Zrychlený dech. Horoucí polibky a nenasytné doteky. Rozechvělé ruce… Všechno to, co člověka naplňuje k nesnesení. Čemu se snaží uniknout a zároveň ho jímá hrůza, že se mu skutečně uniknout podaří.
Pojď ke mně! Zase mi mizíš mezi prsty? Chci tě chytit a držet tě, dokud nebude pozdě. Dokud svítání nezjeví pravdu ve své nahotě…
Klapnutí dveří Billova pokoje zaznělo v potemnělém domě jako ohromující rána. Oba polekaně uskočili před tím zvukem.
Tom vztáhl dychtivě ruce. Tápal ve tmě bratrova pokoje. Oči brzy přivykly tmě a on rozpoznal štíhlou siluetu stojící mlčenlivě blízko bíle povlečené postele. To sametově hebké tělo bylo tak blizoučko, až se mu zrychlil dech jen při té představě. Do nosu mu dráždivě pronikala jemná vůně. Jeho blízkost mě mučí. Šílím po jediném doteku, zblázním se, jestli se znovu nedotknu jeho rtů… Bille!
„Dej ty ruce pryč,“ proťal tmu Billův čistý hlas. Hbitým pohybem se vyhnul Tomovým něžným rukám. V šeru pokoje se zablesklo bělmo jeho očí.
„Bille,“ vyrazil ze sebe Tom překvapeně.
„Neslyšel jsi?“ Znovu. Zvuk ostřejší než ostří pečlivě nabroušeného nože.
„Bille!“
Pokoj prozářilo světlo z malé lampičky u postele.
Tom zamžoural oslepenýma očima.
Bill stál u své postele. V černých velmi těsných boxerkách, s rozcuchanými vlasy a rty naběhlými od Tomových hladových polibků byl ztělesněním smyslnosti. Tom rozrušeně polkl. Nechápal to. Nechápal vůbec nic. Přece mě nechal, abych se ho dotýkal, abych ho políbil, dokonce mi to sám oplácel! Učinil krok směrem k bratrovi. Nemohl si pomoci. Působil na něj jak magnet na kov.
„Zůstaň stát, kde jsi. Rozumíš?“ pronesl Bill tak chladně, až to bralo dech.
V Tomových zmatených očích se zaleskly slzy.
„Bille… já tomu vůbec nerozumím. Proč… proč jsi to dovolil, když mě teď… odstrkuješ?“ zeptal se nešťastně.
Několik okamžiků Bill mlčel.
Přemýšlel.
Sklonil hlavu koketně k jednomu rameni. Jeho hlas byl o poznání vřelejší než před chvílí.
„Copak Tome? Chtěl by ses mě dotýkat? Chtěl bys mě znovu políbit? Chtěl bys zjistit, jestli na mě tvé doteky působí stejně jako ty moje na tebe? Jestli mě to vzrušuje?“ Bylo neuvěřitelné, jak rychle dokázal Bill přecházet mezi protipóly svých slov.
Tomovy oči se široce rozevřely překvapením. Nevzmohl se na víc než na plaché přikývnutí.
Bill k němu sám přistoupil. Uchopil jeho ruku do své a položil si ji na hrudník. Cítil, jak je horká, jak se chvěje, jak vnímá údery srdce bijícího hluboko pod ní. Přitiskl se k bratrovi nejblíž, jak to bylo možné. Nechal ho přivyknout si, uvolnit se tak, aby mohl snáze vstřebat to, co mělo následovat.
Srdce mi buší a ta ruka tak pálí. Chci ji strhnout ze svého těla, mám strach, že mi do kůže vypálí cejch. Na místě mého srdce bude už navždy vypálený otisk jeho dlaně. Naše spojení… jedinečné, silné, nezničitelné… Nezničitelné? Všechno je přece zničitelné…
Naklonil hlavu k jeho tváři. Při doteku rozcuchaných černých vlasů Tom hlasitě vydechl. Jeho reakce navodila bratrovi spokojený úsměv. Znovu se přiblížil. Mazlivě se špičkou nosu otřel o hranu Tomovy tváře a zhluboka se nadechl té nevtíravé, tělesné vůně. Pevně se zachytil nahých ramen tak, aby rychleji získal na okamžik ztracenou rovnováhu. Zatnul dlouhé nehty do jemné kůže, až Tom syknul pod tím bolestivým dotekem.
Konečně Billovy horké rty spočinuly na Tomově tváři, blízko, velmi blízko nedočkavých, rozechvělých rtů. Do svého hlasu vložil veškerý šarm, smyslnost a přesvědčivost, když zašeptal: „A co mi za to nabídneš?“
Zřetelně cítil, jak Tom ztuhnul.
„Jak to myslíš?“ vymáčkl ze sebe a snažil se vymanit z Billova sevření. Ten ho ale chytil ještě pevněji. Volnou dlaní bloudil po Tomových hladkých zádech, občas zajel i k lemu volných nočních kalhot, téměř padajících ze štíhlých boků dolů. Hladil jeho tělo tak dlouho, dokud neucítil, že se znovu uvolňuje a poddává se mu. Rty zlehka mapoval jeho obličej, Tomovy chvějící se řasy tak příjemně šimraly jeho citlivá ústa… Téměř na svůj návrh zapomněl.
Na okamžik se na něj zadíval. Zaváhal. Musíš!
„Udělám to, co ty chceš, když ty pak na oplátku uděláš to, co chci já,“ zašeptal, jistý si svou neotřesitelnou pozicí.
Tom strnul. Nechtěl uvěřit tomu, co slyší. Nevěřícně se na bratra zadíval.
Ty jeho démonické oči, zkušené doteky, ruce bloudící po mém nedočkavém těle, smyslná ústa… Mám ho nadosah. Milování s ním výměnou za co?… Proč jen jsem si tak jistý, že vím, co budeš chtít? Vůbec ses nezměnil! Nenávidím tě! Jak já tě nenávidím!
Díval se do Billových tmavých očí. Tak plných té nenáviděné touhy. Nenáviděné? Ano, nenáviděné. Tu touhu jsem totiž nevyvolal já, ale vidina dalšího hebkého, cizího těla… těla, které ti bude patřit, ale které nebude moje.
„Nenávidím tě,“ zašeptal Tom.
Jediným prudkým pohybem strhnul Billovy pěstěné ruce ze svého těla.
Mlčky se otočil a zmizel ve dveřích.
O dvě vteřiny později se dveře od jeho pokoje s ohlušující ránou zavřely. V zámku cvakl klíč.
autor: Michelle M.
