Hned jak to ale Bill zjistil, od sebe Toma polekaně odsunul a rukama se snažil přidržet si na sobě už i tak dost rozvázaný župan.Vyděšeně se díval do Tomových očí a snažil se v nich pochopit všechno, co teď dělají. Chtěl se ujistit, že to co dělají je opravdu ta cesta, kterou se měli vydat.
“Bille…já ti jednou slíbil, že na tebe počkám… nikdy bych si tě nevzal, kdybys to ty sám nechtěl, nebo nedej bůh násilím,“ začal Tom pomalu šeptat a po čtyřech se zas k Billovi připlazil. Ten teď propaloval smutným pohledem polštářek vedle Toma.
“Musím ti připadat směšnej,“ vzdychl a v očích se mu zalesklo. Toma tahle slova moc mrzela a také to vůbec nebyla pravda. Opatrně si Billovu tvář nadzvedl k té své a vtiskl mu lehký polibek, kterým setřel i tu malinkatou slzičku, která si probojovala cestu z Billových očí.
“Miluju tě. Nikdy bys mi směšnej nepřipadal. Když to budeš chtít pomalu, tak klidně… o to to pak bude hezčí, lásko,“ usmál se Tom a něžně otřel svůj nos o ten Billův.
Bill se na něj pousmál a konečně přestal křečovitě držet župan. Ten se, jakmile jej Billovy prsty pustily, sesunul až někam k bokům. Tom se na něj pomalounku položil a znovu si užíval Billových krásných polibků.
I když by už kdekdo nevydržel a vrhl by se na něj, Tom to v plánu neměl. Oba po chvilce leželi na posteli nazí, vášnivě se líbali a mazlili, ale po chvilce si ve vzájemném objetí také usnuli.Tenhle den byl pro oba dostatečně vyčerpávající, a tak se není ani čemu divit. A krom toho je zítra čeká snad nejtěžší den v jejich životě. Jenomže to ještě ani jeden z nich nic netuší. Netuší, že zítřek přinese úplně něco jiného, než v co doufali. Ani netušili, že zítřek vytvoří mezi nimi neodstranitelnou propast, ale zároveň je spojí tím nejvroucnějším poutem na světě…
Celý den strávili jak jinak, než spolu. Jen tak se poflakovali uličkami města a užívali si vzájemnou přítomnost, i když ji najevo dávali jenom letmými úsměvy.
Večer šli, přesně jak Tom Billovi slíbil, k němu domů. Ještě před vchodem Bill Toma dlouze políbil.
“Děkuju, že to pro mě děláš,“ špitl a s úsměvem jej pohladil po tváři.
“Já rád,“ zazubil se na něj Tom a sám zazvonil na zvonek. Sám sobě se divil, že není vůbec nervózní. Billova mamka bude určitě stejně prima jako její syn…
Simone právě vařila večeři, když ji vyrušil zvonek. Rychle si utřela ruce do zástěrky a utíkala otevřít. S úsměvem vykoukla ze dveří, ale úsměv jí hned opustil, jakmile uviděla vedle svého synka jeho…
Určitě to byl on. Byla si stoprocentně jistá…
Simone totiž neměla jenom jednoho kluka. Narodila se jí dvojčata… Ano, dvojčata. A to druhé z nich stálo hned vedle Billa.
Několik měsíců po porodu totiž začaly být mezi jejich rodiči potíže. Nakonec to vyvrcholilo rozvodem, avšak nějakou újmu to mělo. Její manžel měl na soudu známé a tak jim zaplatil, aby Simone přišla alespoň o jednoho ze svých synků. Bill byl ten, který byl ten citlivější, ten křehčí a tak se musela, i když jí to rvalo srdce, rozloučit s Tomem. Na jeho tvář však nikdy nezapomněla. Manžel ji totiž posílal někdy fotky…
Tohle ale kluci vědět nemohli, jak by taky, když měli sotva rok… Simone je oba pozvala dovnitř a Bill hned poznal, že s mamkou není něco v pořádku. To co se ale dozvěděli v následující čtvrthodině, jim vyrazilo dech…
„Bratr?!“ řekl Bill a nevěřícně civěl na svou mámu. To nemůže být pravda…. To… to není možné. Vyděšeně se koukl na Toma, který nepřítomně hleděl na Simone.Tohle všechno totiž bral jako špatný sen. Sen, ze kterého se ráno vzbudí a v objetí mu bude spát jeho láska.
