Jedli jsme za naprostého ticha, protože číšník se neustále motal kolem nás. Jsem rád, že si to můžu srovnat v hlavě. Mark je ze mě viditelně v šoku. Není schopen říct ani slovo a zřejmě čeká, že mu konečně odpovím na položené otázky. Měl jsem čas si při jídle rozmyslet, co mu řeknu, musím si to trochu upravit, ale vcelku budu mluvit pravdu. Když zapadly za personálem dveře, konečně jsem se nadechl a začal.
„Byl jsem za Dejvem včera, úplnou náhodou. Sabine mě zavezla na návštěvu do dětského centra, kde jsem se s ním seznámil, aniž bych věděl, že je to on. Sab byla totiž kamarádka Karin, o čemž jsem se nikdy neměl dozvědět a pravdu o jejím dítěti vypátrala náhodou asi před rokem, vlastně v době, kdy jí ho sebrala sociálka. Když teď Karin umřela, všechno mi prozradila, ale předtím chtěla, abych Davídka osobně poznal. Neměl jsem tušení, co zamýšlí, všechno mi řekla až večer po návštěvě centra a já se tvářil překvapeně, jako bych o tom, že mám syna, předtím nevěděl. Byl pro mě šok, že na to přišla, ale nakonec jsem rád. Poznal jsem díky ní Dejva a dneska ráno jsem se za ním jel znovu podívat. Je úžasný, roztomilý, chytrý a hlavně… je můj a já se o něj chci postarat. Má mě rád a chce, abych byl jeho táta… sám mi to řekl, aniž by tušil, že jím opravdu jsem. Tom to snad pochopí, a když ne hned, nějak to určitě vyřešíme. Jsem si tím jistý,“ uzavřu svůj proslov s jistotou, kterou ale zdaleka necítím. Je to spíš postoj, který chci nabídnout Markovi.
„Já tě nepoznávám, Bille, co se s tebou stalo? To způsobil ten prcek? Jsi divný… kde je ten pomstychtivý zatvrzelý Bill, který tolik toužil ublížit Karin, a na dítěti mu nezáleželo? Co jsi s ním udělal?“ mluví ke mně, jako k malému neposlušnému klukovi.
„Doufám, že si za svým rozhodnutím budeš stát i v době, až tě Tom opustí a všechny noviny rozmáznou tvůj vztah s Karin a nemanželské dítě. Nemysli si, že to bude tak jednoduché, jako tenkrát s tím ruským slídilem… tohle bude úplně jiná kategorie. Budou se po tobě vozit, sledovat tě na každém kroku. Uvědomuješ si, že po tomhle zjištění může kriminálka znovu otevřít případ Karin a můžou tě obvinit ze zabití? Z toho by ses lízal hodně špatně, protože jsi jim určitě neřekl o tom, že s ní máš dítě, že? Nebo snad jo?…“ čeká, jestli mu to odkývnu.
„Ne neřekl,“ odpovím, ale už mu nemůžu říct, že jsem to tenkrát ještě nevěděl…
„Budeš mít co dělat, abys to ustál, tak si to ještě pořádně rozmysli. Máš na to jeden den. Měl bys to probrat s Tomem, protože v pondělí, nejpozději v úterý ráno, toho budou plné noviny. Jestli kluka neuklidíme do ústraní, po rozhodnutí soudu už to pod pokličkou neudržíme, to ti garantuju. Panebože, já tady rok makám na tom, abych to utajil, a ty mi uděláš tohle… nejradši bych tě poslal do háje, Bille… proč ty musíš vždycky mít svojí hlavu? Proč nejsi schopen chovat se jako normální člověk? Protože nejsi normální… teď už to vím,“ zoufale rozhazuje rukama můj právník, kterého si určitě tvrdě platím.
