náhodou, narazila na ulici… Teda spíš ona do mě… málem mě přejela kočárkem. Nebyla namol, měla jen trochu upito, ale nějak se netrefila na chodník a vrazila mi přímo do auta, z kterého jsem zrovna vystupovala. Když mě uviděla, zbledla a vypadala, jako když chce utéct. Nebylo těžké jí chytit a zatáhnout do nejbližší kavárny s předzahrádkou. Zaplatila jsem jí dvě deci vína a ona se rozpovídala. Vykládala mi, jak se má dobře, že jí dáváš dost peněz, kdykoliv si řekne, má svůj pronajatý byt, kde si hezky žije i s dítětem. Když jsem se zeptala, s kým ho má, mávla jen rukou a prohlásila, že si ani nevzpomíná. „Jeden takovej ožrala… to neřeš,“ zamžourala na mě opileckýma očima
Viděla jsem na ní, že si vymýšlí, jen abych jí dala pokoj… nežila si dobře, bylo to vidět už na jejím oblečení a zanedbaném vzhledu. Šla jsem jí schválně proti její vůli doprovodit, abych zjistila, kde bydlí. Byl to starý zaplivaný barák v okrajové čtvrti východního Berlína, po chodbách se válely odpadky a v jejím bytě to vypadalo úplně stejně.
Pozvala jsem se dál, ona by mě asi nejradši vyhodila, ale nedala jsem se. Otevřela jsem okno, abych jí tam vyvětrala puch z alkoholu a cigaret. Měla tam neuvěřitelný bordel. Nechápala jsem, jak tam s tím dítětem může žít. Chovala se k němu sice hezky, ale když se opila, měl chlapeček smůlu. Naštěstí měla hodnou, starou sousedku, která se o kluka starala, kdykoliv si řekla. Snažila jsem se jí tam alespoň trochu uklidit, ale stejně to nemělo moc velký význam. Když jsem přišla příště, bylo to tam zase jako předtím,“ vzdychla zoufale Sabine a bylo na ní vidět, že si to vyčítá.
„Žily jsme takhle pár měsíců, občas jsem jí navštívila, ale dítě bylo čím dál častěji u sousedky, takže jsem ho ani neviděla vyrůstat. Mezitím jsem se stala tvojí mediální milenkou a ona to samozřejmě věděla. Nic mi nezazlívala, ale bylo na ní vidět, jak jí to vadí. Občas mi řekla, že ti zase volala o peníze, pořídila si znovu mobil, abych jí mohla volat, ale paušál jsem radši platila za ní… všechno propila a postupně si k alkoholu přidávala i prášky,“ vzdychla Sab odevzdaně a upila trochu vína. Bylo na ní vidět, že se jí o tom těžko mluví.
„Pak jí někdo udal na sociálce. Celá zoufalá mi volala, ať hned přijedu, že jí kluka sebrali a odvezli pryč. Byla úplně vyřízená, ale já to celkem čekala. Sousedi se na to už asi nemohli dívat. Brečela mi opile v náručí a drmolila neustále dokola jednu jedinou větu:
„Proč? Proč zrovna na jeho narozeniny? Proč?“ Bylo mi jí líto, ale věděla jsem, že jí dítě nikdo nevrátí. Přesvědčovala jsem jí, že musí na léčení, jinak přijde o kluka definitivně. Zapíjela žal, a když usnula, nechala jsem jí spát a jela domů. V autě jsem přemýšlela o tom, co říkala a najednou mi to všechno došlo,“ zmlkla Sab a zadívala se na mě.
autor: Janule
betaread: Janik
Brečíím , len tak pre info , je mi zle z toho , ako sa sťažujem a pritom sa májú ludia oveľa oveľa horšie …náderná , tak skaramensky úžasná poviedka!!!!!!!!!!!!!!!!!!
ak chcete mať silnejší zážitok , pustite si pri týchto dieloch Paramore : We are broken
Oh.. Ano ano anooooooooooooooo!!! Konečně se setká znowa s Dawídkem a odwede si ho domůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!! ae jako chudinka Tomí… Mi ho je w příští kapitole tááág líto ))´=
No tak uz asi zacinam tusit, ktera bije. To jsou nervy. Chudak Bill, to jsou soky. A jaky sok teprve ceka na Toma!!!
