Ježkovy zraky, ten děda bydlí na úplně opačném konci vesnice, než jsem začal hledat, tak nakonec musím zapnout navigaci, aby mě k němu dovedla. Chtěl jsem to zvládnout sám, přece ještě nejsem takový béčko, abych nenašel jeden blbej barák na vesnici, ale on bydlel na skutečné a totální samotě za vsí. To se nedalo při nejlepší vůli normálně najít. Měl mě aspoň upozornit, dědek bláznivej.
Zaparkoval jsem auto před bránou, zamykat snad ani není třeba, tady není ani noha, ale radši všechno zavřu, aby mi tam nenalezl nějaký nepříjemný hmyz. Člověk nikdy neví a pavouk nikdy nespí… Strčím ruku do kapsy, kde mám připravený pepřák, kdyby otevřel někdo jiný, než ten dědula. Okolo je všude jenom les, nikde ani noha, takže by to tu měli se mnou celkem jednoduché. Pepřák by mě asi nezachránil, ale možná bych stihl skočit do auta a ujet.
Zvonek nikde nevidím, klepat na dřevěný vrata se nedá, tak zkusím zabouchat pěstí… jau, to jsem přehnal, málem jsem si zlomil ruku.
„Už běžím, vydržte…“ ozve se děda a mně celkem spadl kámen ze srdce, že na mě nevyskočila žádná gorila. Vrata povolí a vykoukne bílá hlava. Děda vypadá stejně jako v telefonu a je sám.
„Pojďte dál, pane Kaulitzi, už vás čekám. Opatrně přes ten dvůr, je tu od včerejška trochu bahna, tak ať se neušpiníte. Dáte si kafe?“ Mluví na mě cestou k domu. Dům vypadá celkem zanedbaně, nejspíš to bude nějaký vyvolávač duchů, či co.
„Jo, kafe si dám, to nikdy nezaškodí,“ usměju se na dědu, aby viděl, že mám dobrou vůli a nejsem žádná namyšlená hvězda. Jo, komunikace s publikem mi šla vždycky dobře.
Vejdeme do místnosti, která vypadá jako kuchyň a obývák dohromady a je tu šílený binec. Na stěně visí starý kukačky, ze stropu skoro totálně obsazená mucholapka a vymalováno je tu naposled tak před dvaceti lety. Všude se válej dědoušovy věci.
„Omluvte ten nepořádek, ale v tomhle věku už se člověku nechce moc uklízet, mám tu všechno co potřebuju, všechno najdu, tak proč to cpát někam do skříněk, když to za chvíli zase budu vyndávat, že jo?“ zazubí se na mě děda a přisune mi jednu židli, ze který smetl nějaké hadry. Sednu si a čekám, co z dědka vypadne. Šourá se po kuchyni, asi hledá čistý hrnek, do kterého by mi to kafe mohl udělat… to bude asi chuťovka.
„Á hurá, tady je jeden čistej hrnek pro návštěvy…“ prohlásí radostně a už zalívá kafe ze staré konve. Moc moderně zařízené to tu teda nemá, ale co bych mohl chtít od důchodce. „Sladíte?“ zeptá se mě.
„Jo děkuju,“ odpovím a o mlíko si radši ani neříkám, aby náhodou nešel podojit krávu do stodoly. To by mi to asi vystydlo.
Posadí se ke mně a začne povídat.
„Tak mládenče, nejdřív abych se vám představil. Jméno vám asi nic neřekne, psal jsem vám ho v dopise, ale něco o sobě vám říct musím, abyste věděl, s kým máte tu čest. Jsem původním povoláním technický inženýr. Studoval jsem v Berlíně pár let po válce technickou univerzitu a pak jsem byl zaměstnán v jednom výzkumném ústavu, jehož jméno vám nejspíš nic neřekne, protože tenkrát jste ještě jaksi nebyl na světě. Pracoval jsem na všem možném, co se týkalo techniky a věřte, že už tenkrát jsme tam měli věci, o kterých se lidem ani nesnilo. Dostal jsem se k mnoha tajným informacím, které mě potom dovedly k mému současnému zájmu.“
Takže žádný duchař, ale technik, to je zvláštní… myslím si, ale nechci ho přerušovat.
„Náhoda mě přivedla k jednomu vynálezu, který pochází už z dob nacistů a protože jsem se po válce na něm hodně podílel, nebyl problém si okopírovat dokumentaci a v důchodu si trochu zablbnout. Byla to sice dlouhá práce, ale až vypijete to kafe, tak se na to půjdem spolu podívat do stodoly,“ mrkne na mě skoro spiklenecky a já nevím, jak se mám tvářit. Začínám být fakt hodně zvědavý, co na mě z té stodoly vykoukne… doufám, že to nebude ta kráva… dosrknu poslední hlt kafe a zvedáme se objevovat ten zázrak.
Cestou do stodoly mě ještě napadne, že jsem si asi měl vzít montérky a holiny, abych se tu nezašpinil až za ušima, ale ve chvíli kdy děda odemyká asi čtvrtý bezpečnostní zámek na plechových dveřích, mi dojde, že za nima asi nebude ani hnůj a ani ta moje kráva s mlíkem do kafe. Zírám, div mi oči nevypadnou. Tohle je laboratoř se vším všudy a uprostřed toho velkého prostoru stojí auto. Nic moderního to není, v autech se celkem vyznám, ale něco se mi na něm nelíbí. Vypadá nějak jinak.
„Tohle je můj Béda,“ ukáže děda prstem na auto, aby nás seznámil. „Vím, je to blbý jméno pro auto, dostal ho podle svý poznávací značky BDA. Nic jiného mě tenkrát nenapadlo a já mám ve zvyku svoje oblíbený hračky pojmenovávat. Jsem tu celé dny sám, tak si s ním povídám, abych nezapomněl mluvit,“ vysvětluje děda.
„Ahoj, Bédo,“ slušně ho pozdravím, aby dědek neřekl a poklepu na kapotu. „Kolik je Bédovi let?“ zeptám se ze slušnosti, aby řeč nestála.
„Joooo, letos mu bude dvacet. Do důchodu jsem šel v šedesáti, tenkrát jsem něco našetřil, tak jsem ho koupil úplně nového, teda skoro, byl trochu ojetý, ale jen malinko.“
S dědou bude asi sranda, napadlo mě, vypadá docela neškodně. Laboratoř byla ale pěkná. Všude samé počítače, sterilní prostředí, ne jako v té kuchyni.
