Blbej hip hoper 6.

„Bille… kdykoliv se ti něco nebude líbit… řekni, já přestanu,“ šeptl Tom a pomalu Billovi přetáhl triko přes hlavu. Konečně jej viděl tak, jak si to přál.

„Seš nádhernej,“ špitl a jemně přiložil rty k místu, kde Billovi hluboko pod kůží bilo šťastné srdce.

„Tome?“ zeptal se Bill tiše a pomalu Tomovi svlíkl triko, které je od sebe dělilo.

„Hmm?“ zabručel mu Tom do ouška, které následně políbil.

„Já… tedy já… chci se ti omluvit,“ špitl Bill potichu a hodil na Toma smutný pohled.

„Bille… za co? Ty se mi nemáš za co omlouvat,“ usmál se na něj Tom a jemně jej políbil na bradu.

„Ale jo… já sem o tobě mluvil moc ošklivě, Tome. Byl jsi pro mě jenom blbej hip-hoper. A… a já se za to teď moc stydím… mrzí mě to. Nechci, aby ses zlobil …já tě neznal,“ začal se mu rychle omlouvat a z očí se mu drala jedna slzička za druhou.

Tom se na něj pousmál.

„Tys byl pro mě zas namyšlenej fracek,“ zasmál se Tom a jemně setřel Billovu slzičku. „Ale nemysleme už na minulost, Bille… ty jsi moje přítomnost a já doufám, že i budoucnost. Miluju tě,“ řekl a začal Billa pomalu líbat.

„T-Tome, počkej,“ šeptl Bill a opatrně od sebe odsunul Toma, který jej hladově líbal. Ty polibky… ty mu vůbec nepřekážely. Jenom se prostě bál, že by Tom dneska chtěl dosáhnout už maximum v jejich vztahu. Sice se mu zdála myšlenka milování s Tomem krásná, ale nedokázal pokořit strach. A zejména dneska ne. Dneska si toho už prožil dost a Tom taky.

„Jdu na tebe moc rychle, Bille?… Když jo, jen řekni a já,“ začal se hned omlouvat a mile se Billovi díval do vyplašených, ale spokojených očí.

„Ne… je to krásný, Tome. Všechno… jenom, já… ještě to dneska nedokážu udělat. Nechci, aby ses na mě zlobil. Mrzí mě to,“ špitl Bill něžně, ale bál se, že jej Tom třeba vyhodí z domu… no to možná ne, ale prostě se bál, co se bude dít. I když byly asi tři hodiny ráno, oba už dávno nebyli ospalí.

Tom se na něj šťastně usmál.

„Ty si vážně myslíš Billí, že chci s tebou jenom spát? Myslíš, že bez sexu tě nechci?“ usmál se na něj a něžně Billa pohladil po tváři. Bill smutně vydechl. „Bille, já tě miluji… a počkám tak dlouho, jak budeš chtít. Kdyby to bylo dneska nebo za měsíc, na tom přeci nesejde. Chci být s tebou,“ usmál se na něj a jemně jej políbil na špičku nosu.

Billův smutný pohled náhle vystřídal šťastný a zamilovaný. Teď v tom oba lítali až po uši.

„Taky tě miluju, Tomi… a moc,“ zářivě se usmál a znovu dal průchod Tomovým polibkům.

Prakticky celý víkend byli spolu. Jenom doma přespávali, ale jinak byli pořád spolu. Bill vzal Toma na všechna jeho oblíbená místa tady ve městě. Ze všeho je ale těšilo nejvíc, že za celý víkend nepotkali žádného otravného spolužáka a mohli být klidně spolu.

Ve škole to ale bylo jiné. Ačkoliv se domluvili na tom, že se budou chovat jako dřív, prostě to už nedokázali. Už nedokázali skrývat ten cit, který v nich krásně vyrostl a ještě určitě poroste… jenomže jaksi jiným směrem…

„Hele, holky, koukejte,“ šeptla šokovaně vyšší černovlasá dívka a s nechápavým pohledem se upřela na ostatní kamarádky vedle ní. Jednou z nich byla i plavovláska, už vzpomínaná Billova spolužačka.

Všechny pohledy ulpěly na Billovi, který seděl jako vždycky přes oběd pod svým stromem, ale už tam nesedával sám. Seděl tam s Tomem. Seděli naproti sobě, vzájemně si dávali chutnat jídlo a smáli se jako malé děti. Pro holky by to bylo v pohodě a kašlaly by na to, kdyby nešlo o Billa s Tomem. Z dálky je pozoroval ještě jeden nasupený pohled a ten patřil Martinovi…

Holky žárlily na Billa a Martin zase na Toma. Až teď si uvědomil, že udělal chybu, když jej tolik mlátil. Vždyť je tak přitažlivej…

„Tos dělal ty?“ smál se Tom s plnou pusou jídla a dobíral si tím Billa kvůli jeho kulinářským znalostem, které Tomovi jaksi chyběly.

„Tobě to nechutná?“ zeptal se Bill a jeho úsměv pomalu pochyboval, tedy jen jako…

„Ale to víš že chutná, Billíí. Hlavně od tebe,“ usmál se na něj a brnkl mu po nosíku.

„Jenom to moje se asi nedá jíst, co?“ zasmál se při pohledu na Billův vyšklebený obličej, který se ale snažil skrývat.

„Nee… je to dob-rý,“ zasekl se, jak spolkl sousto a pak se mile usmál. Tom se tomu musel smát.

„Seš medvídek, víš to?“ poslal mu vzdušnou pusinku.

„Jasně, že vím,“ zašveholil Bill, chytil Toma za zápěstí a kousl si svého výtvoru… ten se dal totiž jíst. Nevěděl, co to Tom ukuchtil, ale moc jedlý to asi nebylo.

