Dnes se vracíme domů. Babička s dědou stojí smutně u branky a sledují, jak Tom vyjíždí s plně naloženým sporťákem na silnici. Scotty hlídá na zadním sedadle přikurtovaného Davídka a já sedím vedle své lásky, na sedadle spolujezdce. Museli jsme slíbit, že za čtrnáct dní přijedeme, jinak by nás babička asi nepropustila. Nabalila nám sebou spoustu jídla, jako bych byl na vaření absolutní antitalent… taky mi přibalila dětskou kuchařku, abych jejímu milovanému vnoučkovi nevařil nic ostrého a kořeněného. Za ten týden jsme se s Tomem sehráli, co se otcovských povinností týče, tak dobře, že už se ničeho nebojím. Ti dva si k sobě našli cestu tak rychle, že jsem se kolikrát nestačil divit. Malý David je opravdu ďáblík a koho chce, toho si obtočí kolem prstu.
Tomovi říká strejdo, občas Tome, podle toho, co se mu zrovna líbí a musel se smířit s tím, že pro strejdu už bude asi navždycky „špunt“. Když mu tak řekl podruhé, vztekal se, ale nebylo mu to nic platné, tak si zvykl a přestal Toma upozorňovat, že má jiné jméno.
„Tak co špunte, jak se ti tam vzadu jede?“ zeptá se starostlivě strejda svého synovce a koukne do zpětného zrcátka.
„Dobře strejdo, ale Scotty mi olizuje nos,“ svěří se s novým zážitkem a všichni tři se rozchechtáme.
„Asi tam máš něco od oběda, že mu tvůj frňáček tak chutná,“ sdělí mu Tom důvod toho záhadného olizování.
„Myslíš, jo?“ udiveně odpoví Dejv s takovou bezmeznou důvěrou, že je mi ho skoro líto.
Tahle dvojka je v neustálém pošťuchování. Tom si z Dejva dělá pořád legraci a on mu na všechny jeho fórky neustále skáče. Konečně si bude utahovat i z někoho jiného a nebudu jediný objektem téhle jeho vášně. Ve skupině to odnáší Geo, ale když jsme spolu sami, až doteď jsem tuhle nevděčnou roli zastával já. Teď má vhodnější objekt ke svým vtipům a klape jim to víc než dobře. Na mě ovšem padla nová role a to je ten chudák, který to musí všechno napravovat, aby z Dejva nevyrostla důvěřivá oběť poťouchlého strýčka. Je schopen mu s vážnou tváří nakecat takové nesmysly, že mi pak nezbývá nic jiného, než Dejvovi vysvětlit, jak je to doopravdy. Holt budu já ten vážný, seriózní táta a Tom srandovní strýček, což mu asi vyhovuje ze všeho nejvíc.
Po půlhodině monotónní jízdy je vzadu absolutní klid. Usnuli tam oba, jako zabití. Scotty trochu chrápe, ale na to jsme zvyklí. Tom se soustředí na řízení a mně se pomalu taky klíží oči. Cítím teď absolutní vyrovnaný klid. Konečně se všechno vyřešilo a já snad budu moci začít v klidu žít svůj vysněný nový život. Teď vím, že mi to všechno za to stálo. Nic v životě není zadarmo a nejdražší ze všeho je štěstí. Miluju své dva chlapy a oni, doufám, milují mě a to je nejkrásnější pocit na světě.
„Šípková Růženko, jsme doma,“ budí mě něžným polibkem Tom. Celé auto je ponořené ve sladkém snění a jeho řidič nás zatím bezpečně dopravil do garáže a vypnul motor.
„Pojď ke mně, ty můj princi,“ chytím ho rozespale kolem krku dřív, než se zase odkloní k volantu a vrátím mu stejně něžný polibek. Musíme si užít chvilku soukromí, než se ti dva vzadu vzbudí a nastane zase kolotoč běžného života.