„Koukáte, že je tu uklizeno, co?“ mrkne na mě děda. „To víte, pracovní prostředí musí bejt čistý, to by ani jinak nešlo. Takže začneme s výkladem, ať je to rychle za námi. Posaďte se a já začnu,“ vyzve mě děda. Jsou tam dvě židle, tak si jednu zaberu a čekám, co z něj začne padat za perly.
„Tady můj Béda není obyčejný auto. Je to vlastně tak trošku pekelný stroj. Ten vynález, o kterým jsem vám povídal, je vlastně takové cestovní auto. To cestování ovšem spočívá v tom, že se můžete mrknout do minulosti, nebo do budoucnosti, podle toho, co vás zajímá,“ usmál se na mě děda. „Vás bude nejspíš zajímat ta minulost, protože v budoucnosti svého bratra už těžko najdete. Já vám tu teď nabízím, že vás tam Béda dopraví a umožní vám vidět cokoliv, co budete chtít. To už bude na vás.“
Zamrzl mi úsměv na rtech… tak tohle by mě teda opravdu nenapadlo, nějak už jsem začal počítat s tím vyvoláváním duchů… a na chvíli jsem mu snad i uvěřil, vypadá tak důvěryhodně. Ovšem hned mě napadlo něco jiného. Teď nejspíš odhalím dědkovy pravé úmysly.
„Zadarmo to asi nebude, co?“ mrknu na dědu.
„Noooooooo,“ ošívá se trochu dědek. „To víte, jsem důchodce a peníze nemám, všechno co jsem měl, jsem nacpal do Bédy, tak jsem si myslel, že byste mi za tu službičku mohl malinko vypomoct. Béda totiž není ještě dodělanej. Chybí mi jedna dost podstatná součástka, bez které to nepůjde,“ dopoví děda a čeká co já na to.
To jsem si mohl myslet. Dědek potřebuje tu svojí hračku dodělat a chyběj mu prachy, tak si najde snadnou oběť, co má na kontě pár milionů, aby mu vypomohla s jeho bláznivým vynálezem. Jenže ta malinká naděje, která mi blikla v hlavě, mě nutí ptát se ho dál.
„Dejme tomu, že by to celé byla pravda, co mi tu vykládáte… co by to stálo, pane Schultzi?“ zeptám se ho. Teď na mě vybafne nějakou šílenou cifru a já se skácím… čekám, dědek se ošívá, ale nakonec vidí, že dál nemůže chodit okolo horké kaše, tak to na mě vybalí.
„Jenom asi 15 tisíc euro, ale to není zas taková suma, když si vezmete, co vám Béda může zajistit,“ snaží se mě přesvědčit, protože zaznamenal nedůvěřivou reakci v mých očích.
„Abych pravdu řekl, pane Schultzi, čekal jsem to horší. Ta částka není zas tak velká, na to bych měl, ale kdo mi zaručí, že to bude fungovat. Máte to vyzkoušené? Už někdo v té minulosti vlastně byl?“ zajímá mě.
„Jo, pár strojů už jsme vyrobili a zkusil jsem to tenkrát na vlastní triko. Byl jsem vlastně takový zkušební letec, riskoval jsem život, protože zvíře poslat nemůžete. Neumělo by namačkat zpátky datum a místo, kam se vrátit. Musel to být člověk, tak jsem se obětoval. Jak vidíte, jsem tu pořád a docela zdravý. Ono vás to totiž rozloží při té cestě na prvočinitele a pak zase složí zpátky, takže je to vlastně takový časoprostorový léčitel. Všechny buňky se v těle opraví a vy jste pak zase jako rybička. Je to takový vedlejší produkt naší práce,“ domluvil děda a já mu začínal pomalu věřit.
Ta šance vidět ještě jednou živého Toma, mě uchvátila. Co mi ublíží nějakých patnáct tisíc? Ani to na kontě nepoznám a dědkovi to pomůže. I kdyby to nakonec nefungovalo, bude mě to mrzet, ale můžu to brát jako charitu. Ale kdyby to fungovalo? To by bylo něco… Ovšem hned mě napadla další otázka.
„A v té minulosti to chodí jak? Můžu ho vidět, mluvit s ním a dotýkat se ho?“… doufám, že dědka nenapadne, co tím dotykem myslím, ale snad mu to nedojde.
„Ne, ne, to by nešlo. Můžete ho pouze vidět, nikoliv dotýkat se a cokoliv měnit. Nastal by totiž časoprostorový paradox a vy byste mohl zavinit změnu budoucnosti. To by ovšem pro mnoho lidí mělo dost těžké následky, protože by se díky vaší neukázněnosti nemuseli ani narodit. Pokud změníte běh času svým zásahem, nic už nebude tak jako dřív. Možná ani vy tu nebudete, a už se nebudete moci vrátit. Na tohle si musíte dát opravdu velký pozor, protože pár takových filutů už tady bylo, co chtěli změnit historii a museli jsme to po nich potom složitě napravovat. Víte, lidi si už desítky let myslí, že jim nad hlavou lítá UFO, ale kdyby tušili, že jsou to pouze návštěvy z budoucnosti, asi by zírali. Nemůžete se úplně schovat, vidět budete, ale nesmíte nic měnit,“ domluvil děda.
Jsem sice zklamaný, chtěl bych Toma alespoň obejmout, když už ne rovnou políbit, ale to by asi opravdu změnilo běh dějin, tak nebudu riskovat. Ovšem to bych tam nejdřív musel být a to bude teď potřeba s dědou zařídit.
„Dobře, za jak dlouho jste schopen Bédu dodělat, když vám dám peníze na tu součástku?“
„No, když to propočítám, tak ten urychlovač částic, co potřebuju, musím vyrobit, materiál mám do čtrnácti dnů tady, trvat by mi to mohlo tak maximálně měsíc. Pak by mohl být Béda schopen provozu,“ slibuje děda.
„Jo, napadlo mě, vzhledem k jeho stáří, aby se mi Béda nesesypal pod zadkem, až se budeme přesouvat…“ říkám pochybovačně a čekám, co mi děda odpoví.
„To se bát nemusíte, na něj taky funguje to rozkládání, takže až se vrátíte zpátky, bude jako nový. Pojďte, vypadáte, že jste sice přesvědčený, ale radši vám ukážu pár dokumentů a fotek z našich výletů do minula i do budoucna, abyste mi uvěřil,“ pozval mě k počítači a začal mi ukazovat záběry.
Vypadalo to všechno tak věrohodně, že jsem mu nakonec uvěřil.