„Ale i snaha se cení,“ zasmál se Bill nad Tomovou tváří, když si jen uždibl kousek ze svého výtvoru.

„Proboha,“ zasupěl a musel to hned vyplivnout. „To bylo… no, kuchař ze mě asi nebude,“ zašklebil se a ukousl si z Billova papání.

„Máma to dělává někdy s jablky,“ řekl Bill a ukázal na koláčky, které upekl on sám a pak pokračoval. „Jenomže já jablka nemůžu. Sem na ně alergickej,“ vzdychl.

Toma ale najednou napadlo. „Já… já taky,“ pousmál se, jen co se mu podařilo popadnout dech.

„My toho tedy máme společnýho,“ zasmál se Bill.

„Chtěl bych tě políbit,“ špitl Tom a zoufale putoval od Billových očí k jeho krásně tvarovaným rtům.

„Už tě to nebolí?“ zeptal se mile a pohladil Billovu bolístku.

„Už ani ne… ale ten polibek si nech radši na pak,“ odtáhl se od něj na bezpečnou vzdálenost.

„Billí…víš co, přes tuhle hodinu se seber na záchod. Tak pět minut před koncem. Prosím, já to nevydržím,“ prosil Tom.

„Ty seš strašná potvůrka, víš to?“ usmál se a vstal, protože zazvonilo. Mile na Toma mrkl a vrátil se do třídy.

Hodina se strašně táhla, ostatně tak, jako každá jiná. Ale tahle nejvíc, jelikož si Bill nepřál nic víc, než aby už skončila. Pět minut před koncem decentně zvedl ruku a zeptal se na WC.

Chodbou snad přeletěl a po chvilce už stanul před chlapeckými záchůdky. Ještě se rozhlídl kolem a opatrně vstoupil dovnitř.

Ještě se ani nezorientoval a už byl namáčklý na stěně a zasypán tunou Tomových hladových polibků.

„Tome… pomalu… já nemůžu dejchat,“ smál se Bill, když se konečně od Toma odtáhl.

„Pardon,“ tiše se zasmál a znovu jej políbil, teď už o poznání jemněji.

„Tomi… přijď dneska k nám. Chci ti představit mámu,“ ozval se najednou Bill. Čekal zápornou odpověď, o to víc jej překvapilo Tomovo přitakání…

„Opravdu bys chtěl poznat mou maminku?“ zeptal se jej Bill šťastně. Tom se zazubil svým typickým úsměvem.

„Jasně, proč ne?“ mile koukal na Billovu rozjasněnou tvář.

„Já… tedy budu moc rád, když přijdeš,“ zasmál se Bill a skočil Tomovi kolem krku.

„Miluju tě,“ špitl a teď to byl on, kdo jej vášnivě líbal. Zavřeli se do jedné z kabinek a tam se až do konce hodiny věnovali ústnímu zkoušení :D.

Jenomže do konce vyučování zbývaly ještě dvě hodiny a tak se museli zase rozloučit a každý zvlášť jít do své třídy.

„Ahoj,můžu?“ ozvalo se Billovi za zády zrovna když se vracel do třídy? Hned poznal ten hnusný hlas. Na ten chladný hlas by nikdy nezapomněl. I když teď byl okořeněný malou špetkou falešné milosti, Bill věděl, že Martin nikdy nemůže být nic jiného, než hnusný zvíře.Ublížil mu už nespočetněkrát… už tolikrát přišel domů zmlácený, buďto jenom od něj, nebo od celé jeho trapné bandy.

„Co chceš?“ sám sebe se ptal, kde vzal tu odvahu se mu postavit tváří v tvář.

“ Jenom si promluvit,“ usmál se na něj Martin až podivně mile.

„O čem?“ zněla Billova krátká odpověď.

„Možná, že o tom novým. Neříkal sem ti, ať se k němu nepřibližuješ?“ znovu použil svůj starý hlas a drapl Billa za lem trika. No to jo… na ten trapnej zákaz už dávno zapomněl. A proč by na něj taky měl myslet, že jo?

„Dej mi pokoj, Martine,“ šeptl a snažil se uvolnit z jeho pevného sevření.

„Tak já ti mám dát pokoj, Billiku, jo? Tak já ti jej dám… ale až se trošku pobavím,“ nepříjemně se zašklebil a začal Billa tahat za ruce někam pryč. Mohl se Bill bránit. Byl asi o deset centimetrů menší a to už je co říci, když Bill má 180…

Jedinou Billovou záchranou mohla být Klára, která všechno viděla. Hned jí napadlo, kam jej Martin vede…

Bill se už jako malej hrozně bál vody a kluci na plaveckým měli děsnou prču, když jej házeli do bazénu a on pak prosil o pomoc. Klára jej vždycky litovala, ale nikdy v sobě nenašla odvahu pomoci mu. Hrozně se bála Martina, protože před Billem byla právě ona terčem jeho zlé nálady.

Rychle utíkala za jedinou osobou, o které věděla, že Billovi určitě pomůže…

Tom právě seděl ve třídě a čekal, až konečně zazvoní, když najednou ucítil něco divného. Jakoby se mu stáhl žaludek strachem nebo co. „Bill!“ šeptl. Ani sám nevěděl, kde se to v něm všechno tak najednou vzalo, ale cítil… že jeho láska není v pořádku. Prudce vstal a vyběhl na chodbu, kde se srazil s Klárou.

„Tome… počkej,“ vykřikla, když jí rychle oběhl a chtěl ho jít hledat. Ten ji ale ani v nejmenším neposlouchal a chtěl dál utíkat.

„Tome, jde o Billa,“ vykřikla a Tom teď konečně zastavil…

autor: B-kay
betaread: Janule