„Billí, nedělej to, nebo se neudržím,“ zamumlá mi Tom do ucha, když ho nepustím a přejdu se svými polibky na jeho sladký bílý krček. Jeho ruka se pomalu přesune na místo, které se během chviličky nápadně zvětšilo a hladí mi narůstající bouli pod ozdobnou sponou mého pásku. „Copak se ti to tady stalo?“ šeptá dál vzrušeně a zatlačí silněji na tuhou džínovou látku. Zamířím rukou do stejného místa na jeho těle „To samé, co tobě,“ odpovím a zajedu rukou pod jeho volné kalhoty. „Lááááásko no tak… co jsem říkal… já se opravdu neudržím.“ zasténá potichu Tom, když ucítí můj naléhavý stisk ve svém klíně. „Vždyť nemusíš, uvolni se a nech mě pracovat,“ zašeptám, když slastí zakloní hlavu. „Co když se probudí…“ zasténá Tom z posledních sil a já se při těch slovech zarazím… má pravdu, jak bychom to vysvětlovali… musíme jinam.
„Pojď se mnou,“ zašeptám, když vynadám ruku zpod jeho kalhot. Rychle otevřu dvířka spolujezdce, nahmatám v kapse kalhot klíče od svého auta a odemknu dálkovým ovládáním. Tom se udiveně souká z auta, kde spí naše dva poklady, a když vidí, jak otvírám zadní dveře svého velkého černého korábu, pochopí a rychle zapluje dovnitř.
Lehce za sebou zaklapnu, abych nedělal velký hluk, a vrhnu se na svého pololežícího prince. Zadní sedadlo mi umožní se jen taktak napasovat těsně mezi jeho dlouhé nohy. Přitáhne si mě na sebe, aby mě mohl pořádně zlíbat, ale zkrátíme to, protože je jasné, že čas běží. „Tohle musí dolů.“ začnu rychle stahovat poslední dva kusy oblečení, které mi brání, abych mohl splnit, co jsem slíbil.
Hodím jeho kalhoty a boxerky na přední sedadla, vyhrnu mu velké triko, co nejvýš to jde, a pokračuju přesně tam, kde jsem skončil. „Ooou lásko, to je dokonalý…“ zavzdychá, když mu pokryju polibky cestičku od bradavek až k podbřišku a vyměním ruku za nedočkavá ústa. Důkladně dráždím jeho chloubu svou kuličkou v jazyku, lehce saju a kroužím kolem nejcitlivějšího místa jeho těla. „Jooo… broučku… takhle se mi to líbíííí…“ sténá rozkoší a za chvilku je už tak vydrážděný, že se výsledku svého snažení dočkám za pár minut. Vyčerpaně leží po namáhavém orgasmu a těžce oddychuje.
Políbím naposledy jeho udýchaná ústa a začnu ho zase něžně oblíkat. „Tak… hotovo,“ utáhnu pásek jeho kalhot na poslední dírku, aby je cestou domů neztratil, a stáhnu triko zpátky dolů. „Večer si tě podám.“ zadrží mě těsně předtím, než vylezu pozadu z auta. „Už se těším, lásko.“ uculím se na něj a podám mu ruku, aby se mu líp vylejzalo.
Zavřu naše dočasné hnízdečko lásky a ve chvíli, kdy se chystám otevřít kufr Tomova sporťáku, slyším volat Dejva. „Tatíííí… strejdóóó…“ Tak to bylo těsný, uvědomím si. Ještě že mě Tom včas zarazil a šli jsme jinam. Vypadá to, že odteď bude sex u nás doma adrenalinový sport.
„Copak je, špunte, už ses vychrněl?“ slyším Toma jak otevřel dveře u Dejva a opatrně ho vyndává ze sedačky. „Tak pojď ke strejdovi, ty ďábelský andílku,“ oslovuje něžně svého synovce a vysadí si ho rovnou do náruče. „Táta zatím vezme tašky a my půjdeme domů…“ poťouchle mi oznámí a už mizí s Dejvem v domě. Jasně, strejda se jde bavit a tatínek zatím odtahá těžké tašky… co jsem mohl jiného čekat, když je chudinka teď tak unavený.
Vypustím Scottyho, který už kňučí, že se chce proběhnout a začnu odnášet ty tuny jídla od babičky do kuchyně. Ty dva slyším z pokojíčku, jak spolu vymýšlejí nějakou bláznivou hru, při které se bude nejspíš přinejmenším skákat z postele do dálky. To mě mohlo napadnout, že je budu muset hlídat oba, aby se nezabili. Tak, Tomovu kytaru strčím rovnou do studia a je hotovo.
