Musel přestat. Hlas se mu celý rozechvěl a on cítil, že takhle to dýl nevydrží. Chtěl jít Martinovi přinejlepším rozbít hubu za to, co udělal, ale Bill mu v tom zabránil. Nechtěl, aby mu nějak ublížil. To by už vážně nezvládl…
Celý týden. Tom se, ačkoliv nerad a s velikou bolestí rozhodl, že musí na Billa zapomenout úplně. A pak, možná když jej to přejde, by mohl být konečně tím pravým bratrem, jak se patří. Ale ani těchhle sedm dní mu vůbec nepomohlo. Billa vídal pokaždé ve škole. Sice to bylo málo, ale i tohle mu stačilo na to, aby uvnitř trpěl. Ale i přes tohle všechno si Billa střežil před Martinem. I když se mu chtěl vyhýbat, nedokázal to. Billa miluje nadevšechno na světě a nedovolí, aby mu někdo ubližoval…
I když sám si uměl přiznat, že ten, co mu ubližuje nejvíc, je právě on sám. I když se jej snažil chránit… Bill o ochranu nestál, tedy alespoň ne tak jako stál o Tomovu přítomnost nebo lásku.
Od toho incidentu s Martinem se snaží vyhledávat místa, kde je většinou více lidí… Jenomže on nechce více lidí! I když je třeba se spolužáky, nebo doma s mámou… i tak mu něco chybí. To něco je Tom. Nechápal, jak to mohl udělat… Sliboval mu horydoly… a přijde jedna překážka a z jejich lásky zbyla jenom vzpomínka. Vůbec nemyslel na to, jak se Bill cítí, nebo na to, jak to všechno přijme. Prostě mu jen řekl, že je konec…
Byl jako vždycky jeden z upršených dnů, Bill seděl smutně pod svým stromem a byl vděčný za větve, které jej chránily před deštěm. Přemýšlel o tom, co udělal špatně. Třeba si z něj Tom jenom udělal legraci a celý jejich vztah nebral vážně. Možná jej vůbec nikdy nebral vážně. A také že jej možná nikdy neměl rád.
Sám nevěděl, které z těchhle variant by dal přednost.
Doma mu bylo děsně smutno. Pořád čekal, že by za ním Tom snad mohl přijít, ale to by asi čekal marně. Už vlastně pochyboval, že na něj Tom ještě myslí…
To se ale pořádně spletl. Tom na něj myslel pořád. Nepřešel jediný den,j ediná hodina, minuta, co by na Billa nemyslel. Miloval jej k zbláznění a už sám nevěděl, co bude dál. Jak dlouho ještě dokáže nalhávat sám sobě, že by na to někdy zapomněl. Na to nejde zapomenout… Bill byl to nejkrásnější, co jej potkalo. Vnesl mu do života tak krásnou jiskru… Naučil jej počkat a nespěchat hned na všechno, protože pak je to ještě krásnější. A to jejich vztah byl. Nebyl jako všechny ostatní… byl vyjímečný… byl to vztah dvou bratrů, mezi kterými vzplála snad ta nejjemnější a nejčistší láska, jakou si lze představit. A on to nemůže jenom tak opustit. Nemůže brát ohledy na to, jestli to co dělá, dělá správně… jedná přeci srdcem a to mu říká… běž za ním…
Bill si už připadal vážně jako holka, která dokáže už jenom brečet. Nic jiného totiž v poslední době nedělal. Simone si s ním nevěděla rady. Vůbec tomu nerozuměla. A Tomovi také ne. Vždyt přeci spolu vycházeli… Bill jí o něm krásně vyprávěl, kde nastal ten zlom?
Urputně se snažil usnout a už konečne zahnat své slzy spánkem, když najednou… To, co jej vyrušilo, bylo jemné klepání na dveře. Zmateně vstal a opatrně došel ke dveřím. Pro případ, že by to byla máma, si utřel zbylé slzy a pomalu otevřel.
„Tome…“ vydechl a nevěřícně zíral na totálně promočeného Toma, který měl však v očích rozhodný pohled. Vědel, že to co chce teď udělat, je to správné…
Pomalu vešel za Billem, který se z toho ještě nevzpamatoval a zavřel za sebou dveře.
