„Kdes byl?“ zavrčel Tom naštvaně hned potom, co rozrazil dveře bratrova pokoje.
Samozřejmě nemohl usnout. Sice se v posteli převaloval ze strany na stranu, ale v polospánku pořád číhal na sebemenší zvuk. Doklad toho, že se bratr vrátil.
Kolem půl třetí ráno konečně uslyšel známé zavrzání čtvrtého schodu. Prudce otevřel oči a posadil se na posteli. Se zatajeným dechem naslouchal Billovým krokům, míjejícím jeho pokoj.
Neudržel se, aby za ním nešel.
Bosé nohy rychle překonaly vzdálenost pár metrů ke dveřím sousedního pokoje. S klepáním se nezdržoval, jak časovaná bomba vletěl dovnitř.
Bill se právě svlékal. Stál k němu zády a roztržitě odhazoval tričko a džíny ke kožené bundě, ležící už na křesle.
S nepřítomným výrazem ve tváři se k němu otočil. Z každého jeho pohybu byla znát nesmírná únava.
„Od kdy neklepeš?“ zeptal se, ale kupodivu to neznělo ani moc naštvaně, spíš rezignovaně.
„Na něco jsem se tě ptal?“ Třemi kroky byl Tom u něj. Vztekle strčil do jeho bledého ramene, až Bill zavrávoral.
„Nekřič, vzbudíš mámu,“ pronesl Bill a nedůvěřivě si Toma přeměřil.
„Tak kdes byl? Můžeš mi to, sakra, říct? A jak to, že sis vzal auto a nic mi neřekl?“ vztekal se dál Tom.
Bill se ztěžka posadil na svoji postel a jedním prstem si setřel rozmazané černé linky ze spodního víčka. „Tak štve tě víc, že nevíš, kde jsem byl, nebo že jsem se tě nedovolil o auto?“
Jeho lhostejné poznámky Toma rozpalovaly doběla.
„Samozřejmě mě zajímá, kde ses celý den a celou noc poflakoval. A proč jsi měl vypnutý mobil.“
Bill k němu zvedl začervenalé oči. „Jenom jsem se chtěl projet, to je–.“
„Lžeš!“ Tomův zlostný hlas zarazil jeho slova.
Doširoka rozkročený stál před nahrbeným bratrem sedícím na bílé peřině. Z každého kousku jeho těla vyzařovalo opovržení, zloba, nahromaděný potlačovaný vztek. Jemně opálená hruď se prudce zdvíhala, ruce se křečovitě svíraly do pěstí a znovu rozvíraly. Oči přeplněné dlouho skrývanými emocemi neklidně pozorovaly druhou postavu strnule k němu vzhlížející. Rozzlobený vypadal jak antická socha.
„Musel sis najít nějakou náhradu sám, když jsi u mě neuspěl?“ vykřikl po chvilce posměšně.
„Do toho ti nic není,“ odsekl Bill ve snaze alespoň trochu vyrovnat náhlé otočení rolí.
„Není?“ Tomovo obočí se s hraným údivem zdvihlo do výšky. „Jak není?“ Sklonil hlavu k bratrovi, jeho hlas teď připomínal hadí syčení. „Myslel jsem, že jsi říkal něco o tom, že mě potřebuješ. Že beze mě to nejde. Nebo jsi mi lhal?“
Bill zaraženě zavrtěl hlavou. „Já ti přece nelžu.“
„Tak mi řekni, jaký to bylo? Lepší než minule? Nebo horší?“ dorážel Tom. Jeho představy Billa v objetí s neznámou se znovu vynořily na povrch. A když ho měl před sebou, téměř nahého, sedícího na posteli, byly ještě víc konkrétní. Tom trpěl. Všechno uvnitř něj bylo tak natlakované, že stačil sebemenší impuls a rozbil by se na milion střípků. Ty představy byly tak živé a tak krutě zraňující.
Silně uchopil Billova ramena a hrubě s ním zatřásl. Bill překvapeně zamrkal a sklouzl pohledem k Tomovým ramenům, kde se znatelně vyrýsovala malá prohlubeň v pletenci svalů. Lehké mravenčení se rozběhlo jeho útrobami.
Znovu se vrátil očima k té rozzlobené tváři, ve svém rozhořčení náhle odkryté, nahé ve své upřímnosti… a velmi vzrušující. Dychtivě sledoval celou škálu výrazů, které se před ním střídaly. Vypadalo to, že Toma nic nezastaví. Byl rozzlobený a téměř šílený žárlivostí.
Bill spokojeně vydechl.
Podařilo se. Konečně jsem v něm něco probudil! Konečně žije! Konečně cítí něco silného… stejně jako já!
Od té chvíle nebyl schopen vnímat realitu. Nic z toho, co by Tom mohl udělat, mu nevadilo.