„Určitě se někdo bude chtít napakovat na tvůj úkor, tak se připrav na válku. V pondělí ráno se uvidíme u soudu a chci znát tvoje jasné stanovisko k věci. Teď končím, mám ještě další jednání, ale překvapil jsi mě. Hodně jsi mě překvapil…“ uzavře Mark naše sezení a zvedne se od stolu. „Jdu zaplatit, počkej na mě u výtahu, hodím tě domů.“ Mlčím… co mu na to říct? Nemám slova, která by to mohla vyřešit.
Cestou zpátky mlčíme jako ryby. Napjatá atmosféra v autě by se dala krájet, z repráků se line tichá hudba, kterou nikdo nepřeruší celých dlouhých deset minut jízdy.
„Tak v pondělí včas… nezapomeň,“ řekne Mark, než vystoupím z auta. Kývnu na souhlas a zabouchnu za sebou dvířka. Potřebuju nutně chvilku samoty… mám z toho všeho depresivní náladu. Mark mi předestřel skutečnost, která nejspíš nastane, až se to všechno provalí. Jsem rozhodnutý tomu předejít. Cestou jsem to vymyslel tak, aby to mně, Tomovi i Dejvovi co nejmíň ublížilo. Uspořádám v pondělí po soudu tiskovku a všechno jim tam vysvětlím.
Moje kroky míří automaticky do ložnice. Natáhnu se na naší velkou postel a zavřu oči. Bože, proč? Proč musí být všechno tak těžké? Nejdřív žiju život plný bolesti, nenaplněné lásky, a když mám konečně šanci tu lásku najít a prožívat, zkomplikuje se to znovu. Miluju Toma, nechci se ho jen tak vzdát, ale mám obavy, že to nedopadne dobře. Musel by být svatý, aby mi tohle jen tak odpustil. Dneska mu ještě nic neřeknu… nebude ještě úplně fit a mohl by reagovat jinak, než v normálním stavu… dneska je to nebezpečné… nechám to radši na zítra, budu mít na to celý den. Musím se jít na toho svého spícího broučka podívat.
Odemknu potichu dveře jeho bytu v prvním patře a vejdu do temné ložnice. Postel je prázdná, tak roztáhnu závěsy a pootevřu okno. Je potřeba tu vyvětrat zatuchlý alkoholový odér. Zdálky slyším jemné šumění sprchy. Přiblížím se ke koupelně a opatrně otevřu dveře. Pára se vznáší tou malou místností a Tom si ve sprše prozpěvuje nějakou melodii. Mám chuť ze sebe smýt černé myšlenky, které mě pronásledují, a teď mám k tomu perfektní příležitost. Rychle ze sebe shodím všechno oblečení a zaťukám na skleněná dvířka sprchového koutu. Tom sebou polekaně trhne, ale když vidí mojí nahou siluetu skrz zamlžené sklo, otevře mi a za ruku mě vtáhne k sobě.
„Ahoj, lásko,“ zašeptám mu do ucha a přitisknu se k jeho mokrému tělu, když mě k sobě přivine. „Už je ti dobře?“
Kývne hlavou a přisaje se k mým pootevřeným rtům dřív, než stihnu říct další slova. Vracím mu ochotně polibky a užívám si dotyků jeho kluzkého a vzrušeného těla. Tomí, lásko moje jediná, kdybys věděl, co se chystá, možná bys mě tak nelíbal a nelaskal po celém těle… miluju tě tak moc, že si to nedokážeš ani představit… možná je to dnes naposledy, co mě hladíš a laskáš, ale nechci na tu možnost myslet… musím si užít každý tvůj nádech a vzrušený výdech, který ti teď s rozkoší způsobuji svými dobře mířenými dotyky.
Začínám konečně poznávat jeho tělo a viditelně se mi to daří. Vzájemně se vzrušujeme na citlivých místech dychtivýma rukama roztíráním sprchového gelu, který tvoří příjemně voňavou pěnu. Když mi Tom zajede kluzkou rukou do klína, cítím se jako v nebi a nahlas zasténám. Okamžitě pochopí, co teď potřebuju ze všeho nejvíc, a celého mě sprchou opláchne, jemně mě přitiskne na vodou zahřátou stěnu a pomalu pokrývá moje tělo polibky od krku přes bradavky, pupík až dolů ke slabinám. Každému z těchto záchytných bodů věnuje zvláštní pozornost, kterou mě dostává do stále většího vzrušení. Potichu sténám, když jeho ruce studují moje tělo do nejmenších detailů, hladí mě a způsobují mi příjemné pocity. Bloudím přitom rukama v jeho dlouhých vlasech a nemůžu se dočkat, až se svými dokonalými ústy dostane k tomu správnému místu.
