„Dobrý ráno,“ vzbudilo Billa jemné špitnutí u ouška a následné políbení. Bill se do polibku lehce usmál a směle jej Tomovi oplatil. Tohle byla pro něj nejkrásnější noc v celém životě. Ještě nikdy necítil, že ho někdo miluje tak, jako teď Tom. Tohle jejich lásku zpečetilo. I když jsou bratři… prostě se to stalo a vrátit čas nelze.
„Udělám ti snídani, Billí?“ brouknul mu Tom slabě do ouška a pomalu přes něj přelezl. Chtěl se jít totiž na chvilku naložit do vany. Bylo mu tak nádherně. Nikdy ještě nic podobného necítil. A ani by neřekl, že tahle černovlasá potvůrka by jej mohla takhle pobláznit.
Vešel do koupelny a pustil do vany horkou vodu. Nalil tam trošku vanilkového oleje a nemohl se dočkat tohohle relaxu po tak nádherný noci.
Jenomže se nestihl ani pořádně svlíknout a už u něj poskakoval Kaulitz mladší v rozkošném župánku.
Tom se na něj sladce zašklebil a poté vlezl do vany. Všiml si Billova hladového pohledu a to jej bavilo – provokovat ho ještě více.
„Já chci k tobě,“ špitl tiše Bill svou prosbu a přicupital až ke kraji vany.
Tom se nevinně culil a vychutnával si plnými doušky tuhle pohodu. Nevěděli jak dlouho ještě budou moci být spolu, a proto si to chtěli co nejvíce užít.
„Jseš tak krásnej…“ šepl Tom a vpíjel se pohledem do bratrových očí.
„Miluju tě, Tome, tak moc… až se tomu sám divím,“ pousmál se Bill, ale vážnost v jeho tváři se neztratila.
„Nechci tě ztratit. Já… já se cítím, jako bych jenom snil, jenomže… jenomže se jednou budu moci vzbudit a chci, abys tam byl se mnou, až se to stane,“ špitl a jemně Toma políbil.
Toma jeho upřímnost přímo dojala. To, co na něm miloval, byla tahle vlastnost. Věděl, že mu může plně věřit a to také hodlal dělat.
Opatrně rozvázal uzlík na Billově župánku a pomalu si jej pokládal na sebe… Tahle koupel byla pro oba skoro tak nádherná, jako dnešní noc.
Jen tak si leželi ve vaně, obklopeni jemnýma bublinkama a sladkou láskou.
Do oběda se jenom tak váleli, ale jak se začalo stmívat, vzali si s „dovolením Gordona“ jeho auto a jeli… ani nevěděli kam.
Až nakonec zastavili autem u nedaleké louky. Vyběhli jako dvě dětičky a těšili se ze všech krásných věcí, co viděli. Po chvilce unaveně spadli na trávu pod velikým bukem a jen tak se těšili ze vzájemné blízkosti. Letmé dotyky i polibky… nic z toho jim teď nechybělo.
Jenomže zatímco oni byli venku a užívali si lásky, nevěděli, jaké překvápko je doma čeká…
Celým domem se ozvalo naléhavé klepání.
„Už jdu… hned… Bille tys zapomněl klíč…“ zasekla se v půli věty. Za dveřmi totiž nestál její syn a ani Ben…
„Co… co tady děláš?“ zavrčela nevrle na svého bývalého muže. Jorgen si napravil košili a bez pozvání vešel dovnitř.
„Vypadni,“ sykla Simone hned, jak se Jorgen usadil v obýváku.
Po tomhle ne zrovna milém přivítání, se na ní otočil a velevýznamně si odkašlal.
„Tak… kde jej ukrýváš?“ byla jeho první otázka, na kterou Simone ale vůbec nereagovala. Vlastně jej chtěla úplně ignorovat. To mu nestačí, že jí odvezl kluka? Proč se vrátil? Když teď Bill přijede, co mu řekne?
„Koho skrývám?“ zeptala se a nechápavě na něj pohlédla.
„No Toma. On mi totiž utekl z domu za Billem,“ vzdychl a musel přiznat, že když jej tady nenajde, asi umře strachy. I když si hrál na velikého machra, vůbec takový nebyl. Světu ukazoval jenom tu tvrdou stranu sebe a tu milou a bojácnou skrýval. Dokonce by teď dal neví co, aby Bill seběhl schody dolů a on by jej konečně po dvanácti letech viděl.
„Jak ti mohl utéct syn?“ sedla si Simone naproti němu a zahlédla v jeho očích neuvěřitelný strach.
„Pořád říkal, že tam se mnou nebude… já myslel, že tohle by neudělal. Jak vidím, tak jo,“ povzdechl si a všiml si fotky na stolku vedle gauče. Opatrně ji vzal do rukou a hleděl na krásného černovlasého kluka, který se na něj usmíval z fotky.
Jorgen se usmál.
„To je Bill?“ zeptal se tiše a kouknul na Simone, která se taky usmála a mile přikývla.
„Je moc pěknej. Takovej milej,“ šeptl Jorgen a bolestně přivřel oči. „Vychovala jsi jej určitě skvěle. Úplně jinak, než já Toma,“ odložil fotku zpátky.
„To určitě ne, Jorgene. Nemáš tady jeho fotku?“ zeptala se mile. Jorgen sáhl do kapsy a vyndal fotku svého syna.
„Panebože…“ prolomila dlouhé ticho Simone…
autor: B-kay
betaread: Janule
Jéé tokiáčci x*
To byl asi šok pro Simomu.