Plácli jsme si, nechal jsem mu tam šek na patnáct táců a domluvili jsme se, že se mi ozve hned, jak bude mít Bédu hotového. Začínám se docela těšit, tak doufám, že to všechno klapne.
autor: Janule
betaread: Janik
jasnéé x) klapne to x) ♥♥♥♥♥ fakt sqeléé x) mám chuť čiítať dalej xD ♥
Klapne neklapne… ale když nesmí nic změnit, jak může být Tom zase živý v přítomnosti? Nebo Bill zůstane v minulosti? Nebo? Jsem z toho jelito x(( tohle bude ještě pěkně zamotané i zajímavé… Bill a jeho zvířecí strachy :DDD by tu krávu potřeboval nejspíš na dálkové ovládání, aby byl v klidu x))
Hééj to s tou krávou mě dostalo xD Jenom asi tak 15 000 euro..Jó, taky si říkám..Takých malých bezvýznamných 15 000 euro je stejně k ničemu xD
Jo u toho s tou krávou jsem měla nemálo vytlem xDxD ….. ale jinak další povedený díleček 🙂 hned jedu dál 🙂
Mno to víte. Je to úžasná povídka a docela mě sere (pardon), že já kráva si jaksi neuvědomila odkať to čtu a četla jsem si až třetí řadu. Samozřejmě jsem to zjistila až ke konci a je to na prd když vím, co se asi bude dít dál XD Ale tím neříkám, že nebudu pokračovat! tahle povídka mě zaujala hned ze začátku. Mno co,ˇvím jak to dopadne, ale ještě nevím, co se vlastně dělo předtím. Něco málo jsem vytušila, ale radši si to přečtu. A omlouvám se, že to k tomuto dílku až tak moc nepatřilo tenhle koment. Ale trochu přece jo. Good dílek 🙂
Bavila jsem se od začátku do konce a to nás vlastně od zprávy o Tomově smrti dělí pouhé tři díly. 🙂
Bylo jasné, že Bill uvěří, jsem sice skeptik, co se sci-fi záležitostí týče, ale být na jeho místě, nechám se přesvědčit také a těším se na setkání s milovaným člověkem.
Perfektní díl, Janule, přesně tohle na tobě miluju. Vypadá to totiž, že snad ani nic nepíšeš, prostě nám jen u vínka vyprávíš poutavý příběh. Ta lehkost vyprávění, ta mě u tvých prací nepřestává fascinovat.
[6]: 🙂 Děkuji ti, dobrá vílo, právě jsem zplodila nejšílenější odpověď na tvůj komentář na THF, je celej o lásce a mucholapce, tak doufám, že jsem tam nenapsala nějakou šílenou hovadinu. 😀 PS: Udělala jsem si od svého dokumentu "Časoprostor I – komentáře" zástupce na plochu, abych mohla pohodlně kopírovat a doplňovat tvé komentáře, a nemusela jít složitou cestou: Dokumenty => Twincest => Časoprostor I => Časoprostor I – komentáře. To jsem šikovná, že jo? Zdalipak máš taky nějakej seznam, co v kterým šanonu máš? ;-D
A tos mě dostala, tak vymakaný to nemám! Vždycky všechno pracně hledám! Jsem sice systematickej člověk, ale zároveň línej bordelář, takže většinou časem zapomenu, pod jakým klíčem jsem si hledané věci uložila a pak pátrám a pátrám.:-) Koukám, že ti vlastně komentářema přidělávám práci, neměla bych toho radši nechat? 😉 Ale ne, o tak skvělou zábavu se nepřipravím! Vždycky si ten dílek přečtu na THF a pak si ho ještě, pro jistotu, přelouskám tady, a řeknu ti, jak neumím anglicky, ten překlad je skvělej!!! Ohromně jsem se bavila u té mucholapky a kukaček a pavouků a dojení krav kvůli mléku do kávy, no prostě, je to úžasný čtení. V obou jazycích!
Komentář máš moc pěknej, okamžitě po přečtení jsem ti tam připsala, že nic tak všeobjímajícího až hipísáckýho jsem dlouho nečetla, a že pochopitelně "Love is all around", jak pějí Wet Wet Wet, jenže pak jsem si říkala, že tě zbytečně matu, protože budeš zaručeně čekat komentář od normálního jedince. 🙂 Koukám, jak ti pěkně naskakuje čtenost, jen by sem tam nějaký ten čtenář mohl připsat svůj názor, ale to určitě přijde, věřím tomu. Ta povídka je tak skvělá, že k tomu návštěvníci na THF nemohou zůstat lhostejní! 🙂
No jo, tady má někdo dovolenou, že jo? 😀 Už jsem taky dorazila domů z práce, takže už si hovim na svým fleku, přemejšlim, jestli se na večeři vykašlat nebo ještě přemejšlet, zda nějakou udělat, ale nejspíš to dopadne tak, že se na to vykašlu, ať si něco najdou. 😀
Tak ty nemáš na každým šanonu štítek s obsahem? 😀 Tak to jsem ulítlejší, já bych to asi měla, ale ne na boku, alébrž uvnitř bych si určitě nalepila papír, protože na bok by se toho moc nevešlo. 😀 Můj šanon je jednoduchej, že jo, tam prostě načmáráš 3 povídky po pár řadách a je to, ale co ty jednodílky? 😀 To musí bejt maglajs. 😀 A samozřejmě bych to měla podle abecedy, to bez diskuse 😀 Bez týhle vlastnosti by tenhle blog asi vypadal jinak. 😀 Zato utřít prach a vyluxovat, to je pro mě nepřekonatelnej problém 😀 Každej je ulítlej jinak, no… já to mám holt takhle. 🙂
No jo, na THF to roste, čtenost se zvedá, ale je to postupný. Zase mi tam nejspíš lidi lezou skrz 1.kapitolu, takže tam je už 100 čtení, u druhý 53 a u třetí 33… takže beru to prostřední jako průměr, ale ono to vyleze vejš, já tomu věřim. Budu tak otravná, že nakonec podlehnou i ti, co vůbec nemusí TH 😀 jestli tam nějaký takový jsou. 😀 Budu tam pravidelně každý tři dny, no to musí dostat každýho. 😀
Když si to srovnám s androidem, tak to je úžasný, jsem vděčná za to, že jsem ho zveřejnila jako prvního, stačila jsem si zvyknout a být ráda za každej jeden koment. 🙂 Pro rozmazlenou autorku, jako jsem já, je to fakt dobrá škola 😉
Jojo, jeden koment stačí, ono by to pak mohlo třeba vypadat, že si to objednávám 😀 abych jich měla víc. Nevím jak lidi, ale já se celkem podle počtu komentářů řídím, když přemejšlím, jestli zařadit povídku do seznamu nebo ne 😀 Jak to razí ke stovce, začne mě ta povídka zajímat. Včera jsem chudinku Janču asi zarazila, ale musela jsem, jinak by mi prozradila všechno dopředu 😀
No nic, jdu opravit Lace na zejtra a přitom se modlit, aby mi ten noťas zase nevypliv jako před hodinou.. system halted, to je docela ošklivá modrá hláška, bojim bojim… já závislák. 😀