I přes šumění sprchy, musí slyšet moje stále hlasitější steny a ten nejsilnější se ozve ve chvíli, kdy se dotkne jazykem špičky mého připraveného vzrušení. Podvědomě stisknu jeho ramena a zaryju do nich nehty. Sykne bolestí a já uvolním stisk. „Promiň, lásko…“ zašeptám a skloním se k němu. Políbím ho do vlasů a svůj pohled zastavím na jeho tváři. Klečí přede mnou na bílé zemi, oči má přivřené, můj penis hluboko v ústech a rukama mě hladí po slabinách a zadečku. Nemůžu odtrhnout oči od jeho pohybující se hlavy, ten pohled mi způsobuje dvojnásobné vzrušení. Ještě nikdy jsem se nedíval na to, jak mě jeho mrštný jazyk postupně přivádí do stále větší extáze. Všiml si mého upřeného pohledu a naše oči se setkaly. Jednou rukou vezme můj penis a začne ho postupně olizovat tak, abych dobře viděl… má to dokonalý účinek… za chvíli přestávám být schopen ovládat své projevy a když se začíná blížit vrchol, křičím jeho jméno nahlas. Celé mé tělo se napne, pod náporem nezvladatelné vášně… všechny buňky jsou připravené k explozi, která přichází v pravidelných vlnách, až nakonec přesáhne pomyslný břeh a převalí se do jeho připravených úst.
Dýchám vzrušeně ještě dlouho po tom, co se vysílením svezu po stěně dolů k Tomovi a on při tom obsypává mojí tvář jemnými polibky. Objímá mě v náručí, hladí a šeptá mi slova lásky, po kterých jsem tak dlouho toužil. Bylo to tak krásné… tohle přece nemůže nikdy skončit, tohle ne…
„Lásko, slib mi, že mě nikdy neopustíš,“ šeptám mu do vlhkých vlasů a držím ho vší silou, které jsem schopen, aby mi nikam neutekl.
„Neboj, broučku, nikdy se to nestane… nikdy, slibuju,“ ujistí mě a dál o mě pečuje s něhou a láskou, jako matka o své dítě. Utírá mě, protože jsem zatím pořád ve stavu, kdy nejsem pomalu schopen pohybu…
Ležíme v ložnici, v naší manželské posteli, žaluzie jsou zatažené, svítí jen slabé světlo z podlahy a díváme se na video z naší první společné dovolené na Novém Zélandě. Bylo to těsně před Vánoci, skoro po třech měsících od chvíle, kdy jsme si vyznali vzájemnou lásku. Letěli jsme co nejdál, abychom měli klid od novinářů a paparazzi. Byla to absolutně utajená dovolená, o které nevěděl nikdo, kromě nás dvou. Letenky byly rezervované do poslední chvíle na cizí jména, aby nikdo nevypátral, kam se chystáme. Dokázali jsme utajit přede všemi cíl své cesty a tím jsme si uchránili absolutní soukromí. Bydleli jsme v odlehlé části země, kam nejezdí turisté a měli pronajatý krásný, moderně zařízený dům, s velkým bazénem, obehnaný silnou vysokou zdí. Našli jsme tu možnost na internetu a vyplatilo se nám to.
Většinou natáčí Tom a jeho kamera častěji, než nádhernou okolní přírodu, zabírá mě, takže se můžu vidět ve všech možných i nemožných pozicích. Jsem úplně k nepoznání. Tom mě poprosil, abych se na dobu dovolené vzdal všech obvyklých úprav svého obličeje, takže jsem zcela přirozený, jako když jdu večer spát. Upřímně… sám sobě se moc nelíbím, ale Tom je ze mě nadšený. Neustále mě stíhá s kamerou, aby měl spoustu záběrů a mohl si je doma přehrávat, jak často bude chtít.
