Tiché kroky a nesmělé zaklepání na dveře. Jak je to pořád stejné… Zase nasadit masku. Falešný úsměv, nenáviděné doteky, přetvářka. Bludný kruh, ze kterého není úniku. Čekám na zázrak. Na něco, co změní tuhle bezvýchodnou situaci, něco co mi pomůže tomu uniknout. Ale kdy to přijde?
„Ahoj, pojď dál,“ pronesl k drobné štíhlé dívce. Svá slova doprovodil přátelským, otevřeným gestem. Posadili se proti sobě. Čekala na jeho reakci. On věděl, co má dělat, ale všechno v něm se zoufale bránilo to udělat.
Rezignovaně si k ní mlčky přisedl a vztáhl ruku. Pohladil její dlouhé, světlé vlasy. Pečlivě načerněné řasy dychtivě zamrkaly a na malý okamžik skryly hlubokou modř jejích šťastných očí.
Tolik toužila po tom, aby si zrovna jí všiml. Aby to byla právě ona, kterou pustí do svého soukromí. Naděje, že s ní pozná něco, co s jinými dosud nezažil a co ho pohne, aby s ní chtěl strávit ještě spoustu chvil, tahle naděje byla neuvěřitelně silná a vitální. Stále nemohla uvěřit tomu, že právě ona měla to štěstí a vybral si ji vyhlášený Tom Kaulitz. Ten Tom Kaulitz, který podle médií dobýval dívčí srdce i těla stejně lehce, jako jejich kapela vyprodávala obří haly po celém světě.
„Tome,“ zašeptala hlasem plným okouzlení.
Palcem přejel po růžových rtech. Prohlížel si její lehce opálenou tvář. Byla krásná. Stejně jako ta před ní a i ta další před ní. Tak jako všechny, které kdy před ním v podobném pokoji v podobné situaci seděly.
Věděl, že čas běží. Sklonil hlavu a přitiskl se k jejím rtům. Snažil se myslet na něco příjemného. Na něco co by jeho myšlenky na chvíli odpoutalo od toho, že vlastně jen plní povinnost. Plní úkol, který mu byl svěřený.
Jeho ruce automaticky klouzaly po oblých tvarech jejího těla. Všechno se v něm třáslo. Rozhořčením, nechutí, zlobou…
Proč se nedokážu vzepřít? Proč jednou neuhodím pěstí do stolu, aby bylo po mém? Proč si od nich nechám všechno líbit? Proč zrovna já? Miliony otázek, které by mohly začínat slovem proč. A ani jedna odpověď začínající slovem protože.
„Tome,“ zašeptala znovu. Ať mlčí, prosím. Hlavně ať nic neříká a ať to máme brzy za sebou.
Jeho tělo odmítalo spolupracovat.
S naučeným úsměvem ji vytáhl k sobě a objal ji kolem pasu. Zamířil s ní ke dveřím vedoucím do ložnice. Vstoupili dovnitř. Uprostřed místnosti stála obrovská bělostná postel, v jednoduchém dřevěném rámu. Na dece ležel černý hedvábný šátek.
Znovu se ponořil do jejích úst, zatímco z ní stahoval těsné tričko a posléze i krátkou džínovou sukýnku. Z pokoje zaslechl drobný šramot. Je tady!
Zůstala stát ve spodním prádle. Prohlížel si ji a doufal, že v jeho výrazu uvidí to, co v něm vidět chce. Vzrušení, touhu, lásku. Nic z toho necítil.
Natáhl se pro černý šátek. Tolikrát opakovaným pohybem jí zakryl oči a pevně utáhl uzel.
„Neboj se,“ zašeptal.
Vždycky mu jich v téhle fázi bylo líto, ale chtěly to samy, nenutil je, aby za ním chodily. „Bude se ti to líbit, uvidíš.“
„Proč mi zavazuješ oči?“ zašeptala roztřeseným hlasem. Nikdy si nebyl jistý, nakolik to způsobuje vzrušení a nakolik strach z neznámého.
„Chci, aby sis to víc užila.“
Začal se pomalu svlékat a sledoval očima její tělo. Stydlivě se krčila a snažila se zachytit jakýkoli zvuk, který by jí napověděl, co se kolem ní děje.
Zůstal před ní stát nahý a byl rád, že nemůže vidět, jak je jeho tělu lhostejná. Sklopil pohled ke svému klínu a zklamaně zavrtěl hlavou. Povzdechl si. Je to prokletí!
Stáhl z ní poslední kousky prádla. Měla krásné, nedotčené tělo. Naznačil jí, aby se posadila na postel. Nemohlo mu uniknout chvění jejích paží i nohou. Tentokrát si byl jistý, že je to v důsledku strachu. Sám ho cítil naprosto zřetelně. I jeho tělo se chvělo, a to na rozdíl od ní věděl, co přijde.
V zádech ucítil jeho pohled. Věděl, že tam je. Naprosto zřetelně vycítil jeho přítomnost a ani se nemusel ohlížet. Přesto se otočil. Musel ho vidět. Potřeboval ho vidět…
Jakmile ho spatřil, jak tam stojí ve dveřích, zrychlil se mu dech. Sledoval ho, jak si vzrušeně prohlíží dvě nahá lidská těla před sebou. A v tu chvíli ho nenáviděl. Nenáviděl jeho dychtivý výraz, nenáviděl ho za to, co se právě teď chystá udělat. A stejnou bezmocnou nenávist cítil i k sobě. Za to, že se nedokáže vzepřít. Za to, že z téhle špinavé hry si bere i pro sebe kousek štiplavého a zakázaného vzrušení. Za to, že se bojí přiznat, po čem touží.
