Narozeninový přání – chci tě zpět! 6.

Už ani nevědel, jak dlouho leží ve vaně. Až když ucítil, že jej voda mírně studí, rozhodl se vstát. Kolem boků si omotal ručník a trochu si pročechral mokré dredy. Chtěl se jít ještě něčeho najíst, ale v kuchyni natrefil na Simone. Úplně se lekl. „Tak snad tak strašně nevypadám,“ zasmála se Simone a usadila se s hrníčkem kafe na židli. „Ne, to ne… jenom jsem vás… neviděl jsem vás,“ omlouval se Tom a nechtěl se podívat Simone do očí. „Tak co Bene, dáš si se mnou? Bill se šel vykoupat a já tady, nechci být sama,“ mile se usmála. Ty tady teď nechceš být sama, tak proč já musel být jedenáct let sám?!

„Tak jo,“ řekl nakonec a sedl si naproti Simone, která mu prozatím udělala kafe a postrčila mu před nos máslové sušenky, které s Billem už jako malí milovali.Bill je asi míval pravidelně… ale Tom ne. To Tom tam byl pořád sám, nebo s tátou, ale beztak si s ním nic neužil.

„Tak tedy… co se vlastně stalo Bene? Pověz mi o sobě něco, vůbec tě neznám a vypadáš, jako moc hodnej kluk a Bill tě má moc rád,“ usrkla si a pozorně Toma sledovala. Bože můj, koho mi tolik připomíná? Tom teď rozmýšlel, co říct. Úplně mu došla slova.

„To fakt řekl?“ zeptal se po chvilce a když Simone nadšeně přikývla, zahřál jej u srdce krásný pocit. „Měl jsem bráchu,“ začal a rozhodl se, že ji nepoví lež… tedy alespoň ne tak docela. Simone se pohodlně usadila a pozorně poslouchala.

„Jenomže… naši, naši spolu moc nevycházeli a nakonec to skončili rozvodem. Táta… táta odvezl brášku někam do Anglie a já jej už dlouho neviděl.Vlastně to už bude deset let… moc mi chybí. S mámou si sice namlouvám, že je všechno v pořádku, ale pořád se cítím tak… tak sám. A já jej teď potkal tady v Německu, jenomže s ním nemůžu zůstat… ale to vy asi nechápete, máte jistě supr povedenou rodinku,“ pousmál se trpce Tom, i když věděl krutou pravdu.

„To ne Tome… úplně tě chápu. Udělala jsem velikou chybu. Moc velikou a ta chyba se nedá odpustit. A taky si to ani nikdy nedokážu odpustit,“ šeptla nesměle Simone a vzpomněla si, jak před jedenácti lety dovolila, aby si její, teď už exmanžel, odvezl jednoho z její synů. Pamatovala si jenom jeho pohled ve zpětném zrcátku. Nikdy na něj nezapomněla…. Byl plný smutku, bolesti, zklamání… Bill s ní pak nemluvil asi týden, než to dokázal vstřebat…

Bill se uložil do vanilkové koupele a po půl hoďce se převlíkl do trenek na spaní. Vůbec neměl na nic náladu. Vždyť už zítra… už zítra mu odjede a možná… možná už jej nikdy neuvidí. A namísto toho, aby si s ním vychutnal poslední chvilky, trucuji tady kvůli jednomu nádhernýmu polibku, po kterým chtě nechtě toužil… Ano toužil po bratrových polibcích čím dál víc… Unaveně se schoulil pod peřinu a ani nevěděl jak, ale začal upadat do říše snů.

„A co byste vy dělala na mým místě?“ zeptal se smutně Tom. Má tady zůstat, nebo od něj má zase odejít i přes slib, který mu dal.

„Kdybych ho tolik hledala, jako ty Bene a nakonec bych ho našla… už bych ho nikdy neopustila,“ pousmála se Simone. Plně mu důvěřovala a krásně se jí s ním povídalo. Jako se synem…

„Máte pravdu,“ šeptl a prudce vstal ze židle. „Jdu…jdu si lehnout,“ omluvil se, ale utíkal do Billova pokoje. Rychle vběhl dovnitř a zastavil se. Bill ležel schoulený na posteli a pokojně odfukoval. Byl tak krásně nevinný. Tom dlouho nevydržel jenom tak stát a pomalu popošel k posteli. „Nedokážu tě opustit Bille… nedokážu a ani nechci…“

………………………………………………………………………………………..