„Jestli jsi mi sem přišel nadávat, nebo něco podobnýho, můžeš odejít! Já vím, jsem nechutnej… miluji své dvojče, ale alespoň si to přiznám,“ sykl mu ostře do tváře. S Tomovou reakcí však nepočítal. Ten totiž už nedokázal hledět na totálně zničeného Billa a prudce ním smýkl o zavřené dveře.
„Umím si to přiznat,“ šeptl a naléhavě se vpil do bratrových rtů…
Tom vůbec nepočítal minuty, po které si tiše proplétali jazyky. Bylo to pro něj něco nádherného… zase jej držet v náručí, cítit jeho horlivé polibky a mít tolik blízko jeho hladová ústa. Simone dala Tomovi klíče hned, jak zjistila, že to on je jejím synem. Samozřejmě mu tehdy hned nabídla společné bydlení, ale to Tom hned odmítl. Nechtěl mít Billa vůbec blízko sebe. Teď se však všechno změnilo. On si konečně uvědomil, co pro něj Bill znamená… Bill byl ochoten bojovat o jejich lásku a Tom se rozhodl do téhle bitky zapojit! Ještě nikdy nebyl štastnější, ještě nikdy se necítil tak, jako vždy, když byl u něj Bill. A totohle se nemínil jenom tak vzdát. Bude bojovat za jejich lásku. A bylo mu jedno, jestli jsou nechutní, nebo zvrhlí… na lásce přeci nic špatného není…
Tom Billa pomalu táhl k posteli, na kterou si pomalu lehali. Svoje ústa přitom neoddělil od těch bratrových. Bill věděl, že Simone už šla spát a také znal její spánek, takže věděl, že dokud tady nebudou ječet na celý barák, tak se tak snadno nevzbudí.
„Co se stalo?“ zašeptal tiše, když Tom přerušil jejich polibek kvůli nedostatku kyslíku.
„Byl jsem strašně hloupej, Bille,“ zašeptal a zoufale líbal bratrovy horké dlaně.“Myslel jsem, že když to ukončím, všechno bude tak jak má být,“ podíval se do bratrových smutných očí a všiml si rozmazaných stínů po jeho krásné tváři. „Jenomže takhle to nemělo být,“ špitl a nechal se od bratra nežně pohladit po tváři.
„Myslel jsem, že už mě nechceš… žes mě vlastně nikdy nechtěl,“ ozval se smutný hlásek u Tomovy tváře. Toma hned zabolelo u srdce. Vědel, že to přehnal, že udělal hloupost, ale nikdy mu nechtěl až takhle ublížit. Miloval jej více než svůj život a udělal by pro něj cokoliv. A to mu teď taky jde dokázat. Rozhodl se totiž, že už nechce být bez něj ani chviličku…
„Bille…miluji tě nejvíc na světe. Ty seš moje všechno. Nechtěl jsem ti ublížit… protože jsem tím ublížil vlastně nám oběma. Bylo to sice jenom seddm dní bez tebe, ale já už to nemohl dýl vydržet. Lásko… dokázal bys mi to odpustit?“ zeptal se tiše a v jeho hlase zněl tichý strach. Bál se, že jej Bill i po tom všem nebude chtít. To by ale Bill nedokázal. Snil o tom, že Tom přijde a tohle mu řekne… A teď je to pravda. Smutný nádech v jeho očích rázem vystřídaly plamínky radosti a ty posmutnělé rtíky vystřídal štastný úsměv.
„Opravdu?“ tuhle otázku spíše zapištěl samou radostí. Tom s úsměvem přikývl. Bill se mu vrhl kolem krku a začal celou jeho tvář pokrývat nežnými polibky. „Jistě že ti odpouštím… miluji tě, Tomi,“ zašeptal a dlouze jej políbil.
„Já tebe taky a chci ti to také dokázat,“ záhadně se usmál a vstal z Billovy vyhřáté postýlky. Natáhl k němu ruku a pomohl mu vstát.
„Ty máš pro mě nějaký překvápko?“ zeptal se Bill šťastně. Cupital za Tomem jako malinkaté dítě, co se těší na novou hračku. Tom jej vedl rovnou do předsíně, kde náhle zastavil.
„Tak… podívej,“ řekl Billovi a tváří naznačil, aby se Bill otočil. Ten mu ještě věnoval jednu pusinku a nadšeně obrátil svou hlavičku k danému překvápku. Štěstím málem vypískl, když u dveří uviděl všechny Tomovy kufry…
autor: B-kay
betaread: Janule