Bystrý postřeh, jasně, že mám dovolenou! 🙂 Tedy jestli někdo odhalí Ladyna Romea ještě před koncem, tak to budeš zaručeně ty. 🙂
Autoři jsou v šanonech naskládáni pochopitelně podle abecedy, jsou odděleni záložkami, aby se mi tam neprali. Jen ty šanony nemám nijak přehledně značené, oni jsou ti spisovatelé nevyzpytatelní, pořád by něco psali a já abych předělávala štítky. To určitě! Takže mám jen rukou načmáraná písmena abecedy a psavce podle potřeby přehazuju. Přemýšlela jsem o excelové tabulce s čísly šanonů, jmény autorů a názvy povídek, jenže se k tomu pořád nějak nemůžu dokopat. Produktivnější tvůrci mají pochopitelně prostor sami pro sebe. A že je to kolikrát nějakého prostoru! 🙂 Tedy doufám, že tohle nebude číst nikdo krom tebe, sice mi nevadí, když si o mně ostatní myslí, že jsem cvok, ale přece jen, tohle je silný kafe. V éře počítačů tisknout stohy lejster! 🙂
Je určitě dobře, že ses na THF nejprve osmělila s robůtkem a mohla si trošku osahat, jak to tam chodí. Přiznávám, že i já občas soudím povídku podle počtu komentářů, zvláště u mě doposud neznámého autora. A vidíš, to bych ti tam mohla nasekat komentářů… klidně ti budu dělat placenou klaku zdarma. 🙂 Neboj, dělám si srandu, jeden díl, jeden komentář, no, nanejvýš dva, když mi v odpověď budeš psát, jak se všichni milujeme navzájem. 🙂 Peace and Love! :)))
Jančina komentáře jsem si samozřejmě všimla, a bavila se, ale je těžké psát o něčem, co tak dobře znáš. Ale když už jsme u toho, já jsem doopravdy tyhle úvodní díly ještě nečetla, vždycky začínám až Billovou cestou časem, takže já mám vlastně komentátorskou pozici ulehčenou, vůbec netuším, co bude následovat! :)))))
Doufám, že s počítačem je po technické stránce vše v pořádku, vůbec si nedovedu představit, že bys byť jen na jediný den vynechala. 🙂
[10]: No nevim nevim, kolik lidí si tohle přečte, ale nejspíš si řekne "báby bláznivý, nemaj co lepšího na práci, tak se vykecávaj" a pude dál 😀 Všímáš si mýho vyšetřování Romea, jo? 😀 No jo, nedaří se mi to, mrcha, asi to nerozklíčuju, nejsem na to dost trpělivá. Sama dobře vim, jak můžou bejt autorky neskutečně záludný 😀
Ale jinak, každej máme svoje úchylky, a nějaký šanony, to je prkotina, zvášť tisknutí… děláš si prostě svou vlastní twincestní knihovnu. 🙂 Logická věc, na tom není nic k nepochopení. Já mám zase na důchod svoje seznamy…
Psalas někde, že máš dovolenou, v nějakým komentu, takže je to spíš dobrá paměť. 🙂 Já si právě dvě hodinky schrupla vsedě, jak jinak, a jdu se pustit do práce.
Je mi jasný, že je to strašně těžký komentovat povídku, kterou člověk zná, ale nejde mi do hlavy, že ti tyhle díly nechyběly k poskládání skládačky, když jsi nevěděla základní info… nebo to tam pak asi ještě rozebírám, co se stane, když člověk uvízne v minulosti? Asi jo, to víš, já už si prdlačku pamatuju, co jsem kam napsala. Ale je fakt,že si teď ty díly před uveřejněním nebo po něm čtu v češtině, abych věděla, na co kdyžtak lidi budou reagovat. Měla jsem je asi pojmenovat, ale na to jsem byla už líná, vymejšlet tomu názvy kapitol. 🙂
Počítač zatím od toho krachu drží, sice topí jak kamna, ale to už delší dobu, musí vydržet do Vánoc, aspoň. 🙂 Tak jdu na ty povídky, koukám, že mi jich tam momentálně visí 14, to je lahůdečka… psaní zase nehrozí, jak jinak. 🙂
Moc podareny dil.
Mi se libi, jak je to psano i pres relativni tragiku cele situace, kdy zemrel Billovi vlastne nejblizsi clovek, s takovou nadsazkou a cernym humorem. Ale to je asi projevem ceske mentality.
Jdu cist anglickou verzi a uz se tesim na preklad nadojeneho mlika do Billovy kavy a hlasky o posahanem dedkovi.
[11]: A nenapadlo tě, že jsem prostě prudce inteligentní? :)))))))))))))
Vlastně ani nevím jak je možné, že mi ty úvodní díly nescházely, prostě jsem si celou tu složitost s cestami časem tak nějak poskládala dohromady. Jako skládačku. 🙂 Vzpomínám si, že ti tak někdy uprostřed druhé řady nějaká děva psala do komentářů, že to prostě nechápe a pořád to nechápe a vůbec. To já zas nechápala, co je na tom k nepochopení. 🙂 A to si vem, že sci-fi fakt nesnáším, hrozně mě to nudí. 🙂 Ale nerada bych, aby sis myslela, že jsem nečetla úvodní díly kvůli tomu, že by se mi zdály nudné. To vážně ne. Prostě občas dělám divné věci, no. 🙂 Vlastně jsem teď ráda, že mě čeká něco nového ke čtení, nepamatuju si, v kterém díle se Bill setká s Tomem a na kolik dosud nepřečtených dílů se mám tím pádem těšit. 🙂
Je prima, že se tady objevily komentáře modrozelené, nepřipadám si tak osaměle. :)))
😀 No jo, sorry. 😀 Asi jsem to tak dlouho okecávala, až ti všechno secvaklo dohromady. 😀
Ta děva, co psala do komentářů, byla THandie, dnešní Mizuki, ona to prostě nechápala 😀 To já nechápu dodnes, co na tom nechápala. Lidi jí to v těch komentech vysvětlovali, ale "ona to Časoprostor prostě nikdy nepochopí" – její vlastní slova, dodneška si je pamatuju 😀
Dneska zveřejním 4. díl, takže zdejší pětku, to je příprava na cestu, pak už je cesta a to už určitě znáš, ne? 🙂
No jo, modrozelená je nová duše z THF, žije ve Finsku a umí anglicky,takže si tam může číst co chce, což jí neskutečně závidííííím. 😀 Ty taky, že jo? 😀
Green and blue!!! Bože, já jsem natvrdlá!!! Vůbec mi to nedošlo. Ještě jsem si říkala, jaká je to origilální přezdívka, mě by nikdy nic tak zajímavýho nenapadlo. 🙂 Hmmm… Finsko musí být nádherné, tam bych se jednu ráda podívala. A angličtina? Škoda mluvit, naštěstí jsem pochopila, že tuhle řeč se nikdy nenaučím. Sice se pořád snažím, ale už se nad svými nezdary tak netrápím. 🙂
[15]: Muzu to toho necudne skocit, kdyz uz je o mne rec? Zdravim timto poprve Kattys:-)
Finsko nadherne je, ale kazda mince ma dve strany.