Z pokojíčku se ještě pořád ozývá hulákání těch dvou spiklenců, tak zajdu vybrat přeplněnou poštovní schránku. Za ten týden, co jsme tu nebyli, už se do ní nic nevejde. Sám jsem zvědavý, co v ní všechno najdu. Budou mi fanynky gratulovat k synovi, nebo mi budou nadávat? Těžko říct, ale uvidím. Manažerovi se moje náhlé otcovství náramně zamlouvá, protože to prý zvedne návštěvnost zářijového turné. Kdo by si nechal ujít zpěv čerstvého taťky, který ke svému potomkovi přišel tak zvláštní cestou, ne? Naštěstí začaly prázdniny, takže teď nastane okurková sezóna a novináři nám snad dají pokoj. Všichni odfrčí k moři a noviny nikdo nečte. Nakonec, taky bychom se mohli někam vypravit, co budeme trčet doma, když můžeme jet klidně až na konec světa. Většinu písniček už mám pěkně zpátky v hlavě a zkoušet na turné začneme až v srpnu, takže máme celý červenec na cestování.
Paměť se mi opravdu vrátila, ale naštěstí jen ta paměť. Nic jiného se nestalo, takže jsem se ani nijak výrazně nezměnil. Moje osobnost převálcovala tu minulou a Tomovi se ulevilo, že už se s „ním“ nemusí nikdy setkat. Budu ho muset postupně trošku očistit v jeho očích, protože zase takový parchant to nebyl, byl jen nešťastný a zklamaný životem. Nejdřív ho div neznásilnila bývalá fanynka, pak ho vydírala a s tím se nežije snadno. Snad to Tom za čas pochopí, až mu to budu mít příležitost vysvětlit.
Většina dopisů jsou naštěstí gratulace k otcovství, takže se nemusíme jako skupina obávat nějakého výrazného poklesu popularity, spíš naopak. Fanynky jsou ve věku, kdy většina z nich začíná pomýšlet na případné mateřství, takže je můj syn bude určitě zajímat. Nejspíš se mi začne nabízet spousta ochotných náhradních maminek, ale já už mám svého „strejdu“ Toma, který mi se vším pomůže. Jsem tak šťastný, že se Sabininy obavy nevyplnily a ti dva jsou spíš jedna ruka proti mně…
Dopis z Hamburské právnické kanceláře, který otevřu jako jeden z posledních mě ale nepotěší. Oznamují mi v něm, že mi vrací sponzorský dar, který jsem poslal na konto pana Michaela Schultze. O důvodech toho vrácení tam není nic podrobnějšího, ale pokud je chci znát, mám se ozvat na telefonní číslo kanceláře. Budu tam muset zítra zavolat, protože tohle mě opravdu zajímá. Ale to až se postarám o ty dva, co slyším řvát z pokojíčku.
„Pánové, konec zábavy, Davide koupat a ty… strejdo, půjdeš s ním,“ dodám, k radosti obou aktérů budoucí námořní bitvy.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
Ahojgy. Máš mocinky nádhernej blogísek, a to vážně nelžu!!!… Nepíšu jeden stejnej koment na 50 blogů jen tak myslím to opravdu vážně!!! A byla bych moc ráda kdyby jsi kukl/a na náš!!! A klidně písni nějaký komment bo se zapoj do bleskovky, a to je 4. článek!!! ☺♥☺♥☺♥☺
ouha x) tak sa nám to schyluje ku koncu x) a to veru koncu poriadne šťastnému =) mám rada tieto "rozťahané" happy endy x) ktoré ale nekončie svatbou a tak x) no veď ako by aj mohli x) milujem twincestné poviedky , pretože nie sú obyčajné a autorky sú obzvlášť kreatívne =)
Nááááááááááááádhernýýýýýýýýýýýýýýýýýý!!!!!! Ještě si přečtu poslední dílek a pak si budu muset do lednice dobít baterku =D nějak mi wyhládlo ((= ae pak se OKAMŽITĚ wrhnu na ZATÍM posledních 68 kapitol ((= Ae stejně je to málo, na takowou nádheru!!! ((=
A zase je všechno v pořadku teď už jen další díl a večer se vrhnu na druhjou řadu 🙂
Tak konečně to vypadá, že bude opravdu všechno naprosto v pořádku a budou jedna krásná šťastná rodinka 🙂 Tom s dejvem se mi děsně líbí 😀 Úplně vidím, jak by s ním Tom radostně dováděl. Myslím, že mu to nedělá žádný problém, spíš naopak, rád se vyblbne 🙂