„Tome, mám poslední možnost Ti vše vysvětlit… Celý život jsem trávil tím, že jsem dával lidem světlo a pocit bezpečí uprostřed temnoty, pak jsem ale našel Tebe a celý ‚život‘ se mi změnil. Jsem s Tebou prakticky pořád, od doby co jsi přišel na svět. Vyrůstal jsem s Tebou a i když Ty jsi mne nevnímal, já Tebe ano, dokonce víc než je normální… Víc než je povolené…
Byl jsi středem mého vesmíru, jedinou věcí, jejímž prostřednictvím by bylo možné mne ranit. Byl jsem ochoten dát cokoli za pouhou chvíli po Tvém boku… Jen se na Tebe smět dívat a vědět, že i Ty vidíš mne. Přání se mi splnilo, mohl jsem s Tebou zůstat jeden den a noc, avšak musel jsem zaplatit. Zaplatil jsem daň na naše poměry nejvyšší – jsem vyhnancem, byl jsem svržen z Nebe na zemi, abych byl po té vhozen do temnoty, kterou naskýtá Peklo.
Najednou jsem protikladem všeho, co jsem byl dříve. Byl jsem nadějí, malé děti ke mně vzhlížely, když se ve tmě bály, páry procházející se v noci v parku si na mne ukazovaly s hlasem zastřeným láskou v romantických chvílích… Byl jsem hvězda na noční obloze, jedna z mála, která rozjasňuje černotu noci po celý rok… Nyní jsem naopak tma… Tma, do které lidé strachy křičí, tma, plná obav, nebezpečí a tajemství…
Nestěžuji si však, čas, který jsem byl s tebou mi vynahradí nekonečné věky, které mne čekají. Neplakal jsem proto, že jsem chtěl zpět na oblohu, plakal jsem proto, že už neuvidím Tvou tvář, Tvé zářivé oči, Tvůj úsměv… Budu slepý a sám v temnotě a jediné světlo pro mne bude obraz toho, jak přede mnou teď spíš… Věř, že je to to nejkrásnější, co jsem kdy viděl.
Blíží se můj odchod a s každou uplynulou minutou mne proti mé vůli a odhodlání svírá stále větší úzkost. Toť trest za moji lásku, toť cena za pocit štěstí, který jsem měl, když jsem byl s Tebou.
Chci, aby ses netrápil mým odchodem a abys věděl – já ničeho nelituji, jsem šťasten, že jsem mohl být s Tebou a chci aby sis mne uchoval jako bytost, která je naplněna nejčistším citem, který se na světě dá najít… Přetékám láskou k Tobě a tak to navždy zůstane, jsem šťastný a v tuto chvíli už i klidný…
Již si pro mne pomalu ale jistě přichází tma a začíná mne halit do svých závojů… Odvádí si mne a mě nezbývá, než odejít s ní, jak to bylo domluveno a nechat místo pro den… Miluji Tě navždy, Tvůj Temný anděl
Bill“
Stál jsem a jenom tupě zíral na kus papíru, na kterým se tlačily tenký písmenka… Vůbec nevim co sem cejtil, nejspíš nic. Byl sem jak vylitá váza, jak sklenice s medem po nájezdu medvěda. Jak sem během jednoho dne mohl najít něco, co sem ani nevěděl, že hledam a v zápětí ztratit to samý i když sem si řekl, že to nikdy nenecham zmizet???
Ztěžka sem dosedl na postel, na který sem v noci s Billem spal a na který sem ráno u mý hlavy dopis našel. To už ho nikdy nemam vidět??? Mam se ho vzdát jenom tak bez boje?? Billa… Temnýho anděla… Mýho anděla…????
autor: eL
betaread: Janule
