Blbej hip hoper 9.

První noc byla pro Toma příšerná. Celou noc nedokázal ani oka zahmouřit. Pořád myslel na Billa. Přemýšlel nad tím, jak a proč se to vlastně muselo stát právě jim dvěma. Vždyť byli jenom zamilovaní… Láska přeci není nic špatného. Nic přeci po nikom nechtěli, chtěli jenom toho druhého. Také přemýšlel nad Billovým obličejem. Jsou si opravdu tolik podobní jako to viděl u jiných jednovaječnejch dvojčat. Tohle bylo snad to nejhorší, co se mohlo stát. A už to tak krásně vypadalo. Přesně si vybavoval včerejší noc, kdy se s Billem líbali ve vaně a vzájemně se dotýkali… Bylo to tehdy všechno tak krásný… Možná že právě proto, že byli tolik štastní, se jim tohle muselo stát. Musel to být sakra hnusnej osud…

Bill tu noc také vůbec nespal. S mámou odmítal mluvit, i když vědel, že to její chyba nebyla. Ležel schoulený v klubíčku a neustále brečel. Simone nevědela co se s ním stalo, ale vědela, že jí to Bill určitě neřekne. A tak jej tedy nechala samotného a šla si lehnout.

Celou noc myslel jenom na Toma. Ještě mu to stále jaksi nedošlo, že ten namyšlenej hip-hoper je jeho dvojčetem. Kdyby to bývalo tak i zůstalo a byl by pořád tím hnusným hip-hoperem…

Ted však pro něj byl něčím, bez čeho už nedovede žít…

Ráno se vytřepal z postele s pěknými kruhy pod očima. Nejraději by teď zůstal doma, nebo šel za Tomem, ale víkend skončil a musel se jít chystat na to, co bude ve škole. Určitě jej tam uvidí… Co bude pak? Jak se má zachovat? Nevědel vůbec nic. Vědel jenom to, že by chtěl být teď s ním…

Tom se taky nerad došoural do školy. Billa naštestí neviděl a tak šel rychle do třídy. Celý den mu uběhl jako voda, jak jinak, když myslí vůbec nebyl ve škole…

Byl právě čas oběda a Bill se usadil jako vždycky pod svým stromem. V ruce ždímal ty koláčky, které ještě nedávno chroupali s Tomem společně… teď tady byl sám.V očích se mu znovu zaleskly slzičky. Kdyby byl doma, klidně by se rozbrečel a bylo by mu vše jedno, ale tady se snažil neplakat. Stejně mu to nepomůže… Slzy mu lásku nevrátí.

Najednou však zahlédl jeho tvář. Nejdřív párkrát zamrkal, jestli se mu to nezdá, ale když se Tomova tvář neztratila pochopil, že tohle není sen.

„Ahoj,“ šeptl smutně a sklopil pohled dolů.

Bill hned uviděl jeho pláčem zarudlé a opuchlé oči, které on sám skryl snad tunou make-upu.

„Ahoj,“ odpovědel tiše a byl velice zvědav, co mu asi Tom po tom všem chce říct.

„Chtěl bych ti něco vrátit, Bille,“ mluvil velice pomalu, hlas se mu třásl. Ale do očí se mu podívat nedokázal. „Zapomněl sis u mě prstýnek,“ špitl a natočil k Billovi ruku s prstýnkem. Ten ji ale hned privřel a nesouhlasně zakroutil hlavou.

„Nech si ho,“ znělo tiché vysvětlení. „Já si jej koupil… první den, hned po tom, jak sme se poprvé líbali. Nechci jej. Nedokázal bych jej mít u sebe. Prosím tě, jestli jej nechceš, klidně jej hod támhle do kontejneru nebo co chceš… ale já si jej zpátky nevezmu,“ ještě jednou zakroutil nesouhlasně hlavou a pak mu pohled padl na koláčky. Zvedl ruku s koláčky a mile je nabízel Tomovi. Už jen při pomyšlení na to, co zas ukuchtil, se mu chtělo smát, ale taky brečet.

Tomov, ačkoliv se moc snažil, vyklouzla slza.

„Už raději půjdu,“ řekl a stejně rychle, jak se při ním zjevil, teď odcházel.

„Kdybys jen vědel, Bille… jak mě tohle všechno mučí, lásko… nedokážu bez tebe žít,“ tak tahle věta zněla v Tomových uších skoro pořád. Pořád myslel jenom na něj. Táta nebyl skoro vůbec doma a tak tam teď byl sám. Sice mu Simone hned první den nabídla, ať u nich zůstane, ale nedokázal by bydlet s Billem pod jednou střechou. Nezvládal by se na něj jenom koukat a nic neudělat. Nedoknout se jeho hřejivé kůže nebo nepolíbit ty krásně plné rty…

Jenomže Bill nemohl dovolit se jej jenom tak vzdát… I když jsou bratři, existuje přeci ten incest… nebo co to je. On bez něj nedokáže žít. Kdyby alespoň bydlel s nima, mohl by jej vídat častěji…