Mlčky na něj kývl a ustoupil stranou, rukou si stydlivě zakrývajíc odhalené tělo.
Pozoroval ho. Pružně jako šelma na lovu se přiblížil k dívce. Dychtivě vztáhl ruku a začal ji hladit. Žádné polibky, nic co by mohlo prozradit jejich výměnu. Velmi profesionální, množstvím zkušeností dovedené do téměř bezchybné dokonalosti. Bez ostychu se dotýkal těch nejintimnějších míst. Nejprve překvapeně vydechla, ale brzy začala ochotně spolupracovat. Netrvalo dlouho a jejich těla splynula v jedno. Pohybovala se ve stejném rytmu, tančila ten odvěký tanec lásky, nyní okleštěný na pouhé fyzické uspokojení.
Rozšířenýma očima plnýma nechtěného vzrušení sledoval jeho pohyby. Byl neskutečně krásný a přitažlivý. Tak nedosažitelný… a cizí.
Zoufale tiskl zpocené dlaně ke svému tělu a snažil se zamaskovat svoji zjevnou touhu. Horkost se přelévala jeho útrobami, až musel na pár okamžiků pevně stisknout víčka a zatnout zuby, aby se trochu zklidnil. Jeho zrychlený dech… kvůli ní.
Konečně se jejich těla prohnula v posledním záchvěvu předznamenávajícím bouřlivé vyvrcholení. Pevně sevřené rty nevypustily ani jedinou hlásku, která by je mohla prozradit. Oči zastřené slastnými pocity, chvějící se ruce…
Vyklouzl z jejího vlhkého těla a nečekaně rychlým pohybem se odkulil stranou. Snažil se co nejrychleji zklidnit rozbouřený dech. Očima vyhledal Tomovu tvář. Prozrazovala všechny zjitřené emoce, které jím zmítaly. A on to viděl. Bylo to tam pokaždé. Pokaždé to hledal a našel…
„Tome,“ zasténala a rukou hmátla po hedvábném černém šátku.
Oslovený učinil krok směrem k ní. Zadržel pohyb její ruky. Teď přišla jeho chvíle.
Ten druhý na něj jen spiklenecky mrknul a dlouhým prstem přejel po jeho rozechvělé tváři. Pohledem sklouzl k dlaním, které už nemohly zakrýt to, o co se tak usilovně snažily. Po tváři mu přelétl vědoucí úsměv. Natáhl k němu ruku, ale v poslední chvíli se zarazil.
Nenávidím tě. Tolik tě nenávidím!
Tom vyprovodil jeho štíhlou postavu pohledem až ke dveřím. Pak se otočil k dívce.
Vadilo mu, že se jí dotýkal právě on. Že se s ní miloval, že ji chtěl, že probudila jeho touhu.
Drsně a nenávistně se zmocnil jejího těla…
Nevnímala jeho zlobu… Chvěla se štěstím, ten úžasný pocit ji naplňoval do nejmenší skuliny, do nejtajnějšího zákoutí. Cítila jeho tělo a horké, vlhké dlaně…
Když bylo po všem, zničeně se odsunul co nejdál od ní.
Ležel na zádech, očima propaloval bílý strop nad sebou a přál si, aby se probudil a zjistil, že to všechno je jen zlý sen, že skutečnost je úplně jiná.
Strhla si šátek z očí.
„Bylo to nádherné, Tome, byl jsi úžasný,“ šeptala dychtivě a pokryla jeho tvář desítkou drobných polibků. Chvíli to útrpně snášel, ale dlouho to nevydržel.
Snažil se, aby nepoznala jeho rozčarování a nechuť.
„Měla bys už jít,“ promluvil konečně. Snažil se do svého úsměvu dát alespoň trochu něhy.
Překvapeně se na něj zadívala.
Doufala, že s ní zažije něco výjimečného…
„Já…,“ vydechla zklamaně.
„Nic jsem ti nesliboval,“ řekl nečekaně pevně.
„Já vím,“ sklonila hlavu, aby neviděl slzy, které se jí tlačí do očí. „Já vím…“
Beze slova posbírala své oblečení a rychle se upravila.
Pořád ležel nahý na posteli a zíral do stropu. Nevěnoval jí už jediný pohled. Její role skončila.
„Tak ahoj,“ zašeptala. Stále ještě doufala, že ji zavolá zpátky, že ji k sobě přivine a řekne pár milých a něžných slov.
Nic takového se nestalo.
Zlomeně odešla pryč. Věděla, že se už nikdy nesetkají. Prohrála. Nedokázala nic.
Zapomene na mě tak jako na všechny ostatní…
autor: Michelle M.
autor: Michelle M.
🙂
Začína to zajímavě, jsem zvědáva co bude dál jdu číst.
Hmmm… neviem. Zdá sa mi to divné, ale keďže som zvedavá a Janule mi odporúčala prečítať si niečo od Teba, tak skúsim, pretože zatiaľ všetko čo mi poradila bolo krásne. Idem na to.
Tuhle povídku jsem už kdysi dávno četla 🙂 Ale bohužel i přesto, si moc nepamatuju, co všechno se v téhle povídce odehrálo, proto jsem si rozhodla oživit paměť a jsem opravdu zvěadavá 🙂