A s anglictinou to holky za hlavu nehazejte. Cist, cist, cist, trapit se, trapit se, trapit se. Cim vice ctete a trapite se, tim se to lip nabaluje a v kebuli zustava.
Ja ze uz nemuzu dockat, az se Junulin pribeh na THF prehoupne pres 8 kapitolku, abych videla ten rozdil v preklade. Jedna a ta sama vec prelozena dvema ruznymi lidmi muze vyznit stylove uplne jinak. Uz se moc tesim:-)
[16]: No jasný, je to tady takovej dámskej klub 😀 Případnej čtenář týhle povídky bude asi čumět, co se to tu strhlo za chat 😀
Ještěže mám komentáře tohohle blogu nastavený na RSS kanálu, a vidím každý, který přibyde, jinak bych se asi zbláznila, furt klikat, jestli u nějakýho dílu nepřibyl další komentář. To je pohodlná věcička, dámy, doporučuju. Člověk má pak přehled o všech komentářích, co se na blogu štustnou a nemusí být vůbec admin. Pak můžete reagovat na cokoliv, co se kde probírá. 🙂 Pokud by to byl technickej problém, vysvětlím, poradím, je to jednoduchý. 🙂
S angličtinou je to potíž, chodím teď v práci na kurzy pro "falešný začátečníky", je tam sranda, ale že bych se tím něco naučila, těžko říct, uvidíme. Mám celkem slušnou slovní zásobu, ale tvořit věty, to je šílenost. Ale ono je fakt, že ještě před pěti lety jsem neuměla vůbec nic, tak proti tomu jsem dneksa v podstatě angličtinářskej génius. 😀
Zvolila jsem na THF tempo jednou za 3 dny, nechci to tam zahlcovat, potřebuju trochu čas, aby si to lidi našli a aby to zveřejňování chvíli vydrželo. Kdybych to dávala obden, tak si už lidi radši počkaj, až to bude celý a přečtou to najednou… a aby nechali komentář, to je pak ani nenapadne, to znám z Androida. Pořád to někdo čte, ale nikdo nenapíš ani prdlačku. 🙂
Hádejte, dámy, co je na THF můj sen? 🙂 Na to byste určitě nepřišly 😀 A radši to nebudu psát "nahlas" 😀
Janicko, prosim, prosim, porad. RSS je pro me tak zrejma vec jako stepeni atomu, takze jsem opet za vidlaka. Na THF je to super, zadas si upozorneni na pribyvajici komentare a odpovedi na tve vlastni komentare na e-mailovou adresu a mas vystarano. Tady musim zatim jen porad zpetne klikat.
Anglictina je tezka prave diky tomu, ze ma nejvetsi slovni zaslobu ze vsech jazyku povsechne. V cestine je treba jedno, dve slovesa, ktere vyjadruji tu samou vec a v aglictine toho mate tak desetkrat vice, v ruznem odstineni vyznamu. U nekterych anglicky pisicich spisovatelek to ani tak zrejme zase neni, ale u nekterych se to fakt pozna.
Myslim si, ze je pro mozek a nervy jako takove lepsi zacinat s nekym "jednodussim", treba zrovna Haylzee se cte dobre a teprve posleze postupovat k tem poetictejsim, ktere v prekladu pres translator stejne ztraceji krasu a vyznam jako takovy. Ale nebudu blbe radit, jako bych mela patent na rozum.
Jani, mi to ale nedalo a souple jsem kus "pekne poeticky lechtiveho" textu prave me oblibene kishmet na translator a vysledek byl takovy, ze misto meho klasicky zatajovaneho dechu a zrycheni srdecni aktivity jsem se musela stipat do stehen a prohybala jsem se smichem, az jsem malem spadla ze zidle…. chutovka. Ale mozna se to da nejak nastavit, aby to vyplivovalo mensi bludu.
Kdyz uz jsi ten sen nakousla, tak bys ho mela i dorict:-) Takhle nas skadlit a zvedavosti trapit.
[18]:Pripadam si jako magor, ze si sama sobe odpovidam, ale jak to, ze se mi predchozi odpoved nezobrazila jako odpoved na tu od Janule, kdyz jsem zmackla "reagovat" a ta "17" tam na zacatku byla?
Modrozelená, to je od tebe laskavé, že se na nás nezlobíš, i když tě tady drbeme. 🙂
Finsko. O této zemi skutečně nic nevím, jen mám takový pocit, že by se mi tam určitě líbilo. Asi tak půl roku jsem členem projektu Postcrossing, jedná se o úžasnou myšlenku, a to zasílání reálných pohlednic napříč celým světem. Žádné elektronické pozdravy, žádné esemesky, žádné majly, ale opravdické pohlednice. 🙂 A ty kousky, co mi přicházejí z Finska jsou prostě nádherné! No jasně, já vím, že každá strana má dvě mince, ale takhle zpovzdálí mi tato země připadá úžasná. 🙂
Angličtinu nevzdávám, to ne, ale pokouším se nermoutit se příliš nad svými nezdary. Předpřítomný, předminulý a ostaní úděsné časy sice teoreticky chápu, ale že bych je uměla používat, to se zřejmě nikdy nestane. 🙂 Ale jak říkám, pokouším se kvůli své zabedněnosti příliš se netrápit. Kupodivu čtení mi nedělá problémy, mám na THF opravdu načteno a musím se pochlubit, že většinou ani nepoužívám slovník. I když pochopitelně neznám přesný význam všech slov, nějak intuitivně chápu, oč jde. Jako příklad vždycky uvádím Harryho Pottera, kdy jsem byla tak zvědavá, co J.K.R. zase vymyslela, že se mi nechtělo čekat na Medkův překlad. A i když pro spoustu slov, které jsou použity například v posledním díle, ještě v té době neexistoval český ekvivalent, porozumění mi vskutku nedělalo potíže. To s psaním je to horší. Chápu, že je nesmysl převádět svá košatá souvětí slovo po slově, ale i když se snažím myšlenku maximálně zestručnit, dělá mi překlad velké potíže.