Necítil bolest, když ho Tom uhodil otevřenou dlaní do tváře, ani když dopadl zády na postel a uhodil se do temene o zeď. A když konečně ucítil váhu bratrova těla na svém a jeho ústa slepě tápající po rozechvělém krku, nenadálý pocit štěstí ho naprosto oslepil. Dosáhl svého… alespoň pro tento okamžik se cítil šťastný a v tu chvíli si také uvědomil, že tenhle pocit už jednou ve svém životě zažil…
*flashback*
„Jak jsi mi to mohl udělat?“
„Jednoduše. Copak si myslíš, že tě nechám, aby sis užíval sám?“
„Ty ses zbláznil. Přece nemůžeme mít jednu holku!“
„A proč ne? Jsme přece dvojčata… a dvojčata dělají všechno spolu.“
„Všechno?“
„Všechno, Tome, úplně všechno.“
…….
Když tenkrát Bill přišel do Tomova pokoje právě ve chvíli, kdy se věnoval jedné pohledné fanynce a bez jakýchkoli známek ostychu se k jejich něžným hrátkám přidal, Tom nevěřil, že nesní. Něco takového přece není možné. On nemůže jen tak vpadnout do mého pokoje a dívat se, jak se miluju s holkou, a chtít… něco víc.
Ten večer se pohádali. Rozbouřené emoce tryskaly z obou stran a pak… pak se to prostě stalo. Přeskočila jiskra. Ani jeden z nich nevěděl, kdo s tím tehdy začal. Jisté je jen jedno. Ta noc měla změnit jejich vztah.
Dotýkali se svých těl s váhavou nejistotou, objevovali skrytá tajemství toho druhého a nechali se znovu a znovu spalovat neuvěřitelným žárem, který se při prvním vzájemném doteku rozhořel. Ale ten křehký cit, který se z plamenů vášně zrodil, měl být udusán hned v počátku své truchlivé existence…
Ráno je zastihlo unavené a rozbolavělé. Oba věděli, že nic nemá šanci překonat tuhle noc. Oba věděli, že na ni nikdy nezapomenou. A oběma bylo jasné, že odteď už nic nebude tak jako dřív. Peklo otevřelo své brány…
*konec flashbacku*
S tichým zasténáním zvrátil Bill hlavu dozadu a prohnul se v bocích, alespoň jak mu to váha Tomova těla dovolila. Chtěl víc. Tváře mu hořely, dech byl k nezastavení. Tomovy doteky ho tak nesnesitelně rozpalovaly… Motýlí křídla v jeho slabinách tloukla jedno přes druhé a Bill cítil, že takový nápor vzrušení nebude schopen dlouho ovládat a kontrolovat.
Dychtivě vyšel vstříc Tomovu tělu, chtěl poznat, jestli i on cítí to samé. Byl natolik omámený silnými pocity, že nedokázal postřehnout, jak je na tom. Zajel oběma rukama pod Tomovy volné kalhoty a sevřel jeho pevný zadek. Silně si jej přitiskl k sobě. Zasténání, které splynulo z Tomových rtů i tlak jeho vzrušení, který se zaryl do Billova břicha, jej nemohly nechat na pochybách…
Jediným pohybem se překulil a obrátil Toma na záda. S rukou uvězněnou pod vodopádem tmavě plavých vlasů, se k němu vítězoslavně sklonil. Prstem volné ruky obkreslil konturu viditelně prokrvených rtů a lehce je rozevřel. Očima se do nich vpíjel, zatímco ukazováčkem vstřebával jejich horkost. Tolik po něm toužil. Toužil po jediném polibku, který mu vymaže z hlavy všechno, co leželo mezi tou jednou jedinou noci a tou dnešní. Zapomenout! Už byl tak blizoučko, že cítil, jak Tomův horký dech rozechvívá rozcuchané vlasy na jeho skráních. Stačilo jen ještě kousek…
Byl tak zabraný do zkoumání Tomových úst a do slastných představ z jejich doteku, že si nevšiml měnícího se výrazu v jeho očích.
Rány, které Tomovi v průběhu jejich narušeného vztahu zasadil, byly zřejmě příliš hluboké a tak se také stalo, že prozření, ke kterému Bill tuhle noc dospěl, bylo pochopeno jen jako další úskok.
„To nejde.“
Jako mávnutím kouzelného proutku tu byl najednou zas ten starý Tom.
Vysmekl se zpod Billova těla. Na setinu vteřiny se zarazil, jako by snad chtěl ještě něco říct, ale nakonec jen zahanbeně vstal a se skloněnou hlavou rychle odešel.
Poprvé v životě měl Bill chuť se rozbrečet.
autor: Michelle M.