Když jej takhle viděl, tiskly se mu slzy do očí. Byl tak bezbranný. I přesto, že jim bude osmnáct, byl Bill jako malý medvídek. Tak moc křehký. Tom jej tady přeci nemůže nechat. I když tím riskuje, že jej táta přizabije, v tuhle chvíli na to jaksi pozapomněl. Zapomněl na vše kolem něj a vnímal jenom krásnou vůni a jemné rysy tváře svého bratra. Musel je spojit osud… Jak jinak to lze vysvětlit? Tom se musel sám nad sebou pousmát, že tehdy do něj tak neopatrně vrazil, když teď si myslel, že by Billa rozbil na milion kousků jenom jediným dotekem. A taky že jo. Jediný dotek toho změnil tak mnoho. Možná že kdyby to byl dotek dvou rukou, bylo by to jiné… jenomže to byl dotek dvou rtů, prahnoucích po příchuti těch druhých.

Tom rázně zakroutil hlavou. Chtěl už na to všechno zapomenout. Jenomže to nešlo. Moc dobře si pamatoval, jak pevně držel Billovo chvějící se tělo… Musí odejít, takhle to dál nepůjde. Tohle nemůže. Vždyť je to jeho dvojče. Nejde to. Prudce vstal a chystal se odejít, jenomže tím vzbudil spícího medvídka vedle sebe a teď na něj Bill překvapeně kulil očka. Tomovi slova najednou došla… Nevěděl, co říct, nevěděl, zda se má pohnout, nebo raději zůstat na místě. Nevěděl teď ani své vlastní jméno. Nemohl se přeci zamilovat do svého dvojčete… Jenomže tohle chování tomu dost napovídalo…

Simone zatím dopíjela poslední zbytky kafe. Ben jí dost překvapoval. Byl k ní tak milý. Jako by byla jeho máma. A taky ještě jednomu nechápala. Bill ještě nikdy neřekl, že má někoho tak moc rád. Když tady Ben byl, svítil jako sluníčko. Už jí ani nepřipomínal Toma. Že by na něj zapomněl? Tyhle myšlenky jí nedaly klid. Jak to, že se už najednou vůbec neptá na svého bratra a úplně se upnul na pro ni cizího kluka? Bill takovýhle nebýval. Nikoho si nepouštěl jenom tak k tělu. Tak proč Ben?

Tom se rozhodl sednout k Billovi. I když ten vypadal pořád dost vyděšeně. Jenomže z úplně jiného důvodu, než si Tom myslel. Billův pohled pořád zoufaleji putoval k Tomovým rtům. Bál se, že si toho jeho bráška všimne.

„Zítra odcházím… a tak… chci se rozloučit,“ šeptl najednou Tom. Moc dobře totiž věděl, že kdyby Billa ještě ráno spatřil, neodešel by. Billovi se jako mávnutím kouzelného proutku nahnaly do očí slzy a pomalu mu začaly stékat po dokonalé tváři.

„Ty mně znovu opustíš, Tome?“ šeptl a podíval se do bratrových smutných očí. Tom jen nepatrně přikývl.

„Slíbil jsi, že,“ začal Bill, ale Tom jej rázně stopl. Cítil, že tohle nikam nepovede.

„Bille, já vím… ale nemohu,“ vstal a chtěl jít pryč, jenomže to Bill nevydržel. Nemohl je nechat jenom tak odejít. Když už byl Tom u dveří, najednou Bill vstal, rozběhl se za ním a rychle jej začal líbat. Už to nedokázal udržet. Tom málem šokem a leknutím vykřikl. Bill jej jemně líbal a nevypadal, že by chtěl přestat…

Simone mezitím dopila kafe a chtěla jít zkontrolovat Billa a popřípadě i Bena, který se tak náhle vytratil. Jenomže když procházela kolem Billova pokoje a nakoukla přes pootevřené dveře, málem vykřikla, když uviděla oba kluky na posteli a vzájemně se zahrnovali vášnivými polibky. Chtěla to stopnout a vynadat jim, jenomže nedokázala vůbec nic. Zhrozila se sama nad sebou, že ji to vůbec nepřipadá špatné. Viděla mezi nimi tolik lásky. Nedokázala přerušit tu krásnou chvilku mezi nimi… protože věděla, že bude poslední.

autor: B-kay
betaread: Janule