To mu ale asi bude muset Bill rict co, ze ma dite s nejakou takovou lehci devou, co je uz po smrti? Ach jo, chudaci oba dva. A Davidek asi najde svyho tatinka, co? Sabine to mela celou dobu naplanovano. Ono to urcite vsechno povede jen k tomu nejlepsimu konci, ale ted bych momentalne obe dve ty baby uskrtila. Ach ty emoce.
No jo no, tahle situace musela být pro Billa obvzláště těžká. Sám si nebyl jistý svým předchozím životem a teď do toho Sabine s Karin, chudinka Billí, je mi ho v téhle kapitole tak líto.
Ke Karin se nehodlám nijak zvláště vyjadřovat. Kdo se nedokáže postarat o své dítě z tak malicherného důvodu jako je uražená ješitnost a jakási pomyslná láska, s tím nemám slitování. Ubohý dítě! Ale neodpustím si poznámku. Je zajímavý, že v tomhle případě zasáhla sociálka tak pozdě. 😉
😀 No.. tak si to rozebereme… Karin porodila kluka v Drážďanech, nějakej čas tam s ním pobyla, než jí došly prachy od Billa, tak se vrátila do Berlína, aby ho mohla dál vydírat… našla si byt v tom nejhnusnějším baráku ve východním Berlíně, a nejspíš kluka tak trochu zapomněla nahlásit na úřadech, takže z Drážďan na něj nedosáhli a v Berlíně o něm neměli záznamy. Nebudu tu spoilerovat, ale jistě víš, kdo jim až nahlásil, ja nepěkně se o svého syna stará, protože sousedi v takovým baráku, v jakým žila ona, mají co dělat sami se sebou, natož udávat další ožralku ze svých řad. Protože jsem šikovná autorka, hodila jsem jí tam hodnou sousedku, která se vždycky postarala, takže pro mě OK. 😀 Stačí jako autorčina vize, jak to všecho bylo? 😀 Doufám, že jo… 😀 šťouralko 😀
Jéžíííš, to je vážně podrobný vysvětlení! :))))) Ale já to chápu, já tě jen chtěla popíchnout vzhledem ke třetí řadě, vždyť víš, jak jsem u toho čtení, chudinka malá, trpěla. :)))
Alespoň jsi mi připomněla, že jsem ti vůbec nepochválila tu soucitnou sousedku. Fakt a vážně, úplně bez legrace, vždycky si oddechnu, když se dočtu, že o dítko bylo alespoň trošku postaráno. Nebožátko malý.
No jo, dyť já vim. 🙂 Bez toho já bych to ani nenapsala, nedokážu bejt až tak krutá, abych jim opravdu fest ubližovala, já mám vždycky vizi, jak to dopadne a že to bude nakonec fajn. Ta třetí řada byl vrchol mýho sadistickýho umění, dál už by to asi nešlo… 😀 Nejsem Áďa, co je vraždí kudy chodí 😀
No jo, Áďa, synonymum vraždící bestie. 🙂 Takhle podle komentářů je to milé děvče, ale co z ní padá za hrůzy… jak to vůbec může psát! To vážně nechápu. 🙂
A k tý třetí řadě, to se ti nemohlo psát lehce, vážně jsem u toho čtení děsně trpěla. Možná ještě víc než u Ádiny motorový pily, to tvoje vyprávění je vždycky tak reálný a realistický, že na mě šly kolikrát mdloby, spisovatelko. 🙂
Bóže, to je zas hodin, zejtra mě čeká takovej až osmnáctihodinovej pracovní den, tak si musím patřičně odpočinout, abych nemlátila hlavou o klávesnici. 🙂
Takže myslím, že je to skoro 100%, že to dítě, co měla Karin, bylo Billovo. taky mě teď napadlo, že když to byl klouček, tak by to možná mohl být ten davídek z Bambulky. Nebo určitě to byl nějaký jiný chlapeček, ale taky z Bambulky. Proč jinak by ho tam Sabine, brala, žejo?
Noo..tak tohle bude ještě hodně zajímavé. Jak jsem předpokládala, Tom se nakonec všechno dozví, protože pochybuju, že by se Billovi povedlo tohle před Tomem ututlat. Nechci ani vědět, jak se bude Tom cítit 🙁
Po tom co jsem od tebe začala číst Já nejsem já, jsem si řekla, že si musím přečíst i něco dalšího …a jak to dopadlo ? za včerejší večer jsem se dostala k 22hé kapitole časoprostoru a pokračuju dál ! 😀 sice si neumím moc představit billa jako taťku ale tak uvidíme:D