Ještě horší je to s mluvením, a poslech, to je naprostá katastrofa.Tahle disciplína mi tedy zatraceně nejde, já dokonce nerozumím ani Billovi! 😉 Zrovna tento týden jsem učinila další ze svých zoufalých kroků na cestě na věděním a na anglickém Amazonu si objednala nějaké filmy. A angličtině a bez titulků. Jsem opravdu zvědavá, co to se mnou udělá. No nejspíše nic, jako vždycky. :))) Ale nevzdávám to! 🙂
RSS kanál, bože, zač mě trestáš, já mám problémy svůj komentář zkopírovat, protože se mi to furt maže, potvora! Mám pocit, že i kdybys mi vysvětlila, v čem to kouzlo spočívá, já budu do smrti klikat jak idiot! 😉
Co bys tak mohla mít za sen spojený s THF, to nevím. Ale už jsem přemýšlela, od kterého dílu by se tak hodilo začít se angažovat tak, aby výsledkem mé snahy byla ta pěkná, barevná mašlička vlevo nahoře, myslím, že by se tam móóóc hezky vyjímala!!! 🙂
Co takhle od šestého, či sedmého dílu? 😉
[20]:Ten projekt posilani pohlednic musi byt fakt zajimava vec.
Ty tri minule casy v angline jsou zahul. Podobne mam dotedka nervy v kyblu z takove blbiny jakou jsou urcity a neurcity clen. Taky to teoreticky chapu, ale protoze cestina neco takoveho vubec neresi, tak mi to nejde tak nejak automaticky.
Je jednoznacne, ze pochopit, porozumet a vnimat anglictinu jde snaze, nez ji potom komunikovat. To je ale asi i nejakem nestelovani v mozku, ktere nam cestina dala a blbe se to prekopava. Ja treba docela solidne poznam, jestli se za anglicky psanym textem skryva finsky, svedsky, nebo cesky pisalek. Kazdy jazyk ma svou danou strukturu a specifiku vyjadrovani a to povetsinou zanechava takove zbytkove nesrovnalosti prave v te anglictine. To se pres koleno ani zlomit neda, to se jen musi prave vycist kvanty a kvanty anglickeho textu.
Ja Billovi rozumim a strasne se mi ten jeho prizvuk a vsecny ty sladke nesmysly, co z nej padaj, libi. No jo, vy mate v Cechach ten problem, ze se vsechno doted dabuje. To ve Skandinavii nehrozi uz dobrych 30 let. Tady je vsechno origos s titulkama. Ono to setsakrametsky pomuze prave s tim naslechem a mluvenym, slangovym jazykem jako takovym.
Dámy, omlouvám se za zpoždění, ale můj notebook si usmyslel, že ze mě udělá lepší hospodyňku, takže se laskavě ráčil přehřát a donutil mě tak sebrat prádlo, utřít prach, udělat si oběd, než vystydl. 😀 Doufám, že mi to neudělá znova, mizera jeden lstivej. 😀
Takže k těm "kanálům" 😀
Já primárně používám Internet Explorer 8, nebo Mozillu, tam to umím, ale počítám, že u ostatních prohlížečů to nebude o moc jiné.
Nahoře vpravo těsně nad zobrazovanou stránkou je v IE oranžovobílá čtverečková ikonka s rozbalovací šipkou vpravo. Na tu klikněte a rozbalí se vám nabídka, co lze z našeho webu stahovat. První možnost jsou náhledy článků, druhá jsou celé články a třetí komentáře.
Otevřete si novou "záložku" vedle s naším blogem, ale nedělejte to v týhle s návodem, to by vám zmizelo.
Tam pak klikněte na možnost komentáře a otevře se vám stránka, na které je odkaz "přihlásit se k odběru tohoto kanálu"… asi to bude v angličtině nebo finštině podobný, předpokládám. 🙂
Vyskočí malá tabulka, kde zaškrtnete okýnko "přidat na panel oblíbené položky", což je ten rychlej panel nad záložkama, kliknete na "přihlásit k odběru" a je to. Na tom panelu se přihodí ikonka, která se bude každých 15 minut aktulizovat. Pozná se to tak, že písmo ikonky ztuční a zčerná, pak stačí kliknout a naskočí stránka s názvy článků, které fungují jako odkazy na blog, ale pod těmi odkazy rovnou vidíte komentáře. To už uvidíte, jak to vypadá. Takhle je to u IE. U mozily se oranžovobílá ikonka nachází v adresným řádku vedle hvězdičky oblíbných, je to stejnej postup, když se na ni klikne, nabídne 3 možnosti, pak vyhodí stránku s nabídkou, potvrdí se Odebírat, on nabídne, jestli to chcete zase v tom rychlým liště záložek nad stránkou, to se potvrdí a je to, jenže tady nejsem schopná vymyslet, aby mi to ukazovalo všechny komentáře na jedný stránce jako v IE, ukáže to jen odkazy, a když chci, aby mi to ukázalo všechny hodí mě to na stránku, proto to v mozille nepoužívám. Počítám, že u ostatních prohlížečů to musí být podobný.
No, sand je to vyčerpávající, kdyby něco ptejte se. 🙂 Musí to rychle poslat, aby mi to ten parchant zase nevyp. 😀
[22]: O členech, to mi povídej! A ještě také miluju frázová slovesa, gerundium, předložky, časovou souslednost, všechny kondicionály a tak dále a tak podobně. A to o spoustě gramatických jevů ještě ani nevím. Zatím jsme je nebrali!Naštěstí! 🙂
Postcrossing je úžasná věc, přijde mi to jako bezvadný nápad, něco, na co jsem celý život čekala. 🙂 Od malinka miluju pohlednice a známky, sice jsem je nikdy nesbírala, ale čas od času jsem si některou koupila jen tak pro potěšení. A vida, konečně jsem pro ně našla uplatnění. 🙂 Když budeš mít zájem, mrkni na to, je to vážně ohromná myšlenka. 🙂 Jsem tam jako Kattys, ale nevím, jestli se na mě dostaneš bez registrace, i když to je jedno, pro ilustraci stačí hlavní stránka – http://www.postcrossing.com
Zrovna jsem se chystala přemluvit Januli, aby se též podívala, protože když už nic jiného, člověka to donutí používat angličtinu! 🙂
[23]:Jezis mockrat Janule dekuji, jsi bozi. Hned to zkusim a uvidim, jak to dopadne.