„Já vím, Bille… je to pro vás teď šok. Jenomže si tímhle získal brášku, kterého sis tak moc přál,“ pokoušela se alespoň trochu odlehčit situaci Simone, která čekala, že Bill bude rád. Vždyť jí o Tomovi moc hezky vyprávěl… to tehdy ještě ani ona sama nevěděla, že Tom je její druhý synek.
“Tohle je špatnej vtip, mami. Tohle nemyslíš vážně,“ vstal Bill až tak prudce, že si ruku odřel o roh stolu. „A co nám teď ještě řekneš, že jsme dvojčata?!!“ vykřikl ani nevěděl proč. Najednou ho to tak nějak samo napadlo. Tohle se mu snad nemohlo stát… Všechno bylo tak perfektní… tak krásný…
“Simone, proč nic neříkáte?“ zeptal se potichu Tom, kterému až teď naběhla slova.
“Bille, Tom je tvůj bratr… vy jste… jste totiž dvojčata. Narodili jste se prvního září… ty jsi o deset minut mladší,“ opatrně koukla na Billa, kterému se udělalo špatně. Simone jim teď musela na rovinu říct vše, jak to bylo. A proč spolu vlastně sedmnáct let nebyli.
Tom věděl, že tátova přítelkyně není jeho máma, ale ani v tom nejhorším snu ho nenapadlo to, že by jeho mámou byla právě ta Billova… Jsou bratři… dvojčata… měli by mezi sebou udržovat sourozenecký vztah… zatímco oni… oni se do sebe zbláznili…
„Tome… Tome, no tak počkej,“ křičel Bill a utíkal ven za Tomem. Ten to totiž už nevydržel poslouchat… musel pryč. Už by to dýl nesnesl.
“Do pytle, proč…“ šeptl a svalil se vedle dveří. Z očí mu hned začaly téct slzy… Tyhle slzy však nedokázaly ukázat tu bolest, co v sobě oba dva cítili. Bill byl z toho také vedle. Přišlo to stejně rychle, jako jejich vztah. Jenomže tohle pro ně tak krásné není…
Kdekdo by byl rád, že získal sourozence, ale ne tihle dva.
“Ježiši Bille… seš můj bratr… a já tě tak moc miluju,“ brečel Tom a rychle si Billa k sobě přitulil. Už jej totiž políbit nesměl. Bratři se nelíbají a on si toho byl vědom.
“Já o tebe nechci přijít, Tome…“ ozval se Bill tiše vzlykajíc do Tomovy mikiny.
“Tohle nezvládnu… řekni mi, že až se vzbudím, budeme spolu u mě doma, ve vaně… Bille, řekni mi to,“ jeho hlas byl poznačen velikou bolestí. Vlastně jakoby jen kvílel. Bill by mu to tak rád řekl, ale věděl, že to tak nebude. Nějak podvědomě tušil, že už nic nebude jako předtím a taky že měl pravdu.
“Tohle je konec,“ šeptl najednou Tom a podíval se Billovi hluboce do očí, které se najednou skelně zaleskly.
“J-jak konec?“ zeptal se vyděšeně a nespouštěl z Toma pohled. Ten vzal jeho tvář jemně do rukou a ještě pořád brečíc jej naposledy políbil.
“Miluju tě, Bille. Víc než svůj život. Jsi láskou mýho života… nevím, jak to bez tebe zvládnu, ale budu tady pořád s tebou. Jako tvůj… bratr,“ to poslední slovo mu ani nechtělo vyjít z pusy.
“Tome, ne… podívej. Mnoho kluků přeci žije spolu a…“ začal rychle, ale Tom jej také rychle zastavil přiložením prstu na rty. Jemně se dotkl těch měkkých polštářků a věděl, že už se jich více dotýkat nebude moc. Cítil se tak prázdný.
“Kluků jo, ale ne dvojčat. Bille, mezi náma je konec… Moc mě to bolí, věř mi, já ti nechci ubližovat… ale takhle to dál nepůjde. Lepší bude, když tě uvidím jenom ve škole. Nevím jak to zvládnu,“ rychle vstal, protože už nechtěl, aby jej Bill viděl brečet. Nechtěl, aby se trápil ještě víc… už takhle se trápil dost.
„Tomi, neodcházej,“ špitl Bill za vzdalující se postavou.
“Miluju tě, Bille,“ zašeptal tiše Tom a pomalu kráčel domů. Nevěděl, zdali to zvládne bez Billa…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
