Jen co za sebou zavřel dveře, málem spadl na zem leknutím.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ zavrčel na Ginu navlečenou do Tomova velkého trička. „A co to máš na sobě?“
„Hledám koupelnu a tvoje trika jsou dobrý tak maximálně pro trpaslíky a vedle byl otevřenej pokoj se spoustou správnejch triček, tak jsem si jedno půjčila. Doufám, že to nevadí?“ pronesla ironicky.
„No to teda vadí,“ zasyčel, protože si uvědomil, že i přes tekoucí vodu by ho Tom mohl snad zaslechnout. „Tohle ze sebe okamžitě sundáš a koukej vypadnout. Auto už čeká dole… Tak dělej, slyšíš?“
Začal z ní sám rvát tričko dolů a postrkovat ji směrem do svého pokoje.
„Au,“ promnula si loket, za který ji bolestivě vstrčil do místnosti. „Ses zbláznil, ne? Přece takhle nemůžu nikam jít. Potřebuju si dát sprchu a pak už tě zdržovat nebudu, neboj,“ ušklíbla se na něj.
Bill zavrtěl rezolutně hlavou. „Žádná sprcha. Prostě si sbal svoje věci a vypadni. Auto už čeká dole a David s tvojí kamarádkou taky… tak bude to?“ Netrpělivě začal podupávat nohou.
Gina našpulila naštvaně pusu. „To vypadá, jako kdyby se ti vrátila manželka… podle toho, jak vyvádíš.“
Bill se rozhodl to nekomentovat. Prudkým pohybem zatáhl za spodní okraj Tomova trička. „Tohle jsem ti řekl, že máš sundat,“ zasyčel zlostně.
„Dobře, dobře,“ vyštěkla. Přetáhla tričko přes hlavu a začala si oblékat své prádlo poházené po zemi. Očkem mrkla, jestli ji sleduje… ke jejímu zklamání se však s ponurým, zamyšleným výrazem díval z okna.
„Hotová?“ zeptal se netrpělivě. Vystrčil ji na chodbu a táhl rychle dolů po schodech.
Dole u dveří už čekal David s Elle, nerudní a evidentně nevyspalí.
„Tak vám děkuju za báječnej večírek,“ zamumlal Bill, když je všechny strkal do připraveného taxíku. V jeho tváři se zračila nepřehlédnutelná úleva.
„Zavolám ti,“ pronesl David unaveně. Obě dívky se ani neobtěžovaly se s Billem rozloučit a on se jim po takovém vyhození, jaké jim právě dopřál, po pravdě ani nedivil.
Jen co auto zmizelo za rohem, vběhl zpátky do domu.
Před dveřmi do koupelny se zastavil a zaposlouchal. Bylo tam ticho.
*
Je to nádherný pocit, když víte, že na vás někdo někde čeká, čeká, až se k němu vrátíte, protože mu na vás záleží… i já jsem se dočkal, i já teď mám někoho, komu na mě záleží, kdo na mě čeká… Bille, neumíš si představit, jak moc pro mě znamená, že jsi vydržel, zůstal tady sám a čekal. Konečně… věděl jsem, že se můžeš změnit a naučit se… mít mě… rád!
Horká voda se přelévá přes moje unavené tělo. Přivřenýma očima pozoruju svoje vlasy, jak neklidně krouží po hladině. V hlavě mám úplné prázdno, jak kdyby někdo vzal gumu a rychlými pohyby všechno smazal. Strašně moc se mi chce spát…
*
Několikrát se nadechl a vydechl než vklouzl do koupelny plné páry. Vlhkost byla taková, že mu suché vlasy okamžitě zplihly.
„Tak už jsem tady,“ zašeptal.
Tom ležel ve vaně se zavřenýma očima. Mokré vlasy se mu rozprostíraly po ramenou, nasáklé vodou těžce spočívaly na hladké pokožce. Bill klesl na kolena a s bradou položenou na předloktí, opřel se o okraj vany. Hladil očima Tomův obličej, vychutnával si ten krásný pocit, že je zase zpátky.