[24]: No to jsi me vypekla, fazova slovesa, casova souslednost, gerundium…co to prosim te vsechno je? Ja sice anglictinu studovala na vysce a vystudovala jsem nadal v tomhle jazce tady i dalsi skolu a napsla v ni i diplomku (byl to anglicky program), ale ten terminus technicus mi uz z kebule vyletel. Chichi, opet jsem tu za vola.
Ono se taky tvrdi, ze cim lepe umis anglicky, tim mene ji ovladas. (????) To je jazyk, jehoz narocnost a slozitost stoupa s tim, jak se jim postupne prokousavas. Otevrit si treba Times a zacist se do nejake suche konzervativni ubahy na tema politiky, tak nerozumim asi nicemu. Je to slozite holt, no.
[21]: Ježiš já úplně zapomněla odpovědět na ten sen, kvůli těm zatracenejm kanálům 😀
No jo, Kattys mě má přečtenou, 😉 je to mašlička u povídky, jak jinak. Je to spíš opravdu sen, protože v tom množství povídek se to dá těžko dosáhnout. Podle toho, jak to sleduju, musí být víc lidí, kteří povídku doporučí, a když se jich sejde v týdnu víc, což je nejspíš obvyklý, tak admini hlasujou, která si to z těch navržených zaslouží nejvíc.
Je to ale jedinej způsob, jak přivést lidi k povídce, a to i ty, který by si jí jinak ani nevšimli. A je to samozřejmě úžasná pocta. Ale už se mi stalo, že jsem takhle doporučovanou povídku přečetla a říkala si, co je na ní k doporučení, sakra. 😀 Jenže právě s tím mým překladačem já nikdy nemůžu ocenit styl psaní, jen děj povídky, pokud je zajímavej, a to asi není všecho, co se hodnotí.
Takže to necháme v rovině snu, Kattys. Můžeš to zkusit napsat, ale myslím, že aby se povídkou vůbec zabývali, musí těch doporučení přijít asi víc. Objednávat si to nechci, to by nebylo fér, abych prosila lidi, napište mi tam, takže pokud budeš chtít, nejspíš asi až později, jak jsi psala. 🙂 Bylo by to od tebe milý, ale obávám se, že právě to, že je to překlad, tomu trochu ubere na zajímavosti pro americké adminky. Těžko to odhadovat. 🙂 Rozhodně mít u povídky "featured" by byla ta největší výhra, která by se mi mohla stát, to je ta správná meta na THF! 😀
Jinak o čem to tady vykládáte, dámy? Nějaký gerundium, tak daleko jsme se v naší "angličtině" ještě nedostali 😀 Prozatím jsme probírali číslovky.. 😀 Jedna kolegyně se zeptala lektorky, jestli by jí mohla říct řadový číslovky, protože ona umí jen do dvou, a proto vždycky na hotelích na dovolený bydlí v prvním patře. 😀 Tak jsme se půl hodiny zabývali číslovkama. 😀
[26]: To koukáš, co? :))) Jo, teorie, to je moje, ale praxe, to už je horší. Souhlasím s tebou, čím více se člověk do problematiky jazyka ponoří, tím více zjišťuje, že vlastně nic neví. Můj případ. 🙂
Vždycky jsem si myslela, že můj hlavní problém spočívá v tom, že jsem se nikdy neučila angličtinu na škole. Prostě mi chybí základy a takový ten každodenní dril. Jsem z generace, která se učila rusky, a i když jsem ten jazyk leta nepoužívala, právě díky postcrossingu jsem si ho nedávno osvěžila a překvapilo mě, že v té hlavě přece jen něco zůstalo. 🙂
S angličtinou jsem začínala jako spousta dalších, zajímalo mě, co to vlastně ti Beatles zpívají, a i když jsem si tuto skupinu nikdy neoblíbila, zájem o angličtinu zůstal. Jenže to se zase naplno projevila má lenost. Přihlásila jsem se do jazykového kurzu, a když jsem dospěla k bodu, bylo to vždy tak nějak u nepravidelných sloves; kdy všichni ostatní chápali, rozuměli, zkrátka komunikovali, jen já nic, studium jsem vzdala. Takhle jsem to opakovala pořád dokola. 🙂 Až když jsem se před lety dostala do firmy, kde pracuji dodnes, situace se trošku změnila, firma nám totiž platila kurzy a tak se dostavilo alespoň nějaké zdání pravidelnosti výuky. A hlavně jsem se dostala k internetu, jehož lákání nedokážu odolat. Zajímá mě spousta věcí a nechci se ve své touze po informacích nechat omezovat jazykem. A tak se snažím. Ale bohužel výsledky mé snaze neodpovídají. 🙂
Pochopila jsem, doufám, správně, že žiješ ve Finsku? Mohla bych se zeptat, jak ses tam vlastně dostala? Jestli je moje otázka příliš osobní, pochopitelně mi nemusíš odpovídat, já jsem jen strašně zvědavá! 🙂
[27]:No maslicka u povidky by byla uzasnou poctou, to je fakt. Ale clovek muze vzdycky doufat, ze se mu sen vyplni, ze jo? Ja jsem ty maslicky u povidek desne dlouho nechapala, myslela jsem si, ze to ma neco spolecneho s cislem precteni, nebo tak neco. Navic maji ty pentle ruzne barvy, pokud se nepletu. Pak mi to ale doslo. Taky je jeste neco jako "Schessling awards" nebo tak neco a to je zase pres livejournal nominace dane povidky v jiste kategorii. Mam pocit, ze se to konalo uz dvakrat. Povidka se musi ctenari nominovat, pak se hlasuje, pak se scitaji hlasy.
A koukaly jste holky na TH kinkmeme? Taky na livejournal. To je pocteni, ehm.
Jinak jsem se Jani pokousela nejak napachat ty kanaly, ale nic mi v zadne liste nevyskocilo, jenom se mi otevrelo okno s komentari, ale prijde mi to desne neprehledne. Ale je fakt ze pouzivam Seamonkey/Firefox/Mozillu.
[28]:Me na sever zavalo srdicko, jako vsechny ostatni cizince, ktere jsem doposud tady potkala. Vsichni jsou tu prizeneni, provdane a tak. Neznam jedineho cloveka, ktery by ses prisel dobrovolne sam. Zeme je to krasna, ale jak jsem uz rikala, kazdy kraj ma sve.