„Ahoj, Billí,“ ozvalo se mu za zády…

Tom pomalu vyšel schody nahoru a vešel do svý třídy. Už dávno si přestal všímat dotěrných spolužaček. Už mu to přišlo všechno dosti přehnané. Všude kam se jen podíval, tam se na něj culily divné dívky – vypadající spíš jako laciné děvky než děvčata ve věku sedmnáct let. Tahle škola na něj od začátku působila, jako by byl nějakou mega hvězdou. Jenom on byl jiný. Od začátku jej ignoroval a spíš na něj i dosti kašlal… A právě tohle ho na něm tolik přitahovalo. Odkdy jej poprvé uviděl, tušil že bude jiný, jiný než všichni ostatní…

A takový Bill i byl. Na povrchu se snažil jevit jako nezávislý a neoblomný kluk, který si se vším poradí. Tom v něm našel ale i jinou stránku. Našel v něm to krásné… to, kvůli čemu jej tolik miloval. Bill měl… Teď nemyslel venkovní krásu, ale krásu uvnitř. Bill byl tak krásně křehký, tak nevinný a měl obrovské srdíčko. Srdíčko, které mu celé odevzdal. A Tom by mu jej tak rád opatroval… proč se to muselo stát právě jim? Tahle otázka jej bude trápit pořád. Nikdy však nenajde odpověd… Dvojče… Ještě teď si na to nemohl zvyknout. Nemohl a ani nechtěl. Prostě nechtěl vědět a chápat, že Bill je jeho bratr, a že nic víc než bratrský vztah mezi nima být nemůže…

Díval se z okna a obdivoval zamilované páry, co seděly pod stromy. I on tak ještě nedávno seděl… Otočil hlavu směrem kde sedávali, jestli tam Bill ještě není, ale nikde jej neviděl. Už to mu bylo dost divné, Bill tam totiž vždycky seděl až do konce obědové přestávky. Strachem se mu sevřelo hrdlo. Co když byl za ním Martin?…

Prudce vstal a rychle vyběhl ven na dvůr. Poté hned utíkal k jejich stromu. Rozhlížel se všude kolem, ale Billa nikde neviděl. Jediné co našel, byly koláčky, co mu před chvílí Bill mile nabízel, teď však byly skopnuty pod listy a rozšlaáany. Teď to už věděl jistě, kdo je s Billem…

„Prosím ne… Martine, co pořád chceš… nech mě jít, prosím,“ škemral, ale moc mu to nepomohlo. Martin jak naschvál své sevření ještě zesílil a dál Billa táhl prázdnou chodbou. Teď to ale nebylo k bazénům… Teď jej chtěl už konečně získat. Provokovalo ho, že mu Tom může být tolik nablízku a jeho si vůbec nepřipouští k tělu.

„Martine ne… přestan!“ pištěl Bill, který se snažil uhnout jeho dotěrným rtům. Martin jej totiž zatáhl na jedno z jeho tajných míst ve škole, kam většinou s klukama chodil kouřit.

„Ale no tak, Trumpere… já vím, že to chceš,“ sykl a dál Billa tvrdě líbal na krku. Ten chudáček proti jeho síle nic nezmohl. Jediné co teď zmohl, bylo brečet a doufat, že Tom pocítí, že není v pořádku, jsou přeci dvojčata.

Jenomže vědel, že Tom ještě tuhle školu moc nezná a tak pochyboval, že by to tady našel. Snažil se bránit Martinovým hnusným dotekům.

„Už ne,“ vzmohl se v něm všechen poslední odpor a vztek a kopl mu do nohou, jak nejvíc dokázal. Martinovi se hned podlomily kolena pod prudkým nárazem a Billa konečně pustil.

„Ještě jsme… neskončili,“ křičel trhaně, ale to už Bill utíkal jak nejrychleji mohl.. Snažil se utéct, ale Martin se až moc zázračně zotavil a rozběhl se za ním.

Teď věděl, že už mu neuteče. Slzy mu tekly z očí proudem a v duchu se snažil mymslet rozumně. Jenomže se mu podlomily nohy a on upadl.

Najednou ucítil na svých rukou něčí dlaně. Se zavřenýma očima tápal po té osobě.

„Vypadni, Martine… nech mě být,“ brečel a rukama si skrýval tvář.

„Bille… to jsem já, no tak,“ uslyšel ten krásný medový hlas a okamžitě přestal do Toma kopat. Ten se chudák jen tak tak uhýbal Billovým pěstím. Bill na něj vyděšeně koukl a vrhl se mu do náruče…

„Bille… pššt, Billí, neplakej. Ten grázl ti už neublíží. Jsem tady, no tak,“ špitl mu Tom do ouška a pevně si jej k sobě přitulil. Už vážně nevěděl, co má udělat, aby mu dal Martin konečně pokoj.

Bill se jej držel jako klíště a brečel mu do červené mikiny.

„Já už nemůžu, Tome… už to dál nezvládnu,“ vzlykl a podíval se mu zlomeně do očí.

„Bille, řekneme to třídní, nebo… nebo já za ním půjdu… tohle už vážně přepísk,“ sykl Tom vztekle a pohladil Billa po bledé tváři.

„Jenomže já to už nezvládnu bez tebe, Tome,“ šeptl Bill najednou a svým pohledem zoufale putoval po Tomově tváři.

„Bi-bille, tohle ne… seš můj bratr. Už to nejde. Už to nemůžeme. Ty… ty víš, co k tobě cítím Bille. Budu si tě pořád chránit… ale už ne tak jako kdysi…“

autor: B-kay
betaread: Janule