Snad poprvé se na něj můžu dívat tak, jak to asi mělo být už od začátku. Kde skončila má nenávist? Silácké řeči o jeho zničení? Ne… já tu přece nejsem proto, abych nenáviděl… přirozeností člověka přece není nenávidět, ale milovat…
„Tome,“ zašeptal a jemně přejel štíhlým prstem po bratrově ruce položené na břiše. Voda už pomalu chladla, přesto Bill neodolal a plochou celé dlaně jemně pohladil bratrův klidně se zdvíhající hrudník. Pod dlaní cítil to ospale bijící srdce.
Zkoumavě přejížděl po nehybném těle ukrytém pod vodní hladinou. Ploché břicho, úzké boky, nekonečně dlouhé nohy… špičkou prstu kopíroval téměř neznatelný proužek světlých chloupků značící cestu k nejcitlivějšímu místu jeho těla.
Tom se neklidně zavrtěl a otevřel oči. „Je mi zima,“ zašeptal a udiveně si bratra přeměřil, jako by se ho chtěl zeptat, proč klečí u vany a máchá si ruku ve studené vodě tak blízko jeho klína, ale neudělal to.
*
Zdál se mi podivný sen. Bill ležel na zemi, bušil sevřenými pěstmi do podlahy a strašně naříkal. Já se na něj mlčky díval, stál jsem jen pár kroků od něj. Cítil jsem jeho zoufalství, jeho tvář byla pokrytá závojem slz, ústa stažená do bolestivé grimasy. Nechápal jsem to. Proč mu nepomůžu? Proč se jen chladně dívám, jak trpí? Zdvihl ke mně obličej a něco mi říkal. Přes hustou clonu ke mně neproniklo jediné slovo… jen jsem se díval na pohybující se rty, v hlavě úplné prázdno a co bylo nejhorší… stejné prázdno a chlad bylo i v mém srdci…
Tom polekaně otevřel oči a zhluboka vydechl. Ruka objímající ho kolem pasu se pohnula a přitáhla si jeho tělo blíž k sobě. Podíval se přes rameno. Bill spal pevně přitisknutý k jeho zádům a neklidně oddechoval. Opatrně se otočil, aby na něj lépe viděl.
Odstrčil na stranu neposedný pramen vlasů, který se svezl po pobledlé tváři až k nosu, palcem pohladil bledé rty plné drobných ran. Černé řasy se zatřepotaly, jako by chtěly říct, že ten druhý si ten dotek plně uvědomuje.
Pousmál se. Jemně, přesto naléhavě se přitiskl k chvějícím se ústům, snad s nadějí, že dokáže ty malé ranky zacelit. Ucítil krátký vzdech a hned vzápětí Bill procitl.
Nemluvili. Slova nebyla potřeba.
Tom se zdvihl na lokti a dlouze se zadíval do bratrových očí barvy hořké čokolády. Ten temný záblesk… tolik nenáviděný… ne teď, teď už ne. Dnes jsme tu sami, jen my dva. Jen ty a já. A já vím, že dnes poprvé patří ten záblesk mně. To já v tobě zapálil ten oheň… já jsem ten, po kom toužíš… to mé ruce se tě budou dotýkat a mé jméno bude znít z tvých rtů…
Sklonil hlavu a nesmírně majetnicky se chopil Billových úst. Neptal se, co smí a jestli vůbec… Ne… věděl, že smí všechno a Bill rozhodně není ten, kdo v tuto chvíli určuje pravidla hry. Jeho dychtivost… nedočkavost, s jakou vztahoval k Tomovi ruce… to vše znamenalo jediné: Vezmi si mě, jsem tvá hračka…
Tom vnímal všechny signály, vysílané Billovým tělem, naprosto zřetelně a lhal by, kdyby chtěl tvrdit, že nečekaně získaná moc na něj jakkoli nezapůsobila. Přesto se snažil ovládnout a přinést stejné potěšení oběma.
Nesmírně pomalu, téměř lenivě, laskal dlaněmi bratrova záda. Jen jakoby nedopatřením občas pohladil i pevně stažené půlky malého zadečku. Pokaždé když to udělal, projel Billovým tělem neovladatelný třas.