[29]: No jo, mašlička je nejdřív modrá, to je v ten týden, kdy je na home page, tam má modrou, když je tam daná jiná, tak se mění na červenou, jako že byla předtím doporučovaná. 🙂 Taky mi chvíli trvalo, než jsem na to přišla. 🙂
Livejournalu se vyhýbám, jak z časových důvodů, tak proto, že mi to přijde naprosto nepřehledný, nemám tam účet, vzhledem k jazykovým schopnostem, takže vůbec netuším, jak to funguje, jak je to tam provázaný a tak. Španělská vesnice. 😀 Jsem ráda, že mám čas na THF, na tohle už ho nemám. Tudíž mě to ani netáhne. 🙂
Většina autorek ty povídky dává i na THF s tím, že k tomu napíše, že to psala pro tohle, ale mě v podstatě soutěže neberou, vzhledem k tomu, že nemůžu hodnotit literární úroveň povídek, takže bych ani nevěděla, jak pořádně hlasovat. 🙂 Je to těžký, když člověk ten jazyk zvládá tak tak. Co je to to schlessling nebo kinkmeme jsem vlastně nikdy nepochopila.
Jo, tak nevím, jak ti pomoct, ale v Mozille je to divný, no… je tam ale vidět, kde je nový komentář. IE je v tomhle dobrej, že nabízí prostě k přečtení celé komentáře, proto se ho nechci vzdát, ačkoliv mi mladej pořád tvrdí, že je blbej a pomalej… já k němu mám citovej vztah, přece jen, známe se už od roku 2000 😀 To už je dlouhá známost. V tom, co s tím, ti už ale neporadím. 🙂
A tak to já si s kanálama užila legrace až až 🙂 Udělala jsem vše dle návodu, ale když jsem se po chvilce chtěla podívat, jak to funguje, nemohla jsem to v oblíbených najít. No jo, jsem vážně hrozná, já si toho prostě ne a ne všimnout. Nakonec se zdařilo, jsem vážně nemožná, ovšem pak mi zase bylo divné, proč se mi po 15 minutách neukazuje nic nového. Tedy než mi došlo, že tam ten čas musím nastavit!!! Jak říká můj otec: "Pane Bože, do čeho´s to duši dal". 😉 Ale teď už jsem jen nadšená, připadá mi to skvělé, přesně jak jsi říkala, Janule, pro drbny jak stvořené, není nad to mít přehled. 🙂
Tak jsem si hned přihodila Ainiki i LadyKay, u nich člověk nikdy neví, kdy do toho praští. 🙂
A díky za objasnění mašliček, měla jsem v tom hokej, vůbec jsem nechápala, proč ty dvě barvy. 🙂 Jinak o kinkmeme jsem už slyšela, ale ještě jsem nestačila prostudovat. 🙂
Takže Finsko a romantika! To je krásné! Já bych se asi nikam přistěhovat nemohla, jsem děsný pecivál a vůbec si neumím představit, že bych žila jinde, to musí být dost náročné. A můžu se ještě zeptat, jak jsi tam dlouho? Slibuju, že pak už dám pokoj. :)))
[31]:Aha, tak uz to barevne kodovani tech pentli taky konecne chapu.
Lj je naprosty zrout casu, to uznavam, mi ale prijde uzasny v tom, se behem chvilenky se proklikas k takovemu uzasnemu kvantu povidek a zajimavych lidicek, ze jde az z toho hlava kolem. Ale je to bludicka bloudiva, chyti te a uz te nepusti.
Schlessling je v podstate jen soutez pro povidky THF, ktera se vypisovala zatim dvakrat. Jsou tam udany konkretni kategorie, ktere muzes vyplnovat povidkama, ktere ti prisly v dane kategorii nejlepsi a tak je nominujes. Nemuzes nominovat sama sebe, to je logicke, to by bylo sizeni a holky si to hlidaj. Pak se to scita a vyhlasuji se vitezove. Na profilech autorek si vetsinou muzes vsimnout, jestli neco kdy vyhrali, protoze si to tam hrde pochopitelne davaj.
Kinkmeme je takova hodne choulostiva specialni vecicka, kde anonymne vlozis "zakazku/objednavku" na povidku, ve ktere ma figurovat nejakej fetis nebo hodne specialni "kink", ktere ti zapaluje lytka a nekdo ji zase anonymne pro tebe napise (nebo taky ne, kdyz se nikomu nechce). Vetsinou je to jen takove kratke direktivum, ale nekteri si tam zadaji naprosto konkretni skript nacpany vsim moznym. Me to prijde zajimave z jednoho prostyho duvodu, je zajimave se dovidat, co rozpaluje druhy lidi, nekdy fakt zajimave, i kdyz nepochopitelne. Autorky, ktere se nestydi, potom sve povidky preposilaji na THF, ale zakaznika se nikdy nedozvis.
No, ja se ty kanaly jeste budu snazit nejak vymakat. Hodne by to pomohlo. I tak moc dekuji. Jsi moc hodna a hlavne trpeliva:-)
[32]:Tak to ti teda zavidim, ze se ti ty kanaly podarilo nakopnout, ja mam v tom dotedka bordel.
U sobu jsem 13 let.
No já vlastně nevím, jestli jsem ty kanály nakopla správně, prostě se mi po 15ti minutách ukazují nové komentáře a já na to zírám jak na zjevení!!! 🙂
Můžu se zeptat, co vlastně znamená to slovo "kinkmeme" v češtině? Narazila jsem na ten pojem u nějaké povídky, autorka poznamenala, že povídku napsala na základě žádosti na kinkmeme, takže jsem vydedukovala, že někdo někde uvede případné téma na povídku a autor si vybere. 🙂
Páááni, 13 let! Asi bych nikde tak dlouho nevydržela. 🙂 Prej u sobů. :)))) Dostala jsem pohled z Finska (slibuju, že už s tím postcrossingem nebudu otravovat!) a dotyčná Finka mi psala, že byla na výletě kdesi v lesích a pozorovala tam soby. Přišlo mi to děsně romantický! Ale vlastně vůbec nevím proč, asi jako kdybych se já vypravila do lesa na jeleny. 😉
"Člověk nikdy neví a pavouk nikdy nespí…" Jáááj..tak tahle věta mě totálně rozsekala 😀
Jinak teda čumím! Ani ve snu by mě nenapadlo, že existuje nějaký stroj, se kterým se Bill bude moct přesunout zpátky do minulosti a díky tomu vidět znova Toma. Nooo, tak teď už mi to nepřijde tak nemožné jako při prvním dílu! 😀 Beztak si myslím, že se Bill nespokojí s tím, že by Toma mohl jenom vidět. A nebo leda že by tam chudák dojel a tajně Toma sledoval pořád a ž do jeho smrti a pořád tak dokola 😀 Ale to mi přijde trošku nepravděpodobné, takový blázen snad Bill není 😀 Tak uvidíme, jestli se třeba Bill nebude pokoušet minulost změnit 🙂