„Billí, podívej se na mě!“ volá na mě každou chvíli a já se vždycky ochotně natočím tak jak potřebuje. Láska z nás obou sálá, jako ze zapáleného krbu.
Tom je zase na většině mých záběrů v pozicích, kterými dokazuje svoje chlapské dovednosti. Jednou skáče z třímetrového můstku šipku do bazénu, podruhé salto z jeho okraje, jindy zase posiluje s činkami a tváří se u toho, jako mistr světa… je tak rozkošný, jak se snaží být za každou cenu tvrdý chlap a přitom oba dobře víme, že je spíš něžný andílek…
Na následujícím záběru je krásný pohled na Toma, jak spí natažený na lehátku u bazénu a chrápe… má mírně zakloněnou hlavu, napůl otevřenou tu jeho rozkošnou pusinku a z té vychází neuvěřitelný zvuk řezaného dříví. Slyším, jak se při natáčení téhle scénky pochechtávám, pomalu se k němu přibližuju a zamlaskám mu těsně vedle hlavy. Chrápání náhle utichne a Tom s trhnutím otevře oči. Leknutím z kamery, která na něj míří zblízka, málem spadne z lehátka. Vyskočí přímo proti mně a dál kamera zabírá jen rozmazané šmouhy okolí, jak se snažím utéct z jeho dosahu. Jak to dopadlo, se už nedozvím, protože tím končí tahle část natáčení… ale jak ho znám, asi jsem to pěkně schytal.
„Cos mi udělal?“ zeptám se zvědavě brášky a ten jen pohrdavě odfrkne, povalí mě do peřin a začne mě lechtat.
„Tohle jsem ti udělal… A řval jsi jako na lesy!“ mučí mě s rozkoší, jemu vlastní a já se pod ním svíjím smíchy.
„Nééé, to stačí, už nemůžu,“ zavzlykám z posledních sil a snažím se ho odstrčit a odkulit se na druhou stranu postele. Pustí mě a nechá mě utéct. „Už mě necháš?“ ujišťuju se, než se opatrně přisunu zpátky k němu. Kývne s vážnou tváří, a i když vidím, jak mu cukají koutky, rozhodnu se mu věřit. Přitulím se, lehnu si mu na rameno a objemu ho kolem pasu. Miluju ho a nesmím si ho nechat vzít… musím pro to udělat všechno… naprosto všechno, co dokážu. A já to dokážu… když si něco usmyslím, dokážu všechno, co chci!!
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
no keby si videla ako sa tu ja chechcem xD toe sila =) nj , obidvaja citlivky a hrajú sa na tvrďákov xD to známe , ale u nich obzvlášť zatraceně rozkošnéé !!!
Jooo!!! DOKÁÁÁŽEŠ TO BILLÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!! Lásko moe!! =D Uf… Chwilinka trápení ti za to stojíí!!! ((=
věřím ti BIlle ty to dokažeš .. jestli ne tak ti rozbiju hubu 😀
Prosím, už nech to neodkladá. Zbláznim sa. Vedela som, že budem trpieť, a toto je asi iba začiatok. Mám strach aj z toho, že keď sa Billovi stratia tie nové spomienky (myslím že sa stratia, musím sa na to pozrieť na začiatku to vynálezca vravel) tak z neho bude zase ten egoistický Bill? Tak som sa do toho vžila, že blbnem 🙂
To video z té dovolené bych vážně ráda viděla 🙂 Myslím, že by na oba byla přímo božská podívaná 🙂
Jinak nevím proč, ale mám takový pocit, že se něco pokazí. Sama nemám tušení proč, takže doufám, že je to jenom nějaký blbý výplod mojí fantazie. Jak řekl Bill, prostě nemůže dovolit, aby jej Tom opustitl. Bože, ať jej Tom pochopí!!