„Tome,“ zasténal tlumeně a podvědomě několikrát pohnul boky. Tom pokrýval drobnými motýlími polibky jeho čelo, bral mezi rty jeho obočí, víčka, nos… když se propracoval k hraně spodní čelisti, Bill se roztřásl jako v zimnici.
„Asi bych tě měl trochu zahřát, co?“ zašeptal Tom do napjaté kůže na Billově krku. Tím to ale jen zhoršil.
Vlny horka a chladu přecházely Billovými útrobami. Snažil se nevnímat je, ale nebylo to dost dobře možné. Uchopil do dlaní Tomův obličej a drsně se přitiskl k jeho rtům. Jazykem neuvěřitelně jistě zaplul okamžitě dovnitř. Dorážel, provokoval, vybízel ke stále odvážnějším a živočišnějším dotekům. Prudkým pohybem převrátil Toma na záda. Vyhoupl se na něj obkročmo, aniž by přerušil jejich spojení. Když Tom pevně sevřel v dlaních jeho zadek, překvapeně vydechl.
Skončím s tím, slibuju. Bylo to naposledy. Teď už vím, že jen s tebou jsem úplný, jen s tebou můžu dojít na konec cesty…
Bylo to vůbec poprvé, kdy se chtěli milovat, protože to tak cítili. Cítili, že chtějí být spolu a že je to tak správně. Tom se téměř zalykal pocity štěstí, když viděl v Billových očích všechno, o čem dosud nepadlo ani slova, ačkoli už oba tušili, co to znamená.
Radost a štěstí brzy vystřídalo vzrušení a jiskřivé napětí. Tom byl příliš dlouho sám, aby dokázal odolávat.
Netrpělivě stáhl tmavé prádlo zakrývající Billovy úzké boky. Prsty obemkl kolem jeho vzrušení a párkrát pohnul rukou. Bill zvrátil hlavu nazad, trhavě se nadechl. Zastřenýma očima propaloval Tom štíhlý krk, lákavě se mu nabízející. Lačně se ho zmocnil. Pod jeho drsnými doteky se kůže téměř okamžitě barvila do ruda. Ani jeden z nich tomu nevěnoval pozornost. Bill sténal a tiskl se k Tomovi, ostré nehty zatínal do opálené kůže, až po nich zůstávaly zarudlé dlouhé škrábance, pálící jak sůl v čerstvé ráně. Tomovi to ale nevadilo. V tuhle chvíli by byl snesl od Billa cokoli. Nedočkavě strhl své prádlo a nasměroval Billovu ruku ke svému klínu. Z Billova hrdla se vyšel táhlý, procítěný sten. Tom měl pocit, že musí zákonitě explodovat a když se jemné prsty obtočily kolem jeho horkého penisu, pocit se změnil na jistotu.
O několik minut později už jen leželi v těsném objetí a vzpamatovávali se z naprosto bouřlivého a strhujícího orgasmu, ke kterému se přivedli téměř současně.
„Asi bychom se měli jít osprchovat… máma bude za chvíli doma,“ pronesl tiše Tom. Hlas se mu ještě trochu chvěl. Věděl, že v tuhle chvíli by se spíš hodilo říct něco jiného, ale bylo příliš brzy. I když Billovi věřil, bál se mu říct, co k němu cítí.
Bill se zavrtěl a nosem přejel po Tomově stále ještě divoce pulzující tepně na krku.
„Přijdeš za mnou večer?“ zeptal se škádlivě. Jen z tónu jeho hlasu mohl Tom vycítit, že tímhle síly rozhodně vyčerpané nejsou. I když se to zdálo téměř nemožné, nový záchvěv vzrušení probleskl jeho útrobami.
„Chceš, abych přišel?“ odpověděl otázkou.
Bill spokojeně přikývl. „Chci.“
„Dobře, pak tedy přijdu,“ potvrdil Tom.
Sledoval pohledem bratrovu nahou postavu, namáhavě se sbírající z postele.
„Bille!“ zavolal, když už bratr téměř vycházel ze dveří.
Chladný podtón, kterým to vyslovil, přiměl Billa na místě ztuhnout.
„Můžeš mi vysvětlit, od čeho máš ty škrábance na zádech?“
autor